V minulé kapitolce jsme měli maličkou rodinnou poradu. V této kapitolce se konečně zase budeme věnovat Sethovi a Kate. Přeji příjemné počtení, vaše zuzu
01.10.2011 (07:15) • zuzinecckaa • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1354×
8. kapitola - Zmaten
Pohled Setha:
Držel jsem ji v náruči a propaloval Edwarda pohledem, než konečně se uráčil i s Bellou odejít. Měl jsem o Katherine velký strach, cítil jsem se moc špatně, když jsem ji viděl takhle vyděšenou.
Po chvíli se odtáhla, ale stále se třásla a tekly jí slzy proudem. Nechápal jsem, co se děje, ale bolelo mě ji vidět takhle zlomenou a zničenou.
„Tys... Tys tušil, že nejsem jen člověk?" zeptala se mezi vzlyky a podívala se na mě. Přikývl jsem.
„Jak... Jak... Jak to?" tázala se dál. Bál jsem se jí říci pravdu, ale zase na druhou stranu... Nemohl jsem jí lhát. Byla přece jen má druhá polovina a musela znát pravdu. Ale pokud se živí lidmi, pak... Zatím jsem nad tím nechtěl ani přemýšlet.
„Já... Nejsi jediná, co má své tajemství, Kate," zašeptal jsem a sledoval její reakce. V určité chvíli jí přestaly téci slzy a pohlédla na mě překvapeně, téměř až rozčarovaně. Jako by se bála... Ale čeho?
Dlouhou dobu bylo ticho. Uvažoval jsem, jak jí to řeknu, ale zase mě předběhla.
„Je mi jedno, co jsi. Já vím jen to, že chci s tebou být," poznamenala a pak jsem cítil její paže kolem svého pasu.
„Akorát... To je součást toho tajemství," zaprotestoval jsem tiše. Její tělo se napnulo a pak mě donutila na ni pohlédnout. Drobné prsty držely mou bradu a čokoládové oči mě vpíjely do sebe.
„Tak povídej," vybídla mě. Snažil jsem se vymanit z jejích rukou, ale nedovolila mi to. Nechtěl jsem hledět do těch tmavých hlubin jejích očí, ale svůj pohled nesklopila.
„Já... Možná sis všimla podle mé vůně, že asi nebudu normální člověk," začal jsem opatrně. Na souhlas jen přikývla. Vyčkávala, na nic se neptala, jen tiše čekala, až zase začnu mluvit já. Snažil jsem se aspoň se trochu od ní posunout, protože mi to teď začalo vadit, ale stále mi to nechtěla dovolit.
Nedala mi na výběr, použil jsem trochu více síly a postavil se. Konečně jsem se cítil trochu volnější, i když na mých zádech jsem cítil její pohled, který se mi tam téměř propaloval.
„Podle legend se kdysi kmen, ze kterého jsme vzešli v dnešní době i my, zachránil před... Takovými, jako jsou tvůj otec, jako jsou Edward a Bella, ti, co tu před chvílí byli, tím, že na sebe vzali podobu vlků.
Splynuli tehdy s nimi a přes mnohé generace se tyto geny dědí až do dnešní doby. Před několika lety, když se sem přistěhovali, jsme tento gen pocítili plně rostoucí," říkal jsem otočen k ní stále zády. Čekal jsem překvapené výdechy, lapání po dechu, ale ona nic.
„A co s tím má co společného naše náklonnost?" zajímala se jen o tohle. Z jejích hlasu čišela zvědavost. Začal jsem chodit do kolečka kolem malého stolku, co stál u gauče, a přemýšlel, jak jí to vysvětlit.
„No... Jde o to, že my jako původci genu musíme, nebo měli bychom, zplodit zdravé děti nosící též tento gen, který by se podle potřeby rozvinul tak jako u nás. A k tomuto nás vede právě otisk, jinými slovy láska na první pohled. Když se otiskneme, tak víme, že ta partnerka je ta jediná, se kterou naše děti budou v nejsilnější linii." Zastavil jsem se, i když tentokrát až na druhé straně místnosti, co nejdál od gauče stále zády k ní.
Uslyšel jsem jemné šoupání po kůži, jak se asi pomalu zvedala, a pak tiché krůčky. Pomalu se její ruka dotkla mých zad a já jen přivřel oči.
Chvíli jsme tam jen tak stáli, když pověděla: „Mně nevadí, že nás nevede nějaká láska, ale otisk. Já si stejně myslím, že kdyby nebylo toho takzvaného otisku, tak bych stejně z tebe byla na měkko."
Po jejích slovech jsem se usmál a otočil se k ní. Objal jsem ji a byl rád, že ji mám. Ale malý červíček pochybností mi zase začal hlodat v hlavě... Co jí?
Musel jsem se odtrhnout a vymanit se z jejího objetí. Začalo mi to vrtat hlavou a já se najednou cítil jako tygr v kleci. Co mi odpoví, když se jí zeptám? A co udělám, když odpoví, že...
To jsou dilema, to jsou dilema... Povzdechl jsem si.
„Co se děje?" zaslechl jsem její hlas, tak krásný a líbezný.
„Co jíš?" procedil jsem otázku horko těžko mezi zuby. Bylo to ode mě hloupé, ale měl jsem strach.
Padlo ticho. Já neměl sílu se na ni podívat, ale slyšel jsem, jak se trhaně nadechuje a jak jí srdce buší. V její krvi jsem byl snad schopen rozeznat i nával adrenalinu, ale nebyl jsem si jist.
„Sethe," ozvala se po hodné chvíli, ale neznělo to tak, jak jsem si přál. Její hlas byl omluvný a smutný. Ani mi již nemusela odpovídat, věděl jsem vše s naprostou jistotou.
„Já... Kate... Nemůžu být s monstrem, Kate," zašeptal jsem bolestně a čekal na odezvu. Zaslechl jsem jen prásknutí dveří a šokovaně se otočil do teď již prázdné místnosti. Měl jsem dojem, že si to můžeme vyříkat, když se máme tak rádi, ale asi jsem se spletl...
Pohled nikoho:
Jeho chování ji šokovalo. Nejdříve tvrdí, že ji miluje, ale pak jí řekne, že s ní vlastně nemůže být? Tak ať se rozhodne, protože ona za ním rozhodně nebude dolézat!
Rychlostí člověka se dostala domů, kde se sesypala na gauč.
Co to dělám, pomyslela si. Vždyť to nemyslel zle, jen jedná v důsledku s tím, čím je, snažila se sama sebe přesvědčit, ale věděla, co ji nejvíce dostalo.
Nemůžu být s monstrem, Kate...
Tahle slova jí stále lítala hlavou. A co je on sám? Beránek? Nevěděla, jestli má být rozzlobená či chápavá, ale nechtěla to řešit. Naštěstí osud jí byl milejší, a tak po pár provzlykaných a proplakaných hodinách ji konečně zalil tmavnoucí mráček spánku, který ji odnesl s sebou do říše snů. O něm.
Tak vám chci moc poděkovat za komentářky k minulé kapitolce a zkusíme jednu věc. Já se teď snažím psát kapitolky celkem často, tak zase chci, abyste se snažili vy mě pomáhat v inspiraci.
Zkusím si dovolit dát limit 7 komentářů. Doufám a věřím, že to pro vás není příliš, a za oplátku tu budete mít kapitolku v průměru aspoň jednu týdně.
Doufám a věřím, že tu potěšující komentářky najdu, vaše zuzinecckaa
Autor: zuzinecckaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zázračný svit luny - Záře Slunce (8):
Hezká kapitola
Ty brďo snad to Seth nějak spraví jinak je Kathrein ( nebo jak se to píše xD ) rozhodne zabít Ness
Doufám že si tok ní Seth přijde vyžehlit !
Jinak skvělá kapitolka cekala jsem na tokdy jí to řekne ! :)
Och, ja zase komentujem po funuse... Jak sa hanbím a ešte si ma upozornila... Prepáč.
No dej je čím ďalej, tým lepší. Tak ma napadá, že Seth by si to u Kate mal vyžehliť a doliezať za ňou sám... Veľmi sa teším, ako to vymyslíš a príbeh je úplne úžasný.
Super
Ode mě potěšující komentář najdeš určitě.Je to moc hezký.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!