Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Začít znova -1.kapitola

03.09.2009 (12:30) • theEmily13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2390×

Bella:

Po tom co Edward odjel, neměla jsem už chuť žít. Chtěla jsem se zabít, ale také jsem chtěla se naposledy rozloučit. Rozloučit s tím domem, domem kde jsem prožila tak krásné chvíle a přitom jednu, co mi zničila celý život. Nenáviděla jsem se za to, nebýt toho že mám narozeniny nic by se vlastně nestalo, den by pokračoval jako každý jiný. Sedla jsem si do svého náklaďáčku a chtěla nastartovat, ale náklaďáček protestoval. Zkusila jsem to znovu a nic. Vhrkly mi do očí slzy a já opřela čelo o volant „prosím naskoč, alespoň jednou, naposledy“. Zkusila jsem otočit klíčkem a povedlo se mi ho nastartovat. Vycouvala jsem z příjezdové cesty a zamířila jsem k místu, které jsem milovala a přitom nenáviděla. Byla jsem celou cestu zabraná do svých myšlenek, že jsem si ani nevšimla, že už jsem tam. Když jsem vypnula motor, vystoupila jsem a vyrazila k domu. Chytla jsem za kliku a otevřela si, bylo odemčeno. Bylo to divné, ale v tu chvíli jsem to neřešila. Šla jsem do Edwardova pokoje. Byl prázdný, tak jsem si sedla na místo kde kdysi byla pohovka. Stále jsem tu cítila jeho omamně krásnou vůni. Neudržela jsem už slzy tak jsem se rozbrečela. Položila jsem si hlavu na kolena a pokračovala jsem v pláči. Tolik jsem ho milovala a on mě tu nechal, jak mi to mohl jen udělat.

Už jsem byla rozhodnutá, rozhodnutá skoncovat se životem, ale znenadání mně objali dvě studené ruce. Zvedla jsem hlavu a uviděla Alici. Byla jsem zklamaná za to, že jsem si myslela, že si to přece jen rozmyslel a vrátil se ke mně, a ráda že jí vidím. Bylo mi divné, co tu dělala, ale nemohla jsem přestat brečet, prostě to nešlo. Položila jsem jí hlavu na rameno a brečela dál. Z druhé strany mě objali další pár rukou. Koutkem oka jsem zahlédla, že to byl Emmett. Když konečně můj pláč utichl, zeptala jsem se „co tu děláte já jsem si myslela že jste odjeli se zbytkem rodiny“.

Alice mi odpověděla „ ne nejeli, chtěli jsme tu zůstat s tebou, máme tě rádi, patříš do rodiny a my se tě jen tak nevzdáme“. „ A co ostatní“ bylo mi divné že tu jsou bez nich a jen kvůli mně. „ Všichni odjeli až na mě, Emmetta a Rose“ Rosalie taky, to bylo ještě divnější. „ A co Jasper“ o něm se nezmínila a přece by ho neopustila byli jako jedno tělo a duše. „ Budu za ním jezdit, nebo on za mnou“. „ Ale to jste kvůli mně nemuseli dělat já za to skutečně nestojím“ skutečně nestojím za to aby opustili kvůli mně, svou rodinu, rodinu která se tolik milovala, rodinu která by měla být společně a ne rozdělená. Nemohla jsem tomu uvěřit už jen kvůli Rosalii, ta mě nenáviděla a teď mě musí nenávidět ještě víc za to, že jsem je rozdělila. Pak Alice řekla Emmettovi ať jde pryč. Emmett se zvedl a upíří rychlostí vystřelil z pokoje. Poté mi Alice řekla „ viděla jsem, co jsi chtěla udělat, tak ať tě ani nenapadne to zkoušet, my tě máme rádi Bello, nechceme, aby se ti cokoliv stalo“ její slova mě dojala.

Byla jsem za to ráda, Alice byla moje sluníčko, stále se usmívala ale teď ne a to mě bolelo. Zůstali tu kvůli mně, opustila Jaspera kvůli mně. Nic si neudělám, už kvůli ní. Usmála se na mě, asi to viděla ve své vizi. Vstala a pomohla se mi zvednout „ jdeme nakupovat“ pronesla jako by se nic nedělo. „ Teď, cože? Teď na to není ta pravá chvíle“ asi se pomátla nebo co. „ Ano teď, musíme nakoupit nábytek, jak tu budeme žít bez nábytku“ měla pravdu. Otřela jsem si oči a šla s ní dolů. Emmett ani Rose tam nebyli, asi šli na lov. Nastoupili jsme do mého náklaďáčku a jeli nakupovat. Znělo to dost absurdně a zvlášť v mé situaci. Dojeli jsme ke mně domů a šli dovnitř. Charlie byl doma a sledoval televizi. Když si všiml, že bouchly dveře tak se podíval na mě. Byl asi dost udivený, že vidí Alici. Šla jsem nahoru, trochu se zkulturnit. Alice zůstala dole a něco si povídala s Charliem. Když jsem se převlékla a umyla obličej, šla jsem dolů. Když jsem byla dole oba se na mě podívali, bůh ví, co si říkali. Když jsme odcházeli volal na nás Charlie, ať na sebe dáváme pozor. Dojeli jsme do centra Seattlu. Prošli jsme pár obchodů a začali vybírat nábytek. Do Edwardova pokoje se koupila postel, prý na to až u nich budu spát, nějaké skříně, zrcadlo, psací stůl a ještě pár věcí. Poté se vybrali věci i do zbylých částí domu. Pak jsme šli do elektrospotřebičů Do Edwardova pokoje koupila Alice počítač, televizi, DVDčko, rádio a ještě pár věcí. Prý Edwardův pokoj už není jeho ale můj. Proč zrovna ten pokoj, asi chce, abych se s tím lépe vyrovnala.

Když byla se mnou tolik jsem na něj nemyslela a nebolelo mě to tolik. Nakoupili jsme i do zbytku domu a stavily se pro ještě nějaké věci. Když jsme měli vše hotové, Alice zařídila okamžitý převoz do domu. Jeli jsme už domů, a čekali jsme, až přivezou naše věci. Přijeli jen chvilku po nás a všechny naše věci  vyndali před barák a odjeli. Alice a zbytek pak začali věci nosit do domu a mě nedovolili, abych jim pomohla. Hmm, nespravedlivé. Za půl hodinky bylo vše hotové a zapojené. Alice ještě volala do nějaké firmy, aby nám zapojili internet. Poté mě Alice odvezla domů se svým autem a domluvila se s Charliem, abych u nich mohla přespat. Dovolil nám to, tak jsme vyrazili domů. Večer proběhl v klidu, tak jsem šla spát. Edwardův pokoj, teda můj se najednou tak lišil. Lehla jsem si do postele a snažila se usnout, ale stále jsem tam cítila jeho vůni. Tolik mi ho tenhle dům připomínal. Nemohla jsem usnout. Stále jsem se převalovala a myslela na něj. Začala jsem brečet, ale to už u mě seděla Alice a utěšovala mě. Říkala mi, že se všechno spraví. Hladila mě po vlasech až do té doby než jsem usnula, byla na mě tak milá. Druhý den ráno mě odvezla domů a chtěla mluvit s Charliem. Když jsme vešli už byl vzhůru. Alice k němu přišla a řekla mu, že by si s ním chtěla o něčem promluvit. Zvedl se a šel s ní do obýváku. Sedli si na gauč a Alice spustila „No Charlie, dostala jsem takový nápad, že by Bella mohla bydlet s námi“ vyvalila jsem na ni oči a Charlie taky ale zdálo se, že o tom přemýšlí. Nemusel by to být zas až tak špatný nápad. Ale co Charlie, jak se tu o sebe sám postará. Můj tok myšlenek přerušil Charlie, jak odpovídal Alici na její nápad. „ Nezní to jako nejhorší nápad, mohli byste ji vozit ze školy a do školy“.

„To ano a chodila by tě navštěvovat a ty jí, a kdyby se něco dělo, zavolali bychom ti“. Opravdu to neznělo špatně ba naopak. Chvilku nad tím přemýšlel a pak dodal „zkusíme to ale, když se něco stane Bella se vrátí domů“. Alice s tím souhlasila, mezitím jsem si došla nahoru pro věci a řekla jsem si, že zbytek si když tak přivezu později. Když jsem se s Charliem loučila, dělala jsem si dál starosti, jak se tu o sebe sám postará. Popřál nám krásné sny a jeli jsme domů - do mého nového domova. Když jsme dorazili byla jsem už unavená, tak jsem šla rovnou nahoru, natočila jsem si horkou vodu, abych se odreagovala. V tu chvíli jsem dostala úžasnej nápad. Rychle jsem vylezla z vany usušila se oblékla a už jsem volala na Alici. Skoro hned byla u mě „Alice, chci….“ Nenechala mě domluvit a řekla mi „ já vím, viděla jsem to, a neboj, stane se to ale ne hned asi až příští týden, aby Charlie neměl starosti“ „ takže to uděláš,“ „ ano udělám to“.

Autor: theEmily13, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Začít znova -1.kapitola: