Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za všechno můžou upíři 9

30.04.2010 (20:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3016×

Zmateně jsem otevřela oči a nad sebou uviděla Edwarda. Po ranním útoku jsem nevěděla, co očekávat, tak jsem si radši zavázala plavky. „Co chceš?“ zeptala jsem se ledově.

„Jen jsem ti přišel říct, abys tu nevystavovala ty svoje nulky. Nikdo na ně není zvědavej,“ uchechtl se.

„Alespoň si do kalhot nemusím dávat vycpávky, aby bylo vidět, že jsem chlap,“ oplatila jsem mu stejnou mincí, i když jsem vůbec nevěděla, kde se to ve mně vzalo.

„Cos to řekla?“ zeptal se nevěřícně.

„Myslím, že jsi slyšel dobře,“ zamumlala jsem a hodlala ve své relaxaci nevzrušeně pokračovat, ale on mě nenechal.

„Ach,“ vypískla jsem, když jsem se ocitla z ničeho nic ve vzduchu. „Okamžitě mě pusť!“ přikázala jsem, když mi došlo, co dělá.

„Nebo co, hm?“ zeptal se pobaveně.

„Okamžitě mě pusť!“ přikázala jsem znovu nasupeně a ignorovala jeho otázku.

„Dobře,“ pokrčil rameny a opravdu mě pustil. Nedopadla jsem ale na písek, ale do vody, která se rozprskla všude kolem.

„Ty debile,“ vyprskla jsem, zvedla se na nohy a probodávala ho vražedným pohledem.

„Jejda,“ nadzvednul obočí a kopnul na mě další spršku vody, tak jsem mu to musela prostě oplatit a tak začala válka.

Navzájem jsme se do vody shazovali, cákali po sobě a dokonce jsme se i hrozně smáli. „Dobře, mám dost,“ vzdala jsem se a šla z vody.

„Hej, Bells,“ zavolal na mě ještě, tak jsem se překvapeně otočila. „Kdyby ses nudila, tak se stav. Můžeme s tím něco udělat,“ nabídl mi opět.

„Na to zapomeň,“ zašklebila jsem se a omotaná ručníkem šla do hotelu.

Abych ze sebe smyla mořskou sůl, vysprchovala jsem se, normálně se oblékla, a protože mi pořádně vyhládlo, šla jsem na večeři, kde jsem ale byla zase sama.

Vzpomněla jsem si na Jamieho a napadlo mě, že bych mu měla zavolat, tak jsem po večeři vrátila do pokoje a sáhla po telefonu, který jsem měla na stolku vedle postele. 5 zmeškaných hovorů, super. Než jsem stačila Jamieho číslo vytočit, zavolal mi sám. „Ahoj, lásko,“ pozdravila jsem.

„Bello, volal jsem ti. Proč si mi to nezvedla?“ vyčítal mi hned.

„Promiň, trochu jsme blbli na pláži,“ omluvila jsem se a hlavně nezabíhala do detailů.

„Aha. A jak se máš? Moc se mi po tobě stýská, už tě chci mít u sebe.“ V překladu: Nevěřím ti a chci tě mít na očích, abys něco neprovedla.

„Taky se mi stýská,“ zahrála jsem na stejnou notu. Jamieho jsem milovala, ale ta jeho žárlivost mi někdy vážně lezla krkem.

„Kdy přiletíš?“

„Odlétáme pozítří odpoledne, takže někdy v noci bych měla být na letišti.“

„Budu na tebe čekat a mám pro tebe překvapení.“

„Těším se,“ zasmála jsem se a zívla.

„Jsi unavená,“ konstatoval.

„Jak jsem ti říkala, trochu jsme blbli na pláži a nějak mě to zmohlo,“ zamumlala jsem.

„Tak si běž odpočinout. Uvidíme se brzy. Miluju tě,“ rozloučil se, tak jsem to zopakovala a telefon hodila na postel.

Ještě jsem se potřebovala domluvit s Peterem na zítřku, tak jsem šla k němu a k mému překvapení tam byli všichni. I Edward. „Ahoj Bells, pojď dál,“ pozval mě Peter, tak jsem šla.

„Co tu děláte?“ zeptala jsem se s úsměvem.

„Hrajeme Scrabble, přidáš se?“ ukázal ke stolu.

„Proč ne,“ kývla jsem a vytáhla si písmenka.

Bavili jsme se dlouho do noci, protože jsme zítra nemuseli brzy vstávat. Peter chtěl udělat nějaké fotky při západu slunce, tak jsme na odpoledne naplánovali kouknout pár fotek, které jsme nafotili v úterý a potom focení.

Díky ponocování jsem stávala až k obědu a po jídle jsme se všichni nakvartýrovali k Peterovi do pokoje k notebooku, protože jsme byli zvědaví na fotky. Peter to pustil jako prezentaci a všichni jsme je neustále hodnotili.

Fotky byly naprosto profesionální a úžasné. Lesklé kamínky se na mých plavkách díky sluníčku blýskaly a vytvářely zvláštní barevné odlesky. I Edwardovy fotky byly dost dobré, to jsem musela chtě nechtě přiznat.

„Hele, za 10 minut přijďte už upravení na pláž. Doděláme ty fotky,“ přikázal Peter, když jsme prezentaci dokoukali, tak jsem kývla a šla se převléct do plavek.

„Vyfotíme to ve vodě a budete tam spolu,“ dirigoval nás, když jsme přišli na pláž.

„Spolu?“ koukla jsem na něj nechápavě.

„A proč ne? Máš s tím nějaký problém?“ nadzvednul obočí Peter a bylo vidět, že mu cukají koutky. Prostě mi to udělal naschvál.

„Ne,“ procedila jsem mezi zuby naštvaně a šla do vody, ignorujíc jeho smích.

Oproti včerejšímu odpoledne, kdy jsem tu byla s Edwardem, byla voda o něco studenější, ale dalo se to vydržet. „Dáme válku?“ přišel ke mně Edward.

„Můžeme ji dát všichni,“ zašeptala jsem spiklenecky.

„Šikovná holka,“ usmál se a rukou se otřel o můj zadeček.

„Můžeš mě přestat osahávat?“ otočila jsem se na něj.

„Neříkej, že ti to vadí,“ zašklebil se a znovu si šáhnul.

Na nic jsem nečekala a jeho útok opětovala sprškou vody a on mi to vrátil, takže jsem byla zase mokrá. „Bell,“ povzdechl si Peter kousek od nás. „To vám to včera nestačilo? Blbli jste celé odpoledne.“

„Mě jo, ale jak vidíš, tak panu Masenovi evidentně ne,“ odpověděla jsem mu a na vlasech mi přistály další kapky vody.

„Ale takhle máš dobré vlasy, takže si stoupněte k sobě a nechte to tak. Edwarde, stoupni si trochu z profilu a Bello, ty se o něj opři,“ dirigoval nás.

Zhluboka jsem se nadechla a opřela se o něj. Trochu jsem se usmála a nechala Petera pracovat. Fotit jsme skončili těsně před západem slunce a já byla totálně mokrá a docela se do mě dávala i zima. Andy mi hodila župan, abych se trochu zahřála a Jess ho dala Edwardovi.

„Mohli byste všichni přijít dolů, až se obléknete?“ zeptal se Peter, tak jsem kývla a šla si dát teplou sprchu.

Když jsem se cítila normálně, rozčesala jsem si mokré vlasy, oblékla jsem se a šla na přání Petera dolů. Všichni už tam byli a čekali nejspíš na mě. Rychle jsem si sedla a poslouchala. „Odlétáme všichni zítra kolem poledne. Letenky máte u sebe, takže to neřeším. Kdo jí nemá, má smůlu,“ pokrčil rameny a všichni jsme se zasmáli. „Až bude kalendář hotový, Alice vám dá určitě vědět. Bylo mi ctí s vámi pracovat a doufám, že tahle naše spolupráce nebyla poslední. Ještě se uvidíme zítra. Já si jdu natáhnout fotky do počítače a přeji vám dobrou noc,“ usmál se a odešel.

Za ním šla Andy s Jimem a vedli se za ruku. Jess stále šilhala po Edwardovi, ale ten koukal na mě. Nebylo mi to nepříjemné, ale že bych na sobě mohla jeho pohled cítit pořád, to vážně ne, tak jsem se zvedla a odešla taky.

V pokoji na mě čekala SMSka od Jamieho s přáním na dobrou noc a se vzkazem, že už se nemůže dočkat, až budeme spolu, tak jsem mu odepsala, a protože bylo pozdě, šla jsem psát.

Ráno bylo až překvapivě zataženo a foukal dost silný vítr. Ještě chvíli jsem se válela v posteli, ale pak jsem se šla obléknout a do koupelny upravit.

Zrovna jsem si malovala stíny, když jsem pocítila malé otřesy. „Nebuď naivka, Bello,“ okřikla jsem se v duchu a dál se malovala, když jsem otřes pocítila podruhé a mnohem silnější.

Srdce jsem měla až v krku a do toho se mi rozezvonil telefon. Chtěla jsem se vrátit do ložnice, ale jakmile jsem se otočila, uslyšela jsem praskavý zvuk a něco mě praštilo do hlavy. „Au,“ zašeptala jsem a dotkla se bolestivého místa. Na prstech jsem pocítila něco lepkavého a ucítila jsem krev.

Snažila jsem se moje zranění ignorovat a šla k telefonu, který stále zvonil. Zvedla jsem ho, ale než jsem stihla něco říct, zatmělo se mi před očima a já ztratila vědomí.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Za všechno můžou upíři 9: