Co se asi stalo poté, co Bella luskla? Chytré hlavičky nezklamu. Díky za komentíky v předchozí kapitole, ani si nedokážete představit, jakou mi udělaly radost. :) P.S.: Ta první kapitola je přepsaná, tak abyste se pak nedivili.
06.03.2012 (07:45) • 1alicecullen • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1244×
Chviličku jsem odolávala, ale nakonec jsem si luskla.
A to, co se stalo, mi vyrazilo dech.
Sofie... To je to jméno!
I přesto, že jsem si v hlavě schvalovala právě vybrané jméno, jsem v šoku zírala kolem sebe. Už jsem neseděla na špinavé zemi uprostřed lesa, ale ve vkusně a zároveň luxusně zařízeném domě, přesněji řečeno v obývacím pokoji. Obě dvě mé holčičky se zvědavě rozhlížely kolem, a pak se ve stejnou chvíli na mě zářivě usmály.
Nechápala jsem, co se stalo, ani jak jsme se tady objevily, a očividně se mi to nezdálo, vzhledem k tomu, jak důkladně jsem se štípla do ruky a ono to vážně zabolelo. Podívala jsem se na svou ruku, jako by patřila někomu jinému. Že bych měla dar? A co obnáší? Můžu si teď vyrábět domy jako na běžícím pásu? Otázky, otázky a zase otázky, ale že by nějaká odpověd? Jedna z mých dcer nadšeně zapískla a překulila se na bříško, z něhož se ještě snadněji dostala na všechny čtyři a jako by to byl nějaký povel, hned se za ní začala valit i druhá. Tak, a teď nastal ten správný čas si určit, která je která. Ta první je rozhodně Renesmé a tu vždycky poznám podle... Asi toho, že má dar, což ale nepůjde tak lehce poznat, a druhá je Sofie - bez daru. Jo, jasně, teď jsem to ukázkově vyřešila.
Zvědavě i obezřetně zároveň, jsem se vydala za nimi. Nejsem si úplně jistá, jak dlouho jsem byla mimo, ale nebylo to určitě tak dlouho, aby mohly začít lozit po čtyřech. Zahodila jsem rostoucí obavy na chviličku za hlavu a nakoukla za roh.
Vykoukla na mě prostorná a krásná kuchyň ve vínově fialové barvě. Poté, co se holky rozhlédly, se otočily a tryskem vyrazily zpět. Byly neuvěřitelně rychlé. Zamířily si to rovnou ke schodišti a ke vchodovým dveřím se ani neohlédly, jako by věděly, že nahoře je něco zajímavějšího.
Rychle jsem k nim popoběhla a pobrala je do náruče.
„Kam si myslíte, že jdete?" zeptala jsem se.
Renesmé ke mně natáhla ručičku a ukázala mi, co chce. Nevyšla jsem z údivu, jak to, že je tak rozumná.
„Tak jo," vzdychla jsem a pomalu vyšla do schodů.
Byly tam jen troje dveře. První, hned u schodiště, vedly do prostorné koupelny, kde byl jak přebalovací pult se všemožnýma lahvičkama, tak dětská vanička. Vylezla jsem a vešla do dalších dveří, kde bylo pohodlně vypadající letiště. Jen se natáhnout... Ve třetím pokoji byl dětský ráj. A to doslova. Byly tam samozřejmě potřebné postýlky a komody s dětským oblečením ve všemožných velikostech, ale i tuny a tuny hraček, které se všemožně třpytily, pískaly, a kdo ví, co ještě. V koutě stála dokonce klouzačka.
Opět se ozval dvojitý, nadšený pískot a obě se snažily mi dostat z náručí - neměla jsem šanci. Rozutíkaly se každá jiným směrem a daly se do zkoumání. V tu chvíli jsem měla dokonalou možnost přemýšlet.
Co se bude dít dál? Nevyrostou mi moje holčičky příliš rychle, a pak mi umřou? Jak tomu mám zabránit? Jak mám vědět, co bude? Co kdybych si něco přála, tak jako předtím, možná by se to zase stalo? Uvažovala jsem. Jenže, jak mám vědět, co všechno dokážu? Co když se ten dar opravdu vztahuje jen na vyrábění domů? A jestliže ne, tak jak poznám, že to zabralo? Z těch všech otázek se mi pomalu začala točit hlava. Byla jsem ze všeho tak zmatená.
Vtom mě to napadlo. Vždyť je to tak jednoduché. Alespoň co se týče mých holčiček. Určitě o nich bude nějaká zmínka v knihách. Určitě nejsem jediná, která hloupě naletěla upírovi a nechala se zbouchnout, když to tak ošklivě řeknu. Nesmím samozřejmě opomenout fakt, že mě nechal. Ne, na to bych radši neměla myslet.
Když si budu přát knihy, kde bude napsaná odpověď... A rovnou zjistím, jak je to s tím mým darem. Usmála jsem se nad svou bystrou myslí a vyslovila přání.
Autor: 1alicecullen, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Závazek 2. kapitola:
oooch, prekrasna poviedkaa
E.T.:
Ta půlroční pauza je tam z důvodů nedostatku času a absolutní nechuti psát, ale neboj, už se polepším a co nevidět nechám schválit, nebo jak se to říká, 3. kapitolu
Vypadá to na zajímavou povídku, ale dost mě děsí ta půlroční pauza a navíc krátké kapitoly. Kdyby měla další přijít až za tak dlouhou dobu, tak to si radši nechám zajít chuť, byď je to zatím hezká povídka.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!