Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za všechno můžou upíři 11

09.05.2010 (16:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2850×

„Bello, ty jsi opálená,“ obvinila mě hned Alice, jakmile jsem za ní šla do kanceláře.

„Nepovídej. Vždyť sluníčko skoro celou dobu nesvítilo,“ zasmála jsem se a objala jí.

„Ale moc ti to sluší. Jak ses měla?“

„Až na počáteční nepříjemné překvapení jsem se měla skvěle,“ přiznala jsem.

„Promiň, ale já mu vážně musela říct,“ usmála se omluvně.

„To je v pořádku. Nakonec to tak hrozné nebylo,“ mávla jsem nad tím rukou.

„Bello, neříkej, že ty a Edward… “ větu ani nedořekla.

„Ne, co si to o mě myslíš? Vždyť víš, že mám Jamieho. Párkrát to na mě sice zkoušel, ale vždycky jsem ho poslala do háje,“ bránila jsem svoji čest.

„To je dobře. Miluje tě.“

„Já vím a já jeho taky.“

„Takže byla velká vášnivá noc?“ uculila se.

„Spíš ráno. Víš, jak tam bylo to zemětřesení, trochu jsem se bouchla do hlavy a on mě nutil odpočívat, tak jsme si to vynahradili ráno,“ popsala jsem to v krátkosti. „A víš, jaké pro mě měl překvapení? Nechal si na levé prso nakreslit henou mé jméno a vypadalo to jako tetování. Byla jsem z toho úplně paf.“ Zakroutila jsem hlavou a obě jsme se zasmály. „A pak z něj vypadlo, že za ním přišli nějací divní týpci a říkali něco o tom, že je člen nějaké vladařské trojice jako král nebo tak něco.“

„Nevíš, jak se jmenovali?“ zeptala se poměrně ztuhle.

„Hm, říkal něco na V. vo… “ nemohla jsem si vzpomenout.

„Volturiovy?“ snažila se mi pomoct.

„Něco na ten způsob. Ty o nich něco víš?“ nadzvedla jsem obočí.

„Vlastně ne,“ zakroutila hlavou a uhnula pohledem. „Jen jsem o nich slyšela.

„Aha. Tak já už půjdu. Je pozdě,“ zvedla jsem se.

„Dobře. Příští týden nebo nejdéle do 14 dnů by měl být hotový ten kalendář, tak ti potom zavolám a přijdeš ho zkouknout. Jo a na účet jsem ti poslala honorář.“

„Určitě přijdu a díky, myslela jsem si, že nebudu mít z čeho žít,“ zašklebila jsem se. Moc dobře jsem věděla, jaké sumy mi vždycky Alice platí. „Tak ahoj,“ usmála jsem se a pomalu se vydala domů.

Už jsem byla kousek od mého bytu, když u mě zastavilo žluté porsche a otevřely se dveře. „Bello, nastup,“ ozval se hlas Alice, tak jsem jí poslechla a sedla si. Jakmile jsem zabouchla dveře, vyrazila nočním New Yorkem.

„Unášíš mě?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Tak nějak,“ připustila a na plyn šlápla ještě víc.

„Alice, řekni mi, kam mě to vezeš,“ tlačila jsem na ní.

„K nám domů. Potřebuju ti něco říct,“ vysvětlila a jela dál.

Jen co jsme zastavily u Cullenů, Alice už vystupovala a jen co jsem vylezla i já, čapla mě za ruku a rychle táhla dovnitř. „Pojďte sem,“ zavolala a všichni se hned objevili v obýváku.

„Ahoj Bello,“ vítala mě Esme objetím.

„Ahoj,“ usmála jsem se postupně na všechny a na pokyn Alice si sedla na pohovku. „Tak co se děje?“ podívala jsem se na ně s nadzvednutým obočím.

„Já jsem ti lhala,“ zašeptala Alice a provinile se na mě podívala.

„Kdy?“ zeptala jsem se nejistě.

„Jak ses mě ptala na ty Volturiovy,“ povzdechla si.

„A?“ pořád jsem to nechápala.

„A? Bello, ty to nechápeš? Máme s nimi společných víc věcí, než si myslíš,“ vyjela na mě a stoupla si.

„Alice, já ti vůbec nerozumím. Co s nimi máte společného?“ těkala jsem nechápavě očima z jednoho na druhého.

„Bello, oni jsou upíři. My jsme upíři,“ vykřikla a divoce gestikulovala.

„U-upíři?“ zakoktala jsem se.

„Jo, konečně jsi to pochopila. Jsme upíři,“ kývla a sedla si vedle Jaspera, který jí chytil za ruku.

„Dobře, tak jste upíři, ale co s tím má společného Jamie?“ podívala jsem se na ní znovu.

„To právě nevíme,“ povzdechl si Carlisle a tím na sebe upoutal mojí pozornost. „Volturiovy vládli odjakživa 3, ale pak Caiuse zabili a oni chtějí někoho do vladařské trojice. Jamie je Caiusovi trochu podobný, ale určitě ho nechtějí kvůli tomu.“

„Ale co to znamená? Že on bude taky… upír?“ poslední slovo jsem zašeptala.

„Doufejme, že ne,“ zakroutil hlavou Carlisle a Esme mě objala. „Hlavně o tomhle nikomu neříkej, ani Jamiemu. Nesmíš prozradit naši existenci, Volturiovy by zasáhli.“

„Dobře,“ kývla jsem. „Ale řeknete mi o tom víc.“

„Samozřejmě,“ zašeptala Esme vedle mě.

„Alice, odvezeš mě prosím domů?“ otočila jsem hlavu k ní.

„Vyspi se tady,“ zadržela nás Esme. „Postel je připravená.“

„Já nevím,“ váhala jsem.

„Bello, prosím. Už je pozdě a tady budeš v bezpečí, kdyby něco,“ začala mě přemlouvat i Alice, tak jsem se podvolila. „Dojdu ti pro něco na spaní,“ vypískla a ve vteřině zmizela.

„Co to bylo?“ zmateně jsem zamrkala.

„Takhle se normálně pohybujeme,“ odpověděl Emmett a vyprskl smíchy, takže můj výraz musel být vážně k popukání.

„Aha,“ vydechla jsem a zvedla se.

Najednou jsem se ocitla ve vzduchu a kolem jsem viděla jen rozmazané šmouhy. Vypískla jsem, ale uslyšela jsem jen tichý smích, a když jsem se konečně ocitla na zemi, šokem si mi podlomily nohy, ale na zem jsem nespadla. „Bello, promiň. To jsem nechtěl,“ omlouval se Emmett a přidržoval mě.

„Emmette, víš, jak jsem se lekla?“ Snažila jsem se uklidnit.

„Vážně promiň. Byl to blbý nápad. Vezmu tě za Alicí.“ Vyhoupl si mě do náruče a pomalu nesl do pokoje.

„Díky,“ usmála jsem se uvolněněji, když mě posadil na postel.

„Můžu pro tebe udělat ještě něco?“

„Ne, díky,“ zakroutila jsem hlavou a Emmetta, který pomalu odešel, vystřídala Alice. Něco si zamumlala, ale já jí nerozuměla.

„Říkala si něco?“

„Ne,“ zakroutila hlavou. „Tady máš věci na spaní a ručník si vezmi v koupelně. Já přijdu, až budeš hotová,“ hodila mi kousek saténu a odešla, aby mi nechala soukromí, a to jsem využila ke sprše.

Když jsem ze sprchy vylezla, Alice už seděla v tureckém sedu na posteli. Váhavě jsem se usmála a šli si sednout k ní.

„Copak tě to neodrazuje?“ zeptala se, když jsme se usadila.

„Co? Že jste… to, co jste?“ Kývla. „Já nevím. Pořád jsi moje nejlepší kamarádka,“ usmála jsem se a natáhla, abych jí mohla obejmout.

„Děkuju,“ zašeptala a dala mi pusu na tvář.

„Ale jak to, že jsi nikoho ještě nevysála?“ Za tuhle otázku jsem se trochu zastyděla, ale už byla venku, tak jsem s tím nemohla nic dělat.

Alice se zvonivě zasmála a dala se do vyprávění.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Za všechno můžou upíři 11: