Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Začátek konce - 1. kapitola

16.03.2009 (14:43) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4813×

1. Kapitola

Z pohledu Belly

Ležím v posteli  a přemýšlím nad Edwardovou láskou ke mně. Pořád si tvrdohlavě stojí za svým. Nechce ze mě udělat upírku. Myslela jsem si ,že po všech těch událostech ve Volteře, plány Viktorie mě zabít  a vším nebezpečím které mě obklopuje nebude tak těžké přesvědčit Edwarda, aby ze mě udělal upírku. Chyba, je to ještě těžší. Můj milovaný Edward je přesvědčený že mě dokáže i s ostatními Cullenovými ochránit za jakékoliv situace.  Takže pokud nebudu v ohrožení života upír ze mě nebude. Možná je jeho láska opravdu tak velká, že si nedokáže představit že by mě připravil o mou duši. Možnost že by mě přeměnil Carlisle jsem už zavrhla. Chci aby to udělal Edward až na to bude připravený.

O týden později začátkem jara se do Forks přistěhovali manželé Steelovi. Jejich starší dcera Lusy chodí se mnou do 4. ročníku. Staly se z nás nejlepší kámošky. 25. března měla Lusy 19. narozeniny. Kromě mě a Jacoba se kterým jsem chtěla Lusy seznámit přišli na oslavu i Jesika, Mike, Angela, Ben, Tayler, Eric a Lauren. Asi po dvou hodinách mě Jocob odtáhl ven.

„Bello já jsem se zamiloval"

„Do koho?" bála jsem abych to nebyla já . Potom co mě Edward opustil jsem k Jacobovi přilnula mnohem víc. Byli jsme si hodně blízcí, byl pro mě víc než jenom nejlepší přítel. Cítila jsem něco podobného i z jeho strany, ale milovala jsem Edwarda.

„No spíš otiskl do Lusy."

Uf Jsem  ráda že to byla Lusy do koho se Jacob otiskl. Přála jsem jim to jenomže to znamenalo že se Lusy všechno dozví. Nejsem si jistá co všechno se skrývá za slovem všechno. Brzo se ale dozví o existenci vlkodlaků a možná i upírů. Doufám že o upírech ne.

„Hele Bels potřeboval bych abys zašla za Lusy a řekla jí že jsem musel jít domů. Potřebuju si srovnat myšlenky."

Už zas mi zvoní mobil. Alice, musela jsem jí to zvednout.

„Bello co se stalo? Jak to že Jacob nebude s tebou? Stalo se  mu něco?"

„Ne nic se nestalo. Jakobovi jenom není dobře a půjde domů. Já jsem chtěla ještě zůstat. Můžu nebo se něco stalo??"

„Stalo se jenom to že jsem zase viděla tvoji budoucnost na večírku a  nevěděla jsem co se stalo. Samozřejmě že můžeš zůstat. Užij si párty mezi lidmi to se zase tak rychle nestane."

S díky jsem jí ukončila hovor a zase se věnovala Jakobovi.

„Alice, viděla moji budoucnost a bála se že se ti něco stalo. S Lusy to nebude problém. Moc si přeju aby vám to spolu vyšlo."  objala jsem ho a šla hledat Lusy.

Stála u stolu a rozbalovala dárek od své desetiletá sestřičky Daniel.

„Lusy" zavolala jsem na ni „ mám ti vyřídit Jakobovu omluvu bylo mu tady fajn, ale udělalo se mu špatně takže šel domů. Chtěl ti to říct sám, ale neuměl tě najít."

„Škoda, moc se mi líbil,  je fakt kus. Chtěla jsem s ním pokecat. Tak snad příště."

Celá zářila štěstím, prý je to něco jako láska na první pohled. O půl jedenácté jsem se konečně utekla Lusyinu výslechu na téma Jacob Black.

Edward byl na lovu a ani dámská jízda se výjimečně nekonala. Alice mě kontrolovala jenom pomocí její super schopnosti. Takže jsem mohla v klidu vyjet svým náklaďáčkem domů  a přemýšlet o Jacobovi a Lusy. Chtěla jsem aby jim to klapalo a Jacob konečně našel lásku svého života stejně jako já.

Z přemýšlení mě vytrhlo zaklepání na okno. Stála jsem na křižovatce. Za oknem náklaďáčku stál asi tak šedesátiletý děda a ukazoval mi ať stáhnu okénko.

„ Prosím slečno mohla by jste mi pomoci. Jste naše poslední záchrana" chrlil jen co jsem stáhla okénko „ Moje manželka spadla a potřebovala by pomoct se postavit."

Jen co jsem vylezla z auta se kolem mě shromáždilo asi pět strach vzbuzujících pořízků. Chytili mě a naložili do auta. Napadlo mě jen jediné. Plně jsem se soustředila na těchto pár slov.:

Alice, Alice mám vás všechny moc ráda. Vyřiď prosím Edwardovi že ho miluju, byl, je a bude celý můj život. Každá moje myšlenka bude patřit jemu. Děkuji ti za vše sestřičko.

Z pohledu Edwarda

Celý lov proběhl v klidu. O Bellu jsem se bát nemusel věděl jsem, že se o ni Alice postará. Ani její budoucnost ráno nevypadala špatně. Takže jsem si dnešní lov docela užil.  U řeky však Jaspera dobrá nálada  přešla. Snažil jsem se zaslechnout v jeho myšlenkách proč ale myslel jenom na zítřejší basebalový zápas. Alice stála na schodech, vyhlížela nás a tvářila se zamyšleně.

„Edwarde" na jejím hlase bylo něco divného a neklidného „musím s tebou mluvit"

Chytla mě za ruku a táhla mě asi pět kilometrů na sever.

„Edwarde je mi to hrozně líto ale já jsem opravdu nic špatného neviděla."

Podívala se na mě a přestala myslet na nakupování.

Celý den bylo všechno v pořádku. Viděla jsem Bellu jít k Lusy a potom vás oba u ní doma. Budoucnost nic špatného neukazovala, takže jsem Belle dovolila jít k Lusy. Pořád jsem viděla že se Bella vrátí po večírku domů a všechno bude v pořádku. Asi v pět hodin se Bellina budoucnost ztratila. Hned jsem ji zavolala.

„No víš Alice" začala se Bella omlouvat „já jsem chtěla seznámit Jakoba a Lusy. Neboj nic se mi nestane Jacob na mě dá pozor. S ním se mi ještě nikdy nic nestalo."

Protože jsem viděla v noci tebe u Belly dovolila jsem jí tam jít.

„Já vím Bello nic se nestane. Vidím tě v noci s Edwardem u tebe doma. Pro jistotu si nech ale zapnutý mobil a kdyby se cokoli stalo tak mi zavolej."

Pořád jsem ji kontrolovala a všechno bylo v pořádku. Asi v osm hodin jsem zase její budoucnost na večírku uviděla. Rychle jsem jí zavolala abych zjistila jak to že není a Jakobem.

„Bello co se stalo? Jak to že Jacob nebude s tebou? Stalo se  mu něco?"

„Ne nic se nestalo." odpověděla mi docela vyděšeně  „Jakobovi jenom není dobře a půjde domů. Já jsem chtěla ještě zůstat. Můžu nebo se něco stalo??"

„Stalo se jenom to že jsem zase viděla tvoji budoucnost na večírku a  nevěděla jsem co se stalo. Samozřejmě že můžeš zůstat. Užij si párty mezi lidmi to se zase tak rychle nestane."

„Díky" odpověděla mi už trochu klidněji.

Dál všechno probíhalo v klidu až asi ve tři čtvrtě  na jedenáct jsem viděla jet Bellu domů a pak jsem uslyšela její hlas jak na mě volá:

Alice, Alice mám vás všechny moc ráda. Vyřiď prosím Edwardovi že ho miluju, byl, je a bude celý můj život. Každá moje myšlenka bude patřit jemu. Děkuji ti za vše sestřičko.

Hned jsme s Rosalii Běželi na křižovatku kde jsem Bellu viděla naposledy. U chodníku stálo její auto, ale ona nikde nebyla. Necítily jsme ani nezvyklý upíří nebo vlkodlačí pach ani ten její. Vůbec nic a její budocnost najednou zmizela jako kdyby se někdo rozhodl právě teď. A ten někdo byl vlkodlak.

Chvíli jsem se na ni díval. Bylo vidět jak moc je nešťastná a jak je jí to líto. Já jsem Alice věděl že ona za to nemůže. Opravdu se snažila a dávala na Bellu pozor.

„Edwarde prosím nezlob se, je mi to hrozně líto, opravdu jsem nic neviděla." Začala pomalu vzlikat.

„Já vím Alice, já vím" Přitáhl jsem si i k sobě a objal mi. Pomalu se utišila. Najednou strnula.

„Ne to ne, to neuděláš ‚Edwarde Cullene zakazuji ti to. Oni tě zabijí."

Vím že viděla jak moje budoucnost zmizela. Já jsem ale byl rozhodnutý jít za Jakobem za jakoukoli cenu. Musel jsem vědět co se stalo.

„Neboj Alice já se vrátím."

„Toho se právě bojím"

Políbil jsem ji na tvář a zašeptal: „Mám vás rád, jiná možnost není. Nedokážu čekat do rána musím vědět co se jí stalo."

Naposledy mě objala a já jsem zamířil do La Push. Potřebuji mluvit s Jakobem.

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Začátek konce - 1. kapitola: