Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za všechno můžou upíři 10

06.05.2010 (12:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3030×

„Bello, Bello, okamžitě se prober!“ křičel na mě někdo a fackoval mě.

Chtěla jsem mu říct, ať mě nechá, ale nešlo to a oči se mi samovolně otevřely. Nade mnou se skláněl Edward a vyděšeně mě sledoval.

Chtěla jsem se posadit, ale ochromila mě strašná bolest hlavy. „Jsi v pořádku?“ ptal se starostlivě a opřel mě o postel.

„Vůbec nevím, co se stalo. Hrozně mě bolí hlava,“ zašeptala jsem.

„Bylo zemětřesení, ale volala Alice a chce, abychom okamžitě přiletěli zpátky,“ vysvětlil. „Můžeš vstát?“

„Asi jo,“ kývla jsem a opatrně se vyškrábala na nohy. Trochu se mi zamotala hlava, ale díky Edwardově opoře jsem sebou znovu nesekla.

„Jsem v pohodě, můžeš mě pustit,“ chtěla jsem se mu vykroutit z objetí, ale nenechal mě.

„Edwarde, pusť mě!“ přikázala jsem, když jsme šli po chodbě.

„Tak jdi dolů, měli by tam být ostatní. Vezmu ti kufr a přijdu dolů,“ doporučil mi a já na něj koukala se otevřenou pusou. Kde se vzala to dobrota a kam zmizela ta nevraživost? Zmateně jsem zakroutila hlavou a pocítila mírnou bolest. Usykla jsem a sešla dolů.

„Bello, díky bohu. Jsi v pořádku.“ Vrhli se na mě všichni a pozorovali mě.

„Jsem v pohodě. Jen jsem se praštila do hlavy, ale už to skoro vůbec nebolí.“ Musela jsem se otřást při vzpomínce na krev.

„A kde je Edward. Je pořádku?“ zajímala se hned Jessica.

„Je v pohodě. Jen mi šel pro tašku,“ odpověděla jsem spíš ze slušnosti, ale to už se objevil Edward vedle nás.

„Podle místních to byla jen první vlna zemětřesení a má přijít další. Musíme se odsaď co nejdříve dostat,“ zavelel Jim a všichni jsme vyšli před hotel. Nasedli jsme do člunu a vyrazili na letiště.

Na letišti byl trochu větší zmatek. Více jak polovina letů byla zrušena a náš byl naštěstí jeden z posledních, které nezrušili, jen trochu posunuli odlet dopředu. Všichni se chtěli honem dostat pryč, ale všem se to nepovedlo.

Cestou se mi trochu motala hlava, ale jinak jsem byla v pořádku. Nebude to nic vážného, jen tam budu mít modřinu.

Těšila jsem se hrozně moc na Jamieho. Až zase budeme spolu a budeme si moct užívat vzájemné blízkosti. Těšila jsem se i na Alici a Cullenovi, ale Jamie vedl na plné čáře.

Trochu jsem si lámala hlavu s Edwardovým chováním. Nikdy jsme se moc nemuseli, tak proč najednou taková změna? Bylo to docela překvapující, ale stejně jsem o našem příměří valné mínění neměla. Však ona se najde nějaká příležitost a budeme se zase nesnášet, že jsem si s tímhle nelámala hlavu.

Asi po třech hodinách letu jsme konečně přistály. Vyzvedla jsem si kufr, rozloučila se s ostatními a šla z letiště ven. V hale na mě čekal Jamie, tak jsem mu nadšeně skočila kolem krku. „Ahoj lásko,“ pozdravil mě se smíchem.

„Ahoj,“ zašeptala jsem a hladově spojila naše rty v dlouhém polibku.

„Moc si mi chyběla,“ zašeptal mi do ucha. „Tak pojď, mám pro tebe překvapení.“ Vzal mě za ruku, do druhé vzal můj kufr a stopnul taxíka.

„Bell, co se tam dělo? Všichni říkali, že je tam zemětřesení, bál jsem se o tebe,“ vyzvídal, když jsme jeli ke mně.

„Ano, to bylo. Trochu jsem se praštila do hlavy, ale jinak jsem v pořádku,“ odpověděla jsem a o bezvědomí radši pomlčela.

„Praštila ses do hlavy?“ začal okamžitě vyšilovat. „Ukaž.“

„Lásko, jsem v pořádku. Nemusíš si dělat starosti,“ odbyla jsem ho, ale on se s nesouhlasným pohledem stáhnul, ovšem věděla jsem, že jen na chvíli.

Taxík zastavil před mým bytem a Jamie vzal můj kufr. Společně jsme šli nahoru a já byla konečně doma.

„Ukaž mi prosím tu hlavu,“ přemlouval mě Jamie znovu.

„Jsi doktor? Nejsi,“ zamítla jsem to a v obýváku zapnula televizi.

Zrovna byly zprávy a závěry z Kuby. Všude byla spousta trosek a bezmocných lidí. „Pane Bože,“ zašeptala jsem a přišel Jamie.

„Co se stalo?“

„Podívej, to je Kuba,“ zašeptala jsem a dál sledovala zprávy. Evidentně byl druhý otřes opravdu silnější.

„Podíváme se na to ráno a ukaž mi, kam ses praštila. Jen se mrknu,“ přitáhnul si mě k sobě. „Tak kam?“

„Sem.“ Ukázala jsem s na týl.

„Tekla ti krev?“ zeptal se zděšeně.

„Jenom trochu, vážně jsem v pořádku.“ Rychle jsem se k němu otočila a políbila ho, než stihl nějak zareagovat. „Neřeš to, prosím. Měl si pro mě překvapení, ne?“ zeptala jsem se zvědavě.

„To odložíme na později. Dej si na to trochu ledu,“ vykroutil se mi z objetí a zmizel v kuchyni.

Povzdechla jsem si a šla za ním. „Tak si tu hraj, já si jdu dát sprchu,“ protočila jsem oči a šla do koupelny.

Když jsem se vysprchovala, venku už byla tma. Vzala jsem si čistou noční košilku, župánek, ale když jsem vyšla z koupelny, zamotala se mi hlava. Musela jsem se opřít o zeď a chvíli počkat, než jsem mohla pokračovat v cestě.

„Tak kde máš ten led?“ přišla jsem do kuchyně a spředstíraným úsměvem.

„Prosím,“ podal mi utěrku, tak jsem si já přitiskla na hlavu. „Jak ti je?“ zeptal si starostlivě.

„Je mi dobře,“ usmála jsem se a Jamie mě vzal do náruče. „Co to děláš?“ zeptala jsem se s úsměvem.

„Nesu tě do postele, aby sis odpočinula,“ usmál se a položil mě na postel. Chtěl se ode mě odtáhnout, ale já ho za tričko přitáhla k sobě, tak spadl na postel.

„Co je to překvapení,“ zeptala jsem se.

„Neřeknu,“ zakroutil hlavou s uličnickým úsměvem.

„Řekni, prosím,“ zašeptala jsem toužebně.

„Ráno ti to ukážu, hm?“

„To nevydržím,“ oponovala jsem mu.

„Ale vydržíš. Za chvíli usneš a pak se dočkáš.“

„Usneš tu se mnou,“ objala jsem ho.

„Tak já se jdu vysprchovat,“ vykroutil se mi a zvednul se z postele.

Hlava už mě nebolela, tak jsem led došla vrátit do mrazáku a zase jsem si šla lehnout. Jamie byl v koupelně dlouho, a ž jsem čekání nevydržela a usnula. Trochu jsem pocítila, když si ke mně lehnul a objal mě, ale pak jsem tvrdě spala dál.

Ráno pršelo. Byl to docela nezvyk, protože mě týden budilo sluníčko na ostrově a tady ne. Překulila jsem se na bok a zastavila mě Jamieho ruka na mém boku. Podívala jsem se na něj a musela jsem se smát. Jamie spal tvrdě a měl pootevřené rty. Neodolala jsem a musela ho jemně políbit. Nereagoval, tak jsem ho políbila ještě jednou znovu a znovu. Prostě jsem si nemohla pomoct. Nakonec jsem se zvedla úplně a posadila se na něj obkročmo.

Stálejsem ho líbala, a když jsem se věnovala jeho krku, jeho rukuä se omotala kolem mého pasu. Zvedla jsem obličej a usmála se. „Dobré ráno.“

„Tohle je opravdu dobré,“ chytil mě za bradu a hladově mě políbil.

„Chci překvapení,“ odtáhla jsem se.

„Budeš se zlobit,“ zamumlal.

„Nebudu,“ zakroutila jsem hlavou a dala mu pusu na tvář.

„Tak počkej.“ Trochu mě nadzvednul, svléknul si tričko a zůstal ležet na zádech.

Zběžně jsem ho prohlédla, a když jsem otevřela pusu, abych řekla, že žádné překvapení nevidím, zarazila jsem se. Nad jeho levou bradavkou se vyjímal černý ozdobný nápis Bella. „Oh,“ vydechla jsem překvapeně. Vůbec jsem nevěděla, co na to říst.

„Zlobíš se?“ Donutil mě, abych se mu koukala do očí.

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou. „Jen nevím, co na to říct. Muselo tě to bolet,“ opatrně jsem ho pohladila.

„Nebolelo. Je to jen hena. Vydrží to tak měsíc. Chtěl jsem si dát tetování, ale chtěl jsem znát i tvůj názor,“ usmál se.

Teď se mi ulevilo. Vážně jsem nechtěla, aby měl na hrudi vytetované mé jméno. Co kdybychom se náhodou rozešli. „Myslím, že pro začátek zůstaň u té heny. Už takhle si mě dost vyšikoval,“ zasmála jsem se a znovu ho políbila. „Ale když už jsme u toho svlékání, tak můžeme pokračovat,“ zašeptala jsem mu do ucha, on se potěšeně usmál a rukou zajel pod mojí košilku.

„Tolik si mi chyběla,“ zašeptal a převalil se na mě.

„T mě víc,“ zamumlala jsem a líbala ho na krku.

Pomalu jsme se navzájem svlékali, ale moc toho nebylo, když já měla jen košilku a Jamie boxerky, protože tričko už si sundal, aby mi ukázal své nové „tetování“. Párkrát jsme se ještě políbili a Jamie se mě zmocnil úplně.

Silně přitážel a já mu vzrušeně vzdychala do kůže. Jasně jsem cítila, že už mi vzrušení přerůstá přes hlavu a nemůžu se soustředit na nic a nikoho jiného než na něj, protože jsem ho měla celou hlavu. Oba jsme začali nahlas vzdychat a mnou se nesla vlna vyvrcholení. Byli jsme tak vzrušení a vnímali jen sami sebe. jamie ještě párkrát přirazil a s výkřikem se na mě zhroutil.

Oba jsme zhluboka oddechovali, a když se ze mě Jamie svalil, uvelebila jsem se mu na hrudi a nechala se obejmout. „Když jsi tu nebyla,“ začal potichu, „přišli za mnou takový divný týpci.“

„A co chtěli?“ nadzvedla jsem obočí.

„Prý mám nějaké předky v Itálii. Voriovy nebo tak nějak, a že jsou jako královská rodina a já jsem jeden ze třích vládců nebo co to mleli. A že mi dávají nějakou dobu na strávení a pak zase přijdou.“

„Seš král?“ nadzvedla jsem se na loktu.

„A ty jsi královna.“ Přitáhl si můj obličej ke svému a zmocnil se mých rtů.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Za všechno můžou upíři 10: