Další díleče. Doufám, že se nebudete zlobit za obsah, příliš se toho neděje. Je to spojovací díleček k tomu dalšímu. Nutný. Omlouvám se za ten konec. Ale prosím o komentíky. Děkuji Vaše xlovexx
27.12.2009 (07:30) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5516×
VIII – Televizní zprávy
Ráno jsem se probudila, když se mnou někdo lomcoval. Nevěděla jsem, co se děje, ale nakonec jsem otevřela oči. Pohlédla jsem na Alici, která byla nějak živá.
„Ani nebudu komentovat to, že jsi zase spala na zemi. Obleč se. Dneska pojedeme do města.“ Mluvila na mě a už mi dávala do rukou nějaké oblečení. Šla jsem do koupelny a až tam mi došlo, co se děje. Ona mě chce vzít do města, mezi otrokáře. Tam se nebudu moci chovat, jak po mě chtějí oni. A to jsem chtěla být dobrý otrok, takový, jako vždycky byla moje máma.
Oblékla jsem se a vešla znovu do pokoje. U dveří stála Alice a už netrpělivě podupávala nohou. Došla jsem k ní a ona mě chytla za loket.
„Snídat budeš v obýváku. Mamka si teď obsadila stůl v kuchyni. Najíš se rychle a hned potom vyjedeme. Budeme nakupovat oblečení, boty a nějaké ty šperky. Musíš se líbit. Představ si, že jsme pozvaní na ples…“ Mluvila a já jsem ji ani nestíhala.
Došli jsme do obýváku a ona mi ukázala na tác s jídlem na stole. Sedla jsem si k němu a začala jíst. Připadala jsem si divně, když jsme tu nebyly sami. Seděl tady i Edward a Emmett. Oba se koukali na televizi. Ani jsem jí nevnímala, jenom jsem jedla a přemýšlela, jak to Alice myslí s tím plesem. Otroci na plesy nechodí a ona mě chce ona nějaký ples vzít.
Jedla jsem zrovna rohlík a vzhlédla jsem. Emmett se na mě koukal znechuceně. Měl takový pohled jako všichni. Věděla jsem, že se tak ke mně jednou začnou chovat, ale jeho slova jsem vůbec nechápala.
„Jak to můžeš jíst?“ Ptal se mě a já nevěděla, co je špatného na pečivu. Chtěla jsem odpovědět, ale Edward najednou vyjekl. „Hele.“
Emmett se otočil k televizi a já jsem se také podívala. To co jsem viděla, mě zaskočilo. Na obrazovce byl obrázek mého bývalého otrokáře a reportérka zrovna říkala:
„K hroznému činu došlo včera v noci mezi dvanáctou a třetí večer. Někdo se vloupal do starého domu a zavraždil pana McCartneyho. Vražda byla brutální. Zřejmě se jedná o čin, který byl dopředu promyšlený.
Oběti nejprve popálili obličej a poté mu nějakým způsobem zlomily nohu. Příčina zlomeniny není jasná. Útočník musel vynaložit velké úsilí, aby nohu zlomil. Jako důvod úmrtí byla uvedena vzduchová embolie. Žádný soused neslyšel potyčku. Vrah byl velice rychlý.“
Koukala jsem na televizi a úplně jsem zapomněla jíst. Nedokázala jsem pochopit to, že umřel. Cítila jsem se šťastná a zároveň smutná. Byla jsem ráda, že umřel. Ale nelíbilo se mi, že umřel tak rychle, zasloužil si trpět víc.
Bála jsem se svých myšlenek, ale nedokázala jsem si pomoci. To on mi zabil mou maminku.
Když jsem se dostatečně vzpamatovala z toho, co jsem teď slyšela, dojedla jsem rychle rohlík a otočila se k Alici.
„Už jsem dojedla paní.“ Promluvila jsem na ní, a jak jsem byla rozhozená, oslovila jsem ji tak, jak jsem jí říkat neměla.
Alice se na mě divně podívala, ale nic na to neřekla. Jen se zvedla z gauče. A vyšla pomalu ke dveřím.
Zvedla jsem se rychle taky a odnesla talíř do kuchyně. Když jsem přiběhla zpátky k Alici, rozhodla jsem se omluvit.
„Omlouvám se, jsem na to zvyklá. Vím, že se vám nelíbí, když vám říkám paní.“ Promluvila jsem a vzala si bundu, kterou mi podávala. Oblékla jsem se a šla jsem za ní před barák. Nastoupili jsme znovu do jejího žlutého auta a vyjeli jsme.
Dojeli jsme k ohromnému nakupovacímu středisku a už jsem jen běžela za ní. Alice byla velice rychlá. Vůbec nečekala. Bohužel, i když mě trénovali u nich doma, nedokázala jsem se přestat chovat jako otrok. Bylo to prostě ve mně. Oslovovala jsem ji paní. Brala jí tašky z rukou, a když po mě chtěla, abych si něco ozkoušela. Odmítala jsem, že tohle není krám pro někoho, jako jsem já. Ostatní zákazníci se na ní dívali zhnuseně a já jsem věděla proč. Bylo mi líto, že se Alice nedokáže chovat jako pravý otrokář. Lidé opovrhovali i jí.
Nakonec mi koupila nějaké šaty jen podle jejího odhadu a odjeli jsme domů.
Když jsme dorazili před dům, nebyla zrovna ráda, jak její nákupy proběhly. Byla naštvaná, že byly až moc rychlý. Chtěla tam být déle. Když se vyzpovídala, dala mi ty šaty a že za mnou za chvíli přijde a připraví mě. Ples se měl konat dnes večer.
Odešla jsem do pokoje a nevěděla jsem co dělat. Koná se nějaký ples a já jako otrok bych na něj neměla chodit. Nikdo svoje otroky na ples nebere. Nikdy jsme na žádném plese nebyla.
Sedla jsem si na gauč a čekala jsem, až přijde, tak jak mi rozkázala. Čekala jsem jenom chvíli a najednou se otevřely dveře a tam stála ona s hromadou nějakých věcí. Položila je vedle mě na gauč a promluvila.
„Omlouvám se Bell. Ale ten člověk, kterého jsi u nás první den vítala, je starosta města, a když se tě viděl, rozhodl se, že uspořádá ples, kam si každý z okolí vezme svého otroka. Nejraději bych byla, abychom tam nemuseli jít, ale musíme. Mohl by nám dělat problémy. Ples je dneska večer. V sedm začíná, takže máme dvě hodiny na přípravu.“ Mluvila a já jsem jí téměř nestíhala. Ta holka je jak tornádo. Blesklo mi hlavou. Nestačila jsem se ani vzpamatovat a najednou mi na obličej začala nanášet nějaká líčidla.
To bude můj první ples. Půjdu na ples, i když jsem otrok. Nemohla jsem tomu uvěřit a bála jsem se toho. Nevím, jak se tam mám chovat.
Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Z dob otroků - 8. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!