Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za všechno můžou upíři 15

28.05.2010 (08:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3184×

Jako vždycky mi tohle vypovídání se pomohlo a odpoledne už jsme se bavily o normálních věcech. „Vidíš, málem bych zapomněla. Už je hotový ten kalendář, tak ho si ho můžeš prohlédnout,“ vzpomněla si a podala mi to dílo.

Začala jsem listovat, ale u druhé fotky jsem se zarazila. Listovala jsem stále rychleji, ale žádná změna nenastala.

Až na první fotku, kterou jsem viděla u Petera v notebooku, ale všechny ostatní byly naprosto neznámé. Ne neznámé, protože jsem věděla, co to bylo za den, ale nebyly to ty fotky, co jsme fotili pro tenhle kalendář.

Tyhle totiž byly z naší vodní války. Začínalo to tím, jak jsme po sobě s Edwardem cákali vodu a pokračovala to celkem tvrdým soubojem. Byly to dobré fotky, ale už s principu se nemohly dostat ven. Lidi by si totiž mysleli, že jsme tam pořádali nějaké orgie nebo něco takového.

„Kde jsi to vzala?“ podívala jsem se na Alici vyvaleně.

„Od Petera,“ odpověděla jakoby nic.

„Tohle ale nejsou fotky, které jsme fotili pro tebe. Jestli tam tyhle fotky necháš, tak jsem s tebou skončila.“

„Ale Bello, vždyť jsou ty fotky moc pěkné. Takové ještě nikdo nemá a takhle jsem si to představovala.“
„Prostě ne! Dáš tam ty, co jsme nafotili profesionálně upravení, a tyhle smažeš, ať se ti to líbí nebo ne,“ stála jsem si na svém.

„To mi nemůžeš udělat,“ zasténala zkroušeně.

„Můžu,“ pokrčila jsem rameny. „Jestli se tyhle fotky dostanou ven, tak jsi mrtvá.“

„Řekni mi, co ti na nich vadí,“ nadzvedla obočí a mně sklaplo.

„Já… nevím. Prostě mi vadí. Nechci poslouchat řeči Jamieho. Dej tam prosím jiné.“

„Dobře.“ Kývla. „Vyberu jiné, ale za čtrnáct dní je křest a to už nic měnit nebudu, takže výslednou podobu uvidíš až za těch čtrnáct dní,“ usmála se.

„Děkuju,“ vydechla jsem úlevně.

„Není za co. A vůbec, za tři týdny jsou vánoce, už máš pro Jamieho nějaký dárek?“ odbočila od tématu.

„Díky, že jsi mi to připomněla. Vůbec jsem nad tím nepřemýšlela.“

„Tak to bychom mohly zajít na nákupy. Taky nic nemám,“ navrhla.

„Určitě,“ souhlasila jsem. „Budu potřebovat odbornou poradkyni, ale už bych měla jít. Jsem tu celý den.“ Zvedla jsem se.

„Tak chvíli vydrž a odvezu tě.“

„Díky,“ kývla jsem a počkala, až se Alice vypraví.

Tři dny do Jamieho návratu utekly hrozně rychle a já jsem na svůj úlet skoro zapomněla. Ještě to nebylo ono, ale díky Alici už jsem si to ani moc nevyčítala. Prostě jsem se s tím srovnala. Nic jiného mi vlastně ani nezbylo, tak jsem toho musela využít.

„Ahoj lásko, moc se mi stýskalo.“ Vítal mě Jamie, když jsem přišla k němu do bytu, protože na letiště se mi nechtělo.

„Ahoj,“ zamumlala jsem a hned ho líbala. A to bylo poslední slovo, které jsem ze sebe dostala, protože pak jsme se věnovali jen sami sobě.

Jamie si omotal moje nohy kolem pasu a nesl mě do ložnice, kde jsme spadli na postel a moje tričko hned zmizelo. „Moc jsi mi chyběla,“ zašeptal a přetočil si mě pod sebe.

Chtěla jsem mu něco odpovědět, ale nenechal mi, tak jsem se se slastným vzdechem poddala a nechala jsem si rozepnout podprsenku. Na oplátku jsem já svlékla Jamieho a rovnou celého.

Aby mi to trochu oplatil, stáhnul mi kalhotky s kalhotami, a když byl dole, sundal mi i boty. Už jsem na něj plna očekávání čekala. Roztáhla jsem nohy, aby ke mně víc mohl a nechala ho, aby si mě bez zábran vzal.

Vzdychala jsem mu do kůže a tiché zašeptání mého jména ve mně probudilo svědomí a staré vzpomínky. Zavřela jsem oči a plně se snažila vnímat Jamieho. Zrychlila jsem tempo našich přírazů, ale vzpomínek jsme se úplně zbavit nedokázala.

„Lásko,“ zašeptal Jamie, když jsme vedle sebe jen tiše leželi.

„Ano?“ odpověděla jsem na důkaz vnímání.

„Tak jsem si říkal, co kdyby ses ke mně nastěhovala?“

„Na… nastěhovala?“ zeptala jsem se zaraženě.

„Jo. Už mě to nebaví. Pořád chodit sem a tam, tak mě napadlo tohle,“ vysvětlil a v hlavě mi jen šrotovalo, co mu na to mám odpovědět.

Chtěla jsem k němu být upřímná, ale na druhou stranu jsme z toho musela vybruslit nějak diplomaticky, aby mě úplně neproklínal, a to jsem právě teď promýšlela.

„Víš, zlato,“ začala jsem opatrně a váhavě. „Mně to takhle vyhovuje. Samozřejmě, že si tvé nabídky moc vážím, ale nemyslím si, že jsem na to připravená. Proti přespání nic nemám, ale na společné bydlení se ještě necítím. Nezlob se.“

„To je v pořádku. Tak nějak jsem s tím počítal, ale moje nabídky bude trvat i nadále, takže kdyby sis to náhodou rozmyslela…“ nechal to vyznít do ztracena a zklamání, které mu bylo vidět ve tváři i v očích, se snažil skrýt za úsměv.

„Nezlob se,“ zašeptala jsem ještě jednou a dala mu pusu na tvář.

„Nezlobím se,“ ujistil mě. „Miluju tě.“

„Taky tě miluju,“ zamumlala jsem a propletla naše prsty. „Za 14 dní se bude křtít ten Alicin kalendář z Kuby, tak doufám, že mě tam doprovodíš,“ vzpomněla jsem si.

„Ten, jak si fotila s tím Edwardem?“ zeptal se.

„Ano, ten.“

„Jasně, že s tebou půjdu,“ souhlasil a mně hned došlo, že určitě cítí nějakou konkurenci. Možná slabou, ale cítí ji.

„Nezajdeme do kina?“ navrhla jsem, aby se změnilo téma.

„A na co chceš jít?“ chytil se.

„To je jedno,“ pokrčila jsem rameny. „Něco vybereme.“

„A musíme jít teď? Nepočká to?“ Stáhnul si mě na sebe, tak jsem si na něj sedla obkročmo.

„Nepočká.“ S úsměvem jsem zakroutila hlavou a zašimrala ho vlasy na nahém hrudníku. Ještě jednou jsem ho políbila a stoupla jsem si.

„Ale Bells, víš, jak jsi mi chyběla?“ Stáhnul mě zase na sebe.

„Moc?“ hádala jsem.

„To je slabé slovo.“

„A chyběla jsem ti já nebo moje tělo?“ Teď jsem se pouštěla na tenký led.

„Jasně, že ty. Jak si o mně můžeš myslet něco takového?“ zeptal se ublíženě.

„Promiň, to mi uklouzlo. Však ty jsi mi taky chyběl,“ zamumlala jsem mu do kůže a vdechovala jeho vůni. „Jdu se osprchovat.“ Zase jsem se zvedla.

„Můžu s tebou?“ usmál se nadšeně a v očích se mu nebezpečně zablýskalo.

„Chceš se jít sprchovat se mnou?“ nadzvedla jsem obočí, a když kývnul, čapnula jsem ho za ruku a za sebou táhla do koupelny.

Nemusely jsme se zdržovat svlékáním, takže jsem hned vlezla do velkého sprchového koutu a Jamie pustil vodu. Kapky začaly smáčet naše těla a my se navzájem myli a laskali.

„Mohl ses oholit,“ odtáhla jsem se od něj zamračeně a dlaní přejela po jeho strništi.

„Nemusím mít pořád tvář jako dětskou prdelku,“ odpověděl.

„Nemusíš, ale můžeš,“ usmála jsem se a vylezla ze sprchy.

Obalila jsem se velkou osuškou A Jamie, který vylezl chvíli po mně, si kolem pasu omotal ručník a přešel k umyvadlu. Ze skříňky vytáhl holicí pěnu a žiletku.

Opřela jsem se o pračku a pozorovala ho. Každý jeho pohyb jsem doslova hltala očima a on se tak na holení vůbec nedokázal soustředit, protože můj pohled na sobě prostě musel cítit.

Pomalu jsem se odlepila od pračky, objala ho kolem pasu a dala mu pusu na krk. „Bello,“ povzdechnul si a syknul bolestí, tak jsem se odtáhla. „Kvůli tobě jsem se říznul.“

„Ukaž.“

„Tady.“ Ukázal na místo, kde se pomalu rozlévala krev.

„Promiň,“ omluvila jsem se. „Ošetřím ti to.“ Šla jsem do lékárničky, kde jsem vzala malou náplast a šla mu to zpátky do koupelny zalepit.

„To už ale nikam jít nemůžeme,“ mumlal, když jsem ho ošetřovala.

„A co tedy budeme dělat?“ povzdechla jsem si.

„Já bych jeden návrh měl,“ objal mě a jemně mi stáhnul ručník z těla.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Za všechno můžou upíři 15: