Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapovězená láska 13. kapitola

04.10.2012 (16:45) • eivliS • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 3019×

Byla jsem napnutá jak struna, když jsem se na Edwardovi vezla k nám domů.

Úúú, dnešní noc strávím s Edwardem. Kdo by si to ještě ráno pomyslel.

Tentokrát jsem neposlechla jeho radu, abych zavřela oči. Byla jsem zvědavá. Chtěla jsem na vlastní oči vidět, jaké má schopnosti.

Běžel neuvěřitelnou rychlostí. Vítr mi svištěl v uších a s vytřeštěným výrazem jsem sledovala, jak Edward v té obrovské rychlosti míjí jeden strom za druhým. Jak se jim šikovně vyhýbá a jak přeskakuje potoky a skalky.

„Nevrazíš do něčeho, že ne? Nechci mít mozek na kaši.“

Edward byl spokojený jak želva, když běžel. Bylo to na něm vidět.

„Ty se díváš?“ zeptal se.

„No, jsem ženská a ženské jsou zvědavé.“

„To si musím zapamatovat. Mám na zádech neposlušnou a zvědavou ženskou, kterou nade vše miluji, a nikdy bych ji neohrozil a nikdy bych nedopustil, aby ji ohrozil někdo jiný.“ Tím byla má otázka zodpovězena.

Doběhli jsme na verandu našeho domu nepozorováni. Přeci jen, ostatní neví, že si Edward na kněze jen tak z nudy hraje. Musím se ho pak na to zeptat. Nechci se ukrývat, nebo se s ním procházet kanálama.

Odemkla jsem dveře a pozvala Edwarda dál. Rozsvítila jsem na chodbě i v kuchyni a usadila ho na jednu z dvou židlí.

„Asi máš hlad,“ poznamenal.

Jo, tos uhodl. Láskou bych tě snědla.

„Vlastně jen trošku. Mám spíš chuť. Rychle si udělám toast, abych se ti mohla věnovat,“ zamrkala jsem na něj.

„Nabídnu ti taky?“

„Ne, Bello. Já nemám hlad, ale ta chuť by tu taky byla.“ Kulišácky se usmál.

Kašlu na hlad.

„Víš co, já si dám raději nejdřív sprchu,“ poopravila jsem svůj plán. „Nějak se tu zabav, pokusím se být rychlá,“ řekla jsem a brala schody po dvou, když jsem sprintovala do koupeny.

Svlékla jsem se a vlezla do sprchy. Proudy teplé vody mi uvolňovaly svaly i mysl. Bylo to moc příjemné, tak jsem si vodu nechala stékat i po vlasech. Umyla jsem si je, přepečlivě jsem si oholila nohy i vše ostatní. Přeci jen, upír s dokonalými smysly. Nesmím nechat nic náhodě.

Nakonec jsem si ještě ve sprše vyčistila zuby a mýdlem umyla obličej. Jenže, co čert nechtěl, mýdlo se mi dostalo do očí a příšerně štípalo. Ve své blbosti jsem zazmatkovala, když jsem chtěla zvětšit proud vody a místo toho jsem na sebe pustila tu nejledovější sprchu, jakou jsem kdy zažila. Šíleně jsem zařvala, když v ten stejný okamžik se dveře koupelny rozletěly a v nich stál Edward. Mžourala jsem na něj bolavýma, rudýma očima a ani jsem si neuvědomila, že před ním stojím nahá.

Edward hrdelně zavrčel a už jsem byla v jeho náruči. 

„Bello, já tě...,“ začal Edward.

„Chci,“ dokončila jsem.

Vtom mě pustil a já se lekla, že jsem něco podělala. Výrazem smutného pejska, jsem se mu zpod řas podívala do očí. Edward se usmál a sáhl za mě, aby sundal župan z věšáku. Nastavil mi ho a já do něj poslušně vklouzla. Pak mi Edward podkopl nohy tak, abych mu spadla do náruče, a nesl mě k posteli. 

Ještě, že jsem si vydupala tu širokánskou postel, pomyslela jsem si.

Postavil mě před ni a začal mě lehounce líbat. Bylo to, jako by se mi o rty otíral jemný vánek. Pak přešel k mé lícní kosti, jazykem studeným jako led přejel po krku a zastavil se těsně u dekoltu.

Vychutnávala jsem si každý jeho chladný dotyk, který mě rozpaloval až do morku kostí.

Vzhlédl s otázkou v očích a já si ho k sobě přivinula a stejně jemně ho políbila.

Díval se mi do očí a přitom mi rozvazoval pásek županu.

„Chtěl jsem ti alespoň něco svléct,“ mrkl na mě a já se musela zasmát.

Župan mi padl k nohám a Edwardovy oči zčernaly chtíčem. Doslova jsme se na sebe vrhli. Chytil mě silně za boky a přitáhl si mě na svou hruď. Celou dobu mě zuřivě líbal a občas i u toho zavrčel. Vzrušovalo mě to.

Přiměla jsem i své ruce k nějaké činnosti a sjela mu přes krk k límečku jeho košile. Pomalu, pomalounku, jsem rozepínala jeden knoflík za druhým a pozorovala Edwardovy oči. Byly nedočkavé, ale já ho chtěla trošku podráždit, navnadit ho. Chtěla jsem, aby ze mě šílel, jenže mě zradily mé vlastní hormony, a když mi zbývaly asi ještě tři knoflíky, nevydržela jsem to a trhla. Knoflíky se rozletěly po místnosti. Edward se zasmál.

„Pak ti to přišiju,“ vydechla jsem.

Edward se naladil na mou strunu a ukázal mi divokost, jaká mu, obrazně, kolovala v žilách.

Skoro surově mě povalil na postel, která zaúpěla, ale vydržela. Zatím. Jedním pohybem si strhl kalhoty a já měla zástavu srdce. On je dokonalý všude. Stáhla jsem ho k sobě a rukama prozkoumávala jeho cihličky. Byl jak žula. Tvrdý a nádherný.

Lehl si na záda a já se mu usadila na břicho. Prohlíželi jsme si jeden druhého, dotýkali se a nemohli se nabažit.

„Bello, chci, abys věděla ještě něco,“ řekl z ničeho nic Edward. „My nejsme jako lidé. My se nezamilováváme víckrát. Když se upír zamiluje, je to navždy. Se vším všudy. Oddáme se jedinému člověku, kterého milujeme.“

Tak to je opravdu sen, pomyslela jsem si. 

„Ty mi tím chceš říct, že jsi panic? Tak to si musím dát obrovsky záležet, aby to byl pro tebe dokonalý a nezapomenutelný zážitek,“ políbila jsem ho a pak se mé rty přesouvaly níž po jeho krku, přes hrudník. Laskala jsem mu bradavky a on zatínal ruce do pelesti postele. Klouzala jsem níž, a když jsem mu jazykem kroužila kolem pupíku, ani nedýchal. Vzhlédla jsem mu do jeho, jak uhel černých očí, a viděla jeho vzrušení.

„Zblázním se,“ šeptl.

„Zavři oči a vychutnávej.“

Poslechl, a když jsem mu rukou vjela do klína, slastně zavrčel, pootevřel ústa a zvrátil hlavu. Když jsem mu laskala jeho chloubu, slyšela jsem hlasité a rychlé oddechování, jemné steny, drsné vrčení a zvuk praskajícího dřeva.

Těsně před Edwardovým vyvrcholením, jsem toho nechala a přesunula se k jeho ústům. Zavrčel tak, že se otřásly skla.

„Tos neměla dělat,“ zavrčel mi Edward do ucha a šibalsky se zasmál.

Rychlým pohybem nám vyměnil pozice. Teď jsem ležela na zádech na rozvrzané posteli a Edward se silnými pažemi nadnášel nade mnou, aby mě svou tíhou neimplantoval do matrace.

Zubama mi přejel po krční tepně a mně se zastavil dech. Edward se tiše zasmál. Líbal mě na všechna místa mého obnaženého těla. Byl všude. Jeho nenechavé prsty prozkoumávaly každá milimetr mé pokožky. Ledovým jazykem mi dráždil bradavky a jemně mě do nich kousal. Byla jsem vzrušením totálně bez sebe. Pak na mě mrkl a v očích se mu zajiskřilo. Chytl mé stehno a vytáhl ho nahoru tak, že jsem tím pohybem roztáhla nohy. Edward mi párkrát přejel mé tepající místečko chladnou rukou a pak do mě drsně vstoupil prsty. To už jsem vzdychala tak, že se mi točila hlava. Toto byl nátlak. Tak moc jsem ho chtěla. Chtěla jsem ho cítit v sobě. Až na samém dnu. Potřebovala jsem ho. Byl jen můj a já se ho nikdy nevzdám.

Pak už jsem cítila jeho ledový jazyk ve svém klínu a to už jsem vzdychala jak lokomotiva před depem. Nedalo se to vydržet. Něco takového jsem nikdy nezažila. Chladný jazyk v rozpáleném klíně. Cítila jsem, že se mé vyvrcholení blíží rychlostí světla, když Edward přestal, zvedl se, políbil mě a zahleděl se mi do očí.

„Nenávidím tě, Edwarde Cullene. Toto mi nesmíš dělat!“

„Ale, ale, Isabello Swanová. A ty mi to můžeš dělat?“

„Takže pomsta, no počkej. Až to budeš nejmíň čekat,“ nedala jsem se.

„Až to budeš nejmíň čekat ty.“ Dýchl mi Edward do tváře a prudce do mě vniknul.

Zvrátila jsem hlavu, mé tělo se prohnulo jako luk a já slastně vykřikla. Edward se ve mně pohyboval nejdřív až mučivě pomalu. Chytla jsem ho za zadek a pobízela jsem ho, aby zrychlil. A tak mě a asi i sebe nechtěl dál trápit a párkrát prudce přirazil až dozadu a pak nastalo něco neočekávaného. Upíří turborychlost. Netrvalo to ani půl minuty a vybuchla ve mně nova. 

Ležela jsem Edwardovi na prsou a poslouchala jeho srdce, které se samozřejmě neozývalo. Bylo to zvláštní. Ale jeho dech byl pořád zrychlený. Stejně jako ten můj.

 „Na co myslíš?“ zeptal se.

„Na to, že na začátečníka jsi sakra dobrý milenec.“

„To víš, rychle se učím a měl jsem tu nejlepší učitelku,“ zasmál se. „Bylo to dokonalé, Bello. Ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude takové.“

„Vítej v mém světě,“ popíchla jsem ho a opřela se o lokty, abych se mu mohla dívat do očí.

„Mám strach, že jsi ve mně vypěstovala závislost,“ mrknul na mě Edward.

„Tak tuto závislost ti, lásko, schvaluji a budu tě v ní ráda podporovat.“

„Neříkej dvakrát,“ škádlil mě.

„Říkám třikrát,“ zlobila jsem ho.

I když mě všechno bolelo, dala bych si klidně říct. Ani trošičku bych se nebránila. Mám toho nejdokonalejšího milence na světě a opakování je matka moudrosti.

„Měla by ses prospat, Bello.“ 

„Ale…,“ začala jsem protestovat a Edward mi položil prst na rty.

„Nic nám neuteče, budu tady.“

Hernajs, ten má ale dokonalé ovládání. Je ale pravda, že jsem po tom náročném dni byla hodně unavená. Pohodlně jsem se přitulila k Edwardovi. Zachumlal mě do deky a objal. Byla jsem v bezpečí, zamilovaná a dokonale šťastná.

…

Vůně smažených vajíček, linoucí se z kuchyně, mě probudila a donutila seběhnout dolů na snídani. Cestou ze schodů jsem na sebe hodila Edwardovu košili a přičichla si k ní.

„Sluší ti,“ pochválil mě Edward.

Stál jen v boxerkách u kuchyňské linky a právě mi nandával na talíř pořádný příděl vajíček. Ozdobil je rajčátky do tvaru srdíčka. 

„Ty se mi snad zdáš,“ vzdychla jsem.

Přišla sem k němu a zezadu ho objala, právě ve chvíli, kdy nesl talíř ke stolu. Hladila jsem ho po břiše a líbala ho na záda. Rychle se napojil na stejnou strunu. Hodil talíř na linku a otočil se ke mně. Chytil mě pod pažemi, jako malé dítě a vysadil na stůl. 

Objala jsem ho nohama kolem pasu a dychtivě ho objala. Sklonil se ke mně a přitiskl své žádostivé rty na mé.

„Bello,“ zašeptal a jedním pohybem urval zbývající knoflíčky na své košili.

Lehla jsem si na stůl a vychutnávala Edwardovy doteky na svém těle.

„Bello,“ ozval se známý hlas. „Jsi doma? Cítím snídani.“

„Do prdele, Jacob,“ zasyčela jsem a Edward byl v tu ránu pryč.

Slézala jsem ze stolu právě ve chvíli, když vcházel do domu.

„Ahoj, krásko. Nějaká rozpálená, ne?“ komentoval můj výzor Jacob, když jsem si obtáčela košili kolem těla.

„Jacobe, okamžitě se otoč a vypadni! Tady nemáš co dělat! Nikdo tě nezval! Máš svůj domov, tak se tam laskavě vrať a najez se tam!“ křičela jsem na něj.

„Ale, ale Bee, copak jsi tak rozparáděná?“ Šel pomalu ke mně a chtěl mě nejspíš pohladit, ale pleskla jsem ho po rozpálené ruce.

Očima mě svlékal a pak si asi uvědomil, že tady stojím bosá a pod pánskou košilí, bez knoflíků, jsem nahá.

„Čí je to košile?“ vyjel na mě.

„Co je ti po tom. Je Charlieho.“

„Pochybuju, že Charlie nosí košile od Armaniho,“ odsekl.

„Máš tady chlapa!“ zařval na mě.

„Jacobe, naposledy ti říkám, abys odešel,“ snažila jsem se už o klidný tón, ale uvnitř mě to vřelo.

Jacob začichal a začal se nekontrolovatelně třást.

Cosi mě odhodilo na druhou stranu kuchyně a já se ocitla na zemi pod oknem. Byl to Edward.

„Jacobe, uklidni se. Nechceš jí přeci ublížit,“ snažil se ho Edward, tentokrát už v kalhotách, ale pořád bez košile, uklidnit. Bylo nad slunce jasné, co se mezi námi stalo.

„Zabiju tě, Cullene. Zabiju,“ křičel na něj pološílený Jake. „Ona je moje! To já ji miluju. Já ji chci. Ty máš svého Pánbíčka, tak nech Bellu na pokoji!“

Vstala jsem a přes Edwardovu napřaženou ruku, která mi dávala jasně najevo povel stůj, jsem se blížila k Jacobovi. Nevím, co se tady, kromě té žárlivé scény, děje. Jacob se celý chvěl a to bylo divné. 

Položila jsem mu ruku na třesoucí se rameno a chvění naráz přestalo.

„Jacobe, nic není takové, jak se zdá,“ použila jsem Edwardova slova z minulé noci.

„To sakra není, Bello,“ zařval na mě. „Nic nechápeš! On je stvůra, jen si s tebou hraje,“ chraptil a díval se přitom Edwardovi do očí.

„Nikdy bych jí neublížil, Jacobe. A ty to víš. Z vašich legend, které jsou, jak jistě musíš uznat, pravdivé, to víš.“ Edward mluvil klidně, ale důrazně. „Milujeme se s Bellou, tak nám to, jako náš společný přítel, přej.“

„To bývalo,“ zašklebil se Jacob. „Já to takto nenechám. Udělám všechno, co bude v mých silách, abych to, co je mezi vámi, zničil, pijavice,“ zařval a vyběhl z domu.

S vytřeštěnýma očima a nevyslovenou otázkou jsem zírala na Edwarda.

„Ano, ví to,“ řekl mi.

„Jak?“ zeptala jsem se.

„Z legend jeho kmene. Víš, Jake taky není tak úplně člověk, ale zatím tomu tak úplně nevěří. Nemá ještě důkaz, ale myslím, že ho velmi brzo získá. Pochopí.“

„Ale já to nechápu. Už ničemu nerozumím. Včera mi řekneš, že jsi upír, a dnes zjistím, že Jake není tak úplně člověk. Svět se zbláznil!“

Před chvílí jsem byla dokonale šťastná a teď se mi vše zhroutilo jako domeček z karet. Chtělo se mi brečet.

„Co budeme dělat?“ kníkla jsem.

Edward mě pohladil. „Nikdo mu neuvěří.“

„Koho se o tom snažíš přesvědčit, Edwarde? Neznáš zdejší lidi. Dokážou být hodně zlí.“ Při vzpomínce na Jessicu mi běžel mráz po zádech.

„Nedělej si s tím hlavu, lásko. Já to vyřídím,“ usmál se na mě Edward a zaštítil mě ve své náruči. „Miluji tě,“ zašeptal mi do vlasů.

„Miluju tě,“ oplatila jsem mu. Ale mám strach, pomyslela jsem si.

Autor: eivliS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zapovězená láska 13. kapitola: