Milujeme ty, kteří nás odmítají, a odmítáme ty, kteří nás milují.
26.12.2010 (07:15) • haslerka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1100×
EDIT: Článek neprošel korekcí.
Přesvědčit Charlieho nebylo tak těžké, jak si původně myslela. A když navíc zavolala Esmé Cullenová, Alicina nevlastní matka, roztál jako vanilková zmrzlina na sluníčku.
Původně očekávala, že budou s Alice samy, ale Edward se nabídl jako řidič, načež jej Alice využila i jako nosiče. Bella z jeho přítomnosti nebyla zrovna dvakrát nadšená. Byl zábavný společník, to mu nemohla upřít, a dobře se s ním povídalo, když vyplňovali volné okamžiky, během nichž Alice oběhla všechny věšáky kolem. A ač jí lichotilo, že podle něj pokaždé vypadala úchvatně, mnohem více by uvítala ten nakrčený nos a zkřivená ústa nesouhlasem, která jí zvedala tlak do závratných výšin.
„Ty mi to vůbec neulehčuješ,“ naříkala Alice.
„To není pravda,“ bránila se Bella. „Navrhla jsem Morticii Addamsovou.“
„Ani omylem,“ prosazoval si ten malý skřítek, nyní více připomínající otravného skřeta, svou.
„A co Drákulova nevěsta?“
„Ty jsi ale vtipálek, Bello,“ plácl ji Edward po zádech tak silně, že jí vyrazil dech a málem se intimněji seznámila s podlahou.
„Alenka a Kloboučník?“ zasípala.
„Bezva,“ vypískla Alice. Popadla ji za ruku a vláčela ke krámu o tři uličky a čtyři odbočky dále.
Alicin dotek byl chladný. Vždy byl, ale přes oblečení to vnímala podstatně méně. Chudáci, zřejmě nějaký druh chudokrevnosti a hypotenze.
Oděna do světle modrých šatů od Edwarda získala oba zdvižené palce, protože jak na něj jeho malá sestřička práskla, Edward miloval modrou, a Alicino samolibé: „Perfektní.“ Krev se jí nahrnula do tváří a kolena se rozklepala. Naposledy na sebe pohlédla. V duchu zajásala. Možná trochu make-upu a bude se líbit ještě víc. Převlékla se, zaplatila, mezi čímž si Alice mumlala pod nosem, kde Edwardovi sehnat klobouk, aby alespoň kapku vypadal jako magor.
Těsně po západu ji vysadili doma. Edward jí galantně otevřel dveře a doprovodil ji ke vchodu. Jako pravý gentleman jí políbil hřbet ruky.
Vyhledala zlatavé oči, které na ni povzbudivě mrkly. Vysoukala ze sebe poděkování a zmizela v útrobách domu.
„Je moc milá,“ zašvitořila Alice cestou. „I když někdy smrdí jako zmoklý pes.“
„Aspoň na chvíli nemám nutkání ji zakousnout.“
„Vskutku. Ani Jasper. Snad by si mohla toho Blackovic čokla vodit do školy na vodítku.“
Jeho ramena s sebou mírně škubla v pobavení. „Problémů máme i tak dost.“
V sále hrála hlasitá hudba, svítily barevné reflektory, u stropu se otáčela diskokoule. Dorazila sotva před pěti minutami a už si vyslechla asi osmý kompliment. Edward ji dovedl ke stolu, kde se již bavili jeho sourozenci. Když na ni Alice pohlédla, vypadalo to, že se každou chvíli rozpláče. „Jsi nádherná, Bello,“ říkala s podtónem v hlase, jako když pyšný mistr hledí na svého žáka, jehož už nemá co naučit.
Hádala, že Emmett s Rosalie představovali Romea a Julii, Jasper byl za Petera Pana, Alice za vílu Zvoněnku a Edward vypadal jako správně vyšinutý Kloboučník. Povedl se. Belle vyschlo v ústech, potřebovala se napít. Uvítala by i něco ostřejšího.
Byla zoufalá. Proč věci nemohly být normální? Proč musely být tak komplikované. Jak by někdo tak krásný a dokonalý o ni mohl mít zájem? Připadala si malá a nicotná.
Její doprovod jí donesl sklenici punče a následně ji vyzval k tanci. Přiznala, že neumí tančit. Jako pírko ji Edward nadzvedl a položil si ji na chodidla. Vzpomněla si, že když byla malá, Charlie dělal to samé. Vděčně se usmála. Pohyboval se pomalu do rytmu a zároveň Belle vyprávěl veselé rodinné historky.
Aniž by to postřehla, byla půlnoc. Potřebovala si odpočinout. Sedla si a přitom sledovala ostatní tančící páry. V davu našla i Culleny. Emmett něco šeptal Rosalie, zřejmě svá vyznání. Alice s Jasperem byli propleteni v důvěrném objetí. V hrudi se jí sevřelo cosi podivného. Ne, to prostě nebylo správné. Takto se nemá cítit.
„Chtěla bych odejít,“ pronesla směrem k Edwardovi.
„Smím tě požádat o poslední tanec?“
Zaváhala, ale svolila.
Skladba s jemnými tóny jí spíše rvala uši, než uklidňovala. Edward opatrně položil svou levou dlaň na její bedra a její levou uchopil do své pravé. Toto měl být moment, na který každá žena čeká. Ona si jej však nedokázala užít.
Vzhlédla a zrak jí spočinul na Edwardových rtech. Byly blízko, moc blízko. Lehce se dotkl jejích úst. Chutnalo to zvláštně, jinak než s Jacobem. Věděla, že Jake má pro ni slabost, a když se kdysi dávno políbili, shodli se, že tomu něco chybělo. Tento polibek byl skoro dokonalý. Studené rty chladily její rozpálené. To byla ta ideální kombinace, přesto jejich spojení přerušila. Spatřila Alici, která je napjatě pozorovala.
„Promiň, ale nemůžu,“ zavrtěla bezradně hlavou.
„Bello, neomlouvej se. Chápu, spěchám na tebe,“ utěšoval ji.
Povzdechla si. „Ty tomu nerozumíš. Není to tvoje vina, ty jsi jako nejsladší sen. Ale…“ odmlčela se.
„Ale co? Bello?“
Opět se vpila do těch zlatavých očí, podobných a přesto jiných
„Ale ne můj.“
Autor: haslerka, v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Zamotané II.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!