A epilog je na světě... Musím se s touhle povídkou rozloučit... Dala jsi mi zabrat a chvílemi ze mě dostala to nejlepší. Děkuji Ti a děkuji i Vám, za to, že jste ji dočetli až do konce... xlovexx
17.08.2011 (10:15) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 4759×
Epilog
„Máš všechno?“ zaslechla jsem, jak se ptá Edward a otočila jsem se na něj.
„Co všechno? Nikdy jsem nic nevlastnila.“
„Myslím ty věci, co ti potají nakoupila Alice.“ Konečně už nestál tak daleko a přišel až ke mně, aby mě mohl obejmout.
Zavrtala jsem se do jeho náruče a zhluboka se nadechla. Cítila jsem se vedle něj jako v nebi a nechápala jsem, jak jsem to dokázala bez něj tak dlouhou dobu vydržet.
Zvedla jsem pohled a podívala jsem se na něj. Měl zavřené oči, ale jen co pocítil můj pohyb, otevřel je.
„Stýskalo se mi, víš to?“ zašeptal a pohladil mě po spánku. „A proto, jsem se každý den chodil dívat, co momentálně děláš… Hodně jsi mi to usnadnila. Pokaždé to vypadalo, jako by jsi mi šla naproti.“
Jen jsem se usmála. Kdyby věděl, že jsem každý ten den potají doufala, aby mi zabránil v tom vrátit se tam, aby mě unesl někam hodně daleko. Ale i já jsem si tohle uvědomila teprve nedávno.
„Vážně musíme odjet? Nemůžeme tu zůstat a pomáhat Jacobovi?“ zeptala jsem se a podívala se na ten nádherný dům za našimi zády.
„Opravdu. Sama jsi to říkala, teď jsme vyvrhelové. Vždyť za ty tři dny, co jsi byla mimo, tu bylo už tolik výprav, že i Emmetta přestalo bavit je odhánět.“
Byla jsem smutná. Tohle místo mi přirostlo k srdci. Tady jsem byla poprvé doma a hlavně, tady to všechno začalo.
„A co odboj? Co když to nezvládnou, vždyť jich je tak málo,“ zděsila jsem se najednou. Dokud jsem byla jenom člověk, myslela jsem si, že když osvobodím všechny otroky, tak dosáhnu cíle. Ale teprve až teď jsem si uvědomila jednu věc. Forks není jediné město v Americe a Jacob není nesmrtelný, rozhodně nebude moci osvobozovat jedno město za druhým.
„Issabell, s tím si ty nelam hlavu. Dokud se nenaučíš odolávat lidské krvi, všechno to povedu já.“ Usmál se na mě a já zase na kratičkou chvíli úplně na všechno zapomněla.
„Ale no tak! Jedeme!“ zaslechla jsem naštvaný hlas a otočila se. Stála tam Alice v objetí Jaspera a usmívala se na nás.
„Kam vlastně jedeme?“ zeptala jsem se.
„Pamatuješ si ten trh, kde tě Alice našla? To je naše první zastávka, mám v plánu ho trošičku pochroumat, aby už nikdy nemohl fungovat a když už tam budeme, založíme někde poblíž tábor. Co říkáš?“
Na tohle jsem nemohla nic říct. Jenom jsem se usmála a vrhla se na jeho rty.
„A co potom?“ vyhrkla jsem hned, co jsem se od něj odtáhla.
„V průběhu asi dvou měsíců převezme vedení nad táborem muž jménem Sam a povede tamnější odboj k vítězství, zatímco my si uděláme výlet směr New York a cestou se stavíme v každým městečku, které potkáme a i tam založíme podobné tábory… Jo, chceš se zeptat co v New Yorku viď? Zrovna se tam náhodou bude schovávat náš prezident, tak ho navštívíme s takovým malinkým papírem, který nám s ochotou podepíše.“
Dívala jsem se na Alici a měla pootevřenou pusu. Pořád jsem si ještě na tohle nezvykla. To, že vidí budoucnost, mi bylo jasné, ale že má pokaždé tak neovladatelnou chuť mi převyprávět všechno, co se má stát, jako nějaký film…
Ale tenhle film se mi líbil. Všechno to ze sebe vychrlila tak rychle, že jsem měla pocit, jako kdyby už zítra mělo být po všem. Jako kdyby už zítra si mohli všichni otroci přičichnout ke svobodě, jako já, že jsem se vytrhla Edwardovi z náručí a už ho strkala do auta, abychom mohli vyrazit, jen abych to všechno mohla ještě urychlit.
Ale tohle byl boj ještě na hodně dlouhou trať. Ale já měla výhodu, věděla jsem, že já u toho budu přítomná po boku nejlepšího muže na světě. Po boku Edwarda, který mě miluje stejně tak silně, jako já jeho…
Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Z dob otroků - epilog:
Nadherny a dojemny prieh krasne se cetl moc se povedl
jaká škoda, že už je konec. Todle je fakt nej povídka, kterou jsem kdy četla. Bylo to uplně úžasný úžesnej nápad, úžesně napsáno. no prostě úžasný.
Tohle byla... ta nejlepší povídka, jakou jsem kdy četla!!!
Dokonalost sama!
To bylo nádherné. Normálně píšu ohromný slohy na konci povídky, ale teď prostě nemám slov.AAAAAAAAACH
naozaj skvelá poviedka...
veľmi som si užila čítanie...
mala si úžasný nápad a to rozvinutie gratulujem...
Sledovala jsem tuto povídku už hodně dlouho a musím říct, že počkat si na její konec se opravdu vyplatilo, je jen málo povídek, které se mi tu na tomto serveru opravdu a neskonale líbí a jsem ráda, že je jedna z nich ukončena a to opravdu skvělým koncem
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!