Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomenutá duše 7. kapitola

06.02.2010 (19:45) • misppule • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3738×

7. kapitola

Edward

„Tak co ti říkala?“ zeptala se naoko lhostejně.

„Nic. Jen že se jmenuje Bella a ptala se, kdy přijedeš.“

„Co hledala Tanya v tom pokoji?“ zeptal jsem se zvědavě.

„Veverku,“ spokojeně se usmála.

„Já věděla, že se vyplatí sypat ty oříšky pod okno,“ zaslechl jsem její myšlenky. Koutky úst mi vyletěly vzhůru.

„Co je Bella zač?“ ptal jsem se naoko lhostejně.

„Kdybych ti to řekla, tak mi stejně neuvěříš.“ Naštvaně našpulila rty a zkřížila ruce na prsou.

„A co když jo?“ zkoušel jsem ji. Na chvíli její pohled znepřítomněl.

„Ne, nebudeš,“ řekla a rozběhla se domů, s povzdechem jsem se svalil do trávy a zavřel oči, užíval jsem si to ticho.

„Edwarde!“ ozval se křik.

„Nechci tě rušit, ale dneska jdeme do školy.“

„Jděte sami,“ zaskučel jsem.

„Žádný takový, dostal jsem za úkol tě přivést a to taky udělám,“ stál si na svém.

To je teda tvrdohlavý upír.

„Emmete, vypadni!“ zavrčel jsem. Ten upír mi už vážně leze na nervy.

„Ne, ty půjdeš se mnou.“

Naštvaně  jsem vstal a rozeběhl se domů. Silně jsem prásknul vchodovými dveřmi a šel do Belliného pokoje a doufal, že tam bude a řekne mi, co je zač.

Čekal jsem, ale neobjevila se. S povzdechem jsem si vzal tašku a šel do garáže.

„No konečně!“ zahulákal Emm, jen co jsem otevřel dveře.

„Už jsem se bál, že budu muset řídit,“ zašeptal a zatvářil se zděšeně. Protočil jsem oči, nastoupil a vydal se směr škola.

Jen co jsme vystoupili, uslyšeli jsme lapání po dechu, otráveně jsem protočil oči a vydal se do kanceláře.

„Nemůžou očumovat někoho jiného?“ šeptl jsem k Alici. „Nás tu očumujou jako atrakci na pouti,“ zamumlal jsem.

Emm to nevydržel a vyprskl smíchy, čímž upoutal pozornost našich nových spolužáků.

„Nech toho, směješ se jako kůň,“ okřikla ho šeptem Alice. To  u Emma vyvolalo ještě větší záchvat smíchu, Tanya to nevydržela a jednu mu ubalila.

„Co děláš?“ zařvala Rose. „Jeho mlátit můžu jen já.“

Tanya se urazila a vydala se pryč.

„Jaký to klid, když tu není,“ smál se Emm a všichni se k němu přidali, společně s Alicí jsme se vydali na první hodinu, měl jsem plnou hlavu Belly. Celý den probíhal stejně až do oběda. Šel jsem za svými sourozenci a na chodbě jsem uviděl Bellu, nikdo jiný tu nebyl.

„Co tu děláš?“ nechápal jsem.

„No někdo tě musí hlídat.“ Nervózně se usmála.

„Proč mě hlídáš?“ Byl jsem zvědavý, že by jí na mně záleželo?

„Měl bys jít, už tě shání,“ pronesla.
„To tak, a ty zmizíš.“ Povzdechla si a sklopila hlavu, čekal jsem, co z ní vyleze, upřímně jsem byl napnutý jak struna.

„Večer na louce,“ řekla.

„Na jaké louce?“

Usmála se.

„Na té, kam chodíš vždy, když potřebuješ přemýšlet." Jak to ví? To mi snad na záda přilepila GPS nebo co?

„Jak to víš?“ Její odpovědi mě přiváděli k šílenství.

„Vždyť říkám, že tě někdo musí hlídat,“ uchechtla se. Hlídat, jsem snad nesvéprávný, nebo si hraje na hlídacího psa?

„Alice tě shání, měl bys jít,“ řekla a začala mizet, chtěl jsem jí něco vytknout.

„Večer na louce,“ řekla rázně a zmizela. Teda ta má páru, je ostrá jak čili paprička, ale krásná.

S těmi myšlenkami jsem se vydal do jídelny.

„Edwarde, jsi v pořádku?“ mával mi Emmett rukou před očima.

„Jo, jsem. Proč bych neměl být?“

„No, já jen, že tady na tebe deset minut mluvím a ty nic, vypadáš jak zfetovanej,“ smál se.

„Vadí ti to hodně?“ optal jsem se.

„Radši nic.“

Alice si odkašlala.

„Od kdy upíři kašlou?“ smál se Emm.

„Od té doby, co ty jsi tak blbej.“

Emmet se naoko urazil a začal kašlat.

„Edwarde, bouchni mě do zad, já se dusím,“ zachraptěl a svezl se po židli dolů, naštvaně jsem vstal a praštil ho do zad.

„Ty blbče, málem jsi mi vyrazil dech,“ vyjel na mě.

„Budu muset na ošetřovnu.“ To už všichni nevydrželi a začali se smát.

„Co jsem řekl?“ nechápal

Bella:

Všichni odjeli do školy, rozhodla jsem se jít taky, jeden neviditelný žák navíc jim neublíží.

Edward si to mířil do jídelny.

„Co tu děláš?“ nechápal.

„No, někdo tě musí hlídat,“ nervózně jsem se usmála.

„Proč mě hlídáš?“ Byl zvědavý, ale já mu nic říct nemůžu, co mu mám říct? „Ahoj, Edwarde, jsem duch a strašila jsem u vás v domě a dělala atentáty na Tanyu, což mi připomíná, že jsem jí dlouho nic neprovedla.

„Měl bys jít, už tě shání,“ pronesla jsem a chtěla zmizet.

„To tak, a ty zmizíš.“ Povzdechla jsem si a sklopila hlavu.

„Večer na louce,“ řekla jsem.

„Na jaké louce?“ To jsou všichni upíři tak nechápaví? Usmála jsem se.

„Na té, kam chodíš vždy, když potřebuješ přemýšlet.

„Jak to víš?“

Jestli já ho nezabiju, tak to bude zázrak.

„Vždyť říkám, že tě někdo musí hlídat,“ uchechtla jsem se. Kde ten Edward je, uslyšela jsem Aliciny myšlenky.

„Alice tě shání, měl bys jít,“ řekla jsem a začala mizet, chtěl něco vytknout, ale já byla rychlejší.

„Večer na louce,“ řekla jsem rázně a zmizela.

Šla jsem najít Tanyu a přemýšlela, co jí provedu.

„K obědu mají špagety s boloňskou omáčkou, co kdyby do ní spadla po hubě?“ ozvalo se moje horší já.

„Nebo spadla po hubě do odpadkového koše.“

To není špatný nápad, počkej, Tanyo, ty si se mnou ještě zažiješ věcí. Otevřely se dveře a v nich stála...

 6.Kapitola < SHRNUTÍ  > 8. kapitola

Autor: misppule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zapomenutá duše 7. kapitola: