Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zabít, nebo milovat?6.

05.09.2009 (15:30) • Rochelle • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1240×

Jak dlouho už to je? Hodina, dvě? Sedím ve tmě a říkám si, že se mi to jen zdá. A co teprv Jake? Žije ještě vůbec?

Při této myšlence jsem se zachvěla. Proč to muselo zajít tak daleko? Celá rodina Cullenových jsou šílenci. Proč jsem si toho předtím nevšimla?

Někde z levé strany se ozvaly kroky. Je to moje záchrana, nebo další nepřítel?

„Nevím, kam mohla zmizet. Ale o ten druhý východ se s náma podělit mohla.“ Zašeptal někomu Mike. Srdce mi radostí poskočilo. Žijou!

„Tady jsem….Tady!“ S roztřeseným hlasem jsem očima mžikala ve tmě. Někdo mi do očí zasvítil mobilem.

„Co to..-“

„Že tě to nenapadlo dřív Jess!“ zavrčel Jacob. „To jsme tady nemuseli milionkrát o tebe zakopnout….Bells jsi v pořádku? Tolik jsem se o tebe bál!“ Vzal mě do náručí. Už mi nebyla ta hrozná zima, kterou jsem cítila když…

Když jsi se vrhla na Edwarda!

On se vrhl na mě!

Ale to tě bohůžel neomlouvá!

Nikdo se o tom nedozví.

Možná ne, ale žít s tím budeš ty.

Jake mi dal velkou pusu na čelo a já se zase cítila v bezpečí. „Nikdy už mě neopouštěj. Prosím, slib mi to!“ Bezradně jsem ho objala kolem krku a snažila se myslet na to, co bylo předtím.

„Slibuju Bells…Slibuju.“

„Kdyby něco, já se o tebe bála taky.“ Jess si vztekle mávala mobilem před obličejem, ale pak se usmála. „Jsem ráda, že jsi živá a zdravá.“

„Já taky Jess. Bylo to hrozné.“ Snažila jsem se sebe víc, ale nemohla jsem spustit oči z Jacoba. Když Jess svítila s mobilem, bylo tam o hodně víc světla. Dokázala jsem jednoduššeji poznat tváře a místo, kde Jess s Mikem stáli. Ale jako Bych se bála, že když uhnu pohledem jinam, Jacob se vypaří a já tam zůstanu zase sama.

„Co se vůbec stalo?“ zeptal se po chvíli Mike a objal Jess, která se zase nervózně třásla. „Kam ses tak najednou poděla?“

„Emm…Myslela jsem, že jsem někomu šlápla na nohu- tobě, nebo Jess, víš? Ale když jste se ozvali úplně z jiné strany, došlo mi, že ta osoba, co stála za mnou, není ani jeden z mých přátel. Ten muž mě najednou popadl za paže a odvlekl mě pryč…Než jsem si uvědomila…Že můžu křičet…Bylo už…Pozdě..“ Panikou jsem se zase rozbrečela. Jake se mě snažil utěšit a kolébal mě z jedné strany na druhou.

„Vidělas mu do tváře?“ naléhal Mike. Jess se hlasitě zasmála, ale upřímný smích to nebyl. „Je tma, ty vole.“

Zase byla chvíle ticha. Prolomil ho Jake.

„A jak se ted‘ dostaneme ven? Jess, posvit‘ trochu víc, at‘ vidíme, kde se asi nacházíme.“

Jess postupně přejížděla po levé zdi a pak po pravé. Všichni úžasem oněměli. Až na mě. Naskočila mi z toho husí kůže.

„To je krása…“vydechla Jess. Po stěnách se plazily divoké růže. Nemohla jsem najít ani zdroj jejich růstu.

„Začíná to tu být dost strašidelné. Měli bychom vypadnout.“ Mike se netvářil o nic líp než já. Už toho měl plné zuby.

Jess posvítila na stěnu naproti nám. Všimli jsme si velkého nápisu Východ. Jake mě pustil na zem a ujistil se, že nepadám. Chytil mě za ruku.

„Jste připraveni jít konečně na vzduch?“ Nikdo neodpověděl. Jako zhypnotizovaní se všichni vrhli ke dveřím.

Ke klice jsme se dostala jako první. Lehce jsem za ní zatáhla a dveře se otevřely. Venku už byla tma. A taky byla pořádná bouřka.

„Super, má tu někdo deštník?“ Prohodila Jess a představa, že její vlasy budou zítra vypadat jak seno, se jí moc nezamlouvala.

„Deštník nemám, ale můžeš se pokusit běžet k autu.“navrhl Jacob a tiše se zasmál. Byla jsem ráda, že napětí mezi všemi se uvolnilo. Dokonce mě to i donutilo přestat myslet na to, co se dnes stalo.

„Dobrý nápad.“řekla jsem a vyrazila dopředu. Jacoba jsem dlouho za sebou netáhla. V mžiku byl přede mnou. Ani jsem se neohlížela dozadu, jestli Jess s Mikem běží za námi. Ten déšt‘ mi připomněl odpoledne v La Push. Taky jsem měla dost sucho v puse. I Jake uvítal toto malé osvěžení.

Cesta k autu se mi zdála věčná, ale moc mi to nevadilo. Když jsme všichni klepali kosu v mém náklad’áčku, začalo mě zajímat kolik je hodin.

„Charlie bude zuřit. Ten mě zastřelí, jakmile vejdu do dveří.“zhrozila jsem se, když jsem zjistila, že se blíží půl dvanáctá.

„Nechápu, jak jsme tam mohli být tak dlouho! Dlouho to trvalo, ale že by až tak?“

„Bells, klid. Půjdu se tvému otci omluvit. Do toho kina jsem tě vytáhl já, tak si to taky sežeru.“ Všimla jsem si ve zpětném zrcátku, jak Jess povytáhla obočí. Pak se otočila směrem k Mikovi a suše pronesla: „Vidíš, to bys nikdy neudělal!“

„Díky za důvěru Jess. Mě by třeba v tom kině hned napadlo vytáhnout mobil!“ zavrčel.

„Měla jsem skoro vybitou baterku!“bránila se Jessica.

„Kdyby sis nezoufala nad baterkou, Bella mohla být v pořádku!“

„Ale…“

„Dost! Nebudete se tady snad hádat!“ zakřičela jsem a prudce sebou trhli.

„Pro dnešek toho mám opravdu dost! Tak kdybyste byli tak laskaví a byli chvíli zticha!“

Když bylo ticho déle než pět minut, pustila jsem rádio. Hrálo tam nějaké country, ale nechtělo se mi to ladit.

Zastavila jsem před domem Jessicy.

„Díky Bells.“ Řekla a vystoupila. Chtěla jsem zase auto nastartovat, ale Mike mě zarazil.

„Bello počkej! Doprovodím Jessicu domů, aby si nemyslela, že jsem srab!“ zakřičel, aby ho slyšela. Ta jen máchla kabelkou a nezastavovala se. „ Tak se mějte.“ Naposled zamával a běžel za Jess. Musela jsem se tomu zasmát. Mike by pro Jess udělal první poslední, jen aby se nenaštvala.

„Bello…Vím, že ted‘ bych o tom neměl mluvit. Ale co po tobě ten muž chtěl?“ Jake se ptal na můj vkus velmi opatrně, ale to, že si o mě ještě pořád dělá starosti, mě donutilo mu odpovědět.

„Odvlekl…Mě tam…Do toho skladu…A…“ Mám mu to říct? Mám mu říct, že VÍM, kdo mě unesl, že mi řekl, jak moc mě miluje? Jake by ho zabil. Řekl by pak Edward, že když mě líbal, vůbec jsem se nebránila? Že jsem si to užívala jako on?

„A pak mě tam opatrně položil a utekl.“ Schovám svou lež, za pár falešných vzlyků?

„Miláčku….Kdyby se ti něco stalo…Do smrti bych si to vyčítal.“konejšil mě a mou lež neprokoukl.

Když jsme dojeli k nám, Charlie opět čekal před domem. Držel si nad hlavou deštník, ale stejně měl oblečení celé mokré.

„Jacobe Blacku! To je nasposled, co jsi s ní přišel tak pozdě!“zavrčel, když si všiml, že nejsem v autě sama.

„Jsi připravený na pořádný bordel?“ zašeptala jsem. Lehce se usmál a přikývl. „Pro tebe bych se i zabil.“ Odvětil tiše.

Jak zní tyto věty podobně..

„Jsem ochotný zabít každého, kdo mi bude stát v cestě…“

„Pro tebe bych se i zabil…“

Co jsem to udělala? Jsem opravdu tak špatná?

Miluješ je oba.

To nejde...Nemůžu!

Pokud si to nepřiznáš, nikdy nebudeš št'astná!

Ale já jsem št'astná ted'!

Opravdu...?

„Bells, není s tebou něco? Jsi celá bledá!“ Otevřela jsem oči. Z jedné strany na mě zděšeně civěl Jacob a z druhé strany Charlie.

„Jen…Jen se mi trochu zamotala hlava.“ Když jsem se pokusila vystoupit z auta, Charlie kousek odstoupil, abych mohla otevřít dveře. Podlomila se mi kolena a málem bych upadla na zem, kdyby mě Charlie včas nezachytil. Deštník rychlým chvatem hodil Jaekovi a odnesl mě do domu.

„S tebou si to vyřídím později.“ Zavrčel a Jacoba, který stál na prahu dveří a váhal, jestli má vejít dovnitř.

„Jacobe…“ zašeptala jsem, když jsem se pokoušela najít jeho ruku. V té chvíli Jacob neváhal a klekl si vedle mě.

„Jsem s tebou Bells.“

***

Ublížil jsi jí ještě víc.

Neměl jsem to v úmyslu. Nevěděl jsem co se to se mnou děje…

Vysál jsi zbytek lidí, co v tom sále bylo! Zdá se ti to normální?

Měl jsem takovou chut‘. Na ni.

Ano. Proto ses s ní líbal? Aby konečně zjistila, že jsi upír?

Jed všechno rovnou dezinfikuje. Nechápeš? O krvi neměla ani tušení. Nechtěl jsem ji vystrašit….

Už zase jsem běžel. Běžel jsem do toho nejtemnějšího lesa ve Forks. Až tam jsem se zastavil. A začal jsem přemýšlet. Utrhl jsem si nějakou květinu. Na název jsem si nemohl vzpomenout. Začal jsem trhat okvětní lístky a hrál tu dětskou hru Má mě rád, nemá mě rád. Pouze jsem trochu zaměnil slova.

„Zabít, nebo milovat?“

Autor: Rochelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zabít, nebo milovat?6.: