Na světě je 20. jubilejní kapitolka. Naneštěstí je docela nudná, jelikož se pořád diskutuje a diskutuje... Ale v příští kapitolce vám slibuju mnohem více akce... Takže se bavte, vaše CoLoR!;)
30.08.2010 (18:30) • CoLoR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1314×
20. kapitola
Edward:
Takže Jane Volturi je sestra mé Bells… To jsem – nečekal.
Sice tu dívku vůbec neznám – pouze z vyprávění a z Ethanovy mysli vím, jak vypadá –, ale v každém případě to nezní vůbec dobře.
„Bell?“ obrátím se na svou snoubenku. Ta ke mně stočí hlavu a začne zkoumat v mé tváři, co na to říkám. „Nevím, jestli jsem to dobře pochopil. Ale asi budeme muset do Volterry a přidat se k Arovi, nemám pravdu?“ Bella chvíli přemýšlí, ale ještě než odpoví, stáhne obočí k sobě a prudce zavrtí hlavou.
„Edwarde, víš, co by znamenalo, kdybychom se my všichni objevili ve Volteře? No, asi ne, jak vidím,“ odpoví si, když spatří můj mírně zmatený výraz. A má pravdu, trochu nerozumím tomu, co tím myslí. „Koukni se na nás, kromě Ethana máme všichni vynikající dary. Žádný dar se neobjevuje dvakrát, takže všechny jsou jedinečné. Mohou se pouze objevovat v různých obměnách. Ale pochybuju, že by nás Aro nechal jen tak jít, až by zjistil, co dokážeme my,“ vysvětlí mi Bella a já to pomalu začínám chápat. Začínám chápat ten obrovský rozměr našeho – problému…
„Bella má pravdu, Edwarde, v takovémhle seskupení se v žádném případě nemůžeme ve Volteře objevit. Aro by nás buď přinutil zůstat v jeho gardě, anebo by nás zabil, což by mu teda nesmírně vadilo. To prostě nejde,“ pronese Alice mírně vyděšeně. Jen přikývnu a chvíli nad tím uvažuju.
„Takže… Jediné, po čem Aro touží, je moc. Tu získá početnou a hlavně talentovanou armádou. A když teď co nevidět propukne válka mezi Volturiovými a upíry na jihu, je pravděpodobné, že se bude Aro snažit získat co nejvíce nadané upíry… Potřebuje celkový rozhled o situaci, aby mohl zvolit vhodnou strategii. Alice by mu mohla říct, zda jeho plány vyjdou a mohla by ho také informovat, co plánuje jeho nepřítel. Já bych mu mohl sdělit myšlenky upírů, až by přišlo na boj a Bells s Esmé by mu mohly nalézat vhodné adepty do gardy. K tomu by Bells mohla předat Arovi veškeré informace o celém problému, kdyby se jim do rukou dostal někdo z nepřátelských upírů,“ uvažuju nahlas a přitom se mračím. Směr, kterým se mé myšlenky ubírají, se mi vůbec nelíbí.
„Což znamená, že kdyby měl pod palcem vás všechny, měl by pod palcem taky minulost, přítomnost i budoucnost,“ shrne to Ethan a mě zamrazí. Zní to děsivě.
„Aro ale už v gardě určitě má někoho nadaného, ne? Mohl by nás nějak ohrozit?“ zeptá se Esmé. Odpovědi se chopí Ethan.
„Největším nebezpečím pro nás by mohl být akorát sám Aro, který si může přečíst všechny tvé myšlenky pomocí dotyku. Je to něco podobného jako u Belly. Ale Bella o tom člověku ví úplně všechno, vidí obrazy. Kdežto Aro čte pouze myšlenky. A potom taky Jane, samozřejmě. Nevím, jestli si od té doby, co jsem se vydal za Bellou, někoho našel, ale tihle dva představují asi největší nebezpečí. Kdybychom se pak rozhodli utéct, ještě by nám to mohl ztížit Demetri jakožto stopař. Věřím, že kdyby tohle všechno Aro zjistil, nebude váhat poslat Demetriho pryč od sebe, kde ho zatím za všech okolností nechává.“
„Tak tohle bude ještě zajímavé,“ zasměje se zvonivě Alice. Jen se na ni překvapeně podíváme, ale v jejích myšlenkách nevidím nic nového.
„Alice, co ti na téhle bezvýchodné situaci připadá tak zábavného?“ zeptá se jí se zvednutým obočím Bella.
„Ale no tak, nebuďte takoví škarohlídi! Společně tam jít nemůžeme, tak se prostě rozdělíme. Jen musíme vymyslet plán, jak na to. Kdybychom se rozdělili, ti, co by do Volterry nešli, by měli prozkoumat situaci na jihu, a ti, co by do Volterry šli, by měli zjistit co nejvíce o Arových plánech. Jedině tak bychom mohli vymyslet plán, jak se z toho dostat. Každopádně boji se nevyhneme, měli bychom trochu potrénovat. Esmé je sice ještě novorozená, ale se svými instinkty si ještě neví moc rady a procvičit naše bojové schopnosti bychom mohli všichni,“ navrhne Alice. To, co říká, je rozumné. Jediná příležitost, kdy jsem já mohl bojovat, byla na samém počátku mé upíří existence. Avšak odvažuju se tvrdit, že to oproti tomu, co nás čeká, nebylo vůbec nic.
„To je dobrý nápad. Ale co Arův dar? Určitě si bude chtít přečíst v naší mysli, tím odhalí i ostatní,“ argumentuje Bella. Zamračím se, jelikož tohle by mohl být vážný problém.
„Bell, jedině ty máš šanci na úspěch ve Volteře. Jelikož to tam znáš a navíc máš účinný štít, který bude zabraňovat Arovi, aby mohl číst v tvé mysli. Nebo to aspoň předpokládám, když to nemůže ani Edward. Každopádně nic jiného nám nezbývá,“ pronese Alice. Přitisknu si Bellu víc k sobě a zavrčím.
„Bellu tam nikdy nepošlu samotnou!“
„Edwarde, je to jediná šance na úspěch,“ přesvědčuje mě Bella a stiskne mi ruku. Kamenné útroby se mi sevřou a strach mi znemožní cokoliv namítnout. Oni mají pravdu, a přitom je tak nemožné uvěřit tomu. Musí přece existovat jiná cesta!
„Bell, mohla bys roztáhnout svůj štít a tím ochránit i někoho jiného než sebe?“ zeptá se se zájmem Esmé. Když si přečtu její myšlenky, začíná se mi její úmysl čím dál tím víc líbit.
„To by mohlo vyjít, Esmé, je to dobrá teorie,“ kývnu na Esméiny myšlenky. Nikdo nechápe…
„Edwarde, to by mohlo fungovat!“ zaraduje se Alice, když pohlédne do budoucnosti, aby zjistila, co zamýšlíme. Lehce se pousměju.
„Počkat, chcete říct, že bych měla nějakým – podotýkám, že nám zatím neznámým – způsobem přesunout svůj štít na někoho jiného? A je to vůbec možné? Já ale vůbec nemám tušení, jak to udělat!“ namítá Bella. Zamnu si bradu a kouknu na Alici.
„Ano, je to možné Bello. Ale budeš se muset snažit,“ řekne Alice. Bella se jen neklidně zavrtí. Políbím ji na temeno hlavy.
„Jsem tu s tebou, lásko,“ uklidňuju ji a snažím se, aby to uklidnilo i mě. „Alice, kolik máme času?“ zeptám se.
„Maximálně tři dny, pak bychom už museli vyrazit, abychom měli dostatek času dorazit do Itálie.“
„A za tu dobu musíme vymyslet plán, procvičit bojové schopnosti a naučit Bellu ovládat svůj štít. Můžeme to zvládnout?“ přemítá Ethan. Porozhlédnu se po místnosti…
Máme tři dny…
Tři dny…
„A co Jane?“ zeptám se Belly a zkoumavě se na ni zadívám.
„Co s ní?“ Mávne rukou a začne přecházet po pokoji. Všichni ji sledujeme, jak netrpělivě chodí z jedné strany na druhou a snaží se… O co vlastně? Přesvědčit samu sebe, že zvládne setkat se se svou dávno zapomenutou sestrou?
„Co bychom dělali, kdyby Bella dokázala rozšířit svůj štít?“ zeptá se mě Ethan, kterého přestane bavit snášet tíživé ticho, které v místnosti nastalo.
„Kdyby to Bells zvládla udržet i na delší čas, mohl bych já, Esmé, nebo Alice jít s ní do Volterry, aniž by Aro zjistil něco od nás.“ Alice se zamračí a mrští po mně jeden ze svých pohledů, který nevěstí nic dobrého.
„Měla by jít Esmé. Co když nás nechával Aro sledovat i předtím? O mně nebo o tobě už může vědět, tím bychom ho moc neoklamali. S Bellou by mohla jedině Esmé, protože je z nás nejmladší upír, tudíž je největší pravděpodobnost, že unikla Arově pozornosti.“ Syknu nevolí. Na to, že jsem si myslel, že je to skvělý nápad, teď se mi nelíbí vůbec. Že bychom do jámy lvové poslaly dvě ženy? Dokážou to tam vůbec přežít?
„Edwarde, neměj obavy, stejně nám ani nic jiného nezbývá. A než aby tam šla Bella sama, radši půjdu s ní. Jen mě děsí, že jsem nejnezkušenější. Můžu cokoli pokazit. A jak by to mohlo dopadnout, až se s Bellou dostaneme opět do příliš těsné blízkosti?“ předloží před nás Esmé další nezodpověditelné otázky. Začínám být zoufalý.
Je z téhle situace vůbec východisko?
Nebude přeci jenom lepší jít rovnou na jih a přidat se ke vzbouřencům?
„To mě nenapadlo, Edwarde,“ uchechtne se Alice. Ale ještě než stačím i ostatním předložit můj nápad, Aliciny oči se zalesknou a zaměří se na budoucnost.
„Do háje!“ vykřikne Alice. Všichni sebou trhneme. Viděl jsem její vizi, ale vůbec jsem ji nepochopil. Co má znamenat ten blonďatý mladík? Proč to Alici tak znepokojuje?
„Alice! Co se děje?“ vyhrkne poplašeně Bella a chytí Alici za ramena a mírně jí zatřese.
„Musím odejít. Okamžitě! Je mi to líto, vážně vás v tom nechci nechat, ale vážně není jiná možnost!“ křikne na nás Alice a už mizí v houštinách lesa.
Tak… Je to oficiálně jasné.
Jsme mrtví…
Na závěr téhle kapitoly bych chtěla sdělit pár informací...
Kapitoly možná začnou přibývat pomaleji, jelikož se nad tím teď snažím více přemýšlet a vymyslet to pro vás co nejnapínavější a navíc nemám žádné napsané kapitoly dopředu, jak to bylo předtím, takže vás prosím o trpělivost...
Pak bych taky chtěla u jubilejní 20. kapitoly poděkovat těmto čtenářům, kteří si vždy vzpomněli a napsali mi nějaký úžasně povzbudivý komentář:
Mili1, Jaana, mima19974, rossieC, hellokitty, niki, Zuzka7, Haruka Kasumi, veru a Kačka.
Zvláštní poděkování patří Karamelce, a taky 4dd4 jako adminovi, který mi schvaluje tuhle povídku, takže...
Děkuju!
Autor: CoLoR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Z nuly rodina - 20. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!