Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zbouchnutá jeptiška - 6. kapitola

25.01.2013 (12:30) • KristenPattinsonTwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 2491×

Edward

Druhý den jsem se hned po škole vydal za Bellou. Už mě nedočkavě vyhlížela z okna.

„Ach, ty můj princi! Nasedněme spolu do černého Volva a ty mě odvezeš daleko a ještě dál,“ básnila, když jsem vkročil do domu.

„Bohužel, krásná panno. Já jsem prasynovec zlé čarodějnice, a tak tě tu musím držeti dále,“ zabásnil jsem jí a zavřel dveře.

„Honem děti, schovejte se! Můj manžel je mrzutý drak a jestli vás uvidí na prahu našeho zámku, tak bude zle,“ přidala se k nám teta a všichni jsme se společně zasmáli.

„Princi Edwarde! Jelikož jste překročil práh mého zámku, tak jste tu vězněn a teď běžte s princeznou Bellou do prostřední věže a proberte školní látky. Jinak pohádka špatně skončí,“ zabručel Charlie a založil si ruce na prsou.

My jsme to mysleli jako legraci, ale Charlie očividně ne, a tak jsme se šli vážně učit. V angličtině jsme celou dobu probírali Romea a Julii, a tak jsme se s Bellou vrhli na fyziku. Opakovali jsme si fyzikální zákony, veličiny a věci okolo toho. Najednou se ozvala menší rána a do otevřeného okna skočil Emmett.

„Co se tu šprtáte?“ zasmál se.

„Ach, Emmette. Ty náš obře! Mrzutý drak Charlie nás tu vězní. Pomoz, pomoz nám,“ zanaříkala Bella.

„Tak takhle je to. Rád, rád, krásná panno Bello a zrzavý princi Edwarde, rád vám pomohu,“ zaskřehotal Emmett a mě si hodil na záda a Bellu jemně do náruče.

Opatrně vyskočil z okna a rozběhl se k lesu. Pevně jsem se ho držel a užíval si té rychlosti. Bella se smála na celé kolo, až jsem se bál o její bránici. Emmett zastavil na jedné louce, kde byl Jasper s Alicí.

„Kam je unášíš?“ divila se Alice. Emmett nás postavil na zem.

„Ach, elfe Jaspere. Ach, trpaslíku Alice. Unáším krásnou pannu Bellu a zrzavého prince Edwarda ze spárů draka, který je věznil na svém zámku a nutil se je šprtat,“ vyprávěl vesele Emmett.

„To je strašné. Neboj se, obře Emmette. My vám milerádi pomůžeme na útěku,“ zasmál se šibalsky Jasper.

„Jak jste uhodl, blonďatý elfe, že tady Emmett je obr?“ divila se Bella.

„Vidím, krásná panno, já vidím,“ zasmál se Jasper.

Zase jsem vyskočil Emmettovi na záda, Jasper si vzal Bellu do náruče a Alice běžela před námi. Neběželi jsme dlouho a už jsme byli před naším domem, který připomínal akvárium, ale mně se to tak líbilo. Došli jsme do obývacího pokoje a pořád se smáli.

„Co tu děláte?“ valila oči Esmé, když se na nás s Carlislem přišli podívat.

„Tady elf Jasper a trpaslík Alice mi pomohli unést krásnou pannu Bellu a zrzavého prince Edwarda ze spárů strašného draka, který je nutil opakovat školní látky,“ zabásnil Emmett.

„A kde je Zlatovláska?“ zeptal jsem se.

„Tady jsem, princi Edwarde. Vím, že je to riskantní, ale, vílo Esmé a loupežníku Carlisle, myslím, že se staneme spolupachateli a pomůžeme se jim schovat. Já, elf a trpaslice budeme hlídat venku a ty, vílo a loupežníku, schovejte obra, princeznu a prince,“ rozkázala radostně Rosalie.

Jak řekla, tak se taky stalo. Ona, Alice a Jasper si povídali venku a já, Carlisle, Esmé, Emmett a Bella jsme hráli na zemi u krbu Aktivity. Od krbu šlo příjemné teplo a tahle hra vždycky byla zábavná. Hráli jsme celkem dlouho a Esmé vyhrála, já byl druhý. Začali jsme si povídat o dnešním pohádkovém dni a Bella začala předvádět Charlieho jako hrozného draka a imitovala jeho příkazy. Docela jsme se nasmáli a brali to jako nevinnou zábavu. Dokud nám ji někdo nepřekazil. Někdo, kdo nic z toho neměl slyšet.

Do pokoje vtrhl rozzuřený Charlie, který nás musel slyšet. Upíři v obývacím pokoji se zaměřili na zábavu, a tak si ani nevšimli tlukoucího srdce navíc.

„Já ti dám hrozného draka, že si týden nesedneš,“ rozkřičel se na Bellu. Všichni jsme vstali.

„Ale já to tak nemyslela,“ začala se vymlouvat.

„To si nemyslím, moc dobře jsem slyšel,“ zakřičel na ni znova. Byl rudý jako rajče.

„Ale,“ špitla.

„Já mám uši, Bello. A ještě nejsem tak starý, abych neslyšel dobře,“ zamračil se, stále rudý.

„Ale,“ zkusila to znova.

„Neodmlouvej,“ zakřičel.

„Ale já nic…“ zakřičela Bella, která se už neudržela. Byla to jen nevinná zábava.

„Žádné ale!“ zakřičel na ni Charlie a dal jí takovou facku, jako tenkrát Renée, ale desetkrát silnější.

Bella se svalila na zem, brečela a přitom si hladila rudou tvář. Tentokrát tam vážně bude mít otisk ruky.

„Ale Charlie! Byla to jen nevinná zábava,“ zkusil jsem ho přemluvit.

„Jo, tak zábava! Tobě snad přijde legrační si dělat z někoho srandu?!“ zakřičel a plesk! Dal mi taky takovou a možná větší, ale na druhou stranu lepší než Belle, a tak jsem spadl na druhou stranu. Postavil jsem se a snažil se ještě něco říct, ale on už měl připravenou ruku.

„Nesahej na mého syna!“ chytila ho za paži Esmé a odsekávala pečlivě každou slabiku.

„Měl bys jít. Bella tu zůstane! My se o ni postaráme,“ řekl vážně Carlisle.

Charlie si odplivl, ale plivanec mu spadl na špičku boty. Raději už nic nenamítal a odešel. Rychle jsem přešel k Belle a pomáhal jí na nohy.

„Proboha, Bello. Máš rudou tvář a půlku oka, a to není z breku,“ pohladila ji po vlasech Esmé.

„V pořádku?“ Přikývla.

To už tam dávno byla Rose, Alice a Jasper a prohlíželi si moji a Bellinu tvář. Bolestně jsem sykl, když se Rose dotkla mé rudé tváře. Esmé pokynula Alici a ta volala Renée.

„Renée, drahoušku. Bella zůstane u nás,“ švitořila Alice.

„To je jedině dobře. Charlie se už vrátil a je pěkně rozzuřený. Zrovna mlátí do stolu a já nevím, jestli by bylo dobré, aby se Bella zítra vrátila. Takže až bude bezpečno, zavolám,“ zavěsila teta.

Bella se mi tulila k hrudi a brečela. Já jsem ji hladil po vlasech a bolestně jsem sykl vždy, když jsem pohnul pravou částí obličeje. Jasper přinesl dva pytlíky zmrzlé zeleniny a podal nám je. Bella se už trochu uklidnila a přiložila si pytlík ke tváři, bez jediného náznaku bolesti. Až tak byla rozhozená. Udělal jsem totéž. Večer už byl tichý a jediné zvuky, které byly slyšet, byly z televize a z krbu, kde praskalo dřevo.

„Mám hlad, dva týdny bez lovu je jako za trest,“ zakňučel Emmett.

„Máš pravdu, měli bychom jít na lov. Zvládnete to tady?“ zeptal se nás Carlisle. Přikývl jsem.

„A žádné vylomeniny, bratříčku. Tady Bella otěhotní raz dva,“ zasmál se Emmett.

Všichni spokojeně odešli lovit a Bella se ke mně víc přimáčkla. Hladil jsem ji po vlasech a sem tam jsem jí dal pusu na zdravou tvář, ale mě to trochu bolelo.

„Chci jít spát, ale nechci ani k Rose a ani k Alici,“ zakňučela Bella. Aha! Můj pokoj vyhrál.

„Tak pojď,“ vzal jsem ji do náruče a odnášel jsem ji po schodech nahoru, do mého pokoje.

„Nemám nic na spaní,“ zaplakala.

„Něco ti najdu u Alice,“ usmál jsem se na ni. Zase to zabolelo.

Šel jsem do Aliciny ložnice a otevřel jsem dveře od jejího šatníku. Myslel jsem, že mi vypadnou oči z důlků, protože její šatna byla třikrát větší než můj pokoj. Po chvíli jsem pochopil systém uspořádání a našel jsem oddělení s pyžamem. No, spíš s hříšnými košilkami.

Neměla nic vhodného, a tak jsem vybral úplně fialovou košilku, která bude Belle do půlky stehen. Zavřel jsem její šatník a vydal jsem se zpátky do svého pokoje. Bella seděla na posteli s rukou na bříšku a tvářila se jako u mučení.

„Promiň, nic úspornějšího tam nebylo,“ zasmál jsem se a podal jsem jí košilku.

Zmateně si ji prohlédla a šla se převléknout do mé koupelny. Já jsem se zatím převlékl do kraťasů na spaní a sedl jsem si na postel. Za pár minut přišla Bella a mně uvíznul pohled na jejím bříšku. Alice byla štíhlejší, kvůli její drobné postavě, a tak měla i uplejší oblečení. Bella měla být za pár dní ve čtvrtém měsíci, a tak jí bříško narostlo. Nikdy jsem neviděl postup těhotenství, ale její bříško mi přišlo větší.

„Nezírej, můj majetek.“ Lehla si do postele.

„Ale z části i můj,“ zasmál jsem se a lehl si k ní.

„Není to bříško na čtvrtý měsíc velké?“ zeptal jsem se.

„Ne, i když se máma taky trochu divila. Mike si ze mě utahoval, že jsem tlustá, ale nikdo to zatím nepoznal,“ zašeptala a přitulila se ke mně.

„Edwarde?“ zašeptala. Přikývl jsem.

„Já bych s tebou…“ stiskla víčka k sobě.

„Chtěla chodit,“ doplnil jsem ji. Přikývla.

„A ty myslíš, že já s tebou ne? Bál jsem se ti to říct, protože jsem si myslel, že jsi na mě naštvaná za tohle, i když to máš ráda,“ zašeptal jsem a prstem jí přejel po bříšku.

„Ne,“ přitiskla mi tam pevně ruku a já se cítil… šťastný. Bellu jsem miloval už odmalička, ale bál jsem se jí to říct a potom, když jsem se to dozvěděl, tak jsem myslel, že zabiju ji nebo sebe, ale teď jsem šťastný.

„Bello, já tě… miluju,“ zašeptal jsem jí do obličeje.

Ne že by mi to s radostí taky řekla anebo utekla co nejdál. Ona mě chytila za vlasy a začali jsme se líbat. Já jsem měl stále ruku na jejím bříšku a ona hladila její hřbet. Nechtěli jsme se odtáhnout, ale oba jsme potřebovali vzduch. Nadechli jsme se a zase spojili naše rty. Usnul jsem spokojený a šťastný.

A je tu další kapitola. Určitě si hodně z vás bude stěžovat na Charlieho, ale v této povídce je Charlie mrzutý a všechno bere vážně. Nemám ho tak ráda, ale on se takový v této povídce píše dobře. Jinak chci poděkovat za komentáře. Moc potěšily. Vaše KPT.

Autor: KristenPattinsonTwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zbouchnutá jeptiška - 6. kapitola: