Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za všechno můžou upíři 16

02.06.2010 (19:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2780×

„Lásko, chvátej. Už máme zpoždění,“ napomínal mě Jamie v sobotu, v den křtu nového kalendáře.

„No jo. Už jdu,“ zahučela jsem a dodělala poslední tah na mém make – upu.

„Máš na křivo kravatu,“ zastavila jsem se ještě ve dveřích a kravatu Jamiemu srovnala.

„Pojď už. Bude šílet,“ čapnul mě za ruku a táhnul ven, kde na nás čekalo auto, tak jsme nastoupili a jeli do centra New Yorku.

„Ahoj Bells,“ přivítala mě Alice polibkem na tvář a na Jamieho se usmála.

„Moc ti to sluší,“ pochválila jsem jí šaty.

„Tobě taky. Dala sis záležet,“ usmála se a podala nám skleničku se šampaňským. Za chvíli to začne a mezitím se můžete dojít přivítat s Carlislem a Esme,“ nasměrovala nás a někde zmizela.

Vzala jsem Jamieho za ruku a vedla ho za rodinkou Cullenových. „Ahoj,“ pozdravila jsem všechny a oni na mě obrátili svoji pozornost.

„Ahoj Bello, moc ti to sluší,“ pochválila mě Esme a s úsměvem mě objala. S Carlislem jsem si jenom podala ruku a nechala Jamieho, aby se přivítal taky, protože s Cullenovými už se nějakou dobu znal.

Najednou všechno ztichlo a všichni sledovali Alici, jak vylezla na menší pódium a začala mluvit. „Vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych vás přivítala jménem celé mé firmy na křtu nového kalendáře Cullen 2011. Jsem moc ráda, že jsme přijali mé pozvání a chtěla bych mezi námi přivítat i Bellu Swanovou, Edwarda Masena, Petera Simonsna, Andy Evansovo a Jessicu Moonovou a poprosit je, aby za mnou přišli.“

Pustila jsem Jamieho ruku a šla za Alicí. U schodů jsem se potkala s ostatními. Krátce jsme se pozdravili a napochodovali k Alici.

Ona držela jeden kalendář a hosteska jí podala láhev se šampaňským. Byla jsem si jistá, že by to se svojí upíří sílou otevřela bez problému, ale i přesto dala láhev otevřít Edwardovi, který se tak mohl předvést. Když láhev otevřel, Alice nastavila jeden kalendář, který držela v ruce a Edward ho polil. Všichni začali tleskat a fotografové začali fotit.

Když Alice položila politý kalendář a prázdnou láhev, vzala pět zabalených balíčků a každému nám jeden dala. Pak jsme všichni odešli.

Cestou k Jamiemu mě chytila nějaká reportérka. „Slečno Swanová, jak se vám spolupracuje s Alicí Cullenovou?“ začala se vyptávat.

„Moc dobře. Alice je skvělá nadřízená a hlavně kamarádka,“ odpověděla jsem s úsměvem.

„A co byste přála novému kalendáři?“

„Samozřejmě, aby se líbil a aby měl ještě nějaké následovníky pokud možno stejně dobré nebo i úspěšnější.“

„Děkuji za rozhovor. Nashledanou.“ Podaly jsme si ruku a já jsem se konečně mohla dostat za Jamiem, který už na mě netrpělivě čekal.

„Vážně se vám ten kalendář moc povedl. Jsi na něm úchvatná,“ zašeptal mi do ucha a lehce mě políbil.

„Díky,“ zamumlala jsem. „Ale pochval to Alici, ať má radost. Je to hlavně její práce.“

„Ale některé fotky jsem až moc odvážné. Vypadáš, jak kdybys s tím Edwardem nebo jak se vlastně jmenuje, něco měla a tajíš mi to.“ Mohla jsem si být jistá, že tu bude nějaký háček.

„Co si o mně myslíš? Že se vyspím s každým, když tu nejsi?“ vyjela jsem po něm ublíženě, ale v něčem měl pravdu a to bolelo.

„To určitě ne, Bello,“ udobřoval si mě hned. „Tak jsem to nemyslel.“

„A jak teda?“ nadzvedla jsem obočí a čekala, co z něj vypadne.

Nic neodpověděl. Místo toho si mě jemně přitáhnul za zátylek a naše jazyky se propletly, tak jsem na všechno zapomněla a vnímala jen jeho.

„Ehm Bello, můžu s tebou mluvit?“ odkašlala si diskrétně Alice a Jamie se pomalu odtáhl.

„Přijdu za tebou,“ usmála jsem se na něj a šla k Alici, které se dožadovala mé pozornosti.

„Tak co na to říkáš?“ Alice úplně zářila radostí.

„Je to skvělé,“ kývla jsem uznale.

„Chtěla jsem s tebou domluvit ty nákupy. Vánoce jsou ve čtvrtek, tak co v úterý?“ navrhla.

„Určitě. Hned ráno? Vůbec nemá páru, co Jamiemu koupím,“ povzdechla jsem si.

„Něco najdeme,“ usmála se. „Pojď, představím tě panu Stewartovi. Je to velmi zámožný a známý podnikatel,“ vzala mě za ruku a vedla k pánovi ve středních letech.

Chtěla jsem předejít dalšímu žárlení, tak jsem se vymluvila, že musím na záchod a pomalu jsem odešla. Upravila jsem se, a protože jsem se nechtěla vracet do společnosti, ještě jsem na záchodě chvíli zůstala. Až když jsem si trochu oddychla, ze záchodů jsem vyšla. „Ahoj Bello, rád tě po dlouhé době vidím,“ odchytil mě Edward s úsměvem.
„Ahoj,“ oplatila jsem mu pozdrav.

„Co tvoje hlava?“ zajímal se.

„Dobrý. Nic mi nebylo.“

„Podívám se,“ natáhnul ruku a za zátylek si mě k sobě přitáhnul.

„Počkej,“ protestovala jsem, ale Edward mě začal líbat.

Bránila jsem se, ale protože nic nezabíralo, dala jsem mu facku a on se konečně odtáhl. „Bello?“ ozval se Jamie a šel k nám.

„Zlato,“ vydechla jsem. „To vůbec není tak, jak to vypadá.“

„Já vím, jak to je. Viděl jsem to.“ Myslela jsem, že se naštve a odejde a já si ho budu muset udobřovat, ale překvapil mě. Přišel k Edwardovi a vzal si ho stranou. Něco mu říkal a vypadalo to, že se do sebe každou chvíli pustí.

„Zlato, nech to být,“ zasáhla jsem a snažila se Jamieho uklidnit.

„Říkám ti naposledy, abys ji nechal být, nebo si to s tebou vyřídím,“ zasyčel na něj i přes moje protesty.

„Pojď!“ chytila jsem ho za ruku a doslova násilím se ho snažila odtáhnout pryč. Naštěstí mě poslechl a odtáhnout se nechal.

„Můžeš mi vysvětlit, proč jsi na něj tak vyjel?“ zeptala jsem se zděšeně, když jsme se vrátili do salónku.

„Musel jsem mu vysvětlit pár věcí,“ pokrčil rameny jako by nic.

„Tebe ta žárlivost jednou zabije,“ s povzdechem jsem zakroutila hlavou.

„Žárlím, protože tě miluju,“ zamumlal mi do vlasů a pevněji mě objal kolem pasu.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Za všechno můžou upíři 16: