Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 69. kapitola

30.08.2016 (07:00) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2391×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

69. kapitola

Pohled Belly/Anny :

„… Gratuluji, absolventi,“ řekla paní ředitelka a ozval se bouřlivý potlesk, jak všichni z mého ročníku začali tleskat. Ano, slyšíte správně. Úspěšně jsem odmaturovala na Manhattanu s nejlepšími známkami v celém ročníku.

Byla jsem šťastná za ty chvíle tady, ale taky smutná, že je budu muset opustit a odhalit svou pravou identitu. Se všemi jsem už byla domluvená, co mají udělat. Všichni pomalu opouštěli hlavní síň a odcházeli navždy z této školy.

Já se zdržela a vzpomínala. Jak mi tahle škola bude chybět, i učení a všechny akce, ale hlavně tanec s mojí partou, s Brianem. Toho se bojím nejvíce, co řekne, až zjistí, kdo jsem a že jsem mu lhala.

„Anno, jsi v pořádku?“ ozvalo se vedle mě a já leknutím nadskočila. Otočila jsem se tím směrem a viděla celou svojí partu, jak na mně starostlivě koukají, vepředu s Brianem. Ale všimla jsem si, že i oni mají ten samý výraz v očích, jako já.

„Ano, jen… Mi to tady bude chybět, vy mi budete chybět. Strávili jsme spolu tolik krásných chvil, a teď to končí,“ řekla jsem a nechala se Brianem obejmout, jinak bych se asi složila.  Konejšivě mě hladil po vlasech.

„Vždyť se neloučíme navždy. Budeme se scházet,“ řekla Nora a já na ni viděla, že je jí taky do pláče. Tím si nejsem tak jistá, až zjistíte, kdo jsem. Pomyslela jsem si, ale neodvážila jsem se to říci nahlas.

„Pojďte už, venku je nějaký poprask a já jsem zvědavá, co se tam děje,“ pobídla nás Kera a začala Lucase tahat ke dveřím. Až teď jsem si všimla, že tu jsme poslední, všichni už jsou venku. Kývla jsem a společně jsme šli ven.

Když jsme otevřeli dveře, ozvalo se velmi hlasité třískání a pištění, než jsem slyšela vevnitř. Rozhlížela jsem se a hledala zdroj toho všeho, ale přes hlavy a zvednuté ruce všech jsem nic neviděla.

„Anno, to je Edward Masen a Alice Roxel! Áááááááh! Opravdu jsou to oni!“ zakřičela Chris, která viděla zřejmě daleko lépe než já. Usmála jsem se. Tak přece jen. Omluvně jsem se podívala na Briana, naklonila se k němu, políbila ho naposledy na tvář a zašeptala tiché promiň.

S tím jsem ho pustila a začala se prodírat davem k mému manželovi. Když jsem už byla blíž, viděla jsem Alice a ona si všimla mně. Usmála jsem se na ní a ona na mně kývla. Fajn, přesně podle plánu.

Když jsem se prodrala ještě blíž, viděla jsem Edwarda, jak se opírá o krásnou limuzínu a na něm visí Lana a koketně s ním cukruje. Ďábelsky jsem se pro sebe usmála a prodrala se k Jasperovi, který byl jeden z bodyguardů, kteří stáli v kroužku kolem Edwarda a Alice a zabraňovali tak ostatním, aby je udupali.

Když mě Jasper spatřil před sebou, usmál se a nenápadně mě pustil k nim do kruhu. Už jen pár kroků a budu u svého manžela. Když jsem byla dva kroky od něj, slyšela jsem, co mu Lana říká.

„… Tak kam půjdeme dneska? Do kina? Na večeři? Co do kasina?“ ptala se ho a visela mu na pravé ruce a lepila se na něj, za to Edward strnule stál a skrýval všechen svůj odpor a fakt se ovládal.

„Promiň, Lano, ale na dnešek si nic nechystej,“ řekla jsem dost hlasitě, aby to slyšeli všichni, kdo stáli v okruhu deseti metrů, takže všichni ze školy. Lana s Edwardem se na mně podívali ve stejnou chvíli, ale koukali se na mně rozdílně. Edward radostně, šťastně a s láskou, za to Lana se na mně mračila jako deset čertů.

„A kdo si myslíš, že jsi, že mi můžeš kecat do mých plánů s mým klukem?“ zeptala se mně povýšeně a nalepila se na Edwarda ještě víc. To byl jasný signál, udělat to, čeho jsem se ještě před chvílí bála.

Ďábelsky jsem se na ni usmála a ona ztuhla. Znala ten můj pohled, a moc dobře. Sáhla jsem si rukou do dekoltu a nahmatala konec plastické gumy, zatáhla a přetáhla si tvář Anny Haleové přes hlavu, čímž se objevila moje tvář a všichni, kdo to sledovali, ztuhly.

Nechala jsem si to udělat u nejlepšího plastického chirurga na světě a využila to jenom dnes, abych se mohla takhle odhalit přede všemi. V tu chvíli všechno ztichlo a cítila jsem na sobě všechny ty nevěřícné a překvapené pohledy?

„Už mě poznáváš?“ zeptala jsem se jí a jakmile jsem už byla sama sebou a na tváři jsem neměla tu lepkavou gumu, Edward hrubě Lanu odstrčil, až klopýtla ale nespadla, a šel ke mně, přičemž mně objal a vášnivě políbil.

Cítila jsem, jak všichni vytřeštili oči a taky otevřely pusy, ale pro teď jsem se soustředila jen na mého manžela, od kterého mně už nic neoddělí. Když se ode mě odtrhl, oba jsme se podívali na vyjevenou Lanu.

„Pokud ti to stále není jasné, tak mi dovol, abych se ti představila pravým jménem. Isabella Masenová, a tohle je můj manžel, Edward,“ řekla jsem a všude se ozvalo další nevěřícné reakce. 

Na mém levém boku jsem ucítila ruku svého manžela, jak mě zezadu objal. Otočila jsem se na něj a dala mu levou ruku na tvář, kde se zaleskl snubní prsten. Pro dnešek jsem se rozhodla ho už neskrývat, a Edward ho měl taky, musela si jich Lana všimnout, pokud není úplně blbá, a určitě si všimli i ostatní.

Když mě Edward pustil, měla jsem oči jen na Laně. Vytřeštila oči a bylo jasné, že má strach. Celé dva roky tady vyhlašovala, že je milenkou Edwarda Masena a že se milují, a nyní je tady a dává přednost mně. Jak to pro ni dopadne, když si takhle vymýšlela?

„A aby bylo jasno, Lano Azistová, v životě jsem tě neviděl. Znám tě jenom z vyprávění své manželky, která nikdy nebyla hezká. A tyhle fotky,“ ze saka vytáhl tu fotky, které tady Lana dávala, když s tím začala „Jsou falešný. Zfalšovala jsi je, abys byla zajímavá, ale něco ti řeknu, je to jenom důkaz toho, že jsi ubohá. Je mi líto, že ti říkám takové věci, zvláště když se vidíme poprvé, ale nedovolím, aby kolovali lži o tom, že mám milenku, když jsem už čtvrtým rokem šťastně ženatý. Tím končím,“ řekl a ty fotky po ní hodil. Usmála jsem se a svou pozornost věnovala Edwardovi.

„Pojď, lásko, jdeme domů a rychle, protože večer jdeme společně na ples.“ A otevřel dveře od limuzíny. Ale já se ještě otočila na Alici. V tom zápalu jsem ji ani nepozdravila. Pokynula jsem jí, aby si sedla první.

„Ahoj, Alice, tak ráda tě vidím. Stýskalo se mi,“ řekla jsem, když procházela kolem mě a objala ji. Natočila se ke mně a objetí mi oplatila. Páni, jak mi chyběla její vůně a její skřítčí obličejík.

„Ty mě taky, sestro, ale rychle, máme málo času a řadu práce,“ řekla a zmizela v limuzíně. Páni, ta je ale rychlá.

„Jaspere, nasedni, švagře,“ řekla jsem mu, aby seděl vedle Alice. Oddělil se od bodyguardů, kteří ihned zúžili kolečko a rychle naskočil za Alicí. Za ním jsem nasedla já a posunula se. Vedle mě sedl Edward, zavřel dveře a limuzína se rozjela.

Ještě jsem se podívala zadním oknem a viděla stát stranou svojí partu, jak mě nevěřícně a šokovaně pozorují. Nevím, zda mě mohli vidět nebo ne, ale zamávala jsem jim a v duchu se jim všem omlouvala.

Snad najdou můj dopis s vysvětlením a omluvou. V posledním týdnu jsem napsala sedm dopisů, jeden pro každého z mé party a po nocích je schovala všem do věcí a zahalila je do svého štítu, aby je nenašli, než bude čas. Jakmile budu v letadle do LA, štít pomine a oni je najdou, až už budu pryč. Snad mi odpustí.

Aniž bych si toho byla vědoma, po tváři mi stekly dvě slzy. Asi si to dávám víc za vinu, než bych měla, ale já se vážně cítím hrozně. Takhle je tahat za nos. Na mé tváři se objevila dlaň a donutila mě se podívat do očí jejímu majiteli.

„Neplač, oni to pochopí a odpustí ti, věř mi,“ zašeptal a setřel mi ty slzy. Jak moc jsem mu chtěla věřit, ale šlo to dost těžko. Budu se modlit, ale sama tomu nevěřím, navíc to po nich ani nemůžu chtít. Takový podraz a chtít odpuštění?

„Co si mysleli, když jsem se odhalila a během toho všeho?“ zeptala jsem se ho, i když jsem spíše tušila, že mi neodpoví, protože si myslím, že se soustředil na něco jiného, než na jejich mysle.

„Byli dost překvapení, a říkali si, proč jsi jim to neřekla, že by to udrželi v tajnosti, ale věří, že jsi k tomu měla dobrý důvod, proč jsi nic neřekla. Nic jiného jim v myslích neběželo,“ řekl a pro mě to bylo jako blesk z čistého nebe.

„Vážně?“ vyhrkla jsem dřív, než jsem si to stihla rozmyslet, ale tady nebylo co si rozmýšlet. Pokud mluví pravdu, a já věřím tomu, že mi nelže, tak mám šanci se s nimi ještě vidět bez toho, že by mně zatratili.

„Vážně, i já viděla, že tě nezatratí. Byl to sice šok, ale oklepou se a bude to fajn,“ řekla Alice místo Edwarda a více se natiskla na Jaspera, aby mi byla blíž. Chytila jsem ji za ruku a Edwarda taky, a obě jsem je stiskla. Co bych dělala bez mé rodiny?

„A co si takhle dát trochu bublinek na to, že Bella úspěšně odmaturovala?“ řekl najednou Jasper a předklonil se, takže rozpojil moji a Alicinu ruku, a odnikud vytáhl vychlazenou láhev šampaňského.

„Já jsem pro! Tohle se musí oslavit! A taky na pomstu Laně!“ řekla jsem a hned na to se ozval zvuk letícího špuntu a Jasper hned nalil do čtyřech skleniček. Každý jsme si vzali jednu.

„Na maturitu a na pomstu!“ řekli jsme všichni najednou a napili se. Páni, nějaké dobré, takový šampus jsem ještě nepila.

„Bello, měla jsi to perfektně vymyšlené! Totálně jsi ji ponížila a všichni viděli její pravou stránku. Stálo za to to vidět!“ řekla Alice a znovu se napila. Má pravdu. Ale stejně ji všichni už znali, ale tohle se mi fakt povedlo.

„Já vím, všechno šlo přesně podle plánu. Věděla jsem, že jakmile na parkovišti uvidí Edwarda, půjde k němu, aby všem dokázala pravdivost těch svých keců, a pak to šlo všechno jako po drátkách,“ řekla jsem a znovu se napila.

„To sice ano, ale Bello, příště, až budeš něco podobného zase plánovat, vynech mě z toho, ano? Jak se na mě věšela a… Br. Bylo mi z toho špatně a div jsem ji nepozvracel. Taková nechutná holka. Jak jsi vydržela trpět ji čtyři roky? Já s ní byl ani ne pět minut a už jsem jí měl dost,“ řekl obdivně a trochu ublíženě. No, ty to vlastně ještě nevíš.

„Von to byl tak trochu trest i pro tebe, miláčku. Ale to je jedno. A že jsi to vydržel, tak tě za to patřičně odměním,“ řekla jsem a kousla ho jemně do ušního lalůčku. Protože držel moji volnou ruku ve svých rukách ve svém klíně, cítila jsem, co to s ním dělá.

„A teď k tvé otázce. Trpěla jsem ji jen proto, že to byla moje spolužačka, ale nijak jsem jí to neulehčovala. Strašně mi připomínala Viktorii, a jak se neustále lepila na Briana… Bylo to to samé, jako Viktorie na tebe, když jsi se tehdy vrátil z turné. Možná proto jsem ji neměla ráda, ale třeba se změní, když jsem ji takhle ponížila před světem, Viktorie se taky změnila,“ říkala jsem nahlas své myšlenky a ani mi to nevadilo.

„Tak a hurá do Los Angeles!“ vykřikla jsem radostně a znovu se napila šampaňského. Dneškem začíná můj život v showbyznyse po boku mého manžela.

Tohle je konec. Měla jsem sice ještě pár nápadů na pokračování, ale nemám čas to napsat, přešla jsem na psaní knížek, které nemají se Stmíváním nic společného. Pro potěchu těm, kteří by chtěli vědět, jak to skončí, přidávám stručné shrnutí:

Bella se stane herečkou, zpěvačkou i modelkou, zkrátka jako Edward. Alice dělá dál návrhářku, Jasper Edwardova agenta, a Rosalie s Emmettem se připojili k Belle jako její agentka a bodyguard, Carlisle je jejich osobní lékař a Esmé se jim stará o dům, tak je celá rodina spolu. Po deseti letech, co už všechny omrzí život v showbyznyse, nafingují svoji smrt při cestě přes oceán. Bella všem změní podobu a tak žijí šťastně na Aljašce. Po několika letech, kdy je Bella s Alicí v Milánu na týdnu módy, zjistí, že je těhotná, proto musí být od té doby člověkem. Po návratu domů to oznámí rodině, která je štěstím bez sebe. Ve snu se jí zjeví její matka i otec a říkají jí, že to dítě je dar od nich, Charlie se tím chce Belle omluvit za všechna ta léta utrpení. I když Bella nechce, Charliemu odpouští a narodí se jí zdravá holčička, Renesmeé.

Tohle je úplně poslední kapitola, kterou přidávám. Děkuji všem a sbohem.

CatherineCullen

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 69. kapitola: