Druhé pokračování povídky Zázračný svit luny. Kdo nečetl první část, některé souvislosti nepochopí. V první sérii se jednalo o Jacoba a Renesmé. Tu v prologu bude jejich dohra... Z pohledu Setha. Přeji příjemné počtení.
02.06.2011 (17:45) • zuzinecckaa • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 3028×
Prolog
Vidět jejich štěstí, cítit jejich štěstí, ale sám jej nepocítit...
To byly mé myšlenky, když mi Jacob oznámil, že se bude s Renesmé ženit. Já jim to hrozně moc přál už od té doby, co jsem pochopil, že se do ní otiskl. A pak chodili kolem sebe jako duchové, dokud jsem ji nepostrčil. I když tohle Jacob nebral, byl mi poté vděčný, že jsem je tímhle vlastně dal dohromady.
Dnes byl jejich velký den. Já šel za svědka Jacobovi, Nessie šla Alice. Prostě vlk vlku a upírka upírce (tedy skoro). Ani jeden z nás vlků, i kdyby jen Leah, nesměl vidět Ness před svatbou v jejích šatech kvůli sdílení našich myslí. Alice by k ní stejně nikoho jiného než sebe nepustila, takže jsme měli o vše postaráno.
Držel jsem jejich prsteny a díval se na to, jak se Jake nervózně ošívá. To je fakt divné na těch svatbách, před nimi člověk o nich mele jako nic, ale jakmile nadejde den D, jsou všichni nervózní. Já žádnou nervozitu necítím, ale možná je to tím, že nikoho nemám.
Náhle se ozval konečně svatební pochod, mám dojem, že ho hrála Rosalie jako při Bellině svatbě. A po schodech dolů scházel... anděl. Ani jsem se nedivil, že ji naprosto zbožňuje.
V těch jednoduše střižených bílých šatech vynikla její ženská postava. Zkusil jsem se na ni dívat Jacobovýma očima a opravdu byla nádherná. Jen to byla moje nejlepší kámoška a já ji měl i tak rád.
Edward ji konečně dovedl k nám, vložil její ruku do jeho a pak se s širokým úsměvem vzdálil. Teď byla pro všechny ta nejnudnější část - poslech jejich slibů a co vůbec znamená být v manželství.
Neposlouchal jsem, ale když se ozvalo zvučné ano od Renesmé, natáhl jsem k nim ruku s jejich prsteny. Konečně si dali svůj stvrzující polibek a mohli jsme jít slavit.
Když se tak kouknu zpátky, kolik lidí v mém okolí slavilo svatbu... Chtělo se mi plakat. Všichni, tedy téměř všichni si někoho našli, ale já si připadal kolem těch párů jako křen. Jako někdo navíc.
Posedali jsme si podle Aliciina zasedacího pořádku a pak jsme se všichni jali slavit.
Je zajímavé, že já jsem vždy veselý, mám dobrou náladu na rozdávání, ale dnes... Dneska na mě úplně všechno spadlo. Začal jsem si uvědomovat, že okruh mých nejbližších se zužuje jejich otisky...
Ne že bych to nikomu nepřál, ale začínám zjišťovat... že jim závidím. Závidím jim ten sladký pocit sdílení s tím druhým, závidím jim to, že se mohou svěřit někomu dalšímu mimo smečku...
Nevím, kde se tyto pocity ve mně vzaly, ale náhle jsem se cítil strašně ukřivděně. Rozhlédl jsem se po lidech, kteří se skvěle bavili, a já se nudil. S nikým jsem nekomunikoval.
„Sethe, pojď si se mnou zatancovat," řekla Bella, která za mnou přišla. Kývl jsem jí na to, protože jsem nebyl schopen nic říct.
„Edward říkal něco o tom, že se dneska nějak necítíš ve své kůži, Sethe," vyvalila na mě hned, jakmile jsme došli na parket.
„Ne, necítím, ale nechci se o tom bavit. Pokud ví všechno, tak mě musí chápat. Neměj o mě starosti, Bells. Víš, že tě mám moc rád, ale asi teď půjdu pryč," odsekl jsem a opravdu jsem vypadl. Poslední, co jsem viděl lidskýma očima, byl milý a chápavý úsměv Belly, než jsem vyběhl a nechal oheň se rozšířit po celém mém těle.
Tlapami jsem dopadl na zem a běžel někam. Jelikož celá smečka byla na oslavě, měl jsem takto po dlouhé době svou hlavu jen sám pro sebe. Nechal jsem se ovládnout instinkty zvířete a prostě běžel.
Časově ten samý den, pohled nikoho:
Byla právě hluboká noc. Na kraji lesa stála mladá dívka uprostřed pentagramu, kde v prolnutí či dotyku dvou čar stála jedna svíce. Plamínky lehce plápolaly v lehkém větříku.
„Už se projevila její moc," zaševelil vítr mohutným hlasem. Dívka rozpažila ruce a zaklonila hlavu.
„Je čas..." zašeptala do noci a její výraz se změnil na pomstychtivý. Poté se temně zasmála.
Ahoj lidičky, tak tu pro vás mám nový díl mé „nové" kapitolovky navazující na Zázračný svit liny - Třpyt Měsíce. Bohužel epilog neměl tolik komentářů, co jsem si představovala, ale co se dá dělat. Zase bude platit mé pravidlo, komentáře 5+ a dlouhá kapitolka, míň jak 5 a krátká. Doufám, že vás nezklamu. Vaše zuzinecckaa
« Předchozí díl
Autor: zuzinecckaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zázračný svit luny - Záře Slunce (Prolog):
Juj, krásný začátek !
Docela soucítím se Sethem musí mu být smutno
Zajmá mě jak to bude pokracovat tak du rychle na to !
já chci další prosím rychle :D :D... :D
Koukej sem dát další kapitolku Styl tvého psaní se mi dost líbí a děj je také zajímavý
honem dalsi uz se tesim na dalsi kapitolu
Som rada, že píšeš ja o Sethovi a prosím - pokračko!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Som zvedavá na pokračovanie
super
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!