Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomněla jsem lásko - 6. kapitola

02.06.2009 (12:12) • Lil • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2339×

6. kapitola - Zapomněla ???

 Pohled Edwarda :

 Čekali jsme s napnutýma ušima, abychom slyšeli všechno co se v místnosti děje. Všude vládlo hrobové ticho. Nikdo se ani dýchat neodvažoval. V mysli všech jsem slyšel jen jedinou otázku: „Jak to vezme?"

„Bello" Zaslechl jsem říct Alici. Přes Aliciny myšlenky jsem sledoval situaci, které jsem se bohužel nemohl účastnit.

Bella se, po vyslovení jejího jména jako by vzpamatovala a otočila se na ni. V jejích očích nezahlédla žádnou otázku a ani žádnou bolest. Vypadala vyrovnaně, ale trochu zmateně, protože, jak si myslela Alice, jiný člen rodiny v pokoji nebyl.

„Ahoj Alice" odpověděl jednoduše můj anděl a Alice se už neudržela a běžela jí obejmout. Objetí jí Bella s velkou radostí opětovala. Zatím vypadala v pořádku. Možná jí můj odchod tak nesebral. Možná mě nemilovala. Možná se jen chtěla stát upírkou. Najednou mě pohltila panika. Jasper to ucítil a poslal mi vlnu klidu. Trochu jsem to rozdýchal a poslouchal dál přes Alici.

Docela mě zklamalo, že jí stále nemohu číst myšlenky. Nevím co, bych za to dal, abych v téhle chvíli měl možnost nahlédnout do její mysle. Ale pro mě byla uzavřená a tak jsem poslouchal, alespoň přes sestřiny myšlenky.

„Kde jsou všichni" Optala se jako by nic.

„Neboj Bello, všichni čekají dole a moc se na tebe těší" Odpověděla jí pohotově Alice. Pak jí moje sestřička táhla z postele začali se hádat o oblečení. Tomu jsem moc nevěnoval pozornost. Byl jsem zvědavý co na mě řekne. Co udělá až mě uvidí. Mučil jsem se těmito otázkami, do té doby než jsem slyšel opatrné a pomalé kroky ze schodů.

Alicie jí určitě dala lodičky. Já jsem jejímu oblečení nevěnoval žádnou pozornost, stále jsem se díval na její tvář a vše ostatní jsem ignoroval při její přeměně. A tak jsem byl zvědaví jak vypadá. Určitě hezky, jako vždycky, ale..

Teď zrovna sestoupila poslední schod. Alice se od ní odpojila a šla rovnu za Jasperem a věnovala mu zamilovaný pohled. Jak rád bych se tak na Bellu podíval, ale teď mě sžírají obavy, jestli mě vezme zpět. Byl jsem tak nervózní. Bál jsem se jejího pohledu. Co v něm uvidím?

Podíval jsem se na ní a byla nádherná. Byl to anděl, ne byla krásnější. Šaty, které jí vybrala Alice jí přesně seděly a neskutečně jí slušely. Její rysy byly o něco symetričtější, ale pořád to byla ta stará Bella. Její vlasy se krásně leskly a její vůně doléhala až ke mně. Nic se z ní nezměnilo, akorát v ní byla příměs jedu, ale pořád měla to její sladké aroma. Vypadala jo bohyně. Nádherná, nesmrtelná a moudrá.

Začala si nás prohlížet, jako by nás nikdy neviděla. Což je dost možné, po přeměně může mít trochu rozmazané vzpomínky. Jak já bych jí chtěl vidět do její hlavy. Začal od Carliela, pokračovala k Esme, pak se usmála na Emmeta, který se smál nepřetržitě, hned jak jí srdce přestalo bít. Jeho myšlenky byli hrozné. „Nová sestřička na hraní. Páni jak já se těším." Apod. blbiny. Potom se zastavila u Rosalie a nasadila udivený výraz. To bylo asi z toho, že jí Rose konečně přijala. Slyšel jsem to i v jejích myšlenkách. Její pohled přistál k Jasperovy, který se na ní taky hezky usmíval, ale v jeho myšlenkách jsem slyšel obavy.  Pak přišla na řadu Alice, ale u té se moc dlouho nezdržela, prohlédla si jí už nahoře. Já mezi tím jsem se schoval za Alici, jako bych měl nějakou šanci se schovat upírovy.

Nejprve si mě ale nevšimla, pak zbystřila a začala si mě se zájmem prohlížet. To mě udivilo, neměla by být naštvaná? V mých očích mohla zpozorovat jen bolest, strach a lásku, kterou k ní chovám. Usmál jsem se na ní, ale ne od srdce. Určitě to poznala.

A pak řekla, pro mě tu nejhroznější věc:

„Nový člen?" a ukázala na mě. To ne. Ona si mě nepamatuje. Neví jak moc jí miluju. Neví co vše jsme spolu prožili. Nic. Byl jsem zdrcený. Určitě na mě chtěla zapomenout. Byl jsem jedna velká chyba v jejím životě. Měl jsem chuť utéct. Ona si mě nepamatuje a určitě nechce. To je paradox. Zrovna před 3 dny jsem jí říkal, že jí nechci a ať na mě zapomene a ona to udělala. Je to ten nejhroznější pocit na světě, vědět, že osobu kterou nadevše milujete, vás vlastně nezná. Musím pryč.

Když už jsem se chtěl otočit a jít, zaskočili mě otcovy myšlenky. „No to je zajímavé. Edwarda si nepamatuje, ale nás ostatní ano. Bude to nějaký druh šoku.. Asi nechtěla prožívat bolet ze ztracené lásky, že si udělala blokádu. Zajímavé. Ale alespoň má Edward novou šanci"  přemýšlel nad tím.

Ta poslední věta mě zaujala a tak jsem na nic nečekal.

„Promiň. Já se ještě nepředstavil. Jmenuji se Edward a rád tě poznávám." řekl jsem rychle a v mysli všech se byl hrozný zmatek. Ale pak si to urovnali a všichni do jednoho souhlasili s mým jednáním. Mezi tím jsem jí podal ruku a námi znovu projel ten velmi důvěrný elektrický proud. Alespoň myslím, že projel i jí.

„Ehm, Já jsem Bella a taky tě ráda poznávám." odpověděla mi nesměle a byl jsem si jistý, že kdyby byla člověk byla by už rudá. Věnoval jsem jí usměv a ona vypadla jako by se jí každou chvíli měli podlomit kolena. Byla rozkošná. Spustili jsme ruce, i když já vůbec nechtěl, její dotek mi byl příjemný, ale pořád jsme na sebe koukali. I přesto, že měla oči rudé barvy, pořád byli hluboké a upřímné. Nemohl jsem se nabažit její nádherného pohledu. Měj jsem chuť jít k ní a políbit jí, ale to jsem nemohl, nepamatoval si na mě. Musím se krotit.

„Jak vidíš jsem vegetarián a tady Carliel byl tak hodný" pohlédl jsem na mého otce, který na sobě nedal nic znát „a příjmul mě jako nového syna." Řekl jsem jí na vysvětlenou při tom jsem se snažil udržet nevzrušený tón. Ona se na mě tak divně koukla a  zase jsme od sebe nemohli odtrhnout pohled.

„Nebolí tě v krku ?" Vyrušil nás Jasper, měl jsem chuť mu dát pěstí, že pokazil takovou chvíli. Ale po delším přemýšlení, jsem byl taky zvědavý jak na tom můj anděl je.

„Ani ne." Zněla její odpověď a my jsme na ní všichni najednou vyvalili oči. Ale po chvíli jsme toho nechali a vysvětli jsme jí, že normální novorození jsou krvelační a u ní je to jiné.

„Ale nic nebudeme riskovat a pro jistotu půjdeme na lov." řekl nakonec Jasper a už jí táhnul ke dveřím. Ale to jsem nemohl dopustit. Být byť jen na malou chvíli od ní. Teď už to nedokážu. Musím s ní být. Už mi nikam nesmí zmizet.

„Co kdybychom to pojali jako rodinný výlet?" Zeptal jsem se tedy a bylo vidět, že s tím všichni souhlasí a tak jsme šli vybírat místo na Bellin vůbec první lov.

Po cestě do obýváku se začala Bella usmívat. Hodil jsem po ní nechápavý pohled, ale ona  mě jen odbyla mávnutím a šla dál. Dnes, nevím již po kolikráte, jsem jí chtěl tak moc číst myšlenky, ale její mysl mě byla skryta a tak jsme pokračovali v cestě.

Můj anděl na mě zapomněl, ale já jí získám zpět. Jestli mě bude chtít udělám pro ni vše. Hlavně aby mě neopustila. Bez ní bych byl jen prázdná schránka, tělo bez duše, ubohá troska. Bez ní bych nebyl nic. A proto doufám jen v to, že mě Bella bude zase tak milovat jako já ji miluji nyní.Doufám a modlím se za to, aby mě přijala zpět. Jinak by můj život, existence, věčnost nebo jak tomu chcete říkat neměl smysl. Bez ní již ne.

Autor: Lil (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zapomněla jsem lásko - 6. kapitola: