Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 45. kapitola

12.09.2013 (21:45) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2713×

45. kapitola

Přes noc jsme zůstali spolu v Edwardově domě, jak jsem si přála. K ránu jsem nám udělala snídani a pak jsem Edwardovi pomohla uklidit tu romantickou výzdobu. Bylo mi líto, když jsem ty okvětní lístky házela do pytle a následně vyhodila.

Protože jsem neměla tady nic na převlečení, musela jsem zůstat v těch krásných šatech. Nevadilo mi to, jen jsem si dělala starosti, abych je nezničila, byla by jich ohromná škoda.

Když byl celý dům uklizený, nasedli jsme do auta a jeli k Alici, abychom jim řekli tu úžasnou novinu. Počítala jsem, že je Jasper u ní. Spíše jsem to věděla. Ti dva jsou jako já a Edward, nemůžou bez sebe být.

Uplynulo sotva pět minut a už jsme stáli před Aliciným domem. Vystoupili jsme a čekala jsem, že Alice vyskočí ze dveří a bude nám blahopřát. No, nestalo se tak. Asi o tom ještě vážně neví. Já jsem taky blbá, vždyť nevidí nic, když nestáhnu štít.

Vstoupili jsme do Alicina domu, protože mám náhradní klíč. Alice s Jasperem seděli v obýváku a vypadali oba vystresovaní a vynervovaní. To je až tak sebral Edwardův plán požádat mě o ruku?

„Tady někdo zemřel? Co je to tady za náladu?“ zeptala jsem se jich a tím si získala jejich pozornost. Oba vyděšeně nadskočili a čekala jsem, kdy se chytnou lidsky za srdce, jak to většina dělá.

„Kdo se leká, má černé svědomí, pozor na to,“ řekla jsem, abych je trochu uklidnila. Edward se trochu zasmál a chytil mě za ruku, kde se leskl zásnubní prstýnek. Alicin i Jasperův pohled tam doputoval a už nebylo třeba nic říkat.

„Gratuluju!“ zakřičela z plných plic Alice a oběma nám skočila kolem krku. Ta by měla dělat hasičům sirénu. Ji museli slyšet i v Číně. Taky jsem ji objala, ale jen jednou rukou, protože druhou držel stále Edward.

„Děkujeme. A že neuhádneš, kdo nám bude svatbu pořádat?“ zeptala jsem se jí a doufala, že se chytne a zakřičí poděkování, ale ona o dva kroky odstoupila a zatvářila se, jako by ji právě mučili. Takový smutný výraz. Nahlas jsem se zasmála.

„Přece ty, ty trdlo!“ zakřičela jsem na Alici v záchvatu smíchu. Stalo se přesně to, co jsem očekávala. Alice mi skočila kolem krku, až mě málem povalila na zem, naštěstí jsem to ustála, ale měla jsem namále.

„Fajn, Edward ti zatím řekne, na čem jsme se domluvili a já se jdu zatím převléknout. Je mi líto těch šatů, že musely snést tvé nálety,“ řekla jsem a vyběhla schody do, více méně, mé ložnice. Alice mi tady zřídila pokoj, i když jsem jí to zakázala.

Dala jsem si rychlou sprchu a převlékla se do domácího oblečení. S úsměvem jsem hopkala po schodech a koukala, jak můj nastávající říká Alici, na čem jsme se domluvili. Na místě svatby a datu.

Sedla jsem si vedle Edwarda, který si mě přitáhl do náruče, tak jsem se o něj pohodlně opřela. Byl najednou tak teplý a tak měkký, jako domov, který jsem nikdy neměla. Cítila jsem, že u něj jsem skutečně doma.

„Edward už mi všechno řekl. Souhlasím se vším a jsem ráda, že sis na mě vzpomněla, měla jsi pravdu. Až budeš na Manhattanu, tak pátky jsou mé, jasný? A ještě něco. Plánuju, že se s novým školník rokem zveřejním jako Alice Roxel, neteř Liliany, a Lilianu pošlu na odpočinek,“ řekla Alice a podívala se na mě prosebně.

„Alice, jak bych tobě mohla něco odmítnout. Dlužím ti tolik, že tohle bude to nejmenší. Ráda ti vyhovím,“ řekla jsem a viděla, jak se její drobný obličej rozzářil. Asi bude mít Jasper konkurenci, když tak o tom přemýšlím.

„Bello, když se Edwardovi povedla žádost o ruku, rád bych ti něco dal,“ řekl Jasper a natáhl ke mně dárkový papír. Zaraženě jsem se na něj podívala, ale vzala jsem si to. Bylo to něco tvrdého a tenkého.

Roztrhla jsem papír a… To je… řidičák? Podívala jsem se na Jaspera vyděšeně. Nebude z toho mít problémy? Padělat doklady je nezákonné. Ale… Když tak nad tím přemýšlím, budu potřebovat nové doklady.

„Díky, Jaspere. Neobvyklý dárek, zvláště když jsem nebyla ani v autoškole. Ale mohla bych tě poprosit, abys mi obstaral nové doklady? Když budu studovat inkognito…“ chtěla jsem pokračovat, ale nebylo třeba.

„Rozumím a bez problémů. Dej mi fotky a jméno a já zařídím zbytek. Do týdne je máš, žádný problém,“ řekl, mávl rukou, jako by to nic nebylo a usmál se na mě. Vytřeštila jsem oči, ale taky jsem se usmála.

„Budu potřebovat vymyslet příjmení. Swan užívat nemůžu, protože by jim bylo jasné, že jsem Edwardova přítelkyně, a kdybych použila Alicino, pak by jim došlo, že s ní mám něco společného,“ řekla jsem zoufale. Už dřív jsem nad tím přemýšlela.

„A co Hale? To příjmení jsem používal, když jsme žili všichni jako rodina a vystupoval jsem jako dvojče Rose,“ navrhl Jasper a mně se to zalíbilo. To příjmení… Nevím proč, ale mělo své kouzlo.

„To nezní špatně. Jménem budu Annabell, abych měla aspoň kousek od svého opravdového jména. Takže Annabell Hale, a podobu … Tu ještě domyslím. Třeba černovláska,“ zamyslela jsem se nahlas a usmála se.

„Musíme tu šťastnou novinu sdělit rodině, aby ten den měli čas. Budou určitě rádi,“ řekl Edward. A jo. Málem jsem zapomněla na svou nastávající rodinu. Už se těším, až budu oficiálně patřit do rodiny.

Alice doběhla pro notebook a zapnula ho. Zadala heslo a už se přihlašovala na Skype. Chvíli trvalo, než jsme se připojili k počítači u nich v domě, ale nakonec to přijali a byl započat video hovor.

„Ahoj všichni,“ zavolala jsem, když už bylo jasné, že se vidíme i slyšíme, a zamávala jim. Na obrazovce jsem jasně viděla Esmé s Carlislem a v nad nimi se mačkali Emmett s Rose. Bylo to legrační.

„Ahojky, vy tam v teple, jak se vám daří?“ zavolal Emmett, kterému jsem viděla jenom rameno, ale poznala jsem jeho hlas, kdo by ho taky nepoznal? Podívala jsem se přes rameno na Edwarda, který se na mě usmál a položil mi ruku na levé rameno.

„Máme otázku. Děláte něco první, nebo druhý týden v červenci?“ zeptala jsem se jich a schválně běhala kolem horké kaše. Chtěla jsem je napnout a až pak jim říci tu novinu. Zatvářili se nechápavě. Nakonec odpověděla Esmé.

„Ne, zatím nic v plánu nemáme. Co se děje?“ zeptala se a já se podívala na Edwarda. Chtěla jsem, aby jim to řekl on. Je to přece jeho rodina. Bude sice i moje, ale teď je zatím jen jeho. Usmál se a podíval se na obrazovku.

„Mami, požádal jsem Bellu o ruku a řekla ano, tak bude svatba,“ řekl a já levou rukou překryla tu jeho, co měl na mém levém rameni. Na druhé straně bylo ticho, ale mohla jsem hádat, že hypnotizují prstýnek.

„Gratulujeme! Budu mít další dceru. Udělali jste nám radost, velikou radost,“ řekla Esmé a setřela slzy, co jí začaly téct po tvářích. Usmála jsem se na ni a pak se tam zvedl takový povyk, že nebylo rozumět jediné slovo.

„Svatbu plánuje Alice, ale s Bellou jsme se dohodli, že se vezmeme v Brazílii v Adamově kapli,“ řekl Edward a já na Carlisleově tváři viděla vzpomínky, ale nemohla jsem říci jaké. Asi vzpomínal na časy, kdy s ním byl.

„Adam bude určitě rád. Okamžitě mu zavolám, aby o tom věděl,“ řekl Carlisle a už jsem ho viděla, jak vytahuje telefon a mizí za dveřmi. Usmála jsem se a pustila k notebooku Alici, která už Esmé s Rose říkala o přípravách na svatbu. To bude blázinec.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 45. kapitola: