Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zázračný svit luny - Záře Slunce (11)

19.10.2011 (10:15) • zuzinecckaa • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1557×

11. kapitola - Samá tvrdohlavost

Pohled Setha:

Běžel jsem za ní. Po rozhovoru s Edwardem jsem měl trochu strach, co se bude dít, ale zase jsem měl povinnost si s ní o tom všem aspoň promluvit.

Věděl jsem, že ten rozhovor bude těžký, ale co jiného mi zbývalo? Nemohl jsem před ní utíkat či se jí stranit, protože ona je má druhá polovička.

Konečně jsem zahlédl její dům a došel jsem až před vchod. Její vůně byla velice čerstvá a silná, takže jsem odhadl, že doma bude. Nervózně jsem chvíli přecházel před hlavním vchodem, když se dveře otevřely.

„Ahoj, co tu děláš?" ptala se podezřívavě. Její krásná tvář vyzařovala pochybnostmi a nedůvěrou.

„Ahoj, myslím, že bychom si měli spolu o něčem promluvit," řekl jsem na to a pak prošel bez pozvání dovnitř. Posadil jsem se na její pohovku a vyčkával, až ona neochotně dojde ke mně.

Když se usadila vedle mě a nasadila výraz „já ti nic nepovím", spustil jsem.

„Kate, za prvé chci říci, že tě neskutečně miluji. Omlouvám se za svá slova u mě doma, ale musíš pochopit, že tohle je má podstata. My jsme byli stvořeni k tomu, abychom lidi chránili. Ano, byl jsem hrubější, ale nic to nemění na našich pravidlech."

Už otvírala pusu na protest, ale rukou jsem ji zarazil.

„Teď přijde ta těžší část. Znám jednu dívku, která je ti neskutečně podobná. Teď už vím, proč to podobenství mezi vámi je takové, že jste od sebe téměř neroznatelné. Nechtěla bys mi něco povědět sama?"

Chvíli na mě koukala vykuleně a pak se zahleděla na své nohy.

„Sethe, já netuším, o čem tu hovoříš. Já žádnou dívku mně podobnou neznám a ani o žádné nevím." Bolestně jsem si povzdechl.

„Proč mi lžeš, Kate?" Prstem jsem jí zvedl bradu a donutil ji, aby mi pohlédla do očí. Její byly plné slz.

„Já ti nelžu. Proč bych měla?" Při těchto slovech uhýbala pohledem.

„Kate, přál bych si, abys byla ke mně upřímná, ale zjevně se toho nedočkám. Tak začnu sám. Co ti říká Dítě Slunce a Dítě Měsíce?" Při posledních slovech sebou několikrát trhla a pak oči přivřela. Vymanila se obličejem z mé ruky a otočila se ke mně zády.

„To nemůžeš pochopit...," zašeptala velice tiše, ale mé citlivé uši ji stejně zaslechly.

„Chápu jedinou věc, Kate. Ty jsi sem přišla zabít jednoho poloupíra, zároveň je to má nejlepší přítelkyně. Zeptám se na jednu věc. Jak bys reagovala na to, kdybych ti teď tady umřel? Co by to pro tebe znamenalo?"

Oči plné bolesti otočila zpět ke mně.

„Tohle neříkej, prosím, tohle neříkej," šeptla, ale zavrtěl jsem hlavou.

„To mě nezajímá, Kate. Mě zajímá, jak by ti bylo, kdybys zjistila, že už nejsem na tomto světě." Bylo na ní vidět, jak nad mými slovy uvažuje a pak se nadechla k odpovědi.

„Já... Asi bych už nedokázala žít. Nebylo by pro co žít. Snažila bych se... Nejdřív bych se snažila zjistit, jestli ti náhodou někdo neublížil záměrně, ale pak bych stejně chtěla jít za tebou... Bez tebe bych už nebyla já." Když domluvila, vzala jednu mou ruku do svých jemných malých dlaní a přitiskla ji ke své tváři.

„Tak, teď ti vysvětlím jednu věc. Ta dívka, ta Renesmé, je také otisklá do dalšího z mé smečky. Další věcí, co by se stalo, by bylo, že bolest jednoho přechází na celou smečku, takže pokud bys ji zabila, neublížila bys jen jí, ale odnesli bychom to všichni. Dál tu platí zákon, že pokud objekt otisku někdo, i když neúmyslně, zabije, tak ho musíme pomstít. Tím pádem bych to odnesl já, protože ty bys zabila ji a pak bych i já odešel. Jenže celá smečka by se poté musela pozabíjet. A nejen oni. Renesmé je dcera místních upírů a ty tedy nejsou vůči tobě příznivě naladěni už jen proto, co chceš udělat její holčičce."

Chvíli na mě jen nechápavě zírala, než další slova procedila skrz rty.

„A to mě má zajímat?" Myslel jsem, že jsem ta slova ani nezaslechl. To neřekla, že to neřekla...

„Dobře, tak vezmi nůž a podřízni mi hrdlo." Svou ruku jsem vytrhl a ukázal do její kuchyně.

„Cože? Proč to po mně žádáš?"

„Protože pro tebe bude jednodušší, když se mě zbavíš hned. Nemíním trpět poté, co se spustí ta tvá vražedná mise," osvětlil jsem vážně. Nemínil jsem si brát servítky, prostě jsem to myslel smrtelně vážně.

„Ale...," zasekla se. Zmateně mrkala a snažila se ke mně přitulit, ale na to jsem měl to nejmenší pomyšlení.

„Co ale? Buď mě zabiješ ty anebo to udělá někdo jiný, stejně to bude tvou vinou. Tak na co tu zůstávat déle?" Věděl jsem, že se teď pohybuji na tenkém ledě, ale potřeboval jsem vědět, na čem jsem.

„To není pravda, to neříkej..." Chytil jsem ji za paže a trochu s ní zatřásl.

„Uvědom si, že nejsi v pohádce, Kate. Co sis myslela, že se bude dít? Že ji v klidu zabiješ a pak budeš moci zase žít svůj život? Bez důsledků?" Zírala na mě a její oči mi prozradily vše.

„Ty jsi tak naivní! Fakt sis myslela, že vše bude bez důsledků? Že jen odbydeš svou práci a pak jen tak odejdeš?" vybuchl jsem a odstrčil jsem ji od sebe. Už jsem nemohl sedět a začal jsem pomalu přecházet po jejím obýváku.

„Sethe, takhle já neuvažuju."

„Toho jsem si všiml. Ty totiž asi nejsi normální bytost. Tobě je jedno, co se stane mně, ať už přímo či oklikou, ale hlavně, že ty si své odbydeš, co?" Zaslechl jsem za sebou tichý vzlyk, ale nehodlal jsem přestat. Musí si uvědomit, co tím způsobí. Co mně tím způsobí.

„Poslouchá se to dobře, Kate, Dítě Měsíce?" šeptl jsem bezmocně.

„Jak víš, že...?" nedomluvila, protože jsem ji zas přerušil já.

„Prostě jsem se to dozvěděl. Řekni mi, proč na tom tak visíš?"

„Mám... Mám určitou schopnost, Sethe. Dokážu ničit věci," přiznala se.

„Hm... A to znamená, že musíš někoho zabít. To je super," poznamenal jsem ironicky.

„Prostě nejsem normální, no! Tak co tu ještě děláš? Já si to nevybrala, je to má povinnost!" vykřikla a pak se ale zhroutila. Měla pravdu, co tu vlastně ještě dělám.

„Rozmysli se, co chceš, Kate. Jsme svoji, ale to nic nemění na tom, jak se budeme chovat. Až se rozhodneš, tak přijď. Zatím se měj."

Bez pohledu na ni, bez pořádného rozloučení jsem opustil její dům. Sice mě srdce bolelo, ale co jsem mě dělat?

10. kapitola <-> 12. kapitola

Ahojky, tak tu máte další kapču. No, jak jsem slíbila, spolu ještě nebudou a nevím, jak dlouho mi bude trvat je ještě trápit, ale musím se dostat do určitého bodu... To pochopíte, až budou další dílky napsané.

Jinak děkuji za komentářky k minulé kapitolce a těším se na další, vaše zuzu.

Autor: zuzinecckaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zázračný svit luny - Záře Slunce (11):