Po víkendu přidávám jednu kratší kapitoku, která se vám doufám bude líbit...Moc děkuji za všechny kladné komentíky a těším se na další :oD
16.03.2009 (08:50) • Luna • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2749×
UTOPENÁ VE ZLATĚ
Luna už se nemohla dočka až dorazí svým autíčkem na fakultu. Dnešní přednášku z anatomie povede MD. Carlisle Cullen. Pohodlně se usadila na své oblíbené místo. Její kamarádka Drew už seděla na místě vedlě ní. „Tak co jak ti je? Prý tě skolila nějaká ošklivá chřipka?" „Jo," Luna odpověděla naprosto duchem nepřítomná. Očima visela na dveřích. Cítila jeho příchod. Nemohl být víc jak dvacet metrů od místnosti. Z jeho vůně se jí znovu motala hlava. Nejraději by se zvedla a vrhla se mu do náruče. Přitiskla by se na jeho chladné tělo, rukou by mu zajela do vlasů a přilepila se na jeho lákavé rty. Náhle si uvědomila, že v ruce rozdrtila roh lavice, který držela. Touha zatemňovala její mozek. „Jak dlouho ještě?" ptala se sama sebe v duchu. „Pane bože, jestli tam někde si, proč mi to děláš, vždyť tohle se přeci nedá vydržet..." Dveře se otevřeli a on vkráčel dovnitř svým ladným elegantním krokem. Zatajila dech. Díky průvanu opět pocítila drtivou sílu jeho vůně, jak na ní mohla zapomenout.... Uniklo jí slabé „Ach." „Je úžasnej viď?" Luna opět drtila lavici na třísky.
Zvedla se v ní vlna neznámého odporu. V hlavě jí hučelo. „Užasnej?" její vlastní myšlenky na ní křičely. „Sakra co to je?" Ptala se sama sebe na pocit, který neznala. Zase se nekontrolavala. V hlavě se jí začal přehrabovat Caleb. „Teda ségra ty v tom pěkné lítáš." „Calebe vypadni mi z hlavy! Nemám na tebe náladu." „Ale no tak sestřičko, v tom zmatku co tam máš, aby se blbej vyznal..." „Hmmm," zavrčela. „Jen mi dovol, abych ti představil ten nový pocit, který se ti právě provrtává hlavou. Tomu se totiž říká žárlivost..." Musela uznat, že v těchto lidských žáležitostech se Caleb vyzná mnohem líp než ona. „Tak a dost, vypadni mi z hlavy!" „Ještě se tu trochu pokochám..." škodolibě se usmíval. Začala se pekelně soustředit na upírovu vůni. „Fuj. Mrcho," zavrčel a v tu ránu měla svou mysl zase jen pro sebe...
Analizovala každý doktorův pohyb. Šel rovnou k oknu. Nedýchal. I její vůně ho praštila přes nos sotva překročil práh vchodových dvěří fakulty, v tu chvíli své plíce zablokoval. Teprve když otevřel okno dokořán nadechl se. Čerstvý vzdych mu pročistil hlavu. „Dobrý den, pro ty z vás, kteří tady minulou hodinu nebyli se ještě jednou představím. Jmenuji se Carlisle Cullen a povedu vaší dnešní přednášku." Usmíval se.
„Jeho hlas mi imponuje," špitla Drew. Luně se vařila „krev". „Vidím, že jsem o hodně přišla, když jsem tu minulou hodinu nestihla," Luna se přemáhala, aby její tón zněl přátelsky. V tu chvíli se na ní Carlisle podíval. Vypadal lehce překvapeně. Očekával, že na sebe někde narazí, ale jako studentku druhého ročníku si jí nepředstavoval. Lehce, tak aby si toho všiml jen on pokrčila rameny a nadzvedla jedno obočí. Usmála se na něj, a on úsměv opětoval. „On se na tebe usmál?" vyhrkla Drew. „Mám asi víc štěstí než rozumu."
Carlisle začal mluvit o oběhové soustavě. A Luna se musela sama pro sebe chichotat. Zrovna on je ten pravý, který o tomhle může přednášet, když jeho srdce už nebije několik století. Na víc už se nesoustředila. Svou pozornost věnovala každému jeho pohybu. Sebenší záchvěv oblečení, to jak si chvílemi nervózně pohrával s propiskou, jak si prohrábl rukou vlasy, jak si upravil bílý plášť. Prostě všechno. Několikrát se zahleděli jeden druhému do očí. V těch chvílích se nemohla nadechnout. Zapoměla jak se to dělá. Topila v jeho krásných zlatých očí. Ta barva zaplavovala každou buňku jejího těla.
Přednáška se blížila ke konci a Luna opět zapomněla dýchat. Carlisle si toho všiml, poslouchal její tepovou frekvenci a netrpělivě očekával, kdy se nadechne. Netušil jak dlouho může bez kyslíku vydržet. Luně vůbec nepřišlo divné, že její plíce už tak dlouho stávkují. V další vteřině se jí udělalo temno před očima. Mihl se v nich nepřítomný výraz. Carlisle nezaváhal ani na vteřinu, šel k ní už když omdlévala. Svezla se ze židle rovnou na podlahu. V tu chvíli by se k ní nejraději rozběhl tak rychle jak by mohl, ale musel předstírat člověka. Zvedl jí opatrně do své náruče a nesl jí na ošetřovnu. Tím přednáška skončila.
Zrovna chtěl Lunu položit na lehátko, když se začala probírat. Znovu se topila ve zlatě. „Dýchej," napomenul ji. „Nemůžu," v jejích plicích už nezbylo nic. Postavil ji nohama na zem jednou rukou jí přidržovala kolem pasu a druhou otevřel okno. Konečně čerstvý vzduch. Konečně si její tělo vzpomělo, jak se dýchá. Ve svých nohách opět nalezla oporu. Už jí chtěl pustit. Mozek velel ale ruce neposlouchaly. Držel jí v obětí a nemohl se od ní odtrhnout. Cítil žár jejího těla a měl pocit jako by se jed v jeho žilách rozpouštěl. Její srdce divoce tlouklo, jako by chtělo vyskočit z její hrudi, jako by skandovalo jeho jméno. „Carlisle?" vzhlédla k němu a její srdce při pohledu do jeho očí v tu chvíli zezlátlo. „Ano?" Cítila, že tohle je její chvíle. Cítila jeho chladný dech na tváři. Vlna vzrušení projela jejím naprosto odevzdaným tělem. Od té chvíle co ho ráno viděla přicházet do učebny nemyslela na nic jiného než na to jak se k němu dostat co nejblíž a teď se jí to splnilo. Konečně přišla ta pravá chvíle. Vzala jeho tvář do svých dlaní. Zavřel oči. „Luno," zašeptal a znělo to toužebně. Jejich rty se začaly pomalu přibližovat. Téměř se dotýkaly....
Někdo zaťukal na dvěře... Luna vztekle zasyčela na nezvaného hosta. Pak rezignovaně svěsila hlavu, ve zlomku vteřiny od ní Carlisle odstoupil...
Dovnitř vešla Drew. Objala kamarádku a starostlivě se vyptávala. „Si v pořádku? Nestalo se ti nic?" Luně se v očích nebezpečně zablesklo. „Já jí snad zabiju," pomyslela si a ta myšlenka jí naplňovala útěchou. Věděla, že Drew trochu přehání, aby na sebe strhla doktorovu pozornost. „Nic mi není, tak jdeme," smutně se podívala do karamelových očí jejichž barva byla o odstín tmavší a vykročila vstříc další přednášce. „Luno," jeho hlas zněl stále trochu jinak. „Ano, pane doktore?" otočila se na něj. „Zastavte se tady odpoledne. Rád bych se ujistil, že jste v pořádku."
Její vize se vyjasnily...
Předchozí díl NOČNÍ MŮRA EDWARD CULLEN
Další díl FIRST KISS
Autor: Luna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Za svitu luny - IX.kapitola - UTOPENÁ VE ZLATĚ:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!