Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za všechno můžou upíři 30

Alice C


Za všechno můžou upíři 30A je tu další dílek ZVMU. Začnou se dít menší zvraty a na konci máte překvápko. Trochu kratší, ale já si nemohla pomoct. :D A co kdyby tohle byla poslední kapitola?

Cullenovi už na nás čekali a všichni mě hned objímali. „Bello, konečně tě zase vidím. Už je to tak dlouho. Nemáš hlad? Pojď, udělám ti něco dobrého,“ tahala mě Esmé hned do domu a já si teprve teď uvědomila, jak mi její mateřská péče chyběla.

„Esmé, prosím. Nejprve bych s vámi potřebovala něco vyřešit,“ zastavila nás Alice a všichni jsme se tedy posadili v kuchyni k velkému stolu.

„Emmette, Jaspere, budete tak hodní a dojdete se podívat domů k Edwardovi Masenovi? Potřebujeme, abyste se tam podívali, jestli je v pořádku a koukněte se tam, jestli někde nenajdete nějaký dopis nebo balíček, který přišel dnes ráno,“ zaúkolovala je Alice a oni se bez sebemenších otázek vypařili.

Teď asi nezbývalo nic jiného než čekat, co ti dva přinesou. Esmé mi mezitím připravila večeři, a i když jsem se s jídlem co nejvíce loudala, Emmett s Jasperem se stále ještě nevrátili.

Nervózně jsem přecházela po obýváku a nebyla jsem schopná nad něčím přemýšlet, když se konečně objevili. „Našli jste něco?“ vrhla jsem se k nim hned a lačnila po informacích.

„Nevím, jestli je to to pravé ořechové na tvou psychiku a žaludek,“ zdráhal se Emmett a Jasper podal Alici krabičku.

„Našli jsme to v koši v kuchyni. Nikdo tam nebyl, ale jeho vůně byla čerstvá, takže není pryč moc dlouho a hlavně měl pryč auto, takže si myslíme, že je v pořádku. Jen odjel,“ oznamoval nám Jasper, co viděli v Edwardově domě.

„Alice, dáš mi prosím tu krabičku?“ natáhla jsem ruku, ale ona mě za ni vzala a všechny nás zatáhla do kuchyně, kde krabičku položila na stůl a opatrně ji otevřela.

Jen letmo nakoukla dovnitř a na stůl vyskládala nějaké fotky s načmáraným vzkazem: Nech Bellu na pokoji! Ani se k ní nepřibližuj, jestli nechceš dopadnout jako chudák Robert.

Zblízka jsem se koukla na fotky a málem to se mnou praštilo. Na fotkách byl Robert, ale vůbec nevypadal jako Robert. Obličej měl samou modřinu a končetiny měl nepřirozeně natažené. Na jedné fotce byla vyfocena jeho ruka bez prostředníčku a mně začaly slzet oči. „Bello,“ zašeptala Alice, a když jsem zvedla hlavu, viděla jsem v její ruce jeho prsty.

„Ne,“ vzlykla jsem, a kdyby mě Emmett nezachytil, tak bych se svalila na zem. „Alice, co mu to udělali?“

„Pojď si odpočinout,“ zašeptala Esmé a Emmett mě v náručí odnesl nahoru do pokoje, kde mě položil na postel. Schoulila jsem se do klubíčka a všichni odešli, abych se mohla v klidu vyplakat.

Copak tohle nikdy neskončí?

Nikdy mě nepřestanou pronásledovat?

Jak dlouho tohle vydržím?

Copak nedokážou pochopit, že chci někoho, kdo by mě miloval bez toho, abych se bála o jeho život?

Napadala mě jen jediná věc jak z toho ven, jak s tím skoncovat. A tahle myšlenka mi dodala až neobyčejnou sílu a já vstala z postele.

Pomalu jsem šla do koupelny, kde jsem se zavřela a opatrně začala prohledávat všechny skříňky. Nic, co by se dalo použít, jsem ale bohužel nenašla. Možná jenom vana připadala v úvahu a momentálně to byla jediná věc, která se dala tak nějak použít k mé sebevraždě.

Sebevražda. To slovo, které jsem si až teď dodala odvahu vyslovit nahlas, mě trochu zarazilo, ale já si tím skutkem byla tak jistá, že jsem vanu začala napouštět a celá roztřesená jsem čekala a doufala, že mě nikdo nepřijde zkontrolovat. Ale snad budou tak ohleduplní a nechají mi trochu soukromí bez toho, aby mě neustále chodili do pokoje kontrolovat. Navíc určitě uslyší téct vodu a budou si myslet, že se chci jenom vysprchovat nebo vykoupat.

Když byla voda těsně pod okrajem vany, zastavila jsem ji a sundala si boty. Mokré oblečení se na mě lepilo, ale díky teplé vodě mi zima nebyla.

Lehla jsem si do vany a pomalu jsem se sunula dolů. Voda mi stoupala ke krku, rtům, nosu, očím, čelu a nakonec jsem se potopila celá.

Bylo těžké nepodlehnout lidskému instinktu a nevynořit se, ale já jsem to dokázala a nenechala jsem se přemoct. Nevynořila jsem se a čím víc docházel mému mozku kyslík, udržet se ve vodě bylo stále lehčí a nedělalo mi to žádný problém.

Končetiny mi ochably a moje tělo se dostávalo do sladkého nevědomí a před očima mi proběhl celý můj dosavadní život.

Dětství, dospívání, začátek mojí kariéry, seznámení s Alicí a její dokonalou rodinou, první polibek a milování s Jamiem, kvůli kterému jsem vlastně tohle všechno podstupovala, seznámení s Edwardem a Robertem a světlo na konci tulenu.

Moje srdce přestalo bít.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Za všechno můžou upíři 30:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!