Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomněla jsem lásko - 8. kapitola

15.06.2009 (13:30) • Lil • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2161×

8. kapitola - Lov

Edvardův pohled :

Když jsme došli do obývacího pokoje, Bella se stále usmívala. Nevím čím to bylo a taky mě to parádně štvalo. „Proč zrovna u ní můj dar nefunguje ?" Ptal jsem se sám sebe dnes poněkolikáté.  Pořád po mě pokukovala a usmívala se. Myslím, že mám docela dobrou šanci jí získat zpět. Jak rád bych jí políbil a objal a... To vše musí počkat. Musím se ovládat.

Seděli jsme na sedačce a vybírali místo Belliného prvního lovu. Nemohli jsme se pořád dohodnout. Při tom rozčilování mě i pěkně bavil Jasper. Každou minutu se na Bellu otáčel celý vylekaný jestli nezměnila emoce, a když si jí zkontroloval tak se zase uklidnil. Jak jsem řekl to se opakovalo každou minutu. Celkem vtipné, když k tomu přidáte jeho myšlenky.

„Je Bella pořád klidná. Teď jsem jí nehlídal. Musím jí zkontrolovat. Ne vše je dobrý. Pořád stejný. Jak to dělá ? Proč se tak směje. Jo to asi mě." Jeho myšlenky byli... zábavné.

„Je tu něco k smíchu ?" Zeptal se Jasper, jakmile si všiml toho úsměvu směřujícímu na něj. Předem věděl, že je to kvůli tomu jak jí kontroluje, ale nedalo mu to.

„Ne vůbec nic." Odpověděla Bella, ale úsměv jí ze rtů nezmizel. Já se na ní ještě chvíli díval, přece jenom byla krásná a když byla šťastná, jak teda alespoň vypadal, byla dokonalá. Nemohl jsem se vynadívat. Ale po chvíli jsem se začal zase dohadovat s Emmetem kam to vlastně pojedeme. Chvíli to vypadalo, že se nikdy neshodneme, pak ale přišel nápad s rezervací blízko Seattlu a všichni souhlasili. Místo jsem měli vybrané a tak jsme se vydali okamžitě ke dveřím. V tom jsem zachytil myšlenky Alice. „To si dělají srandu. To není možný. Kam to jdou ?" Předem jsem tušil kam tím naráží.

„V tomhle" ukázala na naše oblečení „přece nemůžete nikam jít" řekla nám smrtelně vážným tónem. Celá Alice. Oblečení, oblečení a zase jenom oblečení. Všichni jsme se na ní podívali tím stylem „Prosím ne." Ale ona na to ohledy nebrala. Esme a Carlisle se z toho vyvlíkli a mohli se převléknout, alespoň sami. My to štěstí neměli. Hlavně ženské osazenstvo rodiny.

Alice nám všem dala oblečení do ruky a Bellu a Rosalii zatáhla do svého pokoje. Byli tam docela dlouho. Já se převlékl rychle. Bylo mi přiděleno černé kalhoty a bílá košile.

Když jsme byli hotový sešli jsme se v předsíni. Já nemohl odtrhnou pohled od Belly. Měla černé, tříčtvrteční, látkové kalhoty a k tomu sytě modré, přiléhavé modré triko s dlouhým rukávem. To tričko jí moc slušelo. Přesně zdůrazňovalo její bezchybné křivky a ta modrá. Alice mi to dělá naschvál. Vzpamatoval jsem se a všiml si, že na mě podobným stylem kouká taky ona. Docela mě to potěšilo. Chvíli jsme tam stáli, jestli ještě někdo nemá námitku a pak vyrazili k autům. Vzali jsme dvě. Moje volvo do kterého jsem nastoupil já, Bella, Alice a Jasper. V mercedesu Carlisle jela Esme a překvapivě Carlisle, Rosalie a Emmet.

Jeli jsme jako vždy ohromnou rychlostí. Zdálo se, že Belle to vyhovuje. Pořád si nemohu zvyknout, že je upír. Vždy jsem jí od toho chránil a nyní... Zklamal jsme. Nemůžu říct, že nejsem z části rád. Vše na její změně má své pro a proti. Je silná, nemusím se před ní krotit, můžeme být spolu celý den i noc, ale je tu i to záporné. Hlavně to, že zapomněla, musela přetrpět přeměnu a nemůžu jí říct jak jí miluju. Je to skličující. Jsem sobec, když jsem docela rád ? Asi ano. Ale, nějak mi to nevadí...

Celou cestu jsem po ní pokukoval, ale nepřišlo mi to tak divný, jelikož ona mě pozorovala taky. Chvíli přírodu a pak mě, chvíli přírodu a pak mě, to se dokola opakovalo. Jako by si nemohla vybrat co shlédnout první. Po ne moc dlouhém čase jsme byli na místě.

Seskupili jsme se v kroužku a domlouvali jsme se jak půjdeme lovit. Shodli jsme se, že Bella asi nebude chtít publikum při prvním lovu a tak Carlisle vymyslel, že půjdeme po dvojících. Já a Bella, Emmet a Rosalie, Alice a Jasper a Carlisle a Esme. Jakmile to dořekl všichni se rozprchli do všech stran. My ještě chvíli zůstali stát, ale pak jsme se vydali taky na cestu. Utíkal jsem na sever a Bella mi sotva stačila. Po chvíli jsem tedy zastavil a čekal až doběhne. Nebylo to ani dlouhá doba a stála vedle mě. Viděl jsem jak z toho lovu má strach. V jejích očích jsem mimo něj vyděl i zmatek.

„Jak mám lovit ?" Vyhrkla najednou.

„Zavři oči a nech se vést instinktem." odpověděl jsem a přesunul se za ní a chytil jí za ramena. Udělal jsem to schválně. Měl jsem velké nutkání se jí dotknout. Dál bych to nedokázal udržet. Vypadal, že jí v m přítomnosti soustředění moc nejde, ale pak se zavřenýma očima nadechla a vyrazila.

Pokračovala na sever a já běžel za ní. Chtěl jsem vidět jak si poprvé povede. Také jsem se nadechl a ucítil medvěda. Její první oběť. Schovala se za keřem a chvíli na něj koukala. Pak se odhodlala vyskočila ze svého úkrytu. Byla úchvatná. Dělala jemné elegantní pohyby. Vyhýbala se tlapám medvěda. Po chvíli si s ním přestala hrát a zakousla se do jeho krku a instinktivně začala sát. Když jí medvěd udeřil a mlátil sebou z posledních sil, chtěl jsem za ní skočit a ochránit ji, ale pak jsem ten „instinkt" překonal. Je přece upír, nepotřebuje ochranu. Uklidňoval jsem se. Když skončila vzhlédla ke mně. Přistihla mě jak se na ní obdivně koukám. Byla jako bohyně. Nebo něco víc.

„Ale nic. Chceš ještě lovit?" Zeptal jsem se a uhnul pohledem. Čekal jsem na její odpověď a přitom se díval do země.

„Asi ano??? Jdeš taky ???" Zeptal se a mě potěšilo, že chtěla abych šel s ní.

„Já určitě." Odpověděl jsem jí. Za tu dobu co tu jsem, jsem ještě nic neulovil. Měl jsem totiž něco mnohem důležitějšího na práci, sledovat jí. Než jsem to dořekl oba jsme už běželi lesem. Zavětřil jsem stádo jelenů, stejně jako Bella a poddal jsem se žízni. Vrhl jsem se na mě nejbližšího samce a zaryl do něj mé ostré zuby a pil. Bylo to opojné, ale nestačilo to. Vysál jsem ještě dvě laně. Když jsem skončil Bella ještě pila. Znovu jsem se díval. Vypadal dobře, hlavně v tom roztrhaném triku co nic moc nechovalo. Díval jsem se na ní toužebně, ale jakmile zvedla hlavu a její červené oči se zlatými žilkami po zvířecí krvi upřela na mě změnil jsem ho na pobavený.

„Co zase ?" Zeptala se trochu nabručeně. Vypadala přitom roztomile. Ty moje pohledy jí museli štvát. Já nic neřekl a ukázal na její šaty. Okamžitě se zakryla rukama a já jí podal mojí košili. Rychle si jí oblékla a pak znovu vzhlédla ke mně a její pohled uvízl na mé hrudi. Zdálo se mi to nebo na mě zírala s chtíčem ?? Ještě chvíli jsme po sobě pokukovali a pak se vydali k autům.

Všichni tam už byli. Zdálo se, že na nás nečekají dlouho, ale přesto se dívali tím stylem. „Co jste tam vy dva dělali ?" Ignoroval jsem to a přešel rovnou k autu a otevřel Belle dveře. Ostatní nás beze slova napodobili a my vyrazili domů. Opět to netrvalo moc dlouho a my už se těšili našeho klidu v našich pokojích, teda až na Bellu té se pokoj teprve musel připravit. A tak Alice, Bella, Esme a Rosalie vydali na nákupy. Mužská část rodiny měla tedy chvíli klidu. Nevěděl jsem, že je to nyní jedna z posledních.

Autor: Lil (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zapomněla jsem lásko - 8. kapitola: