Kdo má prsty v únosu Belly, a kam ji uschová? To se dozvíte v této kapitolce. A co bude následovat dál? Toť otázka.
P.S. Máte jedinečnou šanci ovlivnit konec téhle povídky, který se neúprosně blíží, a já opravdu nevím, co s tím. Respektive mám jeden nápad, když se nevyjádříte a to se Vám rozhodně líbit nebude, takže - je to na vás!!!
30.11.2010 (16:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2749×
Když jsem se probrala, seděla jsem v letadle. Nade mnou se skláněly tři postavy v tmavých pláštích a bez studu si mě prohlížely červenýma očima. Okamžitě jsem vyděšeně vyletěla ze sedačky a přitom jsem se bouchla do ruky, kterou mi vystřelovala bolest od zápěstí až do lokte.
„Au,“ zašeptala jsem a bolavou ruku zvedla na úroveň očí, abych se podívala, co s ním mám. Zápěstí jsem měla celé modré a hlavně nateklé a bolel mě každý pohyb. I ten sebemenší.
„Uklidni se, ano!“ natáhnul ke mně ruku ten hromotluk.
„Nepřibližujte se!“ vykřikla jsem vyděšeně.
„Uklidni se. My ti nic neuděláme. Jenom tě musíme dopravit tam, kde tě chtějí,“ snažil se mi to vysvětlit. „Já jsem Felix, tohle je Alec a Jane.“
„To je sice milé, že jste se mi představili, ale já chci zpátky. Chci se vrátit. Musím se vrátit,“ stála jsem si na svém.
„To máš ale nejspíš smůlu. Od nás se asi jen tak nedostaneš,“ poznamenala Jane a sarkasticky se usmála.
„Budou mě hledat,“ snažila jsem se je zastrašit.
„To klidně můžou, ale od Volturiů se ještě nikdo nikdy nedostal.“
Jak jsem uslyšela to jméno, zatmělo se mi před očima a zavrávorala jsem. Felix ke mně okamžitě vyděšeně přiskočil a násilím mě zatlačil do sedačky.
„Jane, tohle sis mohla nechat pro sebe. Víš, že ji musíme přivést bez sebemenšího poškození. Stačí, že už se mi z rukou vymkla síla,“ káral ji a o mně mluvil, jako kdybych byla nějaká věc.
„Možná by na to pomohl led,“ navrhnul Alec a Jane se s ním hned objevila. Zmateně jsem zamrkala, ale s vděčností jsem ho přijala a přiložila ho na nateklé zápěstí. Úleva byla obrovská. Pohodlněji jsem se posadila na sedačce a ledovala si ruku.
„Nechceš něco k jídlu nebo k pití?“ zajímal se Felix, ale já odmítavě zakroutila hlavou.
„Já bych si dala. Naše milovaná Bella voní opravdu luxusně. Radši si ani nepředstavuju, jak by chutnala,“ zasmála se Jane a ze dvou krků se ozvalo zavrčení, až jsem nadskočila.
„Chceš být snad o hlavu kratší?“ zasyčel Alec varovně a Jane se stáhla.
Začaly se mi klížit oči. Nechtěla jsem spát, aby se mi náhodou něco nestalo, ale čím víc jsem spánku chtěla odolávat, tím víc jsem byla unavenější, až jsem nakonec opravdu tvrdě usnula. Trochu jsem procitla, když mě z letadla někam nesli, nejspíš do auta, protože jsme hned pokračovali v cestě dál.
„Felixi, dali jste si na čas. Caius už vás netrpělivě očekává,“ uslyšela jsem dívčí hlas a podle zvuků se otevřely velké dveře a my vešli někam, kde se ochladilo. Byla jsem líná otevřít oči, tak jsem si dál hrála na spící a nechala jsem se nést. Vešli jsme nejspíš do další místnosti, kde najednou utichl šum.
„Felixi, konečně!“ ozval se mi povědomý hlas, ale přesto byl úplně jiný, než jsem si ho pamatovala. Otevřela jsem oči, abych se přesvědčila, jestli je to ten, kterého jsem čekala, ale zasekla jsem se.
„Bello, ani nevíš, jak jsem rád, že jsi v pořádku. Hrozně jsem se o tebe bál, zatímco jsme se neviděli. Pojď, musím ti toho spoustu říct,“ vybalil to na mě a vzal si mě od Felixe k sobě do náruče.
Než jsem se stačila vzpamatovat, kolem mě se míhaly akorát tak šedé šmouhy, jak jsme se pohybovali rychle. Najednou jsme zastavili a já ležela na velké posteli.
„Tak strašně jsi mi chyběla,“ vydechl a já zavřela oči.
„Jamie, vůbec jsem tě nepoznala,“ zašeptala jsem, a když jsem se mu podívala do očí, radši jsem co nejrychleji uhnula. Děsivě rudě žhnuly.
„Já vím, trochu jsem se změnil, ale pořád tě miluju a chci s tebou být navždy,“ vyznával mi lásku a rty mě polaskal na krku, kterým mi z ničeho nic projela ostrá řezavá bolest, a celým mým tělem se začal šířit neuvěřitelně agresivní oheň, který spaloval všechno, co mu přišlo do cesty.
Trvalo to dlouhou. Byla jsem sžíraná plameny, které stále nabíraly na síle. Křičela jsem, ale později jsem zjistila, že mi to není nic platné. Bolest nepolevila.
Nikdo u mě nebyl. Nikdo mě nehlídal a nikdo mi neřekl, co se se mnou vůbec děje. Co se mnou bude ani co ze mě bude. Byla jsem zmatená.
Jamie, proč Jamie vypadal tak, jak vypadal? A proč se choval tak, jak se choval?
Jediná věc, ve které jsem si byla jistá, byla ohromující až paranormální a kdybych to někomu řekla, považoval by mě za blázna.
Jamie byl upír!
Tak a teď už je to jenom na vás. Chcete happy end nebo snad sad end? A co by podle vás měli jednotlivé konce obsahovat? Já se nemůžu rozhodnout ani pro jednu verzi, takže dávám šanci vám, čtenářům.
UPOZORNĚNÍ: pokud bude nedostatek nápadů nebo snad dokonce žádný, mám jasnou představu, jak povídku ukončím a myslím, že by se to nelíbilo asi nikomu.
Není to vydírání, jen chci, abyste měli možnost vyjádřit svůj názor, ale pokud se nevyjádříte, nezbude mi nic jiného, než zrealizovat můj dlouho dopředu plánovaný konec.
DĚKUJI za všechny komentáře a u dalšího dílku se budu těšit. Vaše Huny
Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Za všechno můžou upíři 32:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!