Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zachraň mě! Nebo zemřu - 6. Kapitola

09.05.2010 (08:45) • bellika • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5698×

„Oh… bože přišel nám dopis. Rodinko pojďte sem. Přišel nám dopis a je od Marie,“ ječela jsem na celý dům. Všichni se na mne udiveně dívali jako bych spadla z jahody na znak.

„Cože? Marie, ta podlá mrcha, co si to dovoluje nás zvát!“ rozkřičel se Edward na celí dům.

„A není třeba z Volterry? Nespletla jsi se Alice?“ zeptal se Carlisle.

Rychle jsem tedy otevřela dopis a začala jsem číst.

Srdečně vás tímto dopisem zvu na slavnost růží. Budu ráda, když se budete účastnit všichni, ale jak vím, tak to asi nepůjde. Je mi líto, jak to dopadlo se mnou a Edwardem a proto chápu, že asi nebude chtít přijít, ale byla bych ráda, kdyby se také účastnil. Nejen, že je to nádherná slavnost, ale také bude uvítání nové členky. A proto by bylo v hodné, aby se účastnily všichni. Slavnost se koná na mé lodi. Slavnost trvá jeden celý den. Občerstvení je zajištěno. Pro vás jsou přichystány lahve zvířecí krve a pro ostatní lidská krev. Je nutností společenské oblečení.

S láskou, vaše Marie de Vin.

Když jsem dočetla podívala jsem se na všechny. Všichni měli výraz jako „to si z nás děláš srandu, ne.“ Ale jediný, kdo to vyslovil na hlas byl Edward.

„Alice, jestli si myslíš, že tam půjdu, tak to jsi na omylu, mě tam nedostaneš ani stádem koní,“ ječel na mě.

„Edwarde, neječ na mě, já tě přemlouvat nebudu a ani nechci a nemysli se, že nevím proč tam nechceš, vím to a proto tě nutit nebudu. Tak na mě přestaň ječet, nic jsem ti neudělala,“ křičela jsem na něho. Jasper se postavil přede mě do obrané pozice a začal vrčet na Edwarda. Edward si uvědomil, že to přehnal a omluvně se na mě podíval a utekl do svého pokoje. Jaspera jsem uklidnila. A řekla mu: „Miláčku, půjdeme spolu večer na lov, jen my dva? Co ty na to?“

Jasper se na mě laškovně podívala. A řekl: „Už se těším.“ A políbil mě.

„Jaspere, já teď půjdu nahoru zatím se jdi vsázet s Emmem, ju? Já si potřebuji promluvit s Edem,“ dořekla jsem i tu druhou část a Jasper se na mě ochranitelsky podíval.

„Nic se mi nestane, neboj, vždyť budeme jen mluvit,“ řekla jsem mu a on jen pokýval hlavou.

Já se otočila a šla po schodech nahoru, až jsem došla k pokoji Edwarda. Zaťukala jsem, ale nic se neozývalo, a tak jsem zaklepala ještě jednou. Tentokrát jsem zaslechla jen „Jdi pryč.“ Zaťukala jsem tedy po třetí.

„Tak pojď dál, stejně bys mě nenechala na pokoji. Co?“ řekl mi a já tedy vešla.

Když jsem otevřela dveře, tak všude byla tma, ten pokoj osvítilo jen mé otevření dveří. Vešla jsem a zavřela. Chtěla jsem sáhnout po vypínači.

„Na to ani nemysli, Alice. Já tu chci mít tmu, promiň, je to tak lepší. Hele chtěl bych se ti omluvit, jak jsem na tebe tam dole ječel. Já... já vím přehnal jsem to. Omlouvám se,“ řekl mi omluvně.

Já jsem si k němu sedla na pohovku a řekla jsem mu: „Já tě chápu, ale tohle jsi přehnal já bych tě nenutila i když tě nutím jezdit do Volterry na ples, tak k té Marii, nevím jaká je.“

Dlouho mlčel, ale nakonec řekl: „Já vím, jsi moje sestřička, a tak mi odpusť, prosím.“

Samozřejmě, že jsem mu odpustila, ale za to se mnou musí tenhle měsíc jezdit na nákupy. Ale co by pro mě můj bráška neudělal.

O 3 dny později a jeden den do odjezdu.

„No tak rodinko balit zítra se jede na ples tak honem,“ křičela jsem na celý dům.

Já už se tak těším. No tak jdeme na to, první na řadu přijde Rose.

„Rose, pojď jdeme na to,“ řekla jsem a Rose poslušně přišla do mého pokoje, kde se budeme všichni převlékat. Jsou tu všechny šaty i obleky a tak se to tu proměnilo v šatnu. Jsem ráda že mě nechaly koupit to oblečení. Myslím, že všem to bude slušet. Abych se přiznala nedávno jsem měla vizi, v ní byl Edward a jedna neznámá dívka a mluvili spolu a pak jsem tu dívku viděla zmučenou. To místo, kde ta dívka byla bylo hrozné, ale nejhorší na tom je, že nevím kde byla. Ale snad to byla jedna z těch vizí, která se nepotvrdí. Ale raději si budu chránit myšlenky, jen pro případ.

„Rose, vybrala jsem ti tyto šaty ve vínové barvě a červené boty na vysokém podpadku, co ty na to?“ ukázka jsem na věci a ona jen žasla.

„Alice, to je nádhera, opravdu jsou moc krásné,“ řekla mi a nebylo v tom slyšet ani slovo sarkasmu.

„Rose, tolik pochvaly jsem si vybrala asi do konce věčnosti, co?“ rozesmála jsem se a ona se mnou.

„Tak už se jdi obléct, ať vidím jak ti to padne,“ vyzvala jsem ji a ona poslušně šla. Když vyšla ven vypadala krásně. Ještě jsem jí k tomu učesala a byla dokonalá tedy, ne dokonalá už jen malá drobnost jí chyběla, ale tu obstaral Emmett.

„Alice, mohla bys mi dát Emma oblek, prosím, chtěla bych, aby se převlékl u nás v ložnici, prosím,“ řekla mi a já vytáhla Emma oblek a dala ho Rose. Jeho oblek byl v barvě slonové kosti, jinak všechny byly černé.

Teď přišla na řadu Esme, ani jsem jí nemusela volat a byla u mě v pokoji. Také jsem jí ukázala červenobílé šaty a stříbrné boty a také byla nadšená.

„Alice, jak jsi věděla, že si je přeji,“ řekla mi a kdyby mohla, tak pláče.

„Ale, Esme, no tak, já vím, že se ti líbili a proto jsem je koupila a máš je od nás všech,“ řekla jsem a domem se rozezněl hluk a všichni křičeli: „Jo jsou od nás všech.“

Esme se šla obléct a já jí po té natočila vlasy . Jasper si s Carlislem přišli pro obleky. Carlisleovi jsem ho dala hned, ale Jasperovi jsem ho pomohla obléct. Tak a teď jsem zbývala jen já. Jaspera jsem vystrčila ze dveří a šla jsem se obléct do červenobýlích šatu a červených lodiček. Když jsem byla hotová vydala jsem se z pokoje dolu do obýváku kde byli všichni až na jednoho člena, který už 3, no skoro 4 dny nevyšel z pokoje.

Když jsem sešla schody, všichni se na mě usmívali a já kdybych mohla, tak zrudnu, ale to nemůžu jsem přeci upír. Rose dostala od Emmetta krásný zlaný náhrdelník s diamanty. A Esme dostala také nádherný stříbrný náhrdelník ve tvaru srdce s vínovíny kamínky a diamanty, ten jí věnoval Carlisle. Chtěla jsem říct, že už můžeme vyrazit, ale než jsem stačila něco říct omotaly mě dvě ruce kolem pasu a já se otočila. A stál tam kdo jiný než Jasper. Políbili jsem se a on odněkud vytáhl krabičku a podal mi ji. Já jsem si ji vzala a podívala jsem se na Jaspera a v očích jsem mu uviděla malé jiskřičky. Neváhala jsem a tu krabičku otevřela. V té krabičce byl nádherný zlatostříbrný náhrdelník s diamanty.

„Miláčku, to je překrásné,“ vydechla jsem on mi ho z krabičky vyndal a zapnul mi ho na krk.

„Teď už můžeme jet,“ řekl, „ jsi překrásná,“ dodal už jen potichu, aby to neslyšeli ostatní.

Teď už jen pár hodin v letadle a pak už jen ples. Už se těším!

Tak snad se vám to líbilo prosím zanechte mi tu aspon 10 komentíku. Jo a mé nepočítam to nejsou komentáře.

P.S. Mam vás všechny ráda :-*

<< shrnutí >>

Autor: bellika (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zachraň mě! Nebo zemřu - 6. Kapitola: