Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zadaná na druhou - 9. kapitola - Návštěva

11.10.2011 (15:45) • Kim • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 3960×

S očima na vrch hlavy jsem vystřelila do stoje. Kdybych na očích neměla brýle, asi bych je musela sbírat po zemi. Nemohla jsem ani za boha uvěřit, že stojí přede mnou. Nenápadně jsem se dokonce štípla do ruky, zda se mi to nezdá. Nezdálo.

„Jakeu, ty jsi přijel,“ vypískla jsem radostí a okamžitě se mu vrhla kolem krku. Stále jsem tomu nemohla uvěřit.

„Všechno nejlepší k narozeninám, lásko.“ Usmál se na mě okouzlujícím úsměvem a zpoza zad vytáhl obrovskou kytici rudých růží.

„Děkuju.“ Převzala jsem si kytici a se zavřenýma očima si přičichla k té hromadě květů. „Tomu se říká narozeninové překvapení. Přiznám se, že jsem od tebe čekala jen telefonát.“ S červenou tváří jsem přiznala, jak moc ho dokážu podcenit. Očima jsem raději pozorovala písek.

„Já vím.“ Ukazováčkem mi zvedl hlavu a zadíval se mi do očí. „Proto jsem se rozhodl tě překvapit.“

„To se ti vážně povedlo.“ Přikývla jsem a znovu ho objala kolem krku. „Jak dlouho se tu vůbec zdržíš?“

„Zítra se musím vrátit.“ Umlčel mě zvednutým ukazováčkem, který mi přitiskl na pusu, když jsem mu na to chtěla něco říct. „Ale zato si to spolu dneska pořádně užijeme.“ Prst zmizel a nahradily ho jeho horké rty. Zapomněla jsem, co jsem mu to vůbec chtěla říct, a vžila se do polibku.

„Tak co bys chtěl dělat?“

„Nejdřív bych si rád skočil do sprchy a pak něco vymyslíme.“

Jacob mi pomohl sbalit všechny věci na pláži a šli jsme vyzvednout jeho tašku na recepci. Cestou mi Jacob vyprávěl, co je nového doma a podobné věci, ale já ho moc neposlouchala. Byla jsem myšlenkami úplně jinde. Potěšilo mě, že je tu se mnou, ale nemohla jsem se zbavit zvláštního tlaku, který se mi usadil na srdci.

Tlak se ještě zvětšil, když jsme zastavili u té blonďaté recepční, která mě viděla ráno s Edwardem. Nechtěla jsem, aby se Jacob o Edwardovi dozvěděl. Ale proč? Nedělali jsme spolu nic špatného, alespoň jsem si to snažila namluvit. Pravda byla jiná. Šlo o mnohem víc, než bych sama chtěla. Edward Cullen se mi líbil.

Jacob se na žádného Edwarda nezeptal, takže jsem si mohla v duchu oddechnout.

Ovšem do doby, než jsem si vzpomněla na jeho bundu v mém pokoji.

Jacoba jsem nechala několik kroků za mnou a hbitě otevřela dveře. Mé první kroky okamžitě vedly k tomu kousku oblečení a ten následně skončil pod postelí. Nechtěla jsem ani pomyslet, jak by se Jake tvářil, kdyby ji tu našel.

„Tak co na to říkáš?“ vyhrkla jsem nervózně, když Jake došel do pokoje a tvářil se zamračeně.

Zachmuřený výraz z jeho tváře zmizel. Místo toho mě od hlavy k patě sjel svádivým pohledem a začal se přibližovat.

„Nic hezčího jsem neviděl,“ zavřel hlavou a přivlastnil si mé rty. Vůbec jsem nepostřehla, kdy jsem se ocitla v posteli a Jakeovy hbité prsty už kontrolovaly každý kousek mého těla.

„Jste nějak nedočkavý, pane Blacku,“ dostala jsem ze sebe mezi jednotlivými polibky.

„Divíte se, slečno Swanová? Dlouho jsem vás neviděl.“

Rozhodla jsem se Jacoba trochu potrápit. Chytla jsem jeho ruce, které právě vyhrávaly boj nad zavazováním vrchního dílu plavek, a sundala je ze sebe.

„Hej!“

„Šetři si to na večer.“

Po deseti minutách přemlouvání jsem ho konečně vyhnala do sprchy.

„Co je to za kytky?“ ozval se jeho zvědavý hlas z koupelny a mně se v tu chvíli zastavilo srdce. Sakra, ty květiny.

„Ty jsem si natrhala venku.“ Zase tolik jsem nelhala, ale říct mu celou pravdu taky nešlo.

Po Jakeovi jsem si koupelnu přivlastnila já.

Oblékla jsem si krátké šaty vínové barvy a poprvé od pobytu na ostrově se trochu namalovala. Musela jsem uznat, že mi to vážně po dlouhé době sluší, což potvrdil i Jake obdivným písknutím.

Společně jsme několikrát prošli okolí hotelu a dokonce navštívili to velké golfové hřiště, kam jsem neměla odvahu sama jít.

Nakonec jsme to zakotvili v restauraci. Nechali jsme se zavést k malému stolu do rohu, kde by nás tolik nerušil hluk okolo. Jake byl opravdu roztomilý – nechal kolem nás zapálit desítky různých svíček a objednal láhev šampaňského. Celý čas večeře mě Jacob držel na ruku a do ucha mi šeptal sladká slůvka.

„Všechno nejlepší,“ řekl už dnes po druhé. Z kapsy u saka vytáhl červenou sametovou krabičku a vložil mi ji do ruky.

„Zlato, nádherný.“ Dojatě jsem sledovala jemný řetízek z bílého zlata s diamantovým přívěskem ve tvaru srdce, ve kterém se vyjímala začáteční písmena našich jmen.

„Doma pro tebe mám ještě jedno překvapení,“ nadhodil, když mi připínal řetízek na krk. „Ne, nic ti neřeknu,“ dodal rychle. Měl mě dokonale prokouknutou.

Po dvou lahvích šampaňského a jiných koktejlů jsme už nevěděli coby, a tak si začali objednávat snad všechna jídla z jídelního lístku. Byla to obrovská zábava.

Když jsme se dostatečně vyblbli a číšníkům div nešla pára z uší, vypadli jsme na pláž.

„Západ slunce, lásko,“ šeptl mi do ucha a zezadu mě objal.

Bylo to tak absurdní. Kdyby mi někdy někdo řekl, že jednou se dostanu na úžasný ostrov, kde budu rovnou v jeden den sledovat jak východ slunce, tak západ a každý div s jiným mužem, vysmála bych se tomu dotyčnému do obličeje.

Zničehonic mě Jake chytil pod nohama, zvedl do vzduchu a někam se rozešel.

„Jakeu, Jakeu! Co to děláš?!“ ječela jsem jak smyslů zbavená a přitom se nehorázně smála. Máchala jsem ruka a nohama na všechny strany a snažila se dostat na zem. Ovšem jen do té doby, než Jake vešel do moře. V botách, v oblečení, prostě ve všem vešel do vln a pokračoval dál do hloubky. To už jsem se Jacoba držela jako klíště, a kdybych mohla, vlezla bych mu až za krk. „Opovaž se mě do té vody pustit.“ Něžně se na mě usmál a začal mi krk zasypávat motýlími polibky.

V tu chvíli jsem všechno vypustila z hlavy a nechala se unášet vzrušením, které se mi rozlévalo po celém těle. Jenže to netrvalo dlouho. Zničehonic mé rozpálené tělo pohltila ledová voda. Vytřeštila jsem oči a vykřikla. Šokovaně jsem se podívala na Jacoba, který se smál na celé kolo.

„Jsi blázen.“

„Do tebe.“

Celí mokří, špinaví od písku a nalepeni jeden na druhé jsme proběhli halou. Jakeova košile už byla bez knoflíků a zip na mých šatech už taky sotva držel pohromadě, ještě než jsme se dostali do pokoje.

Oblečení zmizelo a já nechala Jakea, ať si se mnou dělá, co chce.

Jedno bylo jasné - určitě budu jezdit pryč častěji.

***

„Vážně tu nechceš ještě zůstat?“ Tuhle otázku jsem mu od dnešního rána položila nejmíň stokrát. Teď jsme stáli před hotelem a čekali na taxík, který Jacoba odveze na letiště v Bridgetownu. Bylo to úplně stejné jako před mým odletem sem na Barbados jen s jedním rozdílem. Tentokrát jsem to byla já, kdo byl v roli přemlouvajícího. „Prosím.“

„Zlato, strašně rád bych tu s tebou zůstal.“ Vtiskl mi malou pusu na nos. „Ale Turner mě začíná pěkně dusit. Musím se vrátit.“

„Nemám ho ráda.“ Zhnuseně jsem vyplázla jazyk a představovala si, jak toho chlapa mlátím něčím hodně tvrdým do hlavy. „Budeš mi chybět.“

„Ty mě taky. Miluju tě.“

„Taky tě miluju, Jakeu.“ Ještě jsem mu věnovala poslední polibek a nechala ho konečně nastoupit. „Všechny pozdravuj.“

Jen co taxík s Jakem zmizel za zatáčkou, rozešla jsem se do svého pokoje.

„Bello!“ zaslechla jsem zvonivý hlas odněkud za mnou. Od hlavních dveří ke mně spěchala Alice v závěsu s Edwardem. Oba dva se usmívali od ucha k uchu. Sklopila jsem hlavu a snažila se dělat, že je vůbec nevidím.

Byla jsem na sebe naštvaná. Za tu dobu, co tu byl Jacob, jsem si na Edwarda vzpomněla jen minimálně. Ano, dalo se to pochopit, když Jake je můj přítel, ale i tak to bylo vůči Edwardovi nefér, jelikož to byl on, kdo mi všechno na ostrově ukázal a většinu svého času věnoval mně. A co jsem mu za to dala já? Nic.

Už jsem byla skoro za rohem, když mě za loket uchopila studená ruka. Už z pouhého dotyku mi bylo jasné, komu ty ledové prsty patří.

„Ahoj, lidi. Co tu děláte?“ dělala jsem, jako že jsem si jich nevšimla. Když jsem se k nim otáčela, setkaly se mé oči s Edwardovými. Byl to jen pouhý okamžik a i ten stačil mému srdci k tomu, aby vynechalo jeden úder. Ty zrádče! Jacob ještě není ani deset minut odtud a už se rozplýváš nad někým jiným. Proto jsem raději hypnotizovala Alicin obličej a dalo hodně zabrat nepodívat se vedle.

„Přišla jsem se rozloučit,“ smutně se na mě zadívala.

„Rozloučit? Ale proč? Vždyť jsme spolu skoro nemluvily.“ Teď už jsem se podívala i na Edwarda. Snažila jsem se v jeho obličeji vyčíst, jestli je to pravda. Nemůže odjet. Když odjede Alice, půjde i Edward. Říkala přece, že je tu jen kvůli němu. Všechno se ve mně sevřelo. Ovšem jeho tvář zůstávala nečitelná. Jen mě zamyšleně pozoroval. „Taky odjíždíš, Edwarde?“

„Edward tu zůstává.“ Není nic lepšího než pocit úlevy, která se vám začne rozlévat po těle, když uslyšíte dobrou zprávu. „To já odjíždím. Musím se nutně vrátit domů.“ Mě i Edwarda chytla za ruce a přitiskla k sobě. „Mějte se tu hezky, děti.“ Vlepila nám každému malou pusu na tvář.

„Moc ráda jsem tě poznala, Bello. Až budu zase někdy v Seattlu, tak zajdeme na ty nákupy a tentokrát se tomu už nevyhneš, jasné? Edward ti dá můj telefon.“ Přikývla jsem a pořádně ji objala. Pak se Alice obrátila k Edwardovi, kterého taky nezapomněla obejmout a něco mu pošeptat.

„Edwarde, hlídej Bellu, ať se jí něco nestane.“ Strčila ho mým směrem, až mě přitiskl ke zdi. Alice na mě spiklenecky mrkla. „Nezlobte tu. Ahoj.“

„Ahoj,“ hlesla jsem, když už mizela za skleněnými dveřmi. Nervózně jsem si prohrábla vlasy a podívala se na Edwarda. Nervózní jsem tu nebyla jen já.

„Je pozdě. Musím jít.“ Podívala jsem se na neexistující hodinky na mé levé ruce a vykročila ke schodům vedoucím do mého patra.

„Stalo se něco?“ zadržel mě zhrzený tón jeho hlasu. Počítá se to, že jsem z tebe úplně mimo, kdykoli se objevíš?

„Nic. Jen jsem unavená. Uvidíme se později,“ chabě jsem se usmála a pohladila ho po rameni. Nechtěla jsem si to přiznat, ale utíkala jsem před ním.

„Dobrou noc, hvězdo.“

8. kapitola - 10. kapitola

Tak se do mě pusťte...

Děkuju za komentáře u minulé kapitoly a jsem velice zvědavá, co mi napíšete k této. :D

Slibuju, že od příští kapitoly zase najedeme na Edwarda.

Autor: Kim (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zadaná na druhou - 9. kapitola - Návštěva: