Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Začátek a konec - 4. kapitola

19.05.2010 (18:15) • Motylek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1007×

EMMETT

Poté, co jsme uzavřeli s Quliema smlouvu jsme Foks opustili. Odjeli jsme do malého přímořského městečka na Islandu. Já jsem nastoupil do druhého ročníku na střední škole a Rose s Edwardem do prvního. Na vlkodlaky jsme velmi brzy zapomněli a žili si spokojený život. Carlisle pracoval v malé klinice, která se ve městečku nacházela a Esmé zůstala doma. Každou středu jsem končil dříve než Rose a Edward a tak jsem chodil na nákupy. Ze začátku mi to přišlo divné, ale časem jsem pochopil, že se musíme před lidmi nějak krýt.

Stál jsem zrovna před hromadou sýrů a přemýšlel, který bych mohl sníst. Stejně se to vyhodí, ale nechtěl jsem brát nic laciného.

„Doporučila bych tu Goudu,“ ozvalo se za mnou. Lhostejně jsem se otočil a na jazyku jsem měl nějakou tu poznámku, ale když jsem spatřil tu, co za mnou stála, nedokázal jsem v prvním momentu promluvit. Za mnou stála dívky drobné postavy, dlouhé rovné blond vlasy ji splývaly až k pasu a pomněnkové oči byly hluboké a krásné.

„Díky za radu,“ řekl jsem. Bylo to jediné, na co jsem se zmohl. Dívka se mile usmála.

„Podáš mi jedno balení?“ Vždycky se mi líbil Rosaliin hlas, byl jako melodie, ale hlas dívky byl stejně krásný, ba dokonce krásnější. Podal jsem jí ho, a když si ho brala, dotkla se konečky mých prstů. Její ruka byla hřejivá, ale jako by si ani nevšimla, že jsem studený jako led. Vzala si balíček a odešla. Když se otáčela, ucítil jsem její vůni. Byla slabá, ale sladká. Voněla trošku po růžích, ale bylo tam i něco jiného, něco co mě vábilo. Rychle jsme hodil do košíku jeden balíček a šel za ní k pokladně.

„Jsi z města?“ zeptal jsem se, když jsem ji dohnal.

„Ano, proč?“

„Že jsem tě tu nikdy nepotkal.“ Snažil jsem se, aby můj hlas zněl přirozeně. Dívka se usmála.

„Ty budeš syn doktora Cullena, pokud se nepletu,“ řekla a šla pomalu domů.

„Emmett Cullen jméno mé, a tvé zní?“ zarecitoval jsem oblíbený slogan z historických knížek. Dívka se pousmála.

„Kate Linxová,“ odpověděla dívka.

Kate Linxová? To jméno mi nic neříká. pomyslel jsem si.

Nabídl jsem Kate, že ji vezmu nákup a ona souhlasila. Po cestě se mi svěřila, že nechodí do školy, jelikož je její sestřička nemocná a potřebuje stálý dozor. Když jsme dorazili k jejímu domku, zamrazilo mě. Dům vypadal opravdu hrozně. Z vyprávění jsem pochopil, že žijí ze dne na den, ale že je to tak vážné, to jsem nečekal.

Katina sestra se jmenovala Alex a byly jí čtyři roky. Snažil jsem se s ní navázat kontakt, ale dívenka o mě nejevila zájem, a když jsem na ni šáhl, štípla mě a utekla do pokoje.

„Omlouvám se ti, ale tohle dělá vždycky,“ zašeptala Kate. V budoucnosti byla nemoc, kterou Alex trpěla pojmenována Autismus.

Kate byla příjemná hostitelka a ještě příjemnější společnice. Jelikož jsem končil ve škole jinak než Rose, trávil jsem u Kate a její sestřičky hodně času. Edward si v mé mysli přečetl v mé hlavě, co se děje, ale nijak mě neodsuzoval. Zato Rosalie žárlila. Jednoho dne mě přinutila, abych ji řekl, kam každý den chodím…

ROSALIE

Málem jsem sebou švihla o podlahu, když mi Emmett řekl o dívce jménem Kate. To ona mi ho každý den kradla. Byla jsem naštvaná a rozhodla jsem se, že zjistím, co je zač osobně. Jednoho výjimečně slunečního dne se vydali kluci na lov a já se nenápadně přemístila k domku, kde Kate bydlela. U vchodových dveří byl stín, což mi vyhovovalo. Šla jsem k nim a zaklepala. Otevřela mi drobná dívka. Nechtělo se mi věřit, že je to Kate. Vlastně mě překvapilo její vítání, když jsem řekla, kdo jsem. Plánovala jsem, že řeknu Kate narovinu, že je Emmett můj, ale v ten moment jsem to nedokázala. Prostě jsem se přemohla vypít kafe a šla domů.

„Máš strach, že tě Kate nahradí nebo co?“ křičel na mě Emmett. To, že jsem Kate navštívila bez jeho vědomí, mu vadilo.

„Chtěla jsem vědět, co je na ni tak výjimečného,“ odsekla jsem mu.

„Nic, prostě je mi s ní příjemně,“ křikl na mě a odešel. Probrečela jsem snad celý den. Emmett se mi pak celý týden vyhýbal. Začal trávit ještě více času s Kate a já začala žárlit. Všichni mě uklidňovali, že je to jen přechodné období, ale bohužel to nepomáhalo.

Rozhodla jsem se ještě jednou Kate navštívit. Počkala jsem, až Emmett odejde na lov a zazvonila u dveří. Kate otevřela ještě v noční košili a bylo vidět, že má na těle modřiny. V prvním momentu mě napadlo, jestli to nemá od Emmetta, ale co nejrychleji jsme tu myšlenku zahnala.

„Ahoj Rose, pojď dál,“ řekla s milým úsměvem. Bez váhaní jsem vešla a zamířila do obývacího pokoje. Kate donesla sušenky a hrníček s kafem.

„Kate, já…“ zarazila jsem se. Zamyslela jsem se, kdy se mi to stalo naposledy.

„Poslouchám Rose,“ řekla tichým hlasem.

„Co je mezi tebou a Emmettem?“ zeptala jsem se na rovinu. Kate se usmála.

„Já ti nechci lhát, takže ti odpovím upřímně. Mezi mnou a Emmettem je něco, jako láska, ale není to úplně láska. Vím, že tě miluje, kolikrát mě už při milování oslovil Rosalie.“ Vytřeštila jsem oči. Čekala jsem leccos, ale to, že spolu spí, to byl pro mě šok.

„Tak ti dám radu, dej od něj ruce pryč,“ zavrčela jsem a odešla.

EMMETT

Nadával jsem jak něco, Rose se opět rozhodla promluvit s Kate. A Kate k ní byla až moc upřímná. Carlisle říkal, že museli chránit vše, co se dalo rozbít. Chápu ji, asi bych taky nadával. Jsem pěkná mrcha, když jsem začal spát s Kate, ale s ní je to o něčem jiném. Jsem hrozně opatrný a něžný. Jen tohle je pro mě výzva.

S Edwardem jsme se zase pohádali. Nelíbilo se mu, že s Kate mám něco víc. Šel jsem pomalu k jejímu domku. Náhle jsem ucítil štiplavý kouř. Utíkal jsem směrem, odkud kouř přicházel.  Byly to tak dvě vteřiny, než jsem dorazil k místu, kde hořelo. V prvním momentu jsem myslel, že mám vidiny. Hořel Katein dům. Soused se snažil zahradní hadicí uhasit oheň. Viděl jsem, jak lidé pobíhají s kbelíky, ale tu hlavní osobu jsem neviděl.

„Kde je Kate?“ zeptal jsem se muže, která držel hadici.

„Nevím, ani její sestru nikdo nenašel.“ V ten moment mi bylo vše jedno. Vběhl jsem do hořícího domu. Jako upíru mi oheň nemohl ublížit.  Náhle jsem spatřil Alex. Ležela na podlaze a nedýchala. Rychle jsem ji vzal do náruče a vyběhl z domu. Tam ji předal jedné z žen a vběhl znovu do domu.

„Kate!“ vykřikl jsem, ale žádná odpověď. Náhle spadl trop a zatarasil mi cestu z domu. Utíkal jsem do zadní části domu. A uviděl ji. Byla schoulená v rohu místnosti. Přiběhl jsem k ní.

„Neboj se, dostanu tě odsuď.“ Už jsem si představoval, jak rozbiji zeď a budu předstírat, že se zhroutila. Šel jsem ke zdi, rozpřáhl jsem se.

„Emmette,…“ otočil jsem se. Kate stála za mnou a držela si ruku na břichu.

„Odpusť mi to, ale nechci, aby to malé bylo jako Alex.“ Nevěřícně jsem vyvalil oči. Měl jsem na jazyku, že je to blbost, že jsem mrtvý a nemůžu mít děti. Ale než jsem se na něco zmohl, Kate se rozeběhla k největším plamenu. Utíkal jsem za ní. Než jsem stačil doběhnout k ní, zhroutil se strop a ona zůstala pod ním uvězněná. Stál jsem tam jak přimrazený. Oheň se už začal dožadovat i mě. Náhle mě někdo chytl za ruku a odtáhl pryč. Byl to Edward. Odvedl mě, co nejdál do lidí.

„Je ti jasné, že tě teďka budeme muset vydávat za mrtvého?“ zeptal se mě. Díval jsem na ten zbytek domu, který byl ještě schopný hořet.

„Edwarde, dej mi chvilku o samotě,“ zašeptal jsem.

„Ale ať tě nikdo nevidí,“ řekl a šel ke Carlislovi, který ošetřoval Alex. Na tváři se mi objevil úsměv. Aspoň že ona žije. Potřeboval jsem být sám, kdybych se měl teď vidět s Rose, nedal bych to. Edward se na mě podíval a s nejistým úsměvem na mě kývl. Pochopil jsem. Dal mi čas, čas na to, abych mohl odejít. Sám už tohle jednou udělal a já věděl, že se vrátím. Za čas, až si to srovnám v hlavě. Otočil jsem se a rozeběhl jsem se. Směr hory. Směr samota.

Autor: Motylek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Začátek a konec - 4. kapitola: