Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakázaná láska II - 1. kapitola


Zakázaná láska II - 1. kapitolaA je tu pokračování příběhu o dívce Lilien, která se zamilovala do upíra Aleca. Jak to bude dál pokračovat? Dneska je to jen taková začáteční kapitola, kde se nic neděje, ale doufám, že se vám i přesto bude líbit.

 

„Ty víš, co si myslím? Ty mi dokážeš číst myšlenky?"

„Ne. Ale chtěl bych. Pověz mi, co si myslíš. Jestli si myslíme to samé..."

„Nechce se mi to říkat. Co když je to pravda?"

„Právě proto to musíš říct," naléhal.

„Víš toho víc, než bych chtěl."

„Vím, co jsi zač."

„Ano. Řekni mi to, Lilien, prosím. Řekni mi to," pronesl opět přátelsky, i když v jeho očích zůstala úzkost. Zadívala jsem se do barvy karamelu a pronesla svou odpověď.

„Upír."

 




1. kapitola 2. části - Otázka

Alec:

Seděl jsem s Lilien na louce, kam jsem ji dovedl při té události. Nerad na to vzpomínám. Už jsou to tři měsíce, co o mně ví to, co jsem s rodinou utajoval celá desetiletí. Od té doby se naopak snažím dozvědět se něco o ní. Použil jsem různé taktiky - seznámil jsem ji s rodinou (což byl nejhorší den mé existence - a to jich bylo vážně hodně!), proběhl les rychlostí blesku, pozval jsem ji na večeři, která sice vypadala nechutně, ale ona si na ní pochutnala. Ale... Nic. Nechce mi o sobě říct vůbec nic. Já jí o sobě řekl vše, ona nevydala ani hlásku o svém životě. Já ji vzal do domu plného upírů, do nejnebezpečnějšího domu ve Forks - možná i ve státech - a ona se bojí představit mě svým rodičům.

„Lilien," zkusil jsem to znova, „chtěl bych tě o něco požádat..." Dívala se na mne tak překvapeně, možná dokonce vylekaně, a to mne znepokojilo.

„Ano?" zeptala se nejistě.

„No, nemusíš to dělat, jestli nechceš... Ale byl bych moc rád, kdybys... Kdybys mne oficiálně představila své rodině, víš. Je to děsné, když o mně víš všechno a tví rodiče ani nevědí, že existuji..." Bylo vidět, že si oddechla. Do obličeje se jí vrátila barva a na tváři vytvořila úsměv. Ne, to nebyl úsměv. To byl úšklebek. Teď už to vím. V očích jí svítilo dobrodružství, ač jsem nechápal jaké.

„Tak jo," řekla a usmála se na mě. Vstala, podala mi ruku - zřejmě zapomněla, že by to mělo být naopak, že já bych měl podat ruku jí - a pak mě vedla ke svému autu. Nesnášel jsem tu rachotinu.

Lilien:

Seděli jsme na naší louce, jak jsme ji pojmenovali, dost dlouho na to, aby jeden z nás promluvil. Alec byl zabraný do přemýšlení a já se kochala pohledem na něj a dokonale kulatou louku. Když jsem otevřela pusu, abych prolomila ticho, Alec začal mluvit.

„Lilien," řekl, „chtěl bych tě o něco požádat..." V tu chvíli jsem cítila, jak můj obličej ztrácí barvu. Existovala jen jediná otázka, která mne v tuto chvíli napadla. Chtěl mě požádat o ruku. Nic jiného jsem v tom neviděla. Ach ne. Tohle jsem nechtěla. Miluji Aleca nejvíc na světě, ale není na svatbu příliš brzy?

„Ano?" zeptala jsem se nejistě, sotva slyšitelně.

„No, nemusíš to dělat, jestli nechceš... " Teď už jsem o svém mínění nedokázala pochybovat, přesto jsem ho však nechala mluvit dál.

„Ale byl bych moc rád, kdybys... Kdybys mne oficiálně představila své rodině, víš. Je to děsné, když o mně víš všechno a tví rodiče ani nevědí, že existuji..." Oddechla jsem si. Cítila jsem, jak znovu získávám zdravý odstín pleti. Jak mi opět proudí krev v žilách. Zakřenila jsem se.

„Tak jo," zakřenila jsem se znovu. To bude ještě zajímavé... Začíná dobroudružná výprava. Vstala jsem a podala mu ruku v gestu, že vyrážíme. Vstal sám, ale co. Zamířili jsme k mé škodovce. Sice se tvářil jako na pohřbu, ale toho jsem si nevšímala. Vím, že moje auto nesnáší. Nasedli jsme tedy a vyrazili k nám domů.



 

 


Tak jak se vám líbila první kapitola? Připomněli jste si, o co vlastně šlo? Doufám, že ano. Mám tu však jednu podmínku... Povídka je zobrazována někdy i 200x a komentáře zůstávají tři. Myslím, že by jich mohlo být víc a tak jsem se rozhodla, že pokud nebude pod článkem alespoň pět komentářů, nebudu psát dál. Je jedno, jestli budou s kritikou či pochvalou, nebo se vyjádříte pouhým smajlíkem. Ale podmínkou je pět komentářů. Myslím, že tato povídka sice není úspěšná, ale to málo z vás, kteří ji čtou, by mohli projevit názor. Předem děkuji...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zakázaná láska II - 1. kapitola:

 1
27.05.2011 [14:53]

ada1987 Emoticon

27.05.2011 [14:45]

Stefka22Cora: Abys byla aspoň za dva, musela bys napsat opravdu hooodně dlouhý koment. Ještě tu schází dva komentáře a - já nepolevém. Prostě si myslím, že pět komentářů není zas tak moc!

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!