Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zdánlivě poklidný život - 5.Kapitola : La tua cantante (2)

29.04.2009 (12:00) • LiLLy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1573×

5. Kapitola: La tua cantante - 2.část

Když jsem se ráno probrala, svítilo slunce. Není to moc obvyklé, většinou je tu zataženo, sice neprší, ale slunce se nám také moc často neukazuje. Máma s tátou budou dneska muset zůstat doma, protože se jako každý upír na sluníčku nápadně třpytí a riskují prozrazení. Já měla to štěstí, že má kůže na slunci byla stejná.

Rychle jsem vyskočila z postele a běžela se do koupelny upravit. No, běžela - spíš šla, vzhledem k tomu jako rychle můžu běžet. Poté jsem sešla dolů na snídani. Lidské jídlo mi moc nechutnalo, ale relativně mě zasytilo, takže jsem to střídala se zvířecí krví. Bella mě uvítala obejmutím

„Dobré ráno, zlatíčko, jak jsi se vyspinkala? Už tě nebolí hlava?"

Vzpomněla jsem si na včerejšek. „Skvělé, je mi dobře" byla to pravda, hlava už mě vůbec nebolela.

„Jo, volal Jacob, prý už se dneska vrátí" oznámila mi mamka.

„Super, už se mi stýská" radostně jsem zvolala. S Jakem jsme se neviděli od neděle, tedy skoro dva dny, protože byl na nějakém školním výletě.

„Co si dáš k snídani? Lupínky, nebo toasty?" pohlédla na mě s očekáváním.

„Mmmmm... Asi toasty, díky mami" po chvilce přemýšlení jsem dospěla k názoru že mám docela i chuť na ty toasty.

„A kde je vlastně táta?" najednou jsem si uvědomila že tu nikde není.

„Šel se projít" pokrčila rameny.

„Aha"

„Tak jdem na tu snídani, ne?" s těmito slovy odběhla do kuchyně. Spěšně jsem ji následovala.

Po chvilce už jsem v sobě měla dva opečené toasty. Šla jsem se nahoru trochu upravit než přijde Jacob a také jsem se chtěla kouknout i na učení, už jsem dneska zameškala několik hodin plus včerejší odpoledku, ze které jsem utekla. Zrovna jsem si chtěla vyndat z tašky učení, když mě vyrušil zvonek u dveří. Vylítla jsem z pokoje v domnění, že je to Jake. V obýváku jsem se málem srazila s Edwardem.

„Jé, ahoj tati"

„Ahoj, není to Jacob. Jsou to lidé" pravil opatrně. Šokovaně jsem na něj zírala.

„C-.... K-... Kdo?" vysoukala jsem ze sebe. Lidé k nám na návštěvu nechodili. Nikdy.

„Tvoji přátelé" stále ten opatrný tón. Nevěděla jsem proč se tak chová. Přeci už do školy chodím déle a ví že se dokážu ovládnout.

„Nebyl bych si tím tak jistý. Vím téměř určitě že tam za dveřmi je ten co ti tak voní.

Ale ne! To snad není možné! Na něj jsem vůbec nepomyslela. Sakra, v duchu jsem zaklela. Z včerejšího lovu sešlo, kvůli mému úrazu a já mám stále žízeň.

„Neboj, spolu to zvládneme. Budeme hned vedle tebe a budeme připraveni tě zadržet. Postav se tomu čelem! Já to taky zvládl, sice s obtížemi, ale ano" povzbudivě se na mě usmál. Bella která stála hned vedle nás na mě pokývala hlavou na znamení, že i ona bude připravená mě chytit.

„Navíc tu je ještě někdo kdo ti pomůže" dodal Edward.

„Kdo?" hloupě jsem se zeptala.

Táta se zachechtal a směřoval ke dveřím. Rychle jsem ho doběhla a Bella se k nám přidala, byla jsem teď mezi nimi. Táta natáhl ruku a otevřel dveře.

„Nazdárek" za dveřmi se křenil Jacob.

„Jé, ahoj. Jsem ráda že jsi tu" pozdravila jsem ho tiše. Všiml si mého napjatého výrazu a pohledu na dva návštěvníky stojící opodál.

„Co se děje?" zeptal se zmateně.

„La tua cantante" pronesl Edward. Jacob pochopil. Už o upírech věděl hodně, třeba to že la tua cantante znamená v překladu moje pěvkyně, což je výraz pro nějakého člověka, který svou krví vábí upíra. Jeho krev "zpívá" upírovi.

„Ahoj" pozdravila jsem své dva spolužáky. Annu a toho nového kluka.

„Ahoj, přišli jsme se podívat jestli už je ti líp, když jsi nebyla ve škole. Jo, tohle je Calvin."

„Ahoj Calvine, já jsem Nessie" zdvořile jsem se představila.

„Ahoj, těší mě" odpověděl s úsměvem.

Když promluvil, ucítila jsem jeho dech. Voněl tak nádherně stejně jako jeho krev. Svaly se ve mne napjali připraveni k útoku. Výraz v obličeji se mi změnil na nenávistný.

„Nessie, klid" Jake se mě snažil uklidnit, když si toho všiml.

Edwardova ruka zesílila stisk, Bellina rovněž, skoro víc.

„Omlouváme se, že vás nepozveme dál, ale Nessie musí odpočívat a brát antibiotika. Chytila nějakou virózu." Promluvil Edward svým sametovým hlasem.

Anna, která byla vyděšená z mé změny rychle přikývla, chytla Calvina za ruku a vedla ho někam pryč. Calvin byl ještě více vyděšený než Anna a nebyl schopný se pohnout. Naštěstí se po Annině škubnutí probral a zdrhal pryč. Jake mě objal a vedl do domu. Táta s mámou mě pustili a zavřeli za námi dveře. V obýváku jsem se sesunula na sedačku a rozplakala se. Jake mi dal pusu do vlasů a začal mě kolébat.

„Neboj to zvládneš, Nessie. MY to zvládneme. Všichni ti pomůžeme" snažil se mě uklidnit.

Edward přikývl a Bella se na mě usmála.

„Musíš být unavená, psychické vypětí vyčerpává. Mám tě odnést do postele?" zeptal se táta.

„Já ji tam klidně vezmu" přerušil ho Jacob. Edward na něho vrhl zlostný pohled ale pak pokrčil rameny na znamení souhlasu.

„Dobře, díky" vděčně jsem se na oba podívala. Bella šla za námi „Nechceš něco k jídlu?"

„Ani ne... Jsem jen unavená"

Jen co mě Jake položil do postele, usnula jsem.

Už zase ta vůně. Neodolám, pomyslela jsem si. Ne, já to vím. Nedokážu to. Mám příliš velkou žízeň a tohle je veliké pokušení. Doufám že mi táta s mámou odpustí. Pohlédla jsem na svou oběť. Choulil se ve stínu popelnice v  tmavé uličce. Pomalu jsem se přibližovala. Rudé oči mi zářili víc než kdy jindy a v puse mi začal proudit jed. Už jsem od něj byla vzdálená jen pár metrů. Přikrčila jsem se ke skoku, vycenila své ostré zuby a z hrudi se mi vyrvalo zavrčení.

„Ne... prosím" zašeptal chraplavě. Zarazila jsem se.

„Nic jsem ti n- neudělal... Prosím nezabíjej mě! Mám rád svou rodinu..." ještě něco tiše říkal, ale já ho neposlouchala.

Nic jsem ti neudělal - mám rád svou rodinu. Ta slova na mě působila jako kouzlo. Ztuhla jsem na místě a nebyla schopna se pohnout. Doslova. Jako by mě svíraly něčí neviditelné ruce.

„Nessie! No tak! Prober se!" probudil mě zoufale kříčící hlas.

Prudce jsem otevřela oči a nade mnou se tyčil Jacob a držel mě pevně rukama kolem těla.

„Nessie?" potichu se zeptal.

„C-... Co se děje?" byla jsem zmatená

„Něco se ti muselo zdát. Strašnějsi sebou házela a pak jsi vycenila zuby a vrčela!" vyhrkl.

„Já na tebe vrčela" vylítla jsem z postele.

„No, na mě asi ne. Co se ti zdálo?" zeptal se opatrně.

Byla jsem nervózní, musela jsem začít přecházet po pokoji abych se uklidnila. Nic jsem ti neudělal - mám rád svou rodinu. Ta slova mi stále znějí v hlavě. Je to jako v horroru

Podívala jsem se na Jacoba. Tvářil se zvědavě, opravdu ho zajímalo co se mi zdálo. Zamířila jsem k němu a schoulila se v jeho náruči. Pomalu jsem natáhla ruku a dotkla se jeho tváře. Ukazovala jsem mu svůj sen. Se zděšením to pozoroval. Když jsem se dostala k tomu jak mě probudil, začal se usmívat.

„Čemu se sakra směješ?" vyjela jsem na něj.

„Ty jsi to dokázala Ness! V tom snu jsi mu odolala." Přemýšlela jsem a zase se mi vybavila ta slova Nic jsem ti neudělal - mám rád svou rodinu.

„Máš pravdu, ale byl to jen sen. Ve skutečnosti bych mu asi neodolala." Vysoukala jsem ze sebe. Ozvalo se tiché zaklepání a dovnitř vešli mí rodiče. Postřehla jsem Edwardův zkoumající výraz a v mysli jsem si opět přehrála ten děsivý sen. Seděla jsem při tom na posteli a přemýšlela. Táta přišel ke mně a obejmul mě.

„Vidíš zlatíčko" Jsi na nejlepší cestě..." nedořekl to. Zvědavě jsem se na něj podívala. V duchu jsem dodala ,zmasakrovat všechny ve městě' a trpce jsem se zasmála.

„Ne! Na nejlepší cestě jak mu úplně odolat... Já vím, že mu neublížíš." Opravil mou myšlenku.

„Proč jsi to předtím nedořekl?"

„Slyšel jsem myšlenky." Varovně se podíval na Jacoba.

„Co-?" přerušilo ho ostré zavytí. Jake vystřelil a během vteřiny už byl venku a strhal ze sebe oblečení. Následně se přeměnil. Otočila jsem se na Edwarda.

„Něco se stalo" pravil tiše.

/ 4.Kapitola /// 6.Kapitola /

Autor: LiLLy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zdánlivě poklidný život - 5.Kapitola : La tua cantante (2):