Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zachránce - 8. kapitola

15.05.2009 (09:00) • Yoplait • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2469×

„Wow." Unikl mi tichý povzdech. Zasmál se a vzal mě za ruku. Jeho ruka působila tak studeně oproti vyhřátému autu. Naskočila mi husí kůže, ale přešla jsem to. Jeho dotyk byl příjemný a já stiskla ruku ještě víc. Pousmál se na mě a vedl na schodiště.

Dveře mi otevřela Alice, zavýskla a hned mi skočila kolem krku. Jako bych spadla na beton. „Au."  Uniklo mi - na žebra to nepůsobilo dobře.

Alice se hned odtáhla. „Promiň, Bello! Neuvědomila jsem si, že jsem tě teprve včera vezla z nemocnice. Nerada bych tě vezla i nazpátek."

„Dobrý." Usmála jsem se a ona mě už táhla dovnitř.

„Tak lidi," zasmála se, „tohle je Bella."

„Ahoj Bello." Pozdravili všichni unisono.

„Ahoj lidi." Zasmála jsem se jejich pozdravu a oni vyprskli smíchy. Co jsem zase řekla?

„Neřeš je, Bello. No, Emmeta s Rose znáš," ukázala na velkého kluka a nádhernou blondýnku, „Jasper taky," ukázala na svého přítele, „A tohle je Esme a Carlisle. Naši rodiče." Představila mi rodinu.

„Dobrý den, Esme, Carlisle."

„No tak, Bello. Tykej nám." Odpověděla mi Esme. Přikývla jsem.

„Půjdeme, Bells?" zašeptal mi Edward do ucha.

„Jasně. A kam?"

„Ke mně do pokoje. Mám tam klavír." Zasmál se.

Jeho pokoj byl úchvatný. Velký asi jako náš obývák s kuchyní dohromady, světlý a otevřený díky oknům, která pokrývala celou ‚zeď'. Hledala jsem očima postel, ale našla jsem jen velkou černou koženou sedačku. Na můj dotaz se jen pousmál a kormidloval mě k pianu, kterého jsem si vůbec nevšimla - chránila ho stěna plná CDček.

„Páni. Máš tu toho opravdu hodně. Co teď posloucháš?" zajímala jsem a chtěla zapnout složitou hifi soupravu, ale radši jsem ruku stáhla - nechci mu to tu zničit.

„Teď tam mám Debussyho." Zapnul hifi jedním plynulým otočením knoflíku. Z beden se začala ozývat líbezná hudba.

„Hezký .." uznala jsem a zaposlouchala se do hudby.

„To nás ovšem zase přivádí zpět k pianu." Usmál se a vedl mě původnímu cíli.

„Ale já nevím, co mám dělat." Svěřila jsem se mu. Edward se zasmál nad mými rozpaky.

„Nevadí, já vím." Sedl si na stoličku a mě si posadil na klín.

„Hm, takže začneme. Umíš zahrát aspoň něco?"

„Jen ovčáci čtveráci." Zrudla jsem.

„Tak se do toho pusť.! Povzbuzoval mě. Roztřesenými prsty jsem přejela pře klávesy a spustila. Ku podivu jsem neudělala chybu. Ke konci mi Edward zatleskal. „Díky."

„Bylo to moc dobré na začátečníka." Pochválil mě a já se ještě víc začervenala. Pohladil mě po líčku. „Jsi moc krásná, když se červenáš."

„Takže můžeme začít." Řekl a vzal é ruce do svých. Lehce mi je stiskl a položil na klávesy. Potichu se pokojem začala ozývat hudba. Tu skladbu jsem neznala, ale byla moc hezká. Hráli jsem společně ještě asi hodinu, ale začaly mě bolet prsty. Ignorovala jsem to, v tuto chvíli jsme byli jen Edward a já, jak se mu opírám o hruď a on si hraje s mými prsty.

Prsty pomalu klouzaly v rytmu hudby, ale zdálo se, že to ani jeden nevnímáme. Byli jsme okouzleni přítomností toho druhého. Nejkrásnější okamžik mého života.

Když jsme skončili, zůstali jsme sedět ve stejné pozici, jen ruce jsme obtočili kolem sebe.

Srdce mi poskočilo a dech se zrychloval. „Edwarde .." zašeptala jsem toužebně.

„Bello.." zašeptal stejně.

Naše hlasy nás nakoply dopředu. Otočila jsem se k němu čelem a naše obličeje byly od sebe jen pár centimetrů. Edwardův sladký dech mi ovíval rty. Odvážila jsem se nahnout k němu, abych mohla nasát tu vůni. V tom se naše rty spojily. Zprvu jen letmé doteky, které mě přiváděly k šílenství. Polibek se prohluboval a my se k sobě tiskli až jsem nestačila dýchat, ale bylo mi to jedno. Pro tuto chvíli neexistovalo nic. Pootevřela jsem ústa jakmile  mi jeho jazyk přejel přes spodní ret. Zavzdychala jsem hned jak se naše jazyky dotkly a začaly se proplétat. „Miluju tě." Šeptali jsme mezi polibky. Zajel mi rukou pomalu pod tričko a já udělala to samé.

Pak se ale odtáhl a usmál se tak nádherně, že mé srdce málem přestalo bít.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Vstoupila Alice, div se nevznášela, jak byla nafouklá štěstím, jak nás vidí v také poloze. „Nerada ruším, ale Esme se ptá, jestli nemáš hlad." Omluvně se usmála.

„Jo, vlastně mám. Ale už bych měla jet domů..." začala jsem, ale Edward mě přerušil. „Najíš se a já tě odvezu, ano?" Musela jsem souhlasit už jen kvůli možnosti být s ním déle.

„Uvařili jsme ti těstoviny a maso na hříbkách. Dobrou chuť." Popřála mi Esme. Na můj pohled mi Edward vysvětlil to ‚my'. „Pomáhali všichni. Rádi vaří." Zasmál se.

Bylo to vynikající. „Nic lepšího jsem ještě nejedla." Řekla jsem uznale a oni jen zářili. „Díky, bylo to vynikající. Omluvám se, už musím jít. Moc ráda jsem vás poznala. Mějte se a nashle." Rozloučila jsem se a ruku v ruce s Edwardem šla k autu. Otočila jsem se a zamávala Cullenovým, kteří mi mávali z okna.

Cestou domů jsem si vychutnávala přítomnost Edwarda. Zastavil asi 20 metrů od domu.

„Myslím, že tví rodiče rodiče by tě neradi se mnou viděli." Vysvětlil mi.

„Bohužel máš pravdu." Souhlasila jsem smutně. Edward si všiml mé změny nálady a hned mi ji zvedl polibkem na rozloučenou. Líbali jsem se v autě asi dost dlouho, protože když jsem lezla z auta byla už tma. „Bylo mi s tebou moc hezky. Miluju tvou rodinu. Miluju tebe." Rozloučila jsem se a šla domů.

Kupodivu nikdo nebyl doma, takže jsem se neubránila myšlence, že jsem mohla být s Edwardem o něco déle.

Večeři jsem měla u Cullenových, takže jsem se jen umyla a šla s přihlouplým úsměvem spát.

Autor: Yoplait (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zachránce - 8. kapitola: