Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za všechno můžou upíři 24

11.08.2010 (22:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2566×

„Vůbec nic jsem neviděla,“ povzdechla si Alice. „A cítila jsem tam upíry. Mám takový pocit, že v tom mají prsty Volturiovi.“

„Volturiovi? To jsou ti, co unesli Jamieho?“ zeptala jsem se potichu a oni kývli.

Nechtělo se mi tomu věřit, ale bylo to tak strašně pravděpodobné, až jsem se zhrozila. „Je možné, že by za to mohl Jamie? Hrozně žárlil, když se ke mně kdokoliv přiblížil a Rob…“

„Se dostal nejblíže,“ dokončila za mě Rose a já jenom kývla.

„Znamená to, že mě bude hlídat až do smrti?“ zhrozila jsem se a bála se odpovědi. „Jak se to ale mohl dozvědět?“

„Noviny,“ pokrčil rameny Carlisle. „Když jste spolu byli pryč, byly toho plné. Nedivil bych se, kdyby se to dozvěděl takhle.“ Na tohle jsem neměla odpověď. Jen se mi začaly spouštět další slzy.

„Pojď si odpočinout, Bello,“ objala mě Esme kolem ramen a vedla nahoru do pokoje.

Vysprchovala jsem se a lehla si do postele. Sice bylo ještě světlo, ale to mi nevadilo. Byla jsem najednou tak unavená. „Esmé, můžeš mi zavolat Alici, prosím?“ poprosila jsem jí, když chtěla odejít.

„Samozřejmě,“ kývla a zmizela.

„Co jsi potřebovala?“ objevila se ve dveřích Alice, když jsem se uvelebila v posteli.

„Víš, jak jsme se o tom teď bavili… znamená to, že už budu muset být navždycky sama? Už se ke mně nesmí nikdo přiblížit moc blízko?“ ptala jsem se šeptem.

„V tom lepším případě,“ odpověděla popravdě.

„To znamená co?“ nechápala jsem.

„Pořád je tu možnost, že si tě Jamie unese a… promění tě v upíra, abyste byli navždycky spolu.“

„Ale to já nechci,“ vykřikla jsem.

„Snažím se sledovat jeho rozhodnutí, ale mám výpadky. Jako kdyby moji schopnost někdo blokoval. To s tím Robertem jsem vůbec neviděla,“ sklopila omluvně hlavu.

„Nedávám ti to za vinu, Alice,“ zašeptala jsem a zpod zavřených víček se mi začaly drát slzy.

„Nechám tě samotnou,“ zvedla se a odešla, abych se mohla svým vzlykům poddat beze svědků.

Jediné, co jsem ještě dokázala vnímat, bylo, že si nemůžu s nikým začít, pokavaď nebudu chtít jeho smrt a tahle myšlenka ve mně probudila další příval slz.

S Robertovou smrtí jsem se vyrovnala až překvapivě rychle. Možná to bylo tím, že jsem ho nemilovala tolik, ale stále jsem měla výčitky svědomí, protože jsem za jeho smrt vlastně mohla já. Ale kdo mohl vědět, že se Jamie znovu ukáže a navíc v tomhle světle. Já tedy rozhodně ne.

Po tomhle incidentu jsem trochu změnila svůj životní styl. Nechodila jsem tolik na večírky, i když mě na ně zvali, abych se náhodou s někým nepotkala a tím mu nezpečetila jeho osud. Alice ke mně chodila docela často a uklidňovala mě, že žádné stopy upírů se kolem mě nevyskytují, ale stejně jsem pořád měla pocit, že mě někdo sleduje. Snažila jsem se to ignorovat a zatím úspěšně. Bylo jen otázkou času, kdy se z toho zblázním.

„Isabella Swanová,“ oznámila jsem ledově do telefonu, protože mi volalo neznámé číslo.

„Dobrý den, tady Isaac Felton. Slečno Swanová, já a moje agentura by měla zájem o menší foto projekt.“

„A o co by přesně šlo?“ zajímala jsem se hned, protože to vypadalo zajímavě.

„Měli bychom zájem s vámi nafotit pár lehčích aktů,“ oznámil a mně spadla brada.

„Tak na to zapomeňte!“ vyjekla jsem nasupeně.

„Nechám vám pár dní na rozmyšlenou, ale doufám, že moji nabídku přijmete. Nashledanou,“ rozloučil se jakoby nic.

„Nashle,“ zavrčela jsem vztekle a rychle to típla.

Tak tohle byl vrchol. Nedokázala jsem si představit, že bych někdy něco takového nafotila, ale celý den mi to vrtalo hlavou. I večer jsem o tom přemýšlela.

Na jednu stranu jsem tohle odsuzovala, protože mi to přišlo jen jako rychlé zbohatnutí a využití svého těla, ale na druhou stranu mi to přišlo pěkně vzrušující. Vždyť tohle bych přeci nikdy neudělala.

I kvůli Jamiemu. Nikdy by mi to nedovolil, ale teď jsem tu byla sama a nikdo se to prozatím nemusel dozvědět, tak proč toho nevyužít.

Nečekala jsem, až se mi chlap z agentury ozve a rovnou jsem mu zavolala sama. Byl přímo nadšený, že jsem jeho nabídku přijal,a a už mi navrhoval různé termíny, kdy bychom to mohli nafotit.

Šlo to rychleji, než jsem předpokládala, takže jsem mohla jít fotit hned druhý den. Asi o moje fotky stáli opravdu hodně, protože mi nadídl velmi tučný honorář. Samozřejmě, že se částka nemohla vyrovnat těm Aliciným, ale stejně ta suma stála za to. Ne, že by mi o ty peníze šlo, ale když byl ochoten to zaplatit, tak proč ne. Vlastně mi všechny honoráře byly ukradené. U Alice jsem si totiž vždycky vydělala tolik, že mi to stačilo i na několik let dopředu. Proto jsem hodně chodila na charitativní akce a nic jsem za přehlídky nechtěla.

Nevěděla jsem, co mám od toho focení očekávat, a po dlouhé době jsem byla poněkud nervózní. Nakonec jsem to ale překonala a docela dobře jsem se i vyspala, což se mi i při sebemenší nervozitě nestávalo.

Ráno, po velmi vydatné snídani, jsem se oblékla. Vzala jsem si obyčejné jeansy s topem, a i přesto, že to bylo pohodlné, vypadalo to dobře a dalo by se říct, že i sexy. Nalíčila jsem se jenom lehce, protože tam si mě v maskérně vezmou do parády a make-up mi upraví podle potřeby. Do větší kabelky jsem naházela osobní věci jako mobil, doklady, klíče, diář, řasenku, lesk na rty a tvářenku a mohla jsem vyrazit vstříc novým věcem a poznáním.

Podle adresy, kterou mi dal Isaac, jsem našla fotoateliér a trochu váhavě jsem vešla dovnitř. Byl to starý dům a hned za dveřmi bylo kamenité točité schodiště s černým, ozdobně kovaným zábradlím. Tudy jsem se dala nahoru do patra. Tam byly jedny šedivé dveře s nápisem Fotoateliér a druhé dveře byly bez nápisu. Zaťukala jsem tedy na popsané dveře a čekala, až mi někdo přijde otevřít, což bylo za okamžik.

„Dobrý den, slečno Swanová. Jsem Isaac Felton a jsem rád, že jsme moji nabídku přijala. Pojďte dál,“ přivítal mě celkem sympatický mladý muž a gestem mi naznačil, ať jdu dovnitř.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Za všechno můžou upíři 24: