Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za všechno můžou upíři 7

23.04.2010 (12:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2792×

„Prosíme cestující letu New York Ignacio Agramonte, aby se dostavili k terminálu,“ ozval se hlas reproduktoru na letišti.

„Musím jít,“ loučila jsem se s Jamiem.

„Zavolej mi, až přistaneš. Miluju tě,“ věnoval mi poslední polibek a já se s úsměvem vzdálila.

S Alicí už jsem se loučila včera, protože mi pomáhala balit a celou dobu s ní budu v kontaktu, jako s Jamiem.

Samozřejmě, že jsem letěla první třídou. Do uší jsem si dala sluchátka a koukala jsem z okýnka. Let nebyl zrovna nejkratší, ale díky hudbě se to dalo vydržet.

Na letišti mě čekal Peter, Alicin fotograf. „Ahoj, Bello, jsem rád, že spolu budeme zase spolupracovat,“ usmál se a objal mě.

„Alespoň se neunudím,“ oplatila jsem mu úsměv a nechala se vést k autu.

Měli jsme pronajatý černý mercedes s tmavými skly a jak znám Alici, tak určitě nebudeme mít jen jedno auto. „Všichni už na tebe čekají.“ Peter vyjel z parkoviště.

„Kdo tu ještě je?“ zeptala jsem se.

„Moc lidí asi znát nebudeš. Jessica, to je vizážistka, Jim, můj asistent a Andy se stará o plavky.“

„Máš nového asistenta?“ zeptala jsem se překvapen ě.

„Jo,“ povzdychl si. „Katy šla jinam.“

„Aha,“ vydechla jsem zaraženě.

„Ale budete si rozumět. Jim je fajn,“ zasmál se pobaveně a šlápnul na plyn.

„Teď musíme ještě kousek lodí a jsme tam,“ pomohl mi vystoupit a s mým kufrem šel k malé a nejspíš rychlé jachtě.

Nakonec jsme zakotvili u malého ostrůvku s krásnými, písčitými plážemi, palmami, průzračným mořem a do toho všeho zapadal bílý hotel s velkým bazénem. „Máme pro sebe celé horní patro.“ Šel na recepci a podal mi klíče od pokoje.

„Díky,“ usmála jsem se a chtěla odejít, jenže jakmile jsem se otočila, čelist mi poklesla o dobrých pár centimetrů. Naproti mně si to kráčel Edward Masen v kraťasech, tričku a velkých slunečních brýlích. „Hvězda dorazila,“ ušklíbl se posměšně a prohlédl si mě. Ani jsem nestačila nic jedovatého odpovědět a byl venku.

„A co tu dělá tenhle?“ otočila jsem se na Petera vyvaleně.

„Ona ti Alice neřekla, že s tebou bude fotit?“ zeptal se udiveně a mě konečně docvaklo, co dělal tuhle u ní v kanceláři.

„No to mi teda neřekla,“ zasyčela jsem a naštvaně šla k sobě do pokoje.

Jen co jsem dveře zavřela o trochu víc hlasitěji, zazvonil mi telefon, a když jsem zjistila kdo volá, mohla jsem vzteky explodovat. „Alice!“ osopila jsem se na ní.

„Bello, už jsi v hotelu?“ ptala se.

„Ano, jsem v hotelu a nějakým zázrakem jsem tu potkala Edwarda Masena. Nevíš o tom náhodou něco?“ uhodila jsem na ni.

„No,“ zaváhala. „Mělo to být překvapení, kdybych ti to řekla, tak bys neletěla.“

„To si piš, že bych neletěla. Víš dobře, že se nesnášíme.“

„Já vím, ale na těch fotkách vám to spolu bude slušet. Promiň mi to, já prostě neodolala,“ omlouvala se.

„Ale Jamiemu to vysvětluješ ty. Já mu řekla, že fotím sama.“

„To se neboj, já to nějak vysvětlím. A už se na mě nezlob.“

„Já se nezlobím,“ povzdechla jsem si a spadla na velkou postel.

„Díky,“ vydechla vděčně a někdo zaklepal na dveře, tak jsem šla otevřít. Byl to Peter, tak jsem ho pozvala dál.

„Alice, musím končit, tak všechny pozdravuj,“ loučila jsem se rychle.

„Taky pozdravuj a Peterovi vyřiď, že na něj spoléhám,“ zasmála se a típla to.

„Alice ti vzkazuje, že na tebe spoléhá,“ vyřídila jsem okamžitě.

„Není to jen na mně,“ zasmál se. „Bello, pojď se mnou. Máme poradu dole v salonku a je tam jídlo,“ pokynul a vyšel z pokoje, tak jsem šla za ním. „Tady se podává všechno. Máme to jen pro sebe a můžeš tak kdykoliv.“

„Koukám, že už nejsi jen fotograf, ale i manager a delegát,“ dobírala jsem si ho a oba jsme vybuchli smíchy.

„Vážení, tohle je Bella Swanová,“ představil mě Peter všem. „Bello, tohle je Jim, Jessica a Andy. Edwarda znáš,“ ukázal na všechny, tak jsem s úsměvem pozdravila a sedla si do pohodlného křesílka ke stolu.

„Takže, začneme fotit zítra po 9. Snídaně budou tady a v 9:00 je nástup na recepci. Jeden den budete mít nejspíš volno, ale musíte počítat s ranním nebo večerním focením, protože v tomhle směru nic nezaručuju. Kdybyste cokoliv potřebovali, řekněte na recepci, budou se vám snažit vyhovět.

Tímto bych vás tu chtěl přivítat jménem Alice Cullenové a těším se na příjemnou spolupráci,“ usmál se, sedl si vedle mě a začala se podávat večeře.

Ke mně a Peterovi se přidal ještě Jim a k Edwardovi si sedly ty dvě holky. „Kde ses naučil takhle řečnit? Že by ti Alice dávala kurzy?“ podívala jsem se na Petera a Jim vyprskl smíchy.

„Víš dobře, že ty dává jenom Jasperovi.“ Tentokrát jsem vybuchla smíchy já a pak jsme se smáli všichni.

Koutkem oka jsem zaregistrovala Edwarda, jak mě pozoruje, ale když zjistil, že se na něj dívám, otočil se zpátky k Jessice a Andy.

Když jsem se po večeři vrátila do pokoje, z okna jsem měla nádherný výhled na moře a na zapadající slunce. Neodolala jsem a vyrazila ven.

Šla jsem na pláž a kousek od hotelu jsem narazila na palmy. Jedna byla zlomená, tak jsem si na ni sedla a vytočila číslo Jamieho. „Ahoj, lásko,“ pozdravila jsem ho, když to zvednul.

„Bell, zlato, konečně voláš. Už jsi na místě?“

„Ano, jsem. Je to tu nádherné. Promiň, že jsem nezavolala dřív.“

„To je OK. Stýská se mi,“ povzdechl si. „Chci tě mít zase u sebe.“

„Je to jen týden,“ zasmála jsem se, ale hned jsem si vzpomněla na Edwarda a můj úsměv pohasl.

„Musím končit. Přišli kluci, máme pánskou jízdu,“ loučil se a já uslyšela Dana.

„Pozdravuj je a moc mě nepomluvte,“ zasmála jsem se.

„To se neboj. Miluju tě.“

„Taky tě miluju,“ zašeptala jsem a hovor ukončila.

Dál jsem pozorovala západ slunce a přála si, abych to tu s Edwardem za zády přežila. Nenáviděli jsme se a já ani nevěděla důvod. Prostě jsme si nesedli a nikdo to nechtěl změnit, takže jsem to nechali tak, jak to bylo a nikdo to neřešil.

„Pořád si s Jamiem?“ ozvalo se za mnou, tak jsem se otočila.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Za všechno můžou upíři 7: