Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Z nuly rodina - 19. kapitola

28.08.2010 (13:45) • CoLoR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1374×

19. kapitola

Bella:

„Tak to je průšvih… Jestli má Edward pravdu, o čemž nepochybuji - všechno to do sebe skvěle zapadá -, tak jsme prostě v háji. Jestli se tohle Aro nějakým způsobem dozví, tak nasadí úplně všechno, aby nás dostal, a že on má v rukávu mnoho es,“ hořekuju nad nastalou situací. Hlavu složím do dlaní a radši už své myšlenky nechávám pouze ve své hlavě. Když ale ucítím Edwardovu dlaň, jak mě hladí po zádech, trochu se uklidním. Vložím svou ruku do té jeho a jen bezradně pozoruji naše spojené prsty. Co když se blíží konec?

„Bello?“ uslyším najednou Alicin zvídavý hlas. Jen mě tak napadne, jestli ji něco dokáže vyvést z toho jejího andělského klidu. Když ne vidina brzkého konce, tak co tedy? „Co jsi vůbec dělala ve Volteře? Já myslela, že jsi od své přeměny pouze přežívala, cestovala po světě… A že jsi pořádně začala ,žít´, až když jsi přeměnila Edwarda… Ale z rozhovoru, který jsi vedla s Ethanem, jsem pochopila, že to asi není tak docela pravda…“ odtuší Alice. Myslím, že má z nás všech nejlepší schopnost podívat se na vše objektivně a s určitým odstupem. Jako třetí nezaujatá strana… Přitom ona je v tom zamotaná stejně jako my všichni.

„No to je právě to, Alice. Myslela sis to, ty i Edward, protože jsem chtěla, abyste si to mysleli. Nic víc v tom není. Ale s Volterrou mám mnoho společného, to ano…

Všechno, co jsem vám o sobě říkala, je pravda. Jen jsem prostě vynechala svůj život ve Volteře. Když jsem tak běhala po světě a poznávala všechny kouty země, shodou okolností jsem zavítala i do Itálie. Ta se mi vážně zalíbila, tak jsem tam nějaký čas zůstala. A jelikož Aro je na svém území obzvláště silný a jeho teritorium je to nejhlídanější, jednou jsem se prostě zapletla do cesty Felixovi…,“ začnu vyprávět, ale v tomhle úseku mě Edward překvapeně zarazí.

„Felix byl z Volterry? Poslal ho Aro? Mělo to už předtím něco společného se současnou situací?“ vyhrkne překotně, jak se mu myšlenky honí v hlavě. Jen se pousměju.

„Ano, Edwarde. Felix byl z Volterry, ale nemyslím, že ho tehdy poslal Aro. Jednal pouze na vlastní pěst. A když už na mě tak krásně narazil, hodlal se mi taky náležitě pomstít, protože… Ale k tomu se dostaneme později…,“ zarazím se honem, než v tom začnu mít guláš i já. Radši hezky popořadě. „Jednoduše když jsem v Itálii tenkrát potkala Felixe, ten mě jako neznámou tvář přivedl za Arem, který se ani nemusel moc namáhat a už věděl o mém prvním daru. Samozřejmě se mu tahle schopnost dobře hodila pro obranu jak Volterry, tak vůbec celého klanu Volturiových, když se vydají na nějakou svou demoliční výpravu… Moc jsem toho o nich nevěděla, a tak jsem se přidala. Nepřipadalo mi na tom nic špatného. Felix mě vzal pod svou ochranu, já mu oplácela tím, že jsem mu byla dobrou milenkou… A Arovi všechno vycházelo podle plánu.“ Snažím se ignorovat Edwardův zmučený pohled při zmínce o milence, ale i tak mi to trhá mé kamenné srdce. Jen po něm po očku zašilhám, ale radši rychle pohled odvrátím. S očima zabodnutýma do světlého koberce pokračuji.

„Když se po pár měsících začal projevovat můj cit pro nahlédnutí do minulosti, oblíbil si mě Aro ještě víc. Mohl mě využívat, protože já byla hloupá a tehdy jsem ještě nic nechápala. Ochotně jsem mu sdělovala své domněnky, když jsem nahlédla do minulosti člověka, který se dostal pod ruky Volturiových. A Aro to všechno se mnou mohl prodiskutovat, když si všechno přečetl v mých myšlenkách. Diskutovali jsme o potenciálu toho člověka a společně jsme rozhodovali, jestli vůbec stojí za to jej přeměnit. Někdy to vyšlo, jindy ne. Felix se mnou zůstával, ale spíš jenom proto, aby byl ve větší přízni Ara…“ Na chvíli se odmlčím a zavzpomínám na ty staré časy. Na začátku je vždycky všechno snazší, ale postupem času nám život postupně háže klacky pod nohy… Zachvěju se a pokračuju.

„Nosívala jsem plášť té nejtemnější černi a ve formaci jsem vždy byla ve středu. Měla jsem plnou ochranu, ale i přesto jsem věděla, že mě mnozí nenávidí…

Ten stejný den, co mě Felix požádal o ruku, přivedli Jane. Zrovna v ten okamžik, kdy se mě Felix zeptal, jestli si jej nevezmu, vtrhl do komnaty Demetri se vzkazem od Ara, že se mám okamžitě dostavit do hlavního sálu. A tak jsem nechala Felixe v našich komnatách a šla jsem…

Já jsem Jane znala, celou její minulost, aniž bych ji zjišťovala pomocí svého daru. Byla zlý člověk, a to byl ten důvod, proč jsem nechtěla, aby byla přeměněna. A to byl přesně ten důvod, proč ji chtěl Aro. Tehdy jsem si ještě stále myslela, že Volturiovi jsou ti dobří, a tak jsem nechápala Arovo rozhodnutí. Přela jsem se s ním, že pro nás Jane nebude přínosem… Za to, že jsem se opovážila vzdorovat králi upírů, musela jsem Jane přeměnit sama, a to i přes fakt, že jsem se celou tu dobu zásadně živila zvířecí krví, což nikdo nechápal. Ale Aro tak rozhodl, a tak jsem to udělat prostě musela…

Její krev chutnala odporně. A mně se to hnusilo… Jsem sice upír, ale naše podstata se mi prostě příčí a lidská krev je pro mě něčím, čeho se zříkám s velikým potěšením. Ten fakt, že jsem musela Jane přeměnit pod Arovým dohledem sama, mě přiměl zapřemýšlet nad tím vším. Tehdy poprvé jsem o celé komunitě Volturiových začala pochybovat. A to se mi taky vymstilo…

Potom, co se ukázaly Janeiny skvělé schopnosti – mučit upíra či člověka pouhou myšlenkou - , nahradila ta blonďatá nána mé místo. V bitvách vždy Arovi stála po pravém boku a vyjímaje Arův, její plášť byl nejčernější. Můj časem vybledl. Já jsem zcela ztrácela na důležitosti. Aro už mě tolik nepotřeboval, protože jeho síly byly neskutečné, a Felix už mě považoval pouze za noční uspokojení – jeho nabídka k sňatku vyzněla do ztracena. Já už jsem mu nemohla dopomoct k větší slávě, k většímu obdivu u Ara. Zato Jane mohla… Snad ani nemusím říkat, co se stalo pak… Felix za ní pak samozřejmě utekl. Ne, že by mě to tolik mrzelo…

A to byla poslední kapka do poháru mé trpělivosti, mé chápavosti. Tehdy mi konečně plně docvaklo, že Volturiovi netouží po ničem jiném než po moci, a že tu se nezdráhají vymoct si i těmi nejdrastičtějšími způsoby. Volturiovi nebyli dobří. Byli zlí… A Volterra nebyla kouzelný hrad, ale pouze prohnilé zdi nasáklé veškerou špatností…

A proto jsem se rozhodla odejít…,“ zakončila jsem své vyprávění. Na chvíli nastalo ticho, ale po chvíli se ozvala Esmé.

„Ale co Ethan? Nebyl to tvůj přítel?“ zeptala se zvědavě. Jenom se na Ethana omluvně zamračím a vysvětlím.

„To samozřejmě ano. Zapomněla jsem na spoustu věcí. Samozřejmě trvalo nějaký čas, než jsem se rozhodla odejít. A to mi právě Ethan byl největší oporou. Jelikož jsem vyhasla jako padající hvězda, nikdo o mě už neměl zájem. Pouze Ethanovi se mě zželelo a stal se mým přítelem v těch časech zapomenutí. On sám byl v gardě taky jenom proto, že pod svícnem je největší tma, že ano, Ethane?“ usměju se na svého starého přítele, který mi úsměv vroucně oplatí.

„Proč jsi nám o tomhle všem neřekla, Bells? My bychom tě přece neodsoudili!“ řekne Alice. Jen se na ni nešťastně podívám.

„Můj život ve Volteře byla má nejhorší zkušenost. Když jsem odcházela, přísahala jsem, že se k tomu nikdy nevrátím. Že s Volturiovými nemám nic společného, prostě jsem chtěla zapomenout.  A začít znovu.“

„A co ta věc, která tě k Volturiovým váže, kterou zmiňoval Ethan na začátku?“ zeptá se Edward, který do té doby byl až nezvykle potichu. Zadívám se mu do tváře, abych odhadla jeho myšlenky a jeho současné rozpoložení. Ale když se z Felixe stal mizera, a s myšlenkou, že jsem ho nakonec sama zabila, s představou dávné milenky se smířil vcelku slušně.

„Jane… To je to, co mě k nim váže…,“ pronesu a poté se hořce zasměju. Jaká ironie, že to, co mě od nich vyhnalo, mě k nim dokonce váže! Absurdní myšlenka, bohužel taky prostý fakt.

„Jane?“ Všichni jsou překvapení, až na Ethana a teď i Edwarda, který si celou pravdu přečetl v Ethanově mysli.

„Ano, Jane. Protože ona je má sestra…“

Chtěla bych na závěr poděkovat všem, co mé povídky čtou a dát vám sem odkaz na mé shrnutí, kde se můžete podívat i na mou další tvorbu...

Ano, máte pravdu, dělám si tu reklamu, tak doufám, že se chytne! :)

Vaše CoLoR.

*shrnutí*

Autor: CoLoR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Z nuly rodina - 19. kapitola: