Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zdánlivě poklidný život - 3.Kapiola: La tua cantante 1

25.04.2009 (09:00) • LiLLy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1521×

3. Kapitola : La tua cantante – 1.část

Už dřív jsem slyšela o tom, že má přijít nějaký nový kluk a že prý bude chodit k nám do třídy. Nevěnovala jsem tomu pozornost, byla jsem příliš zaměstnaná vzpomínkami na víkend. Ani když přišel, nepřišla mi to jako nějaká zajímavá událost. Nebyl ani nijak hezký, toho jsem si všimla z dálky.

Když jsme stáli frontu na oběd ucítila jsem zvláštní vůni a začalo mě pálit v krku. Uvědomila jsem si že jsem byla naposled lovit s Jakem a že už mám žízeň. Právě jsme měli polední pauzu na oběd, ještě nám zbývali dvě hodiny. Přemýšlela jsem jestli bych si stihla doběhnout něco ulovit, napít se a vrátit dřív než začne odpolední vyučování. Dospěla jsem k názoru že bych to nestihla a tak to budu muset vydržet.

„Ach“ vydechla jsem. Zase ta vůně, tentokrát mnohem blíž. A zase to pálení v krku, tentokrát silnější.

„Nojo, je krásnej“ řekla mi kamarádka Anna, která stála vedle mě.

„Cože? O čem to mluvíš?“ byla jsem zmatená.

„No ten novej kluk! Je fakt krásnej, vždyť se na něj koukáš, ne?!“

Podívala jsem se směrem, kam koukala a opravdu tam stál ten novej. Opravdu jsem měla hlavu natočenou jeho směrem, když jsem pátrala po té vůni.

„Ani se mi nelíbí, mám přece Jacoba!“ řekla jsem Anně.

„No jo, pravda Jacob je trochu hezčí“

„Když se ti líbí ten novej, půjdeme blíž a zjistíme jak se jmenuje!“ navrhla jsem jí.

„To bude trapný“ stěžovala si.

„Neboj ježiš, už nejsme puberťačky! Normálně půjdem k němu a začneme konverzovat.“

„Když myslíš“ rezignovala.

Když jsme se přibližovali ta vůně sílila. Najednou jsem pocítila strach že tady někomu ublížím. Za svůj život jsem ještě ani jednou neulítla – neovládla se a zabila člověka. Určitý podíl na tom bude mít fakt, že jsem z části taky člověk, ale žízeň mám také a velikou. Čím jsme byli blíže k neznámému mladíkovi, tím vůně sílila. Došlo mi že musí vonět ten kluk. Zastavila jsem se, čímž jsem způsobila že do mě Anna zezadu narazila, protože si netroufla jít první – stydí se.

„Já-“ začala jsem.

„Co?“ Anna čekala.

„Asi… je mi špatně, omluv mě z posledních hodin, jdu domů“

„Cože? A to mám jít za ním sama?“ zděsila se.

„To zvládneš! Ale já fakt musím, omluv mě z těch hodin, ano? Papa“ rozloučila jsem se.

„Ach jo. Dobře, ahoj.“ Rozhoupala se a vydala opět na cestu.

Ta vůně už byla tolik nesnesitelná, že kdybych se přiblížila jen na krok, už bych se určitě neudržela a vrhla se na něho. Bylo tu mnoho lidí – svědků. Nemohla jsem si dovolit takhle uklouznout. Rychle jsem vyběhla z budovy upíří rychlostí, že si mě nikdo nemohl všimnout a pokračovala jsem domů. Autem ta cesta trvá asi půl hodiny (i když jezdíme strašně rychle), ale mě to teď zabralo asi jen 2 minuty. Vylítla jsem rovnou do pokoje, protože jsem si myslela že nikdo není doma. Myslela jsem špatně, za chvilku se ozvalo klepání na dveře a dovnitř vešla Bella

„Co se stalo, zlato? Jak to že nejsi ve škole?“ vypadala ustaraně.

„Nemohla jsem tam vydržet, mami. Přišel nějaký nový kluk a ten hrozně moc voněl a já mám žízeň. Bála jsem se že se neovládnu. To by bylo hrozné.“ Rozplakala jsem se, když jsem si uvědomila jak moc bych ohrozila naši rodinu.

„Ach. To je v pořádku, netrap se. Za chvilku půjdeme na lov, ano?“

„Dobře, mami. A jak to že nejste vy ve škole?“ Došlo mi, že jsem si myslela že jsou rodiče ve škole.

„ Byli jsme jen dopoledne. A teď si odpočiň ať skolíš nějakého grizzlyho“ usmála se na mě.

Táta má nejradši pumy, stejně tak máma, ale já nejradši mědvědy grizzly. Stejně jako strejda Emmett. Jak se mi po nich stýská, Po tátových sourozencích – Emmett, Jasper, Rosalie, Alice. I po dědovi a babičce – Carlisle a Esme. Ale nejvíce po pravém dědečkovi Charliem.

Zase se ozvalo zaklepání na dveře. Tipovala jsem že to bude Edward a tak jsem si v duchu jen pomyslela „Dále“. A opravdu, byl to on. Zamířil ke mně a posadil se na postel.

„Asi o tom nechceš mluvit, že?“

Nechtělo se mi to znovu všechno vysvětlovat, ale vzpomněla jsem si na můj zvláštní dar – schopnost. A tak jsem se dotkla tátovi tváře a „ukazovala“ mu co se dneska stalo. Když to pozoroval, měl nepřítomný výraz.

„To pro tebe muselo být strašné, ale máš silnou vůli a vydrželas to. Vím jak to pro tebe muselo být těžké. Když jsem se poprvé setkal s Bellou, voněla neuvěřitelně krásně, že jsem během hodiny, kdy jsem bohužel musel sedět hned vedle ní, vymýšlel milión způsobů jak jí zabít a zbavit se ostatních ve třídě.“ Při té vzpomínce se zasmál. Šokovaně jsem na něj zírala. O tom se nikdy nezmínil, ví to máma? Ví v jakém nebezpečí byla?

„Ano, věděla že strašně riskuje když se do mě zamilovala.“ Zase jsem zapomněla že táta umí číst myšlenky. Když odešel, přemýšlela jsem jak to zvládnu, jestli bude stále vonět tak moc i když nebudu žíznivá, nebo budu riskovat odhalení i nadále?

„Můžeme?“ zavolala na mě zezdola Bella.

„Už jdu“ zakřičela jsem nazpátek, přesto že to nebylo nutné. Jednak mají oba výborný sluch, takže i kdybych to zašeptala, tak mě uslyší a za druhé, stačilo si to jen pomyslet a Edward by to věděl.

2.Kapitola ////  4.Kapitola

Autor: LiLLy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zdánlivě poklidný život - 3.Kapiola: La tua cantante 1: