Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 39. kapitola

12.05.2013 (16:45) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 3146×

39. kapitola

Pohled Belly:

„Carlisle! Esmé! Rose! Emmette!“ zakřičela jsem radostně, když jsme zastavili u nich před domem a já zrovna vystoupila z auta. Všichni stáli ve dveřích, už na nás čekali. Okamžitě jsem se k nim přihnala a všechny objala.

Jsou to tři dny, co byla ta soutěž, kterou jsem, nejspíš s boží pomocí, vyhrála. Dnes je pátek. Na víkend jsme se rozhodli jet navštívit Cullenovi na Aljašku. Byl to můj nápad. Chtěla jsem je vidět a vypadnout z toho vězení, do kterého se budu muset po každém týdnu vracet.

„Bello, tak rádi tě zase vidíme, vás všechny,“ řekla Esmé a objala mě. Její objetí mi chybělo, objetí matky. Celý můj život mi zoufale chyběla matka, teď ji mám. Esmé řekla, že mě bere jako svou další dceru a že by byla ráda, kdybych ji já brala jako matku.

„Carlisle!“ zvolala jsem radostně a šla z Esméina objetí do jeho. Taky mě pevně objal, jako otec. Tohle byla moje pravá rodina, ne ta v Beverly, kteří si říkají moje rodina a jsou jí jen papírově.

„Rose! Emmette!“ Oba jsem je objala a zmáčkla, stejně tak oni mě. Po přivítání jsme se odebrali dovnitř a posedali v obýváku. Carlisle s Esmé chtěli vědět, co jsme dělali celý ten čas, co jsme tu nebyli.

„Abychom nezapomněli. Bello, gratulujeme ti k vítězství v taneční soutěži. Sledovali jsme ji v televizi, byla jsi výborná, ale všimli jsme si, že jsi tam nebyla ve své kůži. Co se stalo? Jestli se smíme zeptat,“ zeptal se mě Carlisle opatrně. Usmála jsem se, když mi gratuloval, a trochu jsem posmutněla, když se zmínil o tom ostatním.

„Ano, nebyla jsem ve své kůži, byla jsem zničená. A řeknu vám proč. V neděli odpoledne mi přišel balíček. V něm byla kytice růžových růží a vzkaz, ve kterém stálo:

Sejdeme se u mě na terase, o půlnoci. E.

Když se blížila půlnoc, vydala jsem se k Edwardovu domu, ale když jsem tam došla, viděla jsem Edwarda s Viktorií. Když jsem to viděla, všechno se ve mně zbortilo a já se slzami utekla. Šla jsem domů, kde jsem od Clover zjistila, že mě nepozvali na konkurz na Manhattan. To byla poslední kapka. Byla jsem zoufalá a zraněná. Alice byla tou dobou s Jasperem v Kanadě na lovu, a tak jsem běžela do jejího domu a čekala na ni,“ chtěla jsem pokračovat, ale Alice mě přerušila.

„Když jsem přišla domů a viděla ji, vyděsila jsem se. Byla bledá jako smrt a plakala. Všechno mi řekla. Musela jsem ji dávat dohromady, protože byla na kousíčky. Když jsem už věděla všechno, strhl se ve mně boj. Chtěla jsem se rozejít s Jasperem, protože jsem kdysi přísahala, že nikdy nebudu s nikým, kdo by měl cokoli společného s tím, kdo by Belle jakkoli ublížil, no a protože je Jasper Edwardův bratr…“ Jasper se při zmínce o rozchodu otřásl a vyděsil. Teď jsem Alici do řeči skočila já.

„Ale protože Alice nechtěla přijít ani o Jaspera, ani o mě, nemohla se rozhodnout. To rozhodnutí jsem udělala za ni. Řekla jsem jí, že mi nevadí, když s Jasperem zůstane, že jí přeju štěstí, které vím, že jí Jasper může dát.“ Podívala jsem se na Jaspera, který byl teď štěstím bez sebe. Zamilovaně se koukal na Alici a ta na něj. Pak se slova ujala Alice.

„Tu noc jsem Jasperovi volala, že musím zrušit naše plány na pondělí, abych zůstala s Bellou. Nikdo neví, co může udělat zoufalý člověk, natož zoufalý upír.“ Teď Alici do řeči skočil Jasper.

„I když jsem nechápal, proč Alice ruší plány, vyhověl jsem jí. Taky po mně chtěla, abych se za ní nestavoval, což mi bylo podezřelé. Začal jsem si myslet, že má někoho jiného, ale věřil jsem jí. Doufal jsem, že mi to potom další den vysvětlí.“ Slovo převzal Edward.

„Další den jsem na Bellu čekal před školou. Měl jsem o ni strach, protože se mi celé dva dny neozvala. Byl jsem zmatený a nic jsem nevěděl. Když se Bella objevila na parkovišti, vmetla mi do tváře, že je mezi námi konec a že je konec i s tancem. Nechápal jsem to. Jasper řekl, že to spolu prověříme, tak jsme šli za Alicí. Ta mi řekla, že jsem Belle zlomil srdce tím, že jsem ji podvedl s Viktorií. V tu chvíli mi to došlo. Viktorie, Tanya a Jessica se na nás domluvily. Nechtěly, abychom byli s Bellou spolu, a tak se nás rozhodly rozdělit. Poslaly Belle ty růže se vzkazem a Viktorie se vloupala do mé ložnice. Byl jsem tak šokovaný její osobou v mém domě, že jsem si nevšiml Belly, která stála na terase a všechno viděla, ale špatně si to vyložila.“ Podíval se na mě a já se trochu zastyděla.

„Taky mi řekla, že Bellu nepozvali na konkurz, což jsem se rozhodl změnit. Na soutěž jsem pozval zástupce Manhattanu, ale potřeboval jsem, aby přišla Bella a zatančila, o což se postarala Alice s Jasperem. Bella ale odmítla tancovat, tak jsem ji nejdříve vyprovokoval a nakonec vyzval. Musel jsem nabídnout takovou výzvu, kterou Bella nemohla odmítnout – a taky neodmítla. Zatančila a nakonec vyhrála i soutěž.“ Teď jsem Edwarda přerušila já.

„Ukázalo se, že když volali z Manhattanu, Clover jim namluvila, že jsem si zlomila nohy, a tak nemůžu tančit, že nemají volat, že by mi jen přitížili. V pondělí mám zavolat a mám na Manhattan plné stipendium. Nakonec všechno dobře dopadlo. Všechno se mi vrátilo. Edward, chuť tancovat a dostala jsem se na Manhattan. Konec zvonec,“ řekla jsem a opřela se o Edwarda, který mě objal a políbil do vlasů.

„To bylo dojemné a zároveň tak smutné. To musíme oslavit!“ zakřičel Emmett a už ho nebylo. Znovu se objevil s lahví šampaňského v ruce. Usmála jsem se a přikývla. Všichni přikývli, krom Edwarda. Esmé s Rose začaly nosit skleničky.

Věděla jsem, proč Edward nesouhlasil s šampusem. Vzpomněla jsem si na jeho slib, že se nedotkne alkoholu, dokud mě bude milovat. Soustředila jsem se a dala mu poloviční upírství, tak se neopije a alkohol mu nic neudělá. Podíval se na mě a já na něj mrkla.

Carlisle začal šampus otevírat. Ozvala se rána, když špunt vyletěl z lahve, naštěstí nic nerozbil. Carlisle okamžitě nalil do každé skleničky, aby to nezačalo pěnit. Každý si jednu vzal.

„Navrhuju připít na Bellu,“ řekl Edward. Ošklivě jsem se na něj podívala, ale on se nevinně usmíval, čemuž jsem neodolala. Nemohla jsem se na něj zlobit, když se takhle díval. To bylo nemožné.

„A já navrhuju na nás, na nás všechny,“ navrhla jsem tentokrát já a porozhlédla se po všech. Všichni přikývli. Všichni jsme si navzájem mezi sebou přiťukli a napili se.

Sedli jsme si a spustila se hromadná debata, kterou narušil můj telefon. Clover mi ho už vrátila, konečně. Otráveně jsem ho vytáhla z kapsy a podívala se na display. Tanya. Ach jo, Co může chtít?

„Omluvte mě na chvíli. Zrůdičky si mě žádají,“ řekla jsem a protočenýma očima, položila skleničku na stůl, překročila Edwardovy nohy a šla k oknu. Přijala jsem hovor a mobil přiložila k uchu.

„Ano, Tanyo?“ zeptala jsem se otráveně a opřela se ramenem o sklo, které je, díky bohu, jako diamant. Na druhé straně to chvíli šramotilo, jako by někdo hrabal v hromadě prádla, ale pak se ozval Tanyin otravný hlas.

„Bello, kde je můj fialovo-bílý svetřík, který jsem dostala k narozeninám? Tys mi ho ukradla! Přiznej se!“ začala na mě hystericky křičet tak nahlas, že jsem musela mobil dát dál od ucha, jinak by hrozilo, že ohluchnu.

„A nechceš mi říct, na co by mi byl? Stačí mi jediný pohled na něj a mám chuť ho pozvracet. Máš ho čerstvě vyžehlený v horní poličce v šatníku. Ještě něco?“ zeptala jsem se jí milým hlasem, do kterého jsem se musela nutit.

„Já ne, ale Jessica ano,“ řekla a v tu chvíli se v telefonu ozval Jessičin vypatlaný hlas. Ach jo. Ona ví, jak používat mobil? Pokrok. Za pár dní by se mohla naučit se i podepsat, a tak za padesát let by mohla dostat jedničku na vysvědčení.

„Bello, kde je moje kabelka od Prady? A jestli jsi mi ji vzala, tak si mě nepřej,“ pohrozila mi a mohla jsem si živě představit, jak hrozí prsem. To myslí tu imitaci Prady? Ta kabelka je šunt. Alice ji kontrolovala, je falešná.

„Není Tanya náhodou tvoje sestra? Musela bych být hodně zoufalá, abych kradla vaše věci. Kabelku máš v šuplíku pod postelí, sama sis ji tam dala loni v zimě. Potřebuješ ještě něco?“ zeptala jsem se, ale až tak mile jsem nezněla.

„Ještě něco potřebuje máma,“ řekla a na druhé straně bylo ticho, zlaté ticho, ale ne na dlouho. Ozval se Cloveřin namyšlený hlas, který bych nejraději už nikdy neslyšela.

„Bello, kam jsi dala moje šaty na zlaté příležitosti? Bude chybět jen jediný kamínek a máš zaracha!“ To vyhrožování by jí šlo, ale kdybych jí ukázala svou upíří tvář, to by čuměla, jak umím vyhrožovat já.

Šaty na zlaté příležitosti? Na co je potřebuje? Na jakou příležitost je potřebuje? Vždyť má zlomené nohy, tak kam by teď šla. Asi se snaží mě mít stále v kontaktu, abych na ně nezapomněla. Otravují, to ony umějí.

„Jsou ve skříni úplně vzadu ve fialovém vaku, i když nechápu, na co je teď potřebuješ, když máš zlomené obě nohy,“ řekla jsem výsměšně a usmála se. Tohle dobírání mě vždycky bavilo.

„Nebuď drzá, potvoro. To je zatím všechno. A nezapomeň, že až se s Alicí vrátíte, čeká tě prádlo, nádobí, nakupování a samozřejmě taky uklízení,“ ozval se její hlas naposledy a pak už jenom pípání.

Měla jsem chuť ten mobil rozdrtit na prášek, ale ten mobil byl od Alice, což jsem nemohla udělat. Naštvaně jsem mobil típla a chvíli jsem na něj ještě koukala. Tohohle poroučení mám už plné zuby.

„Já je tak nesnáším! Nemůžu se dočkat dne, kdy budu konečně volná a budu mít od nich pokoj!“ zanadávala jsem nahlas a až pak mi došlo, že mám obecenstvo, které na mě koukalo nechápavě.

„Bello, jak chceš být volná? Vždyť jsi říkala, že způsob, jak zlomit kletbu, neexistuje,“ zeptal se mě Edward a já vytřeštila oči. Sakra. Asi mu to došlo. Zatvářila jsem se nevinně, ale znal mě až moc dobře.

„Ty víš, jak tu kletbu zlomit. Poznám to na tobě, nesnaž se zapírat.“ To se mě Edward neptal, ale konstatoval. Vyděšeně jsem se podívala na Alici, která jen přikývla. To mi moc nepomohla.

„Ano, jeden způsob je,“ chtěla jsem pokračovat, ale Edward se objevil přede mnou, chytil mě za ramena. Na jeho poloupírství měl až moc pevný stisk. Bolelo to, i když jsem byla taky poloupírka, momentálně.

„Proč jsi mi o něm neřekla? A Alice o něm ví?“ ptal se mě a podíval se na Alici, která se přikrčila na sedačce. Jeho pohled se vrátil ke mně. Přikývla jsem a jeho stisk zesílil. Sykla jsem bolestí, ale ani to s ním nehnulo.

„Edwarde, to bolí. Pusť mě,“ řekla jsem a vykroutila jsem se díky plné upíří síle. Podívala jsem se na Edwarda ublíženě. Nikdy mi tohle ještě neudělal. Nikdy. Ale co jsem čekala? Lhala jsem mu.

„Lhala jsem, skoro o všem. Já znám celou kletbu dopodrobna a znám i způsob na zlomení kletby. A Alice ví všechno, co vím já, takže ví i o jejím zlomení,“ řekla jsem smutným hlasem a doufala, že nevybuchne.

„A proč jsi mi o tom neřekla?!“ začal na mě křičet, skoro hystericky. Takovýhle křik bych čekala od Clover nebo mých sester, ale ne od něj. Asi jsem ho hodně ranila. Ale teď nebyl čas na takovéhle myšlenky.

„Neřekla jsem ti to, protože to po tobě nemůžu chtít,“ řekla jsem a snažila se ho uklidnit. Položila jsem mu ruce na hruď, což na něj vždycky zabíralo. Ale teď ne. Moje ruce chytil do svých a pevně držel, čímž mi bránil v jakémkoli pohybu od něj.

Povzdechla jsem si a sklonila hlavu. Musím mu to říct. Zvedla jsem hlavu a střetla se s jeho vyčkávajícím pohledem, který zvýrazňovaly psí oči. Ach jo, proč? Proč mu nemůžu odolat?

„Abych zlomila kletbu a mohla odejít od Clover,…“ zarazila jsem se. Nechci to říct, ale budu muset.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 39. kapitola: