Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za všechno můžou upíři 31

děti pozor na pančovaný alkohol

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu

Za všechno můžou upíři 31Samozřejmě, že jsem nemohla nechat Bellu umřít. :D Ale jak dlouho bude žít? Nad jejím životem se totiž stahují pěkně hustá mračna. Kdo jí linkuje budoucnost podle svých představ? To už se brzy dozvíte. Užijte si kapitolku. :D

18.11.2010 (19:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2308×

„Carlisle, dělej něco! Nemůžeš ji nechat umřít,“ hysterčil hlas Alice.

„Uklidni se, ano? Snažím se, co můžu. Poslouchej, její srdce už naskočilo,“ uklidňoval ji hlas Carlislea. „Nejhorší už by měla mít za sebou.“

„Panebože Bello, co jsi to udělala,“ cítila jsem vedle sebe Alici a její ruka chytila tu mou, příliš ochablou a vysílenou.

„No tak, určitě se jen tak nevzdáš a nenecháš nás tu samotné,“ promlouvala ke mně a mně se jakoby zázrakem vrátila chuť do života a já pomalu otevřela oči. Hned na to jsem ale dostala takový záchvat kašle, jako kdybych dobrých čtyřicet let kouřila.

„No konečně, tys nám dala. Co tě to napadlo?“ kárala mě Alice.

„Promiň,“ zachraptěla jsem a překvapilo mě, jak mě každá hláska i slovo vyčerpává.

„Nemluv a lež! Musíš se ale vysvléknout, abys nenastydla. Mohla bys dostat zápal plic.“ Kývla jsem na souhlas a s Alicinou pomocí jsem se posadila.

Vysvlékla jsem se z mokrého oblečení a převlékla se do suchého. Potom jsem byla přikryta třemi dekami a s příkazem ať spím a ať se neodvážím udělat něco špatného, Alice odešla. Ještě víc jsem se zamotala do peřin a vyčerpaně jsem usnula.

U Cullenů jsem zůstala ještě tři dny, jak Carlisle řekl: „Na pozorování.“ Docvaklo mi, že ta sebevražda byla blbost, ale nedalo se to vzít zpátky. Alespoň když jsem tu otravovala, mohla jsem se neustále omlouvat. Všichni mi to prominuli, až na Alici.

Té to trvalo opravdu dlouho, než mi odpustila a musela jsem slíbit, že se jí budu alespoň každý druhý den chodit ukazovat, že jsem v pořádku. To se mě trochu dotklo. Nejsem přeci žádné malé dítě, abych se jí hlásila jako své matce, ale když se zatvářila, jako že nechce nic slyšet nebo to bude ještě horší, byla jsem radši zticha.

Alici nebylo radno odporovat, zvláště když nebyla v moc dobrém rozpoložení. Jako kdyby ji něco trápilo a nechtěla to nikomu říct. Všichni z ní byli zkrátka na prášky a já jsem tomu taky moc nepomohla.

Ráno mě Alice, když jela do práce, odvezla domů. Se zvláštním pocitem jsem otevřela dveře a vešla do bytu. Všechno to tu bylo tak, jak jsem to zanechala, když jsem odcházela. Nic se nezměnilo, až na divný pocit, že mě někdo neustále pozoruje. Cítila jsem se, jako kdyby někdo neustále pozoroval každý můj pohyb a na něco čekal. Byla jsem z toho tak nesvá, že jsem zatáhla všechny závěsy, ale stejně mě ten pocit neustále pronásledoval.

Protože jsem měla hlad, šla jsem do kuchyně a nakoukla jsem do ledničky. Byla skoro prázdná a to, co tam bylo, bylo k nepoužití, protože to bylo prošlé, takže jsem to musela vyházet a jestli jsem se chtěla najíst, musela jsem vyrazit na nákup. Převlékla jsem se a vyrazila mezi lidi.

Nechtěla jsem jít do velkého supermarketu, tak jsem to vzala zkratkou do malého obchůdku, kam jsem moc ráda chodila, protože tam měli téměř všechno a moc lidí tam nikdy nebylo, takže jsem nemusela čelit velkému vzrušení, když jsem se tam objevila.

Zkratka byla dlouhá, úzká a poněkud temná ulička. Kdybych tu šla v noci, asi bych se zbláznila strachy, ale ve dne mi tu nic nehrozilo. To jsem si ale nejspíš jen namlouvala, protože jen co jsem do uličky vlezla, pocit, že mě někdo sleduje, se zdvojnásobil. Otočila jsem se, ale nikdo za mnou nešel.

Pokusila jsem se trochu uklidnit a krok jsem zrychlila. Už jsem skoro běžela, když mi tmavý stín zastoupil cestu a já se jen tak tak stihla zastavit. Hrozně jsem se lekla a vyděšeně jsem začala couvat. Rychle jsem se otočila a rozběhla se od postavy pryč.

Jen co jsem ale uběhla pár metrů, ten dotyčný mě ledovou rukou chytil za zápěstí a ozvalo se křupnutí. Bolestí jsem vykřikla a z očí mi vytryskly slzy, jak to neskutečně bolelo. Ten idiot mi udělal něco s rukou jen pouhým stiskem a vypadalo to, že si to vůbec neuvědomuje. Naopak jeho stisk ještě zesílil.

„Pusť mě!“ přikázala jsem s bolestí v hlase, takže to nejspíš jako příkaz vůbec nevyznělo.

„Je mi líto, ale nemůžu. Musíš jít se mnou, ať se ti to líbí nebo ne,“ omluvil se neznámý s úsměvem a jako kdyby se v mé bolesti vyžíval.

„Na to okamžitě zapomeň! Proč bych jako měla? Nejsem blázen, abych šla s někým neznámým,“ vyjela jsem po něm a snažila se ignorovat bolest v ruce, což moc dobře nešlo.

„Řekl jsem, že půjdeš, tak půjdeš a bez řečí!“ přikázal a za moji zraněnou ruku mě táhnul z uličky pryč.

„Au,“ vykřikla jsem a chtěla se zastavit, ale on mě bez zájmu táhnul dál.

Ještě několikrát jsem se ho pokusila zastavit, ale nebylo mi to nic platné. Měl ohromnou sílu a mě si vůbec nevšímal. Byla jsem jako hadrová panenka.

Když jsme se objevili mezi lidmi, bez pozornosti mě zatlačil na sedačku tmavého auta a jakmile se za ním zavřely dveře, auto se rozjelo.

Totálně jsem zpanikařila, ale než jsem stačila něco udělat, ucítila jsem nasládlou vůni a upadla jsem do bezvědomí.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Za všechno můžou upíři 31:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře