Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zázračný svit luny - Záře Slunce (22)

19.12.2011 (07:00) • zuzinecckaa • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1490×

22. kapitola - Tohle tedy ne...

Pohled Kate:

Přicházel poslední večer. I na mě už dopadla nervozita. I když jsem téměř před týdnem málem spálila Paula, ta síla mě opouštěla.

S Nessie, mou drahou sestřičkou, jsme stále řešily, co budeme dělat při jakých situacích. Slunce se pomalu sklánělo k západu a já měla pocit, že omíláme celý ten týden jen to samé dokola.

Se Sethem jsem se tedy vydali ke mně, abychom si odpočali. Nejdřív jsme si spolu dopřáli krásnou, dlouhou sprchu, pak jsme se v náručí toho druhého vynesli do nebes, než jsme konečně unaveni padli do polštářů a usnuli. Věděla jsem, že nějaké odreagování nám prospěje, protože jinak bychom byli vzhůru až do rána, a to jsem nemohla dopustit.

S první paprsky slunce v našich oknech mě vzbudily. Moment na to se objevila Alice s pochmurným úsměvem a se snídaní až do postele.

Seth ještě roztomile chrapkal, tak jsme ho nechaly a pomalu se odebraly do obýváku.

„Tak jak se cítíš?" ptala se mě. Nervózně jsem se ošila, což jí jako odpověď prozatím stačilo.

„Já to už taky moc slavně nevidím. Nemyslím tím. že bych vám s Nessie nevěřila, ale pochybnosti celé rodiny se dostaly až na mě." Co jsem měla šanci Alici poznat, tak jsem věděla, že je to stále optimistická osůbka. Ale ten týden byl náročný opravdu pro všechny... Včetně jí.

„Jaké dary mají k dispozici?" zeptala jsem se. Už jsme to několikrát protřásali, ale potřebovala jsem ujistit, že jsem na nic nezapomněla.

„Jane působí bolest, ale její oblast zahrnuje pouze jednu osobu. Nevím, jak by na to reagovala smečka, proto v přímém okolí bude jen Seth a Jacob a budou lidmi. Alec umí všem způsobit strnulost tak, že nevnímáš své tělo a okolí. I když to trvá trochu déle, než se jeho moc projeví, o to je to horší. Renata je osobní strážkyní Ara, umí zaštítit sebe a dotekem osobu proti fyzickým útokům, takže na ni pozor, moc neútočit. Aro při dotyku vidí vzpomínky a vůbec všechny myšlenky, co se ti za celý život mihly hlavou. Chelsea zase ovládá vztahy. Dokáže tě k někomu připoutat a naopak odpoutat, na ni naštěstí působí Bellin štít. Pak je tam Demetri, je to nejlepší stopař. Ten dokáže vyhledat kohokoliv kdekoliv a kdykoliv. Marcus vycítí vztahy mezi osobami... Jinak tam nikoho již nadaného moc nemají. Jo, vlastně Heidy. Ta je vůči ostatním naprosto neodolatelná." Při každém jménu jsem jen pokývala hlavou, jako že chápu.

Kroky v prvním patře nám daly znát, že se Seth probudil a míří za námi.

„Dobré ráno, sluníčko," pozdravil mě a políbil mě do vlasů, než se svalil na gauč vedle mě a začal jíst.

„Ahoj." Jeho oslovení mě rozehřálo po celém těle.

Během jídla jsme všichni mlčeli. Alice ještě zřejmě kontrovala přesný čas. Vždyť tu bylo šíleně zataženo a měla jsem dojem, že první vločky sněhu už dopadly na zem.

„Myslím, že je čas," oznámila tiše po chvíli a nechala nás, ať se převlékneme a upravíme. Já se nijak neřešila, vždyť před nimi se stydět nemusím. Pohlédla jsem na Setha, který mi svým oblečením málem vyrazil dech.

Neměl na sobě nic sexy, ale volné černé kalhoty a šedoželéná košile jeho postavě jen přidávaly na velikosti. Když si rukou prohrábl vlasy, ani jsem neměla chuť nikam jít, protože ty svaly, co mu na rukou hrály...

„Jdeme!" zakřičela mi Alice hlasitě do ucha a mě tím probudila z nestoudných myšlenek. Radši jsem si pro jistotu otřela ústa, kdyby náhodou mi kapaly z úst sliny, protože jsem chtěla vypadat co nejvíce normálně.

Zamířili jsme rovnou k louce. Těsně před ní jsme zastavili u ostatních. Rose se tvářila nesmírně útrpně, ale nedivila jsem se jí. I když je takzvaně ledová královna, svou rodinu miluje nejvíce ze všech. Je k ní připoutaná natolik, že je za ně schopna položit život.

„Jak dlouho, Alice?" ptal se diplomaticky Carlisle. Jej jsem také obdivovala. Vždy se snažil být jejich oporou a vůdcem a nesnažil se dávat najevo své stresy a strachy. Každý v něm viděl jen tu silnou osobnost, kterou vlastně pro nás všechny představoval.

„Tři minuty," odvětil za ni Edward a pousmál se na ni. Ta na něj roztomile vyplázla jazyk, ale hned na to se zase její tvář zachmuřila.

Pak mi proběhla hlavou myšlenka, ale ta mi rozhodně nepatřila. Neboj se, my to zvládneme.

Pohlédla jsem na Ness a přikývla. Už jsem slyšela křupání lehké vrstvy sněhu, která se tu mezitím vytvořila. Vůbec jsem nevnímala, že mi maličké kousky ledu máčí obličej, vlasy, oblečení. Mé nitro se pouze zabývalo tím, co se má stát.

Konečně se vynořili ze stínů stromů. Jak se přibližovali, roztahovali se do stran. Vůbec jsem nevěděla, že jich je tolik. Černé uprostřed se postupně rozšiřovalo přes tmavě šedou až téměř po bílou. To byli ti s nejmenším postavením.

Všichni se naráz zastavili, jako by to bylo domluvené. Pak vystoupilo asi šest upírů, kteří se vydali doprostřed louky. Ani o krok navíc neudělali, prostě se zastavili a stáli tam.

Náhle Edward začal vrčet. Všichni jsme se nechápavě na něj zahleděli, ale jen zavrtěl hlavou s očima upřenýma stále na tu šestici.

„Carlisle," ozvalo se náhle z malého hloučku a do popředí se vydral červenooký upír s tmavými vlasy. Jeho pokožka vypadala jako z papíru, tak křehce a snadno roztržitelně.

„Aro." Tak chladný tón jsem od něj ještě nikdy neslyšela. A to i přes to, že jsem u nich byla jako příživník, když jsem se chystala zabít Ness. Otřásla jsem se.

„Slyšel jsem od svých zdrojů, že tu máte opravdu veliké poklady," mluvil dál Aro a pohlédl na nás. Jeho pohled byl plný chtíče, pln odhodlání. Když se mu nevzdáme, bez boje se neobejdeme, to jsem v nich přečetla. Cítila jsem, jak mě Seth pevněji přitiskl k sobě.

„Je pouze na nich, zda půjdou k vám," rozčísl vzniklé ticho Carlisleův hlas. Chtěl to vyřešit diplomacií, ale všichni jsme věděli, že Aro sem nepřišel vyjednávat.

„Ale ovšem, to já vím, Carlisle. O, Bello, rád tě vidím," změnil hned na to téma rozhovoru. Jmenovaná se akorát s posměškem pohla, aby mohla opětovat kývnutí. Na víc se radši nezmohla, musela kolem nás udžet štít.

„Pane." Pozornosti se dožadovala malá blonďatá upírka, dle popisu Jane. Mračila se na Bellu, která jí jen posílala jeden vítězoslavný úsměv za druhým.

Aro se té upírky dotkl, pokýval hlavou a zase se otočil k nám.

„Jak vidím, Isabello, tvůj dar se velice rozšířil. Rád bych ti nabídl místo ve své gardě." Po těchto slovech se Janina tvář stáhla hněvem.

„Ale..." Při zvednutí Arovy ruky Jane okamžitě utichla.

„Aro, buďme přeci upřímní. Kvůli mně tu nejsi," pronesla Bella. Obdivovala jsem její odvahu, ale asi už toho má více za sebou, než já mohu tušit.

„Dobře, dobře. Budu tedy upřímný." Teď se jeho pohled stočil na mě a na Ness.

„Katherine, Renesmé, rád bych vám nabídl místo ve své gardě. Přijímáte?" Po této otázce se na chvilku rozhostilo ticho. My dvě jsme se na sebe podívaly, než Ness odpověděla.

„Myslím, že náš postoj a naši odpověď už znáš," řekla za nás obě. Já jen pokývala hlavou, v tu chvíli jsem totiž měla v krku nesnesitelný knedlík, který by mi stejně ani promluvit nedovolil.

„Dobře, dobře..." Aro si skoro potěšeně zamnul ruce. Už se nadechoval k dalším slovům, když mě Ness popadla za ruku. V tu chvíli vzplála stříbrno-zlatá záře. Naše společná záře.

21. kapitola <-> 23. kapitola

Ahojky, takže zase děkuji za komenty k minulé kapitole. Mohu vám slíbit, že poslední kapitoly jsou skoro dopsané, takže do pár dní snad budou vydané.

Snad tu také najdu nějakou odezvu. Vaše zuzinecckaa.

Autor: zuzinecckaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zázračný svit luny - Záře Slunce (22):