Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Midnight moon - kapitola 1. - Naděje (1. část)

16.12.2009 (15:00) • Katyy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1458×

1. KAPITOLA  - NADĚJE ( 1. část)

Ve splašené touze jsem měla poslední možnost, jak tomu uniknout, nikdy předtím jsem nic takového neviděla.

V poslední naději jsem zvedla hlavu a rozhlížela se kolem jestli ho někde neuvidím, nikde ani známka, že by mohl být nablízku.

Teď už jsem klečela na kolenou. Hlavu jsem sklonila a sklopila oči, jako kdybych chtěla uniknout té pravdivé, ale přesto kruté realitě. Naposledy jsem se zhluboka nadechla.

Potom už jsem jen viděla, jak se ke mě přibližuje postava zahalená v černém plášti, oči jí žhnuli.

Cítila jsem neviditelnou sílu, jak se ruce té postavy přibližovali k mé hlavně s touhou rozervat mě na několik kusů a ty potom spálit. Moje srdce klusalo jako o závod. Dech se mi zrychlil.

Na mém čele se začali vytvářet kapičky potu.

Srdce mi teď už bilo tak rychle, že jsem myslela, že se vytluče z mé hrudi.

A pak si ta postava sundala kápi na hlavě a já rozeznala ten dokonalý obličej, který bych rozeznala i kdybych byla mrtvá. Obličej mé vlastní dokonalosti.Edward.

Jeho oči, jasně karmínové se na mě dívali s touhou mě zabít co nejrychleji, ale předtím mi vysát všechnu krev.

Chtěla jsem řvát. Volat o pomoc. Ale pocit, že můj vrah bude právě on mi nedával ani tu nejmenší sílu.

Neměla jsem sílu ani brečet, ani se smát, křičet. Naposledy jsem sklopila oči a za chvíli ucítila hrozivou, palčivou bolest na mé krční tepně. Jak se jeho zuby zabořili do mého krku.

Prudce jsem sebou trhla a hlasitě vydechla. Ležel vedle mě.

Byl to příjemný pocit chladit se o jeho hruď. Z ničeho nic mi začali tryskat slané slzy. Rychle jsem začala mrkat.

„Si v pořádku lásko“ zeptal se šokovaný.

„Ehm, já,“zase jsem rychle mrkala. „ Jen sen“ snažila jsem se o ten nejklidnější hlas, ale bylo poznat že je v něm podtón hysterie.

„Bello, chceš mi o tom snu vyprávět,“ zeptal se ze soucitem.

Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jestli by bylo vhodné vyprávět mu o tom, jak mě chtěl zabít. Takže jsem nakonec usoudila, že mu hlavu zatěžovat nebudu.

Tyhle noční můry se u mě opakovali noc co noc od té doby, co jsme přijeli od královské rodiny všech upírů - Volturiových.

„Lásko,“ vytrhl mě z mého zamyšlení. „ Jestli mi o tom povídat nechceš, tak nemusíš, ale myslím, že teď je už čas vstávat, myslím, že Alici by to mrzelo, kdybyste promeškali ten super nakupovací den.“ Zakřenil se.

„Ach ne, Alice, úplně jsem zapomněla.“ Vzdychla jsem a snažila se být co nejméně nervózní, nechtěla jsem aby tahle chvíle skončila. Naklonila jsem se k Edwardovi a přitiskla mu rty na ty jeho.

Políbil mě s neuvěřitelnou něžností, potom rty pokračoval přes mou bradu až na krk, kde mi objížděl každý dolíček. Potom mě chytil za ruku a naše prsty se propletly.

Teď mě převalil na záda a lehl si na mě. Podpíral se rukama, jeho hruď mě ale pořád přitlačovala k madraci a líbal se s vášní, na kterou jsem nebyla úplně zvyklá.

Nevnímala jsem nic jiného než jeho nádhernou vůni a krásu tohoto okamžiku a zajela mu rukama po triko a hladila jeho kamenná záda, potom jsem rukama přejela na jeho dokonalé, mramorové břicho a objížděla mu každý sval až jsem se opět dostala k jeho vlasům, kde jsem propletla psty.

On zatím ledovými prsty objížděl mé křivky, žebra, boky, stehna až se dostal ke koleni a moji nohu obtočil kolem jeho břicha.

Teď jsme byli už zase na boku a já mu opět objížděla prsty dokonalé břicho a vášnivě ho líbala.

„Hej, vy dvě hrdličky,“ zavolala Alice zezdola. „ Někdy fakt chci vidět ve vaší budoucnosti všechno co uděláte.“

Oba jsme se s Edwardem zasmáli.

„Alice je už nedočkavá, ta tě dneska v nákupním centrum pořádně proklepe, myslí na to už od včera.“

Mě se ale vůbec nechtělo vstávat, vůbec se mi nechtělo s Alicí jet nakupovat. Chtěla jsem tady ležet s Edwardem po zbytek věčnosti.

„Bello,“ zase jsem uslyšela hlas Alice, který byl teď ale už spíš prosebný.

„No tak dobře, už jdu,“ zakřičela jsem s Edwardova pokoje směrem ke schodišti.

Hodila jsem na sebe obvyklé džíny a mikinu a vyrazila dolů po schodech.

Na velkém stole v kuchyni byly snad všechny suroviny, které mohli k snídani existovat, od ovesných vloček, až po čokoládové sušenky. Chvíli jsem na to zírala s otevřenou pusou.

Mohlo mi ale taky už po té dlouhé době co znám Alici dojít to, jak je šílená.

„Dobré ráno, Bello,“ usmála se Esmé a dělala si poznámky do svého deníčku.

„Ne, to … snad … ne! Bello! Co to máš proboha … na sobě“ zaječela Alice naprosto šokovaným hlasem a měřila si mě pohledem od shora dolu. Kdybych ji neznala, myslela bych, že je konec světa.

„Oblečení, Alice,“ opověděla jsem jí naprosto klidným hlasem a napila se čaje,

Samozřejmě, že jsem proti ní neměla ani malou šanci. Oblékla mě podle svého, tedy asi osmicentimetrové podpatky, úzké džíny a tílko s obrovských výstřihem a na to super moderní košili. Nezapomněla mě učesat a namalovat.

„Myslím, že už máš co si chtěla ne,“ zavrčela jsem na ni.

„Tak to teda mám, nová Bello,“ vypískla nadšením.

„Edwarde, jestli dneska nepřežiju, chci mít na hrobě napsáno, že jsem zemřela vinou Alice a na tom trvám,“ řekla jsem mu sarkasticky.

„Samozřejmě Bello, jak si přeješ,“ zakřenil se.

Potom mě dlouze políbil na rozloučenou a Alice samozřejmě nervózně poklepávala nohou.

„Tak sbohem,“ řekla jsem hlasem, jako kdybych měla jít na popravu, což nebylo ani tak vzdálené slovo.

V garáži mezi Emettovým džípem a Rosaliným autem bylo kanárkově žluté Porsche Alice.

„Alice, nejedeme s ním, že ne,“ zeptala jsem se zděšeně.

„A čím sis myslela Bello,“ zase zapískala a pak už jsme jeli rychlostí blesku do města.

„Byl to ten nejhorší den v mém životě,“ opakovala jsem Edwardovi, když mě vezl k Charliemu.

„Už nikdy, nikdy, nikdy s n nikam nejedu,“ vztekala jsem se a koutkem oka zahlédla hromadu tašek.

Doma bylo rušno. Charlie měl návštěvu. Billiho Blacka a Jacoba.

„Ale ne, co tady dělají,“ řekla jsem s neskrývavým zklamáním v hlase.

„Přišli tě navštívit, přijdu až odejdou.“ Usmál se a políbil mě na čelo.

„Zatím sbohem, lásko mého života,“ usmála jsem se a šla k domu.

Když mě zahlédl Jacob na tváři se mu objevil neskrývavě šťastný úsměv. Jeho vlasy byly rozcuchané, ale na můj v kus mu to slušelo. Na to, že byl vlkodlak.

„Ježíš Bello, co to máš na sobě, nehledě na to, že smrdíš, “ zatvářil se, jak kdyby mu měl upadnout nos.

„To je od Alice, byla jsem s ní nakupovat.“

„Oni těm pijavicím dovolují chodit mezi lidi,“ zatvářil se zděšeně, „ a v taškách máš co?“

„Balíčky s nulou negativní a A pozitivní krví. Ach, Jaku, co bych v nich asi bylo,“ kroutila jsem hlavou, ale nakonec jsem se musela zasmát.

Neviděla jsem Jaka tak dlouho, tak dlouho jsem neviděla jeho úsměv, při kterém mě zahřeje u srdce.

Pokračování - 2. část

Autor: Katyy, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Midnight moon - kapitola 1. - Naděje (1. část) :