Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zachránce - 18. kapitola

Cullenovi hrají fotbal?


předposlední kapitolka .. název Záchrana :-D .. asi víte, co o čem to je bo ten název mluví za vše

Co budu dělat? Není tu nikdo, kdo by mi mohl poradit. Cullenovi mě sice se vším seznámili, ale hodil by se mi někdo, kdo by mi teď se vším pomohl. Jak se asi tady mám najíst? Jak neulovit Toma? Toma bych nejradši zabila, ale ne takhle a stejně bych nemohla. Byl to přece můj otec! Ale je to člověk, můj otec má být přece upír.

Vrátila jsem se zpátky do pokoje, sedla na obvyklé místo a začla vzlykat. Bez slz.

K večeru přišel Tom. Do bytu se sním zároveň připlazil šílený zápach. Co jen tak nechutně smrdí??

Tom nic neřekl, najedl se a šel spát. Blbý den jsem asi neměla jen já...

Kolem půlnoci mě vyrušil šramot v kuchyni - že by Tom měl v tuto pozdní hodinu hlad? Vydala jsem se do kuchyně to zkontrolovat, protože jsem slyšela Toma ve vedlejším pokoji.

Opatrně a neslyšeně jsem našlapovala podél zdi do kuchyně. Tma mi problém vůbec nedělala. Viděla jsem skvěle.

V kuchyňských dveřích jsem se zastavila a pomalu je začla otevírat. Nahlédla jsem skulinkou dovnitř a málem omdlela (protože jsem upír, bylo tam to „málem").

Ve dveřích jsem se srazila s Edwardem a Alicí. Ozval se dunivý zvuk a já se zakymácela. Musela jsem se chytnout práhu. Rychle jsem zavřela oči, protřepala hlavou a pak oči zas otevřela. Celé to netrvalo ani sekundu.

Pořád tam stáli.

„Alice? Edwarde?" zašeptala jsem. Oba se mi vrhli do náruče a začali objímat. Jako člověka by mě umačkali, ale zdálo se, že si to vůbec neuvědomili.

„Jsem tak ráda, že vás vidím! Myslela jsem, že bez vás umřu.." rozvzlykala jsem se.

„Já jsem taky rád, že tě zas vidím. Konečně." Zamumlal mi Edward do vlasů a Alice řekla to samé.

Když se odtáli, začali si mě prohlížet.

„Bello, ty jsi upír! Kdy..?" všimla si Alice konečně.

„Dneska to skončilo. Prostě jsem zase začla vnímat a všimla si, že něco není normální.." pokrčila jsem rameny.

„Páni." Vydechl Edward. Musela jsem se zasmát - naučila jsem ho mému údivu.

„Co tady vlastně děláte? V tuto dobu?" zeptala jsem se.

„Přišli jsem si pro tebe." Oznámili mi unisono. „Nebo už nás nechceš?" dodal Edward.

„Ne! Samozřejmě že chci!"

„Fajn, sbal se, jedeme domů!"

„Já už sbalená jsem."

„Opravdu? Jakto?" zajímala se Alice.

„Ehmm.. no já jsem se ještě nevybalila. Jen čisté prádlo, ale už je oprané a zase v tašce." Pokrčila jsem rameny s úsměvem.

Edward se tvářil zmateně, Alice smutně - jí to došlo. „Proč jsi nevybalovala?"

„Nevím.. doufala jsem." Řekla jsem skoro neslyšně.

„Jdeme." Poručila Alice.

„Moment ještě." Vytáhla jsem ze šuplíku papír a tužku.

 

Tome, odcházím. Jdu od tebe co nejdál a doufám, že mě pro vlastní dobro hledat nebudeš. Jestli se ale o to budeš pokoušet, zabiju tě. Sbohem, Isabella

 

„Teď jdeme." Řekla jsem a položila papír na stůl. Edward mi vzal tašku a Alice mě chytla za ruku. Zavřela jsem dveře, zhluboka se nadechla a šla.

„Edwarde, jak jste se sem vlastně dostali?" zajímala jsem se. Vlastně mi to docela vrtalo hlavou, že přišli tak pozdě. Později než jsem doufala..

„No, slyšel jsem tvůj vzkaz. Ale pozdě. Když jsem si vše uvědomil, vydal jsem se s Alicí za tebou." Řekl zdráhavě a díval se do země.

„Moment .. co sis uvědomil?" nakrčila jsem obočí. Pak mi to došlo. „NE! Že sis nemyslel, že jsem tě opustila! Prosím, že sis to nemyslel?" vykřikla jsem zděšeně. A docela nahlas.

„Promiň, Bello." Zamumlal a podíval se mi konečně do očí. Měl je úplně černé. „Máš hlad." Zamumlala jsem.

„Nebyl jsem na lovu už přes 2 týdny." 2 týdny jsem byla tady v Bostonu.

„Hm, můžeme jít spolu. Ještě jsem na lovu nebyla." Navrhla jsem nadšeně a usmála se.

„Cože?" zastavili se oba. „No." Pokrčila jsem rameny. Co je na tom tak divného?

„Jakto, žes nevysála Toma? To ses jako ovládala?" zajímali se.

„Nevím, asi jo. Neměla jsem ani chuť, ani žízeň."

„Páni." Řekla Alice. Fajn, tu jsem taky nakazila, propukla jsem v šílený smích.

Už jsme byli před domem, když jsem zaslechla typické: „Isabello!!!"

To za námi běžel a popadla těžce dech.

Chytil mě za ruku a škubl jí. Jenže já stála pořád rovně a on si masíroval pohmožděnou ruku, na které si nepříjemně natáhl sval.

„Okamžitě-půjdeš-se-mnou-zpátky." Procedil mezi zuby a celou mě vzteky poprskal.

Jak já ho nesnáším..

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zachránce - 18. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!