Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zbouchnutá jeptiška - 4. kapitola

11.01.2013 (12:15) • KristenPattinsonTwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2394×

Bella

Tak přesně tohle jsem čekala. Tvář mě bolela příšerně, ale já jsem se na bolest nesoustředila. Rose a Alice si něco až moc rychle šuškaly a já jsem jim nerozuměla ani slovo.

„Bello,“ chytila mě za ruku Rose.

„Nesahej na mě!“ prskla jsem a rychle ustoupila o krok vzad.

„My ti neublížíme,“ zkoušela to Alice.

„Já vím. Nebudu muset jít na...“ zašeptala jsem. Holky přikývly, že nebudu muset.

To byla úleva. Mému nenarozenému dítěti byly jenom dva měsíce a já jsem ho už milovala celým svým srdcem. Ale otázkou je, co na to řekne Edward.

Edward

Kluci mě vedli lesem a já jsem myslel, že mi hlava vybouchne. Mísilo se ve mně tolik pocitů a já je nedokázal rozeznat. Bylo to k zbláznění.

„Se zlomenou nohou dítě. Jsi fakt borec, Edíku. A to jsem myslel, že si ani neškrtneš, a ty takhle,“ smál se Emmett.

„Nech si toho, jo?!“ zakřičel jsem.

„Co cítíš, Jaspere?“ ptal jsem se svého blonďatého bratra.

„Radost, strach, zamilovanost a hlavně zuřivost, ale je toho tolik,“ bědoval.

No to jsem se toho dozvěděl. Kéž bych mohl přemýšlet! Ale ono to prostě nejde. Proč mi to Bella neřekla už dříve? A když už, tak mi to mohla říct jako prvnímu.

Proč jsem jí to sakra udělal? Proč jsem se nechal svést a souhlasit s jejím přáním? Jsem takovej blbec. Ne, já nejsem blbec, já jsem přímo vůl.

„Neobviňuj se. Vina je z tebe cítit jako z Alice voňavka,“ brblal Jasper.

„Zmlkni a běž se postavit na moje místo,“ štekl jsem.

Měl jsem velké štěstí, že upíři v mé rodině jsou Jasper a Emmett, protože od jiného bych už dostal přes hubu.

„Myslím, že už se můžeme vrátit,“ řekl Emmett a se mnou to škublo.

Bella

Seděla jsem na Rosaliině posteli a přemýšlela. Edward vypadal zmateně, takže jsem si nevšimla jeho reakcí na dítě. Nevím, co mi řekne. Edwardův otec byl nějaký ožrala, co po nocích znásilňuje nevinné ženy a potom je opíjí, takže tyhle věci bral Edward vážně. Jenže já znásilněná nebyla a dokonce jsem to moc chtěla.

Bouchly dveře. Kluci se vrátili. Emmett se něčemu smál, ale někdo ho nejspíš napomenul. Rosaliin pokoj byl v přízemí, takže bylo slyšet, když někdo přišel. Někdo zaklepal na dveře.

„Dále. Necháme jim soukromí,“ řekla Rose ostatním upírům.

Holky se vypařily a do pokoje vstoupil Edward. Nedívala jsem se mu do očí a mačkala jsem lem trička.

„Ahoj,“ zašeptal.

„Ahoj,“ odpověděla jsem.

„Takže... proč jsi to neřekla dřív? Bála ses, nebo...“ Rentgenoval mě.

„Já to nevěděla,“ pípla jsem.

„A to ti nepřišlo divný, že jsi to měsíc neměla a že sem tam jsi zvracela?“ rozzlobil se.

„Ne,“ pípla jsem znova.

„Jo, tak ne. Kurva! To sis nemohla vzít prášky, když jsi věděla, že nemáme ochranu?!“ rozeřval se.

„Ty to dítě nechceš?“ podívala jsem se mu uslzenýma očima do tváře.

„Ne, jo... vůbec netuším. Musím si to urovnat v hlavě.“ Otočil se k odchodu.

„Edwarde, já...“ vzlykla jsem.

„Ty nic,“ odvětil a práskl dveřmi. To byla poslední kapka.

Rozbrečela jsem se naplno a přitulila jsem se k polštáři. Alice a Rosalie už seděly vedle mě a objímaly mě. Slyšela jsem ze shora prásknout dveře. Edward měl pokoj nad Rosaliiným a stěny nebyly moc tlusté, protože Edward si vždy pouštěl hudbu a upíři všechno slyší.

Alice zmizela z pokoje a já jsem slyšela, jak křičí na Edwarda.

„Co to děláš?“ zaječela.

„Nic,“ oplatil jí vysoký tón.

„Tak proč tam Bella brečí?“ křičela Alice dál.

„Já jí nic neudělal! Skoro...“ křičel, ale poslední slovo pronesl normálně, takže jsem ho moc neslyšela.

„Rosalie,“ vzlykala jsem jí na rameni. Ty hormony.

„To bude dobré, broučku. Jen neví, co cítí,“ šeptala mi do ucha.

„Co máma?“ zašeptala jsem a utřela si oči do rukávu.

„Zuří, Esmé taky. Tvoji rodiče a moji odjeli k vám. Den nebo dva tam budou a potom se vrátí. Máš zůstat tady. Budeš u mě, chceš?“ usmála se na mě Rose. Byla tak milá.

„A co Emmett?“ vzlykala jsem dál.

„Ten to přežije,“ přimáčkla si mě blíž k sobě.

Šeptala mi, jak vše bude krásné. Edward bude hodný a milý, jak bude naše dítě vypadat a že to bude nádherná holčička. Vysnila mi nádhernou budoucnost a já jsem jí usnula v náruči. Měla jsem neklidný, bezesný spánek. Pořád jsem se vrtěla a otáčela. Nejspíš mi byla zima, a tak mě Rose předala do hřející náruče. Přitulila jsem se k lidskému tělu a byla jsem ráda, že jsem spala. Edward mě choval v náručí a já sebou přestala házet.

„Dobrý večer, princezno,“ usmíval se na mě upřímným úsměvem.

„Jak ses sem...?“ mrkala jsem.

„Byla ti zima, a tak mě Rosalie požádala,“ mrknul.

„Večer?“ uvědomila jsem si. To jsem jako spala celý den?!

„Ano, prospala jsi celý den. Neklidně ses vrtěla, ale zřejmě se ti nic nezdálo. Nebo ano?“ Zavrtěla jsem hlavou.

„Au. To bolí,“ pískla jsem a přiložila jsem si ruku na tvář. Byla pěkně horká.

„Dostala jsi dvě pořádné facky,“ připomněl mi starostlivě.

„A ty?“ vyhrkla jsem.

„Dobrý. Rána to byla velká a pěkně to bolelo, ale teď už ne,“ ujistil mě. Aspoň že tak.

„A co...“ Položila jsem si ruku na své bříško.

„Ještě nevím. Asi mi to pořád nedocvaklo,“ zašklebil se a sundal mou ruku.

Edward mi pomohl vstát a já se šla osprchovat. Svlékla jsem si oblečení a postavila se nahá před zrcadlo. Normálně nebylo v druhém měsíci poznat, že dítě roste, ale u mě trochu ano. Vždycky jsem byla strašně hubená, až nezdravě, a teď se mi bříško nepatrně zvětšilo. Nebude trvat dlouho a já bude jeden velký balón.

Postavila jsem se do sprchy a pustila jsem si vlažnou vodu. Mokré vlasy se mi lepily k obličeji a kapky vody mi stékaly po těle. Půjčila jsem si šampón a promasírovala jsem si hlavu. Vymáčkla jsem si trochu studeného tekutého mýdla a tvořila jsem z něj na svém těle mydliny. Znovu jsem spustila vlažnou vodu a opláchla jsem se. Vylezla jsem ze sprchy a zabalila jsem se do ručníku. Moje věci už byly u Rose v pokoji. Skvělé. Oblékla jsem si zelené kraťásky, šedé tričko s krátkým rukávem a šla jsem o patro výš do obývacího pokoje.

Edward seděl s Rose na gauči. Alice Jasperovi na klíně v křesle a Emmett sám v druhém křesle. Jasper měl úplně černé oči. Zachichotala jsem se. Chtěla jsem se posadit vedle Rose, ale Emmett si mě stáhl na klín a pořádně mě objal.

„Bude zima, bude mráz. Kam se, Bello, kam schováš?“ zazpíval.

Vymanila jsem se z jeho objetí a šla si sednout k Edwardovi pod deku.

„Schovám já se pod deku. Tam já zimu přebudu,“ zachichotala jsem se a objala jsem polštář.

„Řekl bych spíš, že k Edwardovi do postele,“ řekl Jasper a Emmett se mohl udusit smíchy.

„Mám nápad,“ zakřičel Emmett a odběhl. Přiběhl s Rosaliinou čepicí, která měla liščí uši – samozřejmě čepice nebyla z lišky.

„Běží Edward k táboru, nese pytel zázvoru. Bella za ním pospíchá, že ho hnedka opíchá,“ zpíval Emmett.

Edward se za ním rozběhl a Emmett už utíkal, ale lidskou rychlostí, a ještě se mu poškleboval a vyplazoval jazyk.

„Já myslel, že nejsi na kluky,“ smál se a utíkal dál.

Edward mu skočil na záda a pěstmi mu bouchal do hlavy a do zad. Spíš to bolelo jeho než Emmetta. Emmett se s prosíkem v očích podíval na Jaspera, ale ten jen výsměšně zavrtěl hlavou.

Smála jsem se jim, i když mě Emmett naštval. Začínala mě bolet bránice a dělalo se mi mdlo. Vyhrabala jsem se z deky a běžela na nejbližší záchod. Klekla jsem si k záchodové míse a znovu jsem zvracela. To už u mě byla Alice. Hladila mě po zádech a držela vlasy.

„Dobrý?“ zeptala se, když jsem si sedla k topení. Přikývla jsem.

„Určitě jsi unavená. Dneska jsi měla náročný den,“ usmála se a zvedla mě do náruče.

Obmotala jsem jí ruce kolem hrudníku a položila jsem si hlavu na její rameno. Musely jsme vypadat komicky. Zastavila se v obývacím pokoji a rozhlédla se. Potom si se zaváháním sedla na gauč a pořád mě držela v náruči. Opouštělo mě vědomí a já jsem usnula.

Alice

Sedla jsem si s Bellou v náruči na gauč a ona usnula. Byla strašně roztomilá, když spala. Hladila jsem ji po tváři a usmívala jsem se na Jaspera. Jeho oči opět nabraly zlatou barvu.

„To je ale bábovka. A to jsem myslel, že bude ještě sranda,“ bručel Emmett.

„Dneska toho na ni bylo moc,“ usmála jsem se na něj a potom na Bellu.

„Už půjdu spát. Dobrou, lidi,“ mávl rukou Edward a odešel k sobě do pokoje.

„Pamatujete, jak Carlisle přivedl proměňující se Esmé? To byla doba. Měli jsme doma malého Edíka a mohli jsme na něm oči nechat. Byl tak malinký,“ vzdychla jsem.

„Jo, Emmett říkal, že ho naučí balit holky, hrát všechny možné sporty a bůhví co ještě,“ přikyvoval Jasper.

„A co z něj vyrostlo... Holky balit neumí, sportům se sice věnuje, ale nehody se na něj lepí jako včely na med,“ zasmál se Emmett.

Rozpustili jsme kecací kroužek a já uložila Bellu do Rosaliiny postele. Vyrovnaně dýchala a v noci se ani moc nevrtěla. Zato Edward neměl klidný spánek. Třikrát se probudil s křikem. Prý se mu zdálo, že se topí v nějakém slizu, který na pár místech hoří.

Bella i Edward se došourali do obývacího pokoje a sedli si k hořícímu krbu na gauč.

„Co budeme dělat?“ ptala se Bella.

„Pustíme si rodinná videa,“ vykřikl Emmett a strkal první DVD do přehrávače.

Docela jsme se nasmáli. Na disku bylo snad milion videí. Jak k nám přišel Edward s Esmé, jak si ho Renée odnesla a potom jak první dva roky žil s Bellou a hráli si spolu. Jak Edward slavil každé narozeniny a podobně.

O měsíc a pár týdnů později...

Bella

Už jsem se neučila ve škole pro jeptišky, ale chodila jsem na střední s Edwardem. Přesto jsem do školy pořád chodila na náboženské hodiny a bydlela jsem tam. Své sestřence Irině jsem nic o dítěti neřekla, i když si ze mě dělala srandu, že jsem snad o kilo přibrala. Děťátko bylo malinké, ale už jsem měla normální hubenou postavu a ne tu vyhublou.

Myslela jsem, že do školy nezapadnu a už vůbec ne když jsem nastupovala spolu s Edwardem do třetího ročníku. Naštěstí tam chodili moji bývalí přátelé z Forks a zase jsme se dali dohromady. S Edwardem jsme byli jenom kamarádi a on mě pořád hlídal. Smířil se s dítětem, ale sladké řečičky neměl. Mike si nebyl Edwardem jistý, ale spíš mu záviděl postavu a krásu. Naopak Jessica byla nadšená. Edward se mi svěřil, že se ho už od prváku snaží sbalit, ale marně.

Jednou jsme takhle seděli u oběda a kluci se bavili o autech a Jessica s Angelou o nějakém oblečení.

„Carrie,“ zvedla jsem se ze židle a mávala jsem na blondýnku.

Šla mi naproti a odložila si tác na náš stůl. Objaly jsme se. Carrie byla moje kamarádka od jeptišek. Byla hodná a dobrá žákyně. Nikdy neměla žádný problém, a tak jsem nevěděla, co tady dělala.

„Co tu děláš?“ zeptala jsem se.

„Vykopli mě,“ dívala se do země.

„Proč?“ vyjekla jsem. Carrie měla nejlepší zámky.

„Někdo mě opil, zfetoval a znásilnil. Už mě prostě nevzali,“ broukla.

„Ach, Carrie,“ objala jsem ji.

„Panstvo, tohle je moje kamarádka odtamtud, Carrie,“ představila jsem ji a ostatní ji vesele pozdravili.

A tak se naše parta rozrostla. Vždy jsme sedávali u prostředního stolu - já, Edward, Mike, Eric, Carrie, Jessica a Angela.

„Proboha, Bello. Necpi se tolik. Nebo dopadneš jako Hargová,“ vtipkoval Mike a všichni si všimli, jak se Edward napnul.

Poslední dobou jsem hodně jedla. To to dítě, já jsem úplně nevinná! No a prostě si ze mě ostatní někdy utahují.

„To nic,“ pošeptala jsem Edwardovi a poplácala jsem ho po hřbetu ruky.

Zazvonilo na hodinu. Spolu s Edwardem, Mikem a Carrie jsem odešla na biologii.

„Tak, třído, dneska budeme zkoumat tasemnice, škrkavky a podobně. Nejdřív si je ukážeme ve sklenících, něco si povíme a potom je budeme zkoumat pod mikroskopem,“ oznámil učitel a obcházel nás se sklenicí, ve které byla tasemnice.

„Bože,“ zašeptala jsem a utíkala na záchod.

Edward vyrazil za mnou. Slyšela jsem učitele, jak na nás volá, abychom se vrátili. Naklonila jsem se nad záchod. Edward přiběhl akorát včas a držel mi vlasy.

„To bude dobré, ještě trošku a bude to,“ šeptal mi a hladil mě na zádech.

Jako pravidelně jsem nejdříve vyzvracela co nejvíc jídla a potom se ještě chvíli dávila. Zmoženě jsem si lehla na zem a hlavu jsem si položila Edwardovi do klína. Hladil mě a dával mi pryč vlasy z obličeje.

„Chceš jet domů?“ zeptal se starostlivě.

„Jo,“ objala jsem ho a zabořila jsem mu obličej do hrudi.

Chtěla bych odpovědět na některé komentáře. Ano, je zvláštní, že Bella a Edward jsou příbuzní, a přesto spolu spí. Oni vlastně příbuzní nejsou a později se to ukáže. Nechtěla jsem vám to prozradit, ale potřebuju, abyste to chápali. Někdo taky říkal, že je divné to, že si Bella nevšimla, že je těhotná. Jsem docela mladá, a tak nevím, jak to chodí. Holt každý není všeználek. A slibuji vám, že Renée a Esmé se tak chovat už nikdy nebudou. Kritika mi nevadí a všechno ráda vysvětlím.

Autor: KristenPattinsonTwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zbouchnutá jeptiška - 4. kapitola: