Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zabudnutie - Prolog + 1. kapitola

Kristen and Rob by Jelda


Zabudnutie - Prolog + 1. kapitolaBelle se zdá její život naprosto úžasný. Ale co se stane, když ji Alice vytáhne na nákupy a stane se tragédie, kterou nikdo nečekal, a už vůbec ne Alice, která vidí do budoucnosti? Toť otázka...
P.S.: Povídka se jmenuje slovensky, protože spolupracuji se slovenkou.

Prolog

 

V životě se stávají mnohé nečekané a nepříjemné věci. Ovšem kolik z nich jsme schopní vydržet? Šestnáct let dýchám kyslík na této zemi a z toho jen šest měsíců mám pro co žít.

 

Každé ráno se probouzím v domnění, že tohle byl jen překrásný sen. Ovšem, když si všimnu, že mě objímají jeho chladné paže mám pocit, že ten sen pokračuje dál.

 

 

1. kapitola

 

Usmála jsem se na něj a zašeptala: „Dobré ráno.“ Taky mě pozdravil, ale to už jsem utíkala pod sprchu. Vyčistila jsem si zuby a učesala vlasy. Pospíchala jsem do pokoje a on stále bez pohnutí seděl na posteli a usmíval se na mě.

 

Když sem byla oblečená, sešli jsme spolu do kuchyně. Charlie v poslední době odcházel ještě než jsem se vzbudila.

 

Nasnídala jsem se, a tak jsme mohli vyjet do školy. Tam už na mě čekala Alice, Edwardova sestra. Bože, určitě bude chtít jet na nákupy. Zase.

 

 

„Ahoj Bello,“ pozdravila, jakmile si mě všimla.

 

„Ahoj, Alice,“ opětoval jsem ji.

 

„Tak jsem se tě chtěla zeptat. Nejela bys dnes na nákupy? Tvůj šatník potřebuje vyměnit.“ S tím mě přejela kritickým pohledem.

 

„Alice, děláš si srandu? Vždyť jsme byly minulý týden. Mám ještě plno oblečení,“ odpověděla jsem ji.

 

„Bello, věř mi. Měla by jsi ho obnovit,“ přemlouvala mě.

 

„Jak jsem řekla. Ne!“ řekla jsem nekompromisně.

 

„Bello,“ kňourala a přitom na mě házela štěněčí pohledy. Sakra, vždycky se nechám ukecat.

 

„Fajn,“ pronesla jsem rezignovaně.

 

„Díky, jsi skvělá. Po škole počkej tady.“ Objala mě a utíkala za Jasperem.

 

Popadla jsem Edwarda za ruku a šli jsme na první hodinu. Biologie.

 

**

 

 

 

Dnešní den uběhl strašně rychle a já teď stojím na školní chodbě a přemlouvám Edwarda, aby mě nenechal samotnou, že mě Alice užene. Pořád mi jen nesouhlasně kýve hlavou. Alice už na nás určitě netrpělivě vyčkává. Je celá natěšená na dnešní nákupy.

 

 

 

„Lásko, prosím. Pojď s námi. Já to s ní nevydržím,“ přemlouvala jsem ho dál.

 

„Bello, ne. Na žádné nákupy nejdu. Nedostaneš mě tam,“ bránil se Edward.

 

„Fajn, jak myslíš,“ zahrála jsem na city a pomalu se otočila a odcházela.

 

„Počkej!“ Otočila jsem se zdvihnutým obočím.

 

„Dobře, jdu s vámi,“ pronesl smutně. Jakmile přišel ke mně, skočila jsem mu kolem krku a dala mu pusu.

 

„Děkuju.“ Usmála jsem se vděčně.

 

Chytl mě kolem pasu a vedl mě ven ze školy. Čekala jsem, že uvidím Alice netrpělivě poskakovat u auta, ale to, co jsem viděla, mě překvapilo.

 

Alice nehybně stála u auta. V očích prázdný výraz a ruce měla natažené dopředu, jako by někoho chtěla chtytit. Silně se třásla. Říkala jsem si, jestli je možné, aby byl upír v šoku. Jen co jsem uviděla Alice, došlo mi, že asi ano. Vypadalo to, že asi má nějakou vizi.

 

 

 

„Edwarde? Co vidí?“ zeptala jsem se ho zatímco jsme utíkali za Alice.

 

„To vůbec nevím. Vypadá to, že je v šoku,“ odpověděl mi. Byl stejně šokovaný jako já. Takže si Alice nejspíše kryla myšlenky.

 

„Alice! Alice, co se děje? Co vidíš?“ Edward s ní silně zatřásl.

 

„Právěže vůbec nic!“ vykřikla jen co se probudila z transu.

 

„Jak to myslíš NIC?“ zeptala jsem se jí nejistě. Jestli viděla tmu, znamenalo by to smrt.

 

„Viděla jsem sebe a Edwarda v mlze. Tebe vůbec,“ řekla a začala vzlykat. Bylo vidět, že na nákupy zapomněla, takže jsem mohla jet domů.

 

 

 

„Na to zapomeň. Nikam nepůjdeš. Jedeme na nákupy.“ A už mě tahala za ruku zpátky k autu.

 

„Alice, před chvílí jsi skoro brečela a teď chceš jet na nákupy?“ řekla jsem, jako by nic.

 

„Ano, to mám v plánu. Přece jsme se takhle domluvili ne?“ zeptala se mě. Věděla jsem, že to je pouhé konstatování, tak jsem neodpovídala.

 

Edward si sedl vedle mě do zadu a Alice řídila. Jeli jsme jejím Porschem, takže jsme u nákupního střediska byli za chvíli.

 

Vystoupila jsem z auta a podívala se na zamračenou oblohu. Dneska byla černější, než kdy jindy. Asi bude bouřka.

 

Alice se přihnala, jako blesk a táhla mě s Edwardem, do každého obchodu.

 

Po asi dvou hodinách jsem ji musela zastavit, protože jsem měla hlad.

 

„Alice, to už stačí. Dáme si pauzu. Musím taky něco jíst, nezapomínej, že jsem člověk,“ řekla jsem ji.

 

„Dobře, tady je jedna fajn restaurace, můžeme jít tam,“ odpověděla mi, a tak jsme vyšli. Určitě to bude nějaká luxusní, hlavně drahá, restaurace.

 

Vyjeli jsme až do posledního patra. Alice mířila do té nejdražší restaurace tady. Já se zastavila, nechtěla jsem tam jít, ale Edward mě chytl za ruku a táhl mě. Musela jsem spolupracovat, nechtěla jsem spadnout na zem...

 

 

**

 

Vycházeli jsme z obchodu a já si poplácala svoje plné bříško. Byla jsem najedená, jako nikdy. Zjistila jsem, že restaurace vůbec nebyla drahá, právě že naopak, a navíc tam vařili výborně.

 

 

 

„Teď máme namířeno do spodního prádla,“ vyřkla Alice a něco si škrtala na nějakém bločku v ruce. Až později mi došlo, že to je seznam. To si dělá legraci? Ona má sepsané pořadí nákupů? Ona je opravdu blázen. Jenže to jsem asi přeslechla místo, kam máme namířeno.

 

„Alice, do žádného spodního prádla nejdu!“ Zastavila jsem se a založila si ruce na hrudi. Alice se nevěřícně zastavila a otočila na mě velmi pomalu hlavu. Měla přimhouřené oči na úzké štěrbiny a sledovala mě. Divila jsem se, že mě vůbec vidí. Edward tam jen nehybně stál mezi námi a zmateně koukal, co se bude dít.

 

„Alice to snad nemyslíš vážně, že ne?“ zeptal se po chvilce napětí.

 

„Ale ano, Edwarde. Myslím to naprosto vážně. Jestli Bella nepůjde nakupovat spodní prádlo, bude se mnou chodit každý den. A to myslím smrtelně vážně!“ odpověděla mu a přitom sledovala mě.

 

„Alice ne!“ vyjekla jsem hrůzou. To bych nikdy nezvládla. Každodenní nákupy. Ještě s Alice.

 

„Tak fajn,“ pronesla jsem rezignovaně, spustila jsem ruce a se sklopenou hlavou se pomalu šourala za Alice. Edward mě chtěl chytnout za ruku, ale já se mu vytrhla. Neměla jsem teď náladu. Navíc, Alice určitě bude chtít, abych se mu ukazovala, takže se musím psychicky připravit, a to s rukou v té jeho asi nepůjde.

 

Stála jsem v převlíkací kabině, když se pomalu začala třást země. Nejspíše nademnou jelo nějaké auto. Cože? Auto? Nahoře nejsou garáže. Co to bylo?

 

 

 

Najednou se začala třást nekontrolovatelně a...

 





Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zabudnutie - Prolog + 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!