Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Z nuly rodina - 23. kapitola

19.12.2010 (10:15) • CoLoR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1263×

23. kapitola

Bella:

„Ty?“ vykřiknu překvapeně s pohledem zabodnutým na tváři cizince… Nebo…?

***

„Bello,“ zachroptí Edward a snaží se vstát, blonďatý cizinec mu nebrání.

„Jsem tady, lásko,“ přiskočím k němu a začnu ho prohlížet. „Jsi v pořádku?“ strachuju se.

„Jak jen upír může být,“ usměje se na mě tím svým pokřiveným Edovským úsměvem. „Znáš ho?“ zeptá se mě a pohledem střelí k blonďákovi. Na chvíli se zamyslím a znovu si v paměti přehraju ten večer…

„Ano, myslím, že ano…“ odpovím s pohledem upřeným na Edwardově zacelující se ráně na obličeji. „Opravdu jsi v pořádku?“

„Nestrachuj se pořád,“ nařídí mi a potom pomalu vstane. „Představíš nás?“

„Já-totiž…“ zakoktám se. Vlastně neznám jeho jméno…

„Jsi ta dívka, kterou jsem zachránil tehdy v lese před tou zrzavou upírkou?“ zeptá se mě se zájmem v hlase i na obličeji.

„Jste ten muž, který mě proměnil, abych zůstala naživu?“ odpovím otázkou. Edward střílí očima ze mě na blonďáka a za chvíli mu to dojde…

„Naživu je relativní pojem, ale ano, jsem to já. Jmenuji se Carlisle,“ představí se cizinec.

„Bella. Tohle je Edward, můj snoubenec, a támhle, po kotníky ve vodě, stojí mí přátelé, Esmé a Ethan,“ představím všechny a zároveň pokynu těm dvěma ať přijdou blíž. Ale myslím, že obzvlášť jednoho z nich jsem představovat nemusela…

„Esmé?“ vyhrkne Carlisle.

„Carlisle?“ vyhrkne Esmé.

A je to tady… Svět je tak malý.

***

„Takže vy jste se potkali v nemocnici,“ zopakuju po Carlisleovi, když nám s Esmé vysvětlí, odkud se znají.

„Ano, přesně tam. I když jsem upír, stejně jako vy se mi příčí zabíjení lidí jen proto, abych sám zůstal naživu. Spíše mě to nutí lidem pomáhat, když vím, jaké nespravedlivé zlo na světě číhá, tak jsem se rozhodl pro doktořinu. Je to paradoxní, ale mě to pomáhá aspoň z části zakrýt ten pocit viny za to, kým jsem,“ vysvětlí Carlisle.

„Byl jsi ten nejkrásnější muž, jakého jsem kdy potkala,“ zasní se Esmé a očima zabloudí do minulosti.

„No, teď už to snad není pravda,“ zasměje se mile Carlisle a hodí okem po Ethanovi.

„Myslím, že je,“ zašeptá Esmé a vpije se do očí plavovlasého muže. Chvíli jako by tam nikdo jiný než oni dva ani nebyl. Myslím, že je to krásné. I v těchto nepříznivých časech najít k sobě i někoho druhého… Ano, je to zjevné, ti dva spolu už budou napořád, to ani nepotřebuju Alici… Alice?

„Alice,“ povzdechnu si smutně a tím poruším magickou atmosféru. Edward si mě jen přisune blíž k sobě.

„Alice? Kdo je to?“ zareaguje Carlisle a přesune pozornost na mě.

„Patřívala k nám. Myslím, že stále patří, jen… Prostě – odešla…“ odmlčím se. „Byla jako má sestra, přesný opak té, která jí opravdu je…“ zamračím se a odkopnu kámen ležící u své nohy.

„Bello,“ zašeptá zmučeně Edward, ale já si ho nevšímám.

„To je mi líto, Bello,“ řekne zúčastněně Carlisle. Najednou si vzpomenu na tu neuvěřitelnou shodu náhod, která nám jej připletla do cesty.

„Počkej, Carlisle, co jsi vůbec dělal uprostřed oceánu?“ zeptám se zvědavě.

„To je dobrá otázka. Vlastně hledám posily…“ odpoví Carlisle záhadně. Posily? Takže už se také zapojuje do války, která ovlivní celou upírskou společnost?

„Ty jsi vůdce jižanských upírů?“ vyhrkne překvapeně Edward. Cože?!

„Edwarde!“ dloubnu ho do žeber a zamračím se na něj. „Přestaň laskavě vědět víc, než já!“ poručím mu frustrovaně.

„Já nemůžu za to, že už mě neslyšíš, u mě je všechno v pořádku, takže si za to můžeš sama,“ vyplázne na mě Edward jazyk.

„Máš slabé myšlenky,“ odseknu. Ale Edward se uchechtne. Najednou mě chytne kolem a zadívá se mi do očí. Po chvíli mě pustí a prohodí:

„Právě jsem na tebe křičel zajímavé věci, tys to neslyšela?“ řekne svatouškovsky a odkráčí blíž ke Carlisleovi.

„Ty čteš myšlenky?“ zeptá se zvědavě Carlisle. Mnohem zvědavěji, než jsem se kdy ptala já.

„Ano, čtu, a myslím si, že to, co si myslí Ethan je velice chytré. Asi bychom to měli udělat,“ zamyslí se Edward a hodí po mě okem.

„Agrrrrrr,“ zaskřípu zuby a hodím po Edovi kámen, který se od něj ale bohužel jen neškodně odrazí, aniž by mu způsobil nějakou větší újmu. „Ethane!“ zavrčím.

„Já za nic nemůžu! To si vyřiď s ním!“ odsekne uraženě Ethan s prstem zabodnutým Edwardovým směrem.

„Ale…“

„Přestaňte se hádat kvůli každé prkotině!“ zavřískne Esmé a tím nás všechny dokonale odrovná.

„Promiň.“ Já.

„Promiň.“ Edward.

„Promiň.“ Ethan.

„Promiň,“ přidá se i Carlisle kajícně.

„No proto! A teď, Carlisle nám, co myšlenky číst neumíme, vysvětli, co máš společného s válkou mezi Volturiovými a upíry na jihu,“ rozkáže Esmé. Tak se tedy všichni uvelebíme na velkých kamenech dál od břehu a Carlisle začne vysvětlovat.

„Dobrá, ale ještě než něco začnu, chci se ujistit, že jste na stejné lodi. Usuzuji sice, že podle barvy vašich očí se obávat ani nemusím. Ale…“ nedopoví a šlehne okem po Ethanovi, kterému se oči lesknou krvavou červení.

„Ethan a Esmé jsou s námi teprve krátce, od té doby jsme teda neměli moc času honit srnky po lesích. Ale Ethan se k nám plně začleňuje. Jen co bude příznivější období, jeho oči budou mít stejný zlatý odstín jako ty tvé,“ upokojím jej. „A určitě jsme na stejně lodi, pokud brojíš proti Volturiovým,“ ukončím, čímž Carlislea dostatečně uklidním, takže nám konečně začne odkrývat záhadu jasnou zatím pouze jemu a… Edovi, pomyslím si trpce.

„Je to tak, že nás začali Volturiovi před pár měsíci pořádně omezovat. Nejdřív přišli s návrhem, že bychom my, přítulnější k lidem, podle jeho slov, měli utvořit smečku a usídlit se na Sibiři, kde nebudeme nikomu vadit. To nás samozřejmě rozčílilo, myslím komunitu, která se začala utvářet, z důvodu tlaku Volturiových, kteří nás čím dál více začali ponižovat a vytlačovat z Evropy.“

„Tím nás myslíš vegetariánské upíry?“ zeptá se Esmé.

„Ano, přesně tak. Volturiovi nemají rádi inovace ani výjimky, hledají pouze talenty do své gardy, aby mohli mít stále větší dohled nad celou upírskou společností. Proto se jim nový trend, který se začal rychle rozšiřovat, vůbec nelíbil. Začalo to tedy vytlačováním, pokračovalo to přímým zákazem vegetariánského způsobu života… A skončilo to vyhlášením války, jelikož naše komunita už byla dostatečně velká, aby se mohla Volturiům postavit na odpor. Nikdo, kdo se dokázal odtrhnout od lidské krve a přešel na zvířecí, už nechtěl žít jinak, jelikož to všem dává dobrý pocit z toho, že žijí v souladu s přírodou a nemusí zabíjet toho, kým sami byli, pouze pro svou vlastní potřebu. Jelikož už jako upír žiji spoustu staletí a mám určité zkušenosti s Volturiovými a gardou, zvolili mě jako svého vůdce…

A jelikož se teď Volturiovi na chvíli odmlčeli, vydal jsem se ještě s pár dalšími vyhledat spojence, kteří podpoří naši věc a společně s námi se postaví proti tomu, co teď Volturiovi plánují,“ zakončí Carlisle své vyprávění a v našem kroužku se na chvíli rozprostře ticho, jak si všichni uspořádají v hlavě nové informace.

„Vy chcete porazit Volturiovy?“ zeptám se. Carlisle se na mě zvláštně podívá, ale nakonec odpoví.

„Je to mocný rod, který vládne upírům ještě mnohem delší čas, než já vůbec pamatuju. Je mi jasné, že porazit Volturiovy, ani sesadit Ara z trůnu, se nám pravděpodobně nepovede. Ale chceme vytvořit co největší nátlak, aby byli Volturiovi oslabeni, uznali svou porážku a nám dali zase možnost dýchat. Chceme si vybojovat větší svobodu,“ řekne, čímž se v mých očích stane ještě sympatičtějším. Znám ho jen pár minut a už k němu vzhlížím jako k někomu, kdo má to největší právo a největší šanci uspět v tom, co si zamane.

„Věřím, že to dokážeme, protože, Carlisle, teď jsi našel přesně ty, které potřebuješ,“ pronesu rozhodně. Následuje další chvíle ticha. „Ano, to znělo arogantně. Avšak ty ještě netušíš, v čem je výhoda našeho setkání. Tedy, jak už víš, Edward čte myšlenky. Ale v naší nepočetné skupince je toho ještě mnohem více. Já vycítím život na míle daleko – a ne, neptej se mě, proč jsem tebe nepostřehla, protože momentálně jsou mé schopnosti ve zmatku a já se je snažím dát trochu do kupy -, potom mám velice účinný štít, který mě chrání před jakýmkoli proniknutím do mé mysli. Jo a pak taky, dokážu přečíst lidský život pouhým dotekem, kdybych chtěla, ale vlastně to není tak zajímavé, jak to zní. A Esmé dokáže v lidech vycítit potenciál a vytlačit jej napovrch. Kdybychom měli ještě Alici, jsme kompletní a neporazitelní, avšak budoucnost nám utekla, a tak jsme tu jen my a já doufám, že se bez dalšího rozmýšlení otočíme, skočíme do moře a poletíme Arovi nakopat tu jeho hnusnou starou zadnici!“

Autor: CoLoR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Z nuly rodina - 23. kapitola: