Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zdánlivě poklidný život - 2.Kapitola: Překvapení

Když jsme se vrátili z kuchyně, už tam byl Jacob. Vypadal sexy, ostatně jako vždycky, ale dneska ještě víc, protože měl na sobě oblek.

"Můžeme?" zeptal se.

"Ano" odpověděla jsem s úsměvem.

Když jsme šli k jeho autu, ještě jsem se otočila a zamávala mámě. Byla jsem ráda že je pátek, protože to znamenalo že máme celý víkend jenom pro sebe. Jake mě odvezl k jezeru, o kterém jsem vůbec nevěděla, že tu je. Jmenuje se Winnipesaukee a je obrovské, že skoro nedohlédnu na druhou stranu. Jake mě chvilku vedl po pěšině, ale po chvilce zahnul a my jsme se dostali na menší louku, odkud byl krásný výhled na západ slunce, který právě přicházel. Zjistila jsem že Jacob to tu proměnil na to nejromantičtější místo. Na měkké trávě byla položená tenká deka mé oblíbené barvy, na ní bylo připraveno pohoštění včetně vína. Kousek dál připravil prostor pro spaní pod širákem. Vypadalo to opravdu pohodlně a já se nemohla dočkat až spolu ulehneme, ale nejdřív si vychutnáme romantickou večeři při západu slunce.

"To je nádhera!" vydechla jsem. Bylo to opravdu krásné.

"Jsem rád že se ti to líbí." Usmál se Jacob.

Když slunce konečně zašlo z obzor, zjistila jsem že náš romantický večer bude pokračovat při svíčkách! Povídali jsme si dlouho a já začínala být nervózní z okamžiku kdy si půjdem lehnout. Už delší dobu jsme mlčeli, když se ke mně Jacob naklonil a políbil mě. Já mu polibek s radostí opětovala. Už to nebyli nesmělé polibky co vždycky, teď to bylo jiné - plné vášně, touhy. Oba jsme věděli že se to stane a já měla pocit že se těšíme. Ani jsem si nevšimla že jsme se přesunuli na naší provizorní "postel".

Když jsem se ráno probudila Jake už byl vzhůru a když si všimnul že i já, políbil mě místo tradičního "dobré ráno". Chvíli jsme jen tak leželi vedle sebe a objímali se, příležitostně i líbali. Potom jsme se šli vykoupat do jezera, kde jsme cákali a dováděli. Když nás to přestalo bavit vylezli jsme a zase si užívali romantického místa tady.

Odpoledne - k večeru jsme se vydali na lov. Běželi jsme docela daleko, ale Jake to zvládnul v podobě lidské, přeměnil se až těsně před lovem a hned co dojedl se zase vrátil zpět. Přemýšlela jsem proč se nechce zdržovat moc dlouho ve vlčí podobě, když mi to došlo. Nechtěl aby ostatní vlci slyšeli jeho myšlenky! Vzpomněla jsem si na dnešní noc a musela se usmát, doufala jsem že o tom moc nepřemýšlel.

"Můžeme vyrazit zpět?" Zeptal se.

"Jasně", věnovala jsem mu zářivý úsměv.

"Kdo tam bude první je vítěz!" vykřikla jsem.

Jake na nic nečekal a rozběhl se. Brzy jsem mu byla v patách a už jsme tam dorazili. Ještě jsme se vykoupali a šli si lehnout. Včera v noci to bylo takové něžné, opatrné. Dneska už jsme se na sebe vrhli vášnivě jak zvířata.

Druhý den ráno jsme po sobě všechno uklidili a vydali se na cestu zpět. Doma nás všichni přivítali, obzvlášť táta, úplně jsem cítila jak se mi propaluje do hlavy a snaží se zjistit něco z našeho soukromí. Docela se mi dařilo odolávat a nemyslet na to, když už jsem to nevydržela a vybavila si krátký okamžik ve své mysli. "Oh!" Všichni přítomní se zarazili a zírali na Edwarda. Jacob byl výjimka, ten se podíval na mě a já se na něj provinile usmála. On se jen zamračil, ale dál už to ignoroval. Když se táta vzpamatoval, usmál se svým pokřiveným úsměvem, který mám nejradši (jako máma). Zdálo se že všechny uklidnil. "Ehm, tak já si půjdu vybalit" sdělila jsem, abych mohla mít trochu soukromí. Jake se nabídl že mi pomůže odnést tašky nahoru, ale já jsem zdvořile odmítla a zopakovala mu, že jsem přeci jenom napůl upír a že jsem dost silná. Zasmál se a zřejmě jsme si oba vzpomněli zase na minulé noci, když nás vyrušilo Edwardovo zaklení. Polekaně jsem se na něho podívala a on se tvářil jako by mě chtěl zabít pohledem. Rychle jsem se s Jacobem rozloučila polibkem a slovy " Papa miláčku, zítra ve škole" a už jsem se hnala nahoru. Ještě než se za mnou stihli zavřít dveře, táta už tu byl. Byla jsem z této situace rozrušená a proto jsem začala vybalovat. Lidskému oku by se zdálo že vybaluji poměrně rychle, avšak zkušené upíří oko by poznalo, že to schválně protahuju. Ale Edwardovi to zřejmě nevadilo, sedl si na mou postel a mlčky čekal. Když jsem byla konečně hotová - asi po půl hodině, přisedla jsem si vedle něj. Podíval se na mě a lehce se usmál. Opětovala jsem mu úsměv a obejmula ho. Jeho reakce mě překvapila - přitiskl si mě k sobě jak kdyby to bylo naposledy, avšak to by byl nesmysl, věděla jsem že nás s mámou tolik miluje že ani kdyby ho "na nože brali", tak by nás neopustil. Rychle jsem tuto myšlenku zaplašila, jelikož jsem si uvědomila, že to zřejmě asi taky slyšel z mých myšlenek. Podívala jsem se na něj a on mě na uklidnění políbil na čelo. Došlo mi, že vlastně za celou dobu co je u mě v pokoji vůbec nepromluvil.

"Tati?"

"Copak zlato?" stále se usmíval a já nevěděla proč.

"Neřekneš to mámě, viď? "

"Co?" aha, hrál nechápavého.

"To co jsi viděl u mě v hlavě" objasnila jsem mu. Nezasvěcenému by to přišlo asi zvláštní.

"Pokud si to nepřeješ" pokrčil rameny.

"Díky, je mi jasné, že se to brzy dozví, ale stejně. Díky" ještě jednou pro jistotu.