Tak a je tu další dílek. Doufám, že se vám bude líbit, dal mi zabrat:D... Přeji hezké počteníčko... PS: Děkuji za komentáře:-)
30.04.2010 (09:45) • HoneyHeart • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1003×
Křup... Křup… Křup
Padala jsem k zemi velikou rychlostí. Blbá větev, musela křupnout zrovna teď? Kluk mě zahlédl a začal na mě vrčet. Celé jeho tělo se rozechvělo. Vibroval jak… masážní křeslo od hlavy, až do palce nohou. Najednou jako by vybuchl. Teď už tam nestál pohledný vysoký kluk, ale vysoký, zlatohnědý a chundelatý vlk. Během pádu jsem si nasadila svoje sluneční brýle a kapuci, která mi při té rychlosti sklouzla z hlavy. Na nic jsem nečekala, jakmile jsem se dotkla prsty nohou země, rozběhla jsem se pryč. Byl to pěkně blbý nápad. Jestli tohle přežiji, slibuji, že už nikdy nebudu nikoho špehovat. Konec mého nudného života se blížil, cítila jsem to.
Náhle jsem se zastavila, poněvadž se přede mnou objevil Edward. Kde se tu vzal? Je vážně tak rychlý? Koukala jsem na něho a on si mě prohlížel od hlavy až k patě. Po chvíli nás doběhl zbytek. Udělali kolem mě malý kruh, aby ke mně nebyli daleko a ani blízko. Vzdala jsem to, čekala jsem na to. Teď přijde bolest. Nic. Nic se nedělo, žádná reakce, žádná bolest, nic. Po několika nekonečných minutách promluvil Carlisle.
„Kdo jsi? Kdo tě poslal? Co po nás chceš?“ kladl nějak moc otázek.
Neodpověděla jsem mu. Za stálého vlčího vrčení mi proběhla hlavou myšlenka.
„Netvor pohlédl do tváře krásce a zatajil dech. Podala mu svoji ruku a ten netvor byl od té doby jako bez duše. Já jsem ten netvor a ty jsi ta kráska, Bello. Jsi kráska, kterou miluji ze všeho na světě nejvíce…“ uslyšela jsem opět Edwardův hlas ve své hlavě. To je divné. Vždy jsem slyšela jeho hlas, pouze když jsem odpočívala. Teď neodpočívám, spíš se bojím o svůj život a život těch ostatních, kdybych jim nějak nechtěně ublížila. Co to se mnou je?
„Odpověz! Nechceme ti ublížit. Ale budeme muset, jestli nám neřekneš, kdo jsi a co tu pohledáváš,“ naštval se Carlisle. Já stále mlčela, protože by Edward poznal můj hlas. Hlas, který před chvilinkou slyšel, hlas, který ho znepokojil. Ani nevím, proč jsem to udělala (neodpovídala). Vždyť jsem potřebovala vědět pár věcí. Například, jakože zná Edward můj hlas? A proč se mi zjevuje ten jeho? Že bych ho v dřívějších dobách znala? To přeci není možné, abych na něho zapomněla. Na něho by se nedalo zapomenout. Nebo ty hlasy nejsou z minulosti, ale z budoucnosti?
Nedívala jsem se na ně, ale do země. Přesto jsem je cítila a slyšela. Po dlouhé době vlkům to mlčení stačilo a jeden z nich se na mě vrhl. Šedivý vlk skočil na mě, ale já jsem mrštně uskočila a vrazila mu ránu do žeber. Pod tlakem mojí pěsti mu ruply všechny kosti v hrudním koši. Dopadl na zem a jeho kňučení mi rvalo srdce i uši. Ostatní vlci se ne naštvali, ale přímo vybuchli a hupsli na mě.
„Ne!“ zařval Carlisle, aby neudělali největší chybu svého života, ale už bylo pozdě. Napřímila jsem se a všechny (včetně upírů) jsem od sebe odhodila svým štítem. Ne daleko, ale byl to tvrdý dopad. Nemám ráda násilí, ale sami začali útočit, já jsem se pouze bránila. No prostě jsem je neměla špehovat. Kdybych to nedělala, tak bych nebyla v tak prekérní situaci.
Zlatohnědého vlka jsem tím odhozem rozčílila na maximum. Zase se rozběhl přímo na mě. Už byl skoro u mě, když v tom se zadrhl. Díval se na mě, jak stojím v obranné pozici. Co blbne? Proč tak na mě civí a neútočí?
„Jacobe?“ zavolal Edward na vlka.
„Ach můj Bože, máš pravdu. Vidíš, že nejsem blázen,“ Edward se pomalu ke mně začal přibližovat.
„Máš pravdu. Je to on,“ dala jsem kolem sebe štít, aby mi nemohl nějak ublížit.
„Kde jsi ho sehnala?“ ukázal na moji ruku. Podívala jsem se na ni a zjistila jsem, že na ní mám pořád svůj amulet se srdíčkem. Koukala na něj jako cvok. Edward si o mně musel myslet, že jsem naprostý debil. Napřáhl k mojí hlavě ruku, jen jsem ucukla.
„Neboj se. Nechci ti nějak ublížit. Jen se chci podívat na tvoji tvář,“ vysvětlil mi. Ani nevím proč, jsem mu to dovolila. Štít jsem povolila a nechala ho sundat mi brýle i kapuci. Vykulil na mě ty jeho medově krásné oči a ostatní se k němu přidali, plus k tomu vydechli jméno. Moje jméno.
„Bello…“
Autor: HoneyHeart, v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Zapomenutá - Kapitola 4.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!