A je tu další dílek k přečtení... Nic moc, ale snad se bude alespoň trošku líbit... Další dílek píšu, takže ho čekejte příští týden asi tak ve středu. :-) Hezké počteníčko. :-)
07.05.2010 (21:45) • HoneyHeart • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1175×
„Bello, já věděl, že žiješ. Cítil jsem to. Jsem tak rád, ani nevíš jak. Strašně moc si mi chyběla, moc tě miluji. Proč si mi nezavolala? Vždyť máš moje číslo,“vykládal a nechtěl s tím nějak přestat. Ale přestal a nečekaně mě objal. Zpanikařila jsem a trhla jsem sebou. Strčila jsem do něj největší silou jakou jsem dokázala. Zastavil se u blížící se skupiny. Zavrčela jsem na něj. Co to se mnou je? Jako bych to ani nebyla já. Ten pocit jsem nikdy nezažila, proto jsem zpanikařila.
„Nesahej na mě! Víš ty vůbec, kdo já jsem? Co si o sobě vůbec myslíš, ty frajere jeden,“ zařvala jsem na něj, až jsem se sama sebe lekla.
„Bello, jak to, že si mě nepamatuješ? To jsem já Edward, tvůj snoubenec. Ano vím, kdo jsi. Ty jsi Isabella Swanová, moje Bella. Ty jsi dívka, kterou miluji ze všeho na světě nejvíce. Odkdy je z tebe upírka? Vždyť jsi chtěla, abych tě proměnil já,“vysvětlil mi a u té poslední věty se trošku nakrknul. Moment, moment. Snoubenka? Vážně chlapče, tohle ti nezbaštím.
„Ne, ty nevíš kdo jsem. Já nejsem Isabella Swanová. Já jsem Isabella Volturiová. Bella jsem jen pro přátele, takže ne pro tebe. Kozy jsme spolu nepásli, takže mi netykej! Zakládáš si na pořádný výprask za to, že si se mě jen dotkl. Neznám tebe ani tu tvoji sebranku podřadných vší,“ rozčiluji se úplně zbytečně.
„Vší? A ještě k tomu podřadných? No dovol?“ řekne nevěřícně nabušenec.
„Dovolím,“ odpovím drze.
„Moment. Volturiová? Ty jsi se k nim přidala? Já si myslel, že je nenávidíš. A když si se k nim přidala, proč si mi to neřekla. Šel bych s tebou kamkoliv i kdyby se mi to nelíbilo.“
„To sotva, protože tě vůbec neznám. A věř mi nebo ne, tebe bych si pamatovala,-“
„Carlisle, možná máš pravdu,“ skočil mi do řeči Edward a odpovídal na Carlislovi myšlenky. O čem se to baví. Je to fakt neslušné, poslouchat pouze polovinu rozhovoru. Že se nestydí. Nejsou ani správně vychovaní.
„Bello, umí někdo z Volturiů vymazat paměť?“ zeptal se mě Edward.
„Ano, Michael to dokáže. Proč se ptáš? A proč ti to vůbec vykládám? Do toho ti nic není!“ rozhorlila jsem se na něj i na sebe.
„To se vše vysvětluje. Bello, poslouchej mě! To co jsi za ty roky zažila, byla lež. Aro ti pomocí Michaela vymazal paměť, aby si na nás zapomněla a on tě mohl mít ve své,“ vysvětlil mi Edward.
„Tak to určitě ne,“ nevěřila jsem mu. „ Proč by se tak namáhal, pro někoho, kdo nic neumí,“ pochybovala jsem nad jeho teorií. Po vteřině jsem si vzpomněla na rozhovor mezi Arem a Felixem:
„Nesmím riskovat, že by si vzpomněla… Nechceme o ni přijít. Je moc silná, je nejlepší z nejlepších. A takové, kteří jsou jako ona si tu musíme udržet.“ V tu chvíli jsem si sečetla jedna plus jedna. To není možné. Aro, ten zmetek. Nejen on, ale celá ta jejich sebranka hajzlů. Já jim takovou dlouho dobu věřila. Věřila jsem, že mě mají doopravdy rádi a že mi nikdy neublíží. Ale tohle byla jako kudla v zádech. Tak tohle vám nikdy nezapomenu. Jednou se pomstím a budu se kochat pohledem na vás, jak mě prosíte, abych to nedělala. Celou tu dobu co jsem byla tady, jsem si nalhávala, že to všechno bude ok, ale nebylo. Bylo to ještě horší, něž jsem očekávala.Oni mě jen využívali. Jsem naivní kráva.
„No, jak jsem viděl, tak se mi nezdálo, že nic neumíš. Stala se z tebe mocná upírka. Pořád neslyším tvé myšlenky, ale vsadil bych se o vše co mám, že jsem tě před chvilkou slyšel. Odhodila si nás sto metrů daleko, takže ovládáš telekinezi,“ poučuje mě o mých schopnostech. Nejsem blbec Edwarde, tohle už dávno vím.
„Ne, díky telekinezi jsem vás neodhodila. Mám štít a ten vás odhodil, ale telekinezi umím taky ovládat. Můžu zablokovat a odblokovat vše v těle nejen sobě, ale i člověku blíž, jak dva metry. Mám hodně schopností a čím jsem starší, tím se jich objevuje víc a víc,“ poučovala jsem ho pro změnu já. Musí si o mě myslet, že jsem schizofrenik. Jednou jsem na ně, jako bych byla z pekelného království a podruhé jako bychom byli starý známí.
„Pojď k nám domů, Bello. Budeme se snažit ti nějak vrátit vzpomínky,“ navrhl mi Eda. Proč ne. Přišla jsem pro odpovědi na své otázky a u nich se je určitě dozvím. Cítím, že to teď bude dobré. Napřáhl ke mně svoji ruku a v klidu vyčkával, jak zareaguji. Po nekonečně nekonečné chvilce jsem mu do jeho ruky dala tu svou…
Autor: HoneyHeart, v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Zapomenutá - Kapitola 5.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!