Kocourz domu, myši mají pré. Vysvětlení: Jamie odletět a nápadníci se jen pohrnou. Teď dám šanci jednomu, ale i druhý zanedlouho přijde ke slovu, tak si užijte kapitolku :-D a slibuju, že další bude 15+
19.05.2010 (13:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3176×
Když jsem dopoledne přišla domů, vybrala jsem si schránku a kromě několika reklamních letáků jsem našla i výpis z účtu. Roztrhla jsem obálku a rozbalila papír. Rychle jsem přelétla očima pravidelné poplatky a zasekla jsem se na poslední sumě. 25 000$ (v přepočtu je to asi 500 000 Kč)? To se Alice zbláznila.
Koukala jsem na to vyvaleně a snažila se tu sumu strávit, jenže se mi to pořád nějak nedařilo, tak jsem vyhrabala telefon a vytočila její číslo.
„Ahoj Bello,“ pozdravila mě nadšeně. Vlastně jsme spolu nemluvili od té doby, co jsem se dozvěděla o jejich upírství.
„Ahoj, mohla bys mi něco vysvětlit?“
„Samozřejmě, ale jestli myslíš ty peníze za to focení, tak není co vysvětlovat.“
„25 000$? Nezdá se to nějak moc? Byly to jen fotky.“
„Jsou to nádherné fotky a mně se to stejně vrátí, tak nechápu, proč vyšiluješ.“ Dokázala jsem si představit, tak protáčí oči.
„Jak si můžeš být tak jistá?“
„Zapomínáš na moji schopnost? Viděla jsem to,“ odpověděla pohoršeně.
„Jak bych mohla zapomenout,“ zamumlala jsem, ale nevěděla jsem, jestli je dobře nebo špatně, že mě nevidí a nemůže sledovat, i když chce.
„Je to všechno, co jsi chtěla?“ ujišťovala se. „Jasper se dožaduje mé pozornosti.“
„Tak to se nenechte rušit,“ zasmála jsem se a típla to. Nad výpisem jsem jen zakroutila hlavou a dala jsem ho do krabice k ostatním papírům.
Převlékla jsem se do čistého oblečení, ale to už mě prozváněl Jamie, tak jsem zamkla byt a seběhla dolů. Nastoupila jsem do připraveného taxíku a než jsme se rozjeli, už mě líbaly jeho sladké rty.
„Vážně nevím, jak to tam bez tebe vydržím,“ zamumlal a objal mě.
„Nějak určitě,“ usmála jsem se.
„Slib, že na mě budeš myslet,“ naléhal.
„Na tebe nejde nemyslet a už vůbec ne zapomenout.“
„To jsem rád. Miluju tě,“ zamumlal mi do vlasů.
„Miluju tě,“ odpověděla jsem a znovu jsme se začali líbat.
„Nerad vás ruším, ale budeme muset jít,“ odkašlal si Dan na letišti, tak jsme se od sebe odtrhli.
„Jasně, běžte. Ať vám to neuletí,“ naposled jsem se usmála a pustila jeho ruku. Jamie mi ještě zamával a zmizel mi z očí.
Venku jsem si chytla taxíka a jela domů, užívat si pár dní trvající svobody a volných dnů bez Jamieho.
V následujícím dni jsem se věnovala svojí očistě. Nikam jsem nemusela, nikdo mě nerušil, tak jsem si naordinovala ovocnou dietu, ale pro nedostatek ovoce jsem musela vyrazit do města, ale byla to vážně rychlovka.
Vzala jsem jahody, banány, pár jablek, broskve, ananas a vrátila jsem se domů. Z ledničky jsem vytáhla okurku a dopřála jsem si očistu nejen těla, ale i pleti.
Napadlo mě, že bych si na zítra mohla nechat udělat manikúru, tak jsem zvedla telefon a domluvila jsem si volný termín. K mému štěstí mi to vyšlo na zítra po obědě.
Celý den jsem odpočívala a nemohla jsem se nabažit toho klidu. Relaxovala jsem na pohovce a přitom si psala a Jamiem.
Podle toho, co psal, se mu stýskalo, ale já jsem s ním tyhle pocity moc nesdílela. Samozřejmě, že se mi po něm stýskalo, ale nebylo to tak hrozné.
Jamieho jsem milovala, ale aby moje láska přerostla v tak velkou žárlivost jako z jeho strany, toho jsem schopna nebyla.
Večer jsem si dopřála teplou vanu se spoustou pěny a vytáhla jsem depilační strojek. Abych byla opravdu svěží a odpočinutá, šla jsem spát, jakmile se setmělo, takže poměrně brzy.
Ráno jsem se musela opravdu pochválit. Včerejší ovocná očista na mě ponechala účinky, protože jsem si připadala jako nová.
Po základní ranní hygieně a snídani jsem se šla obléknout. Nedalo mi to a začala jsem si vybírat šaty na večer.
Šatů jsem měla spoustu, ale na tenhle večer jsem vybrala obyčejné černé koktejlky na tenká ramínka.
V poledne jsem se naobědvala a vyrazila na manikúru.
Nechala jsem si nehty nalepit, upravit a jen lehce nalakovat. Byl to způsob francouzské manikúry, ale bílou plochu jsem měla namalovanou našikmo, přechod byl zvýrazněný černou tenkou linkou a na největší bílé ploše jsem měla opravdu malou černou kytičku se stříbrným středem. Za 2,5 hodiny jsem nehty měla přímo ukázkové.
Zaplatila jsem a šla domů, připravit se na ten večírek.
Umyla jsem si vlasy a tak se i vysprchovala. V ručníku jsem šla do ložnice, kde jsem si oblékla silonky a šaty. Potom jsem se vrátila do koupelny, kde jsem se trochu navoněla a namalovala.
Aby mi oči ladily s šaty, nanesla jsem na ně černé oční stíny, řasenku a rtům jsem dodala jen jiskru pomocí lesku. Vlasy jsem si vyčesala nahoru a sepnula skřipcem.
Těsně před 20:00 jsem byla hotová. Do malého černého psaníčka se stříbrnou sponkou jsem dala peněženku, mobil a klíče, na nohy jsem obula černé lodičky na vysokém podpatku a vyrazila jsem.
Jak říkala Jenniffer, před domem na mě čekala černá limuzína. S pomocí řidiče jsem nasedla a nechala se vézt ztemnělým New Yorkem na místo konání.
Bylo tam spousta známých osobností a hlavně spousta fotografů. Párkrát jsem zapózovala, aby se neřeklo a šla jsem dovnitř.
Hned po úvodním proslovu pořadatelky začala módní přehlídka. Předváděly většinou neznámé tváře, ale všimla jsem si třeba i Petry Němcové, ale i Cindy Crawford a Gisele Bündchen a mezi pány se spodním prádlem exceloval hlavně Edward.
Při pohledu na něj jsem si vzpomněla na vycpávky v jeho kalhotách a pro sebe jsem se musela usmát.
Po přehlídce se konal poměrně dost uvolněný večírek, kde na malém pódiu hrály kapely.
Kromě známých celebrit tu byly i normální lidé, takže jsem párkrát věnovala autogram a několikrát i společnou fotku.
„Bello?“ ozvalo se za mnou, tak jsem se otočila a uviděla Roberta Pattinsona, jak se na mě usmívá.
„Ahoj,“ oplatila jsem mu úsměv.
„Můžu tě na něco pozvat nebo mi dáš zase košem?“ kývnul k baru.
„Je mi líto, ale na veřejnosti nepiju a navíc už něco mám.“ Nadzvedla jsem svůj pomerančový džus.
„To je škoda,“ povzdechl si a hned rentgenoval očima okolí. „Jsi tu bez přítele?“
„Ano,“ kývla jsem. „Jamie má turné se svojí kapelou.“
„Tak to bych měl využít situace,“ usmál se a v očích se mu zablesklo.
Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Za všechno můžou upíři 13:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!