Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za všechno můžou upíři 12

13.05.2010 (21:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2946×

„Dobrý den, slečno Swanová, tady Jennifer Cloudy. Určitě jste slyšela o charitativním koncertu a přehlídce na pomoc Kubě po hrozivém zemětřesení a já jsem vás chtěla poprask, jestli byste mohla přijít tuto akci podpořit jako host,“ ozvalo se z telefonu.

„Ráda přijdu, ale kdy to bude?“ přijala jsem pozvání nejen proto, že jsem na Kubě byla a to místo mě naprosto očarovalo, ale i proto, že jsem zase jednou mohla pomoci dobré věci.

„Bylo by to pozítří. Omlouvám se, že je to tak narychlo.“

„Ne, to je v pořádku. Určitě dorazím.“

„Moc vám děkuji za laskavost. Ve 20:00 na vás bude čekat limuzína před vaším bytem a můžete sebou přivést i vašeho přítele.“

„Nemáte za co. Nashledanou,“ ukončila jsem hovor rychle a přemýšlela, jak bych tam mohla Jamieho dostat.

Na tyhle akce nikdy nebyl, a když jsem ho jednou za čas někam vytáhla, viděla jsem, jak se musel přetvařovat a já si ho musela týden udobřovat.

Protože měl být doma, oblékla jsem se, vzala kabelku a vyrazila za ním. Vzala jsem si taxíka a cestou rozmýšlela, na co bych ho tak mohla nalákat.

Musela jsem třikrát zazvonit, než mi konečně otevřel a ještě byl do půl těla. „Ahoj lásko, co ty tu?“ pozdravil mě zaraženě a naznačil mi, ať jdu dál.

„Ahoj,“ usmála jsem se. „Copak nemůžu jen tak přijít na návštěvu?“

„To samozřejmě můžeš,“ kývnul a na uvítanou mě políbil. Polibek jsem mu opětovala a Jamie mě začal tahat k pohovce.

No tak Bello, vzpamatuj se. Nepřišla ses s ním vyspat, ale vytáhnout ho ven. Vyspat se s ním můžeš jindy. Přemlouvala jsem se v duchu a nakonec jsem se odtáhla. „Co je?“ podíval se na mě snad uraženě.

„Nic,“ zakroutila jsem hlavou a přešla k věci. „Jen bych od tebe něco potřebovala.“

„A co?“ zpozorněl a v očích měl jiskřičky.

„Pozítří jsem pozvaná na jednu charitativní akci, tak jsem tě chtěla poprosit, jestli bys šel se mnou,“ vyklopila jsem to hned.

„Ale Bello. Vždyť víš, že zítra večer odlétáme s klukama a managerem do Washingtonu. Máme tam naplánované turné.“

„Turné?“ nadzvedla jsem obočí.

„Ano. Říkal jsem ti to asi před třemi měsíci, jakmile jsme to začali plánovat.“

„Aha, to jsi mi říkal,“ připustila jsem, i když jsem si to vůbec nepamatovala, ale nechtěla jsem vyvolat hádku. „Takže tam budu muset sama?“

„Promiň. Tak vezmi Alici,“ navrhnul.

„Ta má spoustu práce s tím kalendářem. To nevadí,“ odbyla jsem ho. „Tak já zase půjdu.“

„Nemusíš chodit. Můžeme se kouknout na nějaký film,“ chytil mě za ruku.

„Tak jo,“ souhlasila jsem a přesunula se k televizi.

„Nechtěl ses koukat na film?“ usmála jsem se, když se Jamieho nenechavé ruce snažily dostat pod mé tričko.

„To byla jenom záminka,“ zašeptal a rty mi přejel po krku. Po tomhle gestu jsem byla se vším svolná a on to věděl a uměl toho i skvěle využívat.

On už neměl tričko, takže mi to mazlení a svlékání o mnoho usnadnil. „Půjdeš se mnou zítra na letiště?“ odtáhl se z ničeho nic.

„Nevím, možná,“ pokrčila jsem rameny a chtěla si přitáhnout jeho rty, ale on mě nenechal. „Ano, půjdu,“ souhlasila jsem. „Ale to je vynucování pod nátlakem.“

„A to vadí?“ usmál se nevinně a konečně mě začal zase líbat.

„Ne,“ vydechla jsem a nechala ho, aby mi vysvlékl tričko i kalhoty.

Když už začalo jít do tuhého, uvědomila jsem si, že mám menses a s povzdechem jsem se odtáhla. „Co se děje?“ zeptal se zmateně Jamie.

„Promiň, lásko, ale mám svoje dny,“ omluvila jsem se a natáhla si tričko. „Prostě to vyšlo takhle blbě. Kdybys tu ještě pár dní zůstal…“

„Víš dobře, že nemůžu, ale až se vrátím, tak se můžeme pelešit do aleluja,“ usmál se laškovně a dal mi pusu. „Ale přes noc tu zůstat můžeš, ne?“

„Jasně a můžu i udělat něco k večeři nebo objednáme pizzu?“

„Jdeme vařit,“ vyskočil na nohy a mě vytáhl sebou.

„Máš tu něco?“ ptala jsem se ho cestou do kuchyně.

„V mrazáku by měli být nějaké polotovary,“ zamumlal, tak jsem to šla zkouknout. V mrazáku vlastně kromě polotovarů vážně nic nebylo. Podařilo se mi tam najít rybí prsty a bramborové krokety.

„Vyndej mi prosím nějakou pánev,“ otočila jsem se na Jamieho, který mě s úsměvem pozoroval. „A nekoukej na mě tak.“

„Když já si nemůžu pomoct,“ políbil mě a ze skříňky vytáhl pánev.

„To budeš muset,“ popleskala jsem ho po tváři a dala se do vaření.

„Co kdybys jela s námi?“ přerušil ticho, když jsme večeřeli.

„Cože?“ vytřeštila jsem oči.

„Poleť na to turné do Washingtonu s námi,“ zopakoval to.

„Oh,“ vydechla jsem a nevěděla, co na to říct. „Co bych tam dělala? Celé dny budete někde zavření a starostí budete mít víc, než dost.“

„Ty bys nám je rozhodně nepřidělávala,“ zakroutil hlavou a já mu sedla na klín.

„To je jedno. Zůstanu tady,“ zašeptala jsem rozhodně. „Těch pár dní to bez sebe vydržíme.“

„Mluv za sebe,“ pohladil mě po zádech.

„Ty moje citlivko,“ opřela jsem se mu o rameno, ale hned jsem se zase zvedla. „Půjdu se vysprchovat.“

„Já půjdu po tobě,“ odpověděl a začal sklízet nádobí.

Z kabelky jsem vzala všechny potřebné propriety a zalezla jsem do koupelny. Upřímně jsem s Jamiem a klukama ani nikam jet nechtěla. Chtěla jsem si tu užít těch pár dní, co tu budu sama a taky jsem slíbila svoji účast na té charitě. Alespoň mi to nikdo nebude vyčítat a budu mít čas na přípravu, takže odjezd Jamieho mi trochu přijde vhod.

Vysprchovaná a čisťoučká jsem se vylezla z koupelny a uvolnila místo Jamiemu. Složené věci jsem přehodila přes židli v chodbě a šla jsem do ložnice. Zachumlala jsem se do deky a čekala, až přijde můj přítel.

Kvůli mým „problémům“ dneska nic nebylo, takže jsme jen usínali v objetí a vychutnávali si přítomnost toho druhého, když se několik dnů neuvidíme, ale věřila jsem, že nám to neuškodí, ba naopak prospěje.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Za všechno můžou upíři 12: