Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zbouchnutá jeptiška - 1. kapitola

25.12.2012 (19:30) • KristenPattinsonTwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2780×

Bella

Konečně konec školního roku. Ve škole pro jeptišky to bylo hrozné. Musely jsme docházet do normální školy a ještě do té pro jeptišky, kde jsme také v podstatě bydlely. Celý školní rok a domů akorát na Vánoce a letní prázdniny, ale kdo chtěl, mohl zůstat ve škole. Já rozhodně ne.

„Vstávej, Irino. Je ráno,“ budila jsem svoji sestřenku, se kterou jsem sdílela pokoj.

Poslední den školy. Dneska to bude takový oddech. Zazpíváme si a rozdáme vysvědčení. Potom si pro některé přijedou rodiče a hurá domů. Pozemek školy byl rozdělený na tři části. V první bydlely dívky, co chodily na základku, a v druhé dívky - jako já -, co chodily na střední.

Oblékla jsem si černý hábit, co nosily opravdové jeptišky. Tyto hábity si oblékaly dívky od šestnácti let. Od mala jsem snila, že se zamiluji a budu mít děti. Ale to ne, já prostě musím hnít v nějakém klášteře a věřit v Boha. Od malička mě rodiče vedli ke křesťanství, ale já mám na Boha jiný názor. Pak mě v šesti kopli do téhle školy a oznámili mi, že ze mě bude jeptiška. Naštěstí mou sestřenku potkal stejný osud a my se staly nejlepšími kamarádkami.

Maminka mi říkala, že ona i její sestra měly skončit tak jako já, ale maminka se musela starat o nemocné rodiče a potom se zamilovala a vdala, aby je uživila. Moje teta zase měla smrtelnou nehodu a teď je z ní upír. Takže to zbylo na mě a nikoho nezajímá, že to nechci. O tom taky nikdo neví, protože matku a otce nechci ranit. Oba to jsou křesťané a chtějí pro mě to nejlepší.

Konečně přišel okamžik, kdy nám předají vysvědčení.

„Slečna Broksová, Beltská, Delovská, Swanová...,“ vyvolávala ředitelka školy a zároveň abatyše.

Jo, samé jedničky. Ne že bych byla šprt, ale rodiče chtějí, abych byla co nejlepší, a já se to snažím splnit. Irina měla také samé a na mě už čekali rodiče.

„Bello, tak se mi stýskalo,“ brečela mi matka na rameno.

„Mně taky,“ objímala jsem ji.

„Bello.“

„Tati,“ rozesmála jsem se.

Konečně domů. Popadla jsem kufr, se kterým mi otec pomohl. V autě jsem vyprávěla příhody ze školy a ptala se, co je nového.

„Jdu se převléknout,“ nahlásila jsem a běžela do domu.

Ve svém pokoji jsem skočila do postele. Tak měkká. To ve škole nemáme. Rozhlédla jsem se po pokoji. Na stole ležel dlouho nepoužívaný notebook, skříň byla otevřená a na skřínce vedle postele leželo několik fotografií. Vzala jsem je do rukou a zasněně si je prohlížela. Na hodně z nich jsem byla s bývalými kamarády, s rodiči a v neposlední řadě s Cullenovými, které jsem neviděla pět let. Carlisle Cullen proměnil mou tetu Esmé a vzal si ji. Ještě před ní proměnil Rosalie, Emmetta a přišli k němu Jasper s Alice. Esmé měla syna Edwarda, který byl člověk, a proto jsem ho měla nejradši.

Šla jsem se osprchovat, převléct se a sešla jsem dolů do kuchyně. Mamka tam nebyla, a tak jsem zkusila obývací pokoj a koho jsem neviděla.

„Esmé,“ vydechla jsem a běžela ji obejmout.

„Bello, to je doba,“ objala mě a já ucítila husí kůži na mých pažích.

Přivítala jsem se i s ostatními. Konečně jsem byla stejně vysoká jako Alice, která z nich byla nejnižší. Když nepočítám její existenční dobu, tak jsem byla jen o rok mladší. Za měsíc jsem měla slavit sedmnáctiny a jí bylo osmnáct.

„Bello, sice jsi vyrostla, ale pořád jsi pěkně drobounká,“ střílel si ze mě Emmett.

„Taky tě ráda vidím,“ zašklebila jsem se.

Ještě jsem objala Carlislea a spatřila jsem vysokého, bronzovlasého, zelenookého mladíka, kterému bylo nejspíš jako mně, i když byl o hlavu vyšší.

„Edwarde,“ usmála jsem se. Zkrásněl, chlapec.

„Bello,“ zatočil se mnou ve vzduchu a já se mu chichotala do ucha.

„To je úžasné, co tu děláte?“ ptala jsem se.

„No, dohodla jsem se s Renée, že pojedeme na dovolenou,“ usmála se Esmé.

Druhý den odpoledne...

Cullenovi měli spoustu aut a největší bylo takové to rodinné, které mělo tři řady. Řidič a spolujezdec a za nimi tři sedačky a ještě za nimi také tři. Takže se tam vešlo osm lidí, ale nás bylo deset. Takže můj táta s Carlislem jeli spolu sami. Já jsem seděla s Edwardem a Alice v poslední řadě. V prostřední seděl Emmett, Jasper a Rosalie a nakonec v první seděla mamka a Esmé. Za pár hodin jízdy se mě zmocňovala únava a já byla v tom polospánku, kdy spíte, ale vnímáte.

Emmett s Jasper se zase dohadovali a Rose si něco mumlala.

„Ticho! Tady mládež spinká,“ okřikla je Alice.

Edwarda spánek přemohl dřív než mě a usnul s hlavou na Alicině rameni. Já jsem se tak taky uvelebila, protože se kvůli mně, Edwardovi a mamce přetápělo a Alice krásně studila.

Vůbec mi nevadilo, že jsou upíři. Pořád to byli oni a navíc pili krev zvířat. Takže pohodička. Probudila jsem se akorát, když slunce zapadalo. Byl to krásný pohled a Edward byl už taky vzhůru, takže se nakláněl přes Alice, aby taky dobře viděl.

Zastavili jsme u hotelu Stříbrná hvězda. Moc lidí tam nebylo, protože tu byla strašná zima a sluníčko nesvítilo zrovna nejsilněji, takže s námi Cullenovi mohli.

„Vezmi si to, než vystoupíš,“ podala mi tlustou bundu Rose.

Venku byla strašná zima a já honem utíkala do haly hotelu, abych se zahřála. Měla jsem pokoj s Rose a Alice. Byl to moc pěkný velký pokoj. Hned jsem si lehla a usnula jsem.

Ráno mě probudil zpěv ptáčků a diamantová záře od Alice a Rosalie.

Autor: KristenPattinsonTwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zbouchnutá jeptiška - 1. kapitola: